Hurá! Je to tady!!! Se stejně velkou radostí a úlevou s jakou vítám jaro,
budu cca za sedm osm měsíců blahořečit příchodu zimy, protože si na pár měsíců
odpočinu. Ovšem mezi těmito dvěma „vítacími milníky“ je cosi, čemu se říká
vegetační sezóna. Ti z vás, kteří se pyšníte luxusem vytápěného skleníku, s
přibývajícími slunečními paprsky jen pozorujete jak se bodlináčům daří a v
případě hrozícího mrazu pootočíte správným směrem kolečkem termostatu,
přecvakáte číslici na digitálním displeji…
Březen by se dal nazvat sukulentářským bodem
zlomu, jenomže ten letošní byl tak trochu bláznivý. Hned na
jeho počátku se objevil jakýsi náznak jara, kdy alespoň na
chvilku slezl v některých místech zahrady sníh a my po dvou
měsících spatřili mrazuvzdorné delospermy v plné kondici a
kráse, jakoby ani nepocházely z dalekého jihu Afriky. Bylo
to ale jen na pár dnů, protože potom znovu zapadly čerstvým
prašanem! Dříve jsme zimovali zbytečně mnoho našich
sukulentů nasucho, a březen býval obdobím, kdy se začínal plnit
kompost množstvím…
Baja California 2008
všemi směry (12) 13. den – 3. 3. 2008. Probouzíme se
do mlhavého rána, ale sluníčko brzy vítězí. Před dalším
přesunem ještě ze zvyku zkoumáme okolí, a kupodivu je co
vidět. V kaktusovém háji vůkol převládají pachycereusy, ale objevujeme i pěkný kristátní
Machaerocereus gummosus, Pedilanthus macrocarpus
a zajímavý ferokaktus viditelně z okruhu F. peninsulae
směrem k F. townsendianus, který ovšem některé
autority zmiňují jako Ferocactus santa-maria. Doplňujeme proviant v docela velkém městě
Ciudad Constitución. Pokračujeme po MXC1 a před polednem
zastavujeme na slibném plácku. Hojně se vyskytující
Mammillaria dioica v poměrně velké variabilitě zavdává
podnět k úvahám, jestli se vůbec jedná vždy o tuto po celém
polo-ostrově rozšířenou mamilárii. Rozdíly v habitu jsou ještě
mnohem větší…
Protože rod Cochemiea budu rozebírat až u
mamilárií, jest mi dnes psáti o rodu mně velice sympatickém,
ve sbírkách oblíbeném a přesto velmi úsporně zastoupeném.
Nejdříve ale se musím zmínit o jedné věci s tím jménem přímo
související. Jedná se o to, že poslední dobou jsou všechny
chilské kaktusy postupně podrobovány relativně drastickým
taxonomickým kotrmelcům, nad kterými občas zůstává rozum
stát. I vezmu to tak, jako by jich nebylo a budu to
prezentovat tak, jak jest tomu u mě ve sbírce a jak mám
rostliny popsány já.
Už jsem kdesi (tuším co
reakci na povídání Oldy Fencla o systematice obecně a v
článku
Druhy kaktusů - určování jmen) psal, že není možno, aby
se shodli v taxonomii botanici a zahradníci a to z jednoho prostého
důvodu: botanici hledají, co jednotlivé populace spojuje a činí je
příbuznými. Stupeň nalezené příbuznosti snaží se postihnout…
Zájezd
chrudimských kaktusářů za jihočeskými sbírkami 2009 (7) Další naše zastavení bylo ve sbírce Ivana
Kubáta. Ivanova sbírka je v jihlavském klubu asi největší.
Skleník je postaven nedávno nový, Ivan si dal si záležet.
Technické zpracování je perfektní, žárově zinkovaná
konstrukce, automatické větrání, polykarbonát, posuvné stoly
šetřící jednu uličku, atd. V Ivanově sbírce najdete všechny větší rody,
jeho nejoblíbenějším jsou ale Mammillaria, ty mají
také ve skleníku největší zastoupení. Pan pěstitel se zabývá i
prodejem kaktusů, proto hodně vysévá. Semenáčky brzy začaly zabírat
příliš mnoho místa a tak za skleníkem vyrostla řada zcela nových
pařenišť, které se postupně zaplňují. Pro svoji zálibu získal i syna
Jakuba, se kterým pravidelně jezdí i na zájezdy…
Echinocereusy v našich sbírkách v roce 2009 (2)
Nejnovější pojetí rod rozděluje
do 3 podrodů - Echinocereus; Morangaya; Triglochidiati. Podrod
Echinocereus - se člení do 7 sekcí: 1) Erecti - Nejznámějším
zástupcem sekce je E. pectinatus. Často se ve sbírkách můžete setkat
s některým z 8 jmen okruhu E. engelmannii. Dalšími zástupci sekce
jsou atraktivní E. maritimus, E. hancockii, E. fereirianus. Občas se
vyskytují i poněkud choulostivější E. papillosus, E. apachensis, E.
ledingii…
Toulky
Bolívií (13)
Opouštíme městečko Azurduy. Dokoupili jsme
zásoby, pokud bylo co. Doplnili jsme vodu, nějaké ty čerstvé
chlebíky a zeleninu. S benzínem to bylo špatné, ale něco se
našlo. Staré zásoby došly a další budou snad za několik dnů.
Poslední chvíle pobytu patřily prohlídce náměstí, které je
uspořádano podobně, jako jiná v Bolívii. Bolívijci jsou
neskuteční patrioté, své hrdiny oslavují a opěvují po celá
staletí, prý si tím posilují svou národní sounáležitost a
sebevědomí, pošramocené z později prohraných válek se svými
sousedy. Sochy slavných generálů, osvoboditelů, nebo
místních rodáků zdobí obvykle centrum náměstí. Tady je to
podobné, náměstí vévodí monumenální bronzová socha ženy
bojovnice, vojevůdkyně a nezapomenuté latinskoamerické hrdinky. Doňa Juana
Azurduy de Padilla je jednou z
významných osobostí boje za
svobodu…
6. 3. Po nezbytných ranních úkonech
vyrážíme směr La Paz. Protože nás tlačí čas (pořád ta
plánovaná časová rezerva na hledání Echinocereus lindsayi)
a Pavlova levačka neustále Libora pobízí - rychleji
rychleji, zastavujeme až za Ciudad Insugrentes. Prohlížíme
se místní katedrálu, s největším zájmem tak činí Vláďa
Šamalík, který historii zdejších španělských misií doslova
hltá. Míříme na misiido San Jose de Comondu, ale
cesta se velmi zhoršuje a nakonec zjišťujeme, že není
průjezdná, musíme se otočit a jet zpět. Asi v polovině cesty
na asfaltku nacházíme krásné rovné místo s drobnými kamínky,
stavíme stany a táboříme. Ve žhavém popelu pečeme maso v
alobalu. Plátek masíčka posolit a popepřit, s hrstí cibulky,
kouskem másla a papričkou jalapeňos se zabalí do alobalu, a
po čtvrthodince je tu pochoutka, kterou by ocenil i šéf
Polrajt. Hudba, zpěv a vyprávění umlkly, aby je nahradilo
hlasité mlaskání a zasyčení otevíraných plechovek slušného
mexického pivečka…
Na mexickém
vandru zažili jsme srandu (4)
Po větrné noci se budíme pod kopcem u
Ikamole. Nezbytná polévka, konečně jsem sem si prosadil
hrachovku, káva. Mireček vyrazil s toaletním papírem do
stráně a cestou zpátky objevil luxusní, velké wiliamsky. Bohatá lokalita. Mimo zmíněných lofek jsme
si prohlédli i řadu dalších kytek, o jejichž přítomnosti
jsme věděli. Byly tu horizontíci, bikolory, Agave
victoriae-reginae a jiné. Asi po kilometru zastavujeme u
Thelocactus rinconensis a pak už vyrážíme na moje
oblíbené místo, kousek za vesničkou La Paloma. Mystická
oblast u opuštěné a rozbořené osady La Lus, v překladu
paprsek, je známá množstvím kristátních Ariocarpus
retusus, ojedinělou lokalitou červenokvětých
Thelocactus palomaensis a průjezdovou cestou nahoru do
hor k Echinocereus delaeti. Jaké ale je naše
překvapení když GPS ukazuje 900 metrů vpřed. Před námi je
ale plot a ocelová, zamčená brána. Zklamáni, že delaeťáky už
asi nikdy neuvidíme, alespoň ne na této straně siery…
Teda, já vám povím, ta letošní zima mně dala
pěkně zahulit. Oni sice v novinách cosi jiného psali, ale já
věřím svýmu kalendáři, kde je všechno tento – nabonzovaný.
Takže od posledního týdne listopadu bylo u nás až do minulé
neděle přesně 16 dnů, kdy nebylo 24 hodin pod nulou. Tedy –
někdy víc a někdy míň, ale pod… Což jest mazec zejména pro
uhelny a jiné sklady paliva. Druhá věc – počítáno od téhož data – neležel
sníh v souvislé vrstvě šest dní celkem. Tedy – za celou zimu
jedna jediná obleva trvající těch 6 dní. Co mně, pěkně
prosím, platno jest, že mám před chalupou 15 kubásků dřeva,
když se k němu nedostanu jinak, než s krumpáčem, že ano.
Ale proč to píšu? Jo tááák – jako že to tak přesně vím. No
to je ten kalendář. Kdysi psal pan Jelínek (on psal krásně, já to čtu jako
beletrii, co do pěstění by mně asi naložil na hřbet…
Výzva fotografům!
Vzniknul
zajímavý nápad. Vytvořit kalendář s obrázky tématicky
zaměřený na děti a kvetoucí kaktusy. Bude se jmenovat „Kaktusy
a děti“. Tedy – jestli se podaří nashromáždit dostatek
perfektních fotografií. Jako vzorek pro představu posílám
obrázek Stanislavy Zahradníkové z Chrastavy, ale fantazii se
meze nekladou. Takže
přátelé – využijte nadcházející sezóny…
Není droga jako droga
Dne 31. 3. 2010 odvysílala ČT 2 ve 20:00 asi
půlhodinový pořad „Ta naše povaha česká“ s názvem „Není
droga jako droga“ z redakce ostravského studia. Začíná
marihuanou a dostane se i na meskalin. Kaktusy jsou točeny v
Botanické zahradě ostravské Přírodo-vědecké
fakulty. Pořad by měl být dostupný v archivu ČT.
Názor si udělejte sami…
Nestavte těžkotonážní skleníky
Uvědomte si, že ty skleníky bude muset
jednou po vás někdo bourat a pokud kaktusy a sukulenty
stejně stěhujete na zimu domů, pak není co řešit. Skleníky
jsou příliš nákladné a toho času, kterého můžete využít
úplně jinak. Porozhlédněte se kolem sebe a zkuste využít
materiál, který se sám nabízí a končí třeba na skládce
odpadu. Nehledě na to, že si po čase vzpomenete – „ten
skleník jsem měl udělat o 10 m někde jinde“. Tak tohle byla pro mne výzva!!! Skleník jsem
potřeboval, ale shánět povolení, kopat základy, betonovat, z
toho už jsem vyrostl. Začnete tím, že seženete plachtu a
postavíte foliák. Dnes se dají sehnat plachty s UV což je
dosti velká výhoda. Vydrží několik let, na zimu se
neuklízí!!! Což je další velké plus. Podle plachty zvolíte
velikost foliáku…
14.11. 2008 - V noci to trochu foukalo, ale
stany to bez problémů vydržely. Když vykouknu, tak se Lumír už vrací z lokality.
Na skalce hned vedle stanu roste Austrocactus patagonicus. Zastavujeme na
několika lokalitách, nikde však žádné výjimečné kaktusy nenalézáme. Je zde však obrovské množství různých kvetoucích skalniček. Taky s Petrou
vylézáme na ledovec na kopci vedle cesty. Asi 30 km za Aluminé se začínají zase
objevovat aurakariové háje…
Bum!
Prásk! Zhebni ty evropskej
prasopse!!! …myšlenky mi poskakujou v komiksovejch bublinách. Hlavně ať
neviděj, že se jich bojíme. Ne tak jich, jako toho, v co
může vyústit naše aktuální situace. Toho, co dokáže 18 letá smažka, když dva dny
nespí, kdy jednotlivé lajny kokainu prokládá pivem a
tequilou, s kalašnikovem v ruce se snaží před ostatníma
dokázat, jakej je frajer. Toni, nejstarší z mladejch, mě dovedl do
auta a odklopil přední dvojsedačku. Byla plná zbraní a
nábojů. Policie se sem neodvážila už nejmíň 5 let, tvrdí, doktor
odmítá přijet…
Brazil bez cenzury (1
Rudy Krajča z Drásova, ten hezčí. Véna Toman
z Dejvic, vyšší a a inteligentnějšího výrazu. Tito dva
kalósci se konečně vydali spolu. Oba dva už v Brasil byli
dvakrát, napotřetí odjeli panáčci bádat spolem… Kdy? Srpenec
a září 2009. Cestování károu přenechali s radostí jiným
masňákům, takže jen po svejch s náhonech na čtyři vanilky.
Pouze výjimečně busíkem, což je příjemné lenošení. Co je
čekalo, kromě těchto kundorů po cestě? Výšlap po cestě, končí civilizace. Jen takto
se dá najít nový kvítí, cestou na vychcání z káry toho v
Brasil pánové už dneska moc nenajdete…Možná ještě tak při
vysrání, ale i to v této době už jen zcela výjimečně…Cipocereus bradei. Plody
nejsou tak chutné, jako Cipocereus minensis, ale když
nemá člověk vodu a jídlo, nepohrdne… Mimochodem rody
Pilosocereus a Cipocereus nejsou v kultuře
jednoduché ku pěstování, možná prostě proto, že dávají
milióny semen a tohoto kvítí tak není přehmyzeno. Pouze my
pěstitelé chceme vysoký procenta rostlin…
Tulačka 6
„Pane Malino, pane Malino, přes hradbu vám
lezla nějaká cizí holka. Zahnala jsem jí tu potvoru.“ Tak
zaslouženě křičela sousedka, když jsem odemykal branku.
„Holka? A jak vypadala, paní Turnová?“ „Taková hubená.
Pelášila jako kočka, když jsem zařvala.“ „Dobře jste udělala
paní Turnová, děkuju vám.“ Přece jsem jí říkal, ať neleze
přes hradbu. Sousedi si na to zvyknou a nechají sem lézt
kdekoho. Snad mi nechtěla zase něco sebrat? Nebude tak
nevděčná. V Žatci jsme byli jako jedna rodina, byla tak
spokojená. I žíhadla žateckých sršánů snášela bez velkých
řečí. Ve skleníku žádná rostlina nechyběla.
Venku je nádherně. Sedl jsem na kolo a jel Jolanku důrazněji
poučit. Podle křiku z parku, vyučování skončilo. Na střeše
boudy jsem jí neviděl, nemohl. Seděla dole, opřena
o rezovatá vrata, žmoulala palec a dívala se do blba. „Jolanko….
Jolanko ahoj!“ Obrátila na mě oči, ani palec nevyndala…
Chrudimské
prvomájové odemykání skleníků
Opět a už tradičně se 1. května 2010 v 10 hodin
ráno potkáme na středověkém chrudimském náměstí
u kašny, společně pozdravíme jarní sluníčko a
pětiminutovou procházkou se projdeme k městskému
muzeu, kde je připravena přednáška s diapozitivy
KVETOUCÍ BAJA CALIFORNIA. Toto povídání si
připravil osvědčený přednášející, cestovatel,
sukulentář a kaktusář pan profesor Libor Kunte.
Poobědvat lze v restauraci v místě přednášky. Po
obědě proběhne výměnná i prodejní kaktusová
miniburza, která bude uzavírat prvomájovou akci
„Otevírání skleníků“. Při té příležitosti budeme
moci obdivovat i kvetoucí echinocereusy ve
sbírce u Pavlíčků. Na hojnou účast se těší představenstvo Spolku
pěstitelů kaktusů Chrudim…
Foto měsíce -
duben 2010 Pediocactus knowltonii je v našich
sbírkách (pokud jsem si všímal) poměrně málo zastoupen. Pěstuji ho
už 10 let, je to semenáček naroubovaný na Echinopsis hybr. Od
šestého roku věku pravidelně kvete i několikrát za rok. Zimní
stanoviště má na světle, na parapetu ve skleníku, při teplotě 10 až
12 °C.
Karel Krbec z obory u Přibyslavi… Posílám příspěvek do foto měsíce.
Dva jarní nedočkavce Parodia chrysacanthion SE 140 San Leon a
Turbinicarpus laui. Zdraví Bohdan Sochor…
