Tam u Rio Grande -
Poslední kilometry cesty před mostem jsou vybudovány v
rozsýpavých sedimentech, připomínajících břidlici. Měli jsme
příležitost se přesvědčit, že jsou to velmi mladé a měkké
horniny, které s dešťovou vodou rychle vytvářejí mazlavou
hmotu. I čtyřkolka neudrží směr jízdy a začnou působit
fyzikální zákony. Auta se sunou ve směru působení gravitace,
je lepší zastavit a počkat, až déšť pomine, vykoukne slunce
a vodu vysuší. Rio Grande připomíná s suchém období
vypuštěný rybník…
Ceropegia inornata
patří v rámci rodu do okruhu typicky
kaudiciformních rostlin. Základem je ploše
kulovitý, až 8cm široký
a 3 cm vysoký kaudex s vláknitými kořeny, zněhož vyrůstá stonek v podobě tenké, jemně
ochmýřené, až kolem 1 m dlouhé liány. Vřídkých
internodiích jsou páry poměrně tuhých listů,
které jsou rovněž jemně ochmýřené, oválné až
kosočtverečné, 2 až 6cm
dlouhé a 2 až 4 cm široké, se zřetelnou stopkou.
Květ je jako celek spíš nenápadný…
Baja California 2008
všemi směry (7)
Mlhavé ráno, racci řádí kolem stanů. Pozorujeme prachem a
solí obalené ferokaktusy, zřejmě místní forma Ferocactus
fordii, ale čertví, jestli není něčím střižená. Po půl deváté sbaleni chvátáme k
návštěvnickému centru rezervace. Fasujeme záchranné vesty a
už se brodíme mělkou vodou k loďkám. Po chvíli svižné jízdy
po laguně se hlásí první mořští savci. Nejdříve delfíni, ale
pak už nastupuje těžší kalibr. Zprvu jen vystrkují čenich…
Plejtvákovci šedí putují do zdejších teplých lagun ze severního
Beringova moře osm tisíc kilometrů vzdáleného, aby zde vyváděli
mláďata. Až děťátka zesílí, vracejí se zpátky na sever, kde se v
chladných vodách řádně vypasou. Mexiko svoje velryby chrání už
dlouhá desetiletí, takže se tito mohutní dobromyslní mořští obři
lidí nebojí a zvědavě dvounožce okukují. A kdeže se to vše odehrává,
to ukazuje letecký snímek laguny ze včerejška…
Tak jestliže jsme si do teďka jen trochu hráli a počet
taxonů, řazených do rodů, o nichž jsem se zmiňoval doteď,
stěží překročí padesátku, teď jde do tuhého – jak počtem
rostlin do tohoto rodu řazených, tak relativním zmatkem a
pestrou taxonomickou historií. Nehodlám tady zmiňovat
složité přesuny četných autorů.
Zájemce odkazuji na
publikaci pana Otakara Šídy Rod Rebutia. Zbývá
dodat, že toto je jeden z mála případů, kdy se kloním k
názoru autorů, kteří slučují podobné rostliny do větších
rodů. U mě tedy najdete tyhle jihoamerické miniaturky pod
jmenovkou Rebutia. Původně jsem je taky držel jako
aylostery, jen mi jednou Ota řekl: „Počkej, až ti pokvetou
A. margarethae a A. padcayensis a pak mi
zavolej.“ No dočkal jsem se a volal jsem…
Zájezd
chrudimských kaktusářů za jihočeskými sbírkami 2009 (2)
Vydáme li se do Rakouska přes Český Krumlov,
budeme nedaleko státní hranice projíždět městečkem Velešín.
A právě zde žije kaktusář Pavel Randa. Už ve dvanácti začal pokukovat po
babiččiných kaktusech za oknem. Kantor z učiliště ho zavedl
do Budějovického spolku a po vojně se do kaktusaření pustil
naplno. V sedmdesátém prvním vybudoval pěkný skleník. Po pár
letech ale, jak už to tak bývá, zjistil že trpí vážným
nedostatkem. Totiž že je malý. A tak v roce 89 na poslední
chvíli nakoupil levný materiál a ještě kus přistavěl.
Pavlovi učarovali nejvíce kaktusy z Mexika a byl se tam za
nimi dokonce dvakrát podívat…
Velká
omluva!
V nabídkovém katalogu jsem upozornil na
jednoho z neplatičů, který bez úroků dluží prodejně 1001 Kč.
Jedná se o pana Pohla, a já si neuvědomil, že pokud ke jménu
nesdělím další informace, mohou se zlobit všichni Pohlové,
co jich v republice je, ale nejvíce důvodů ke zlosti mohou
mít Pohlové, kteří kaktusy sbírají. A jenom vnašem
zákaznickém adresáři jich máme čtyři. Takže je na místě,
abych sdělil, že se jedná o P. Pohla, jehož bydliště má
poštovní směrovací číslo 252 42. K věci mohu přidat další informaci, a to že
po 10 dnech!! od podání žaloby k soudu, nám přišel
platební příkaz…
Oreocereus
celsianus – krásný obyvatel bolivijsko argentinského pomezí
Poblíž Cieneguillas - Tafna, západně od La
Quiaca, v provincii Salta, v Argentině pořídil krásné
fotografie pan Mieczakowski z Polska. Na obrázcích je známý
a s oblibou pěstovaný Oreocereus celsianus, který
Mariusz vede pod číslem MPL 72.
Lokalita je těsně u bolívijských hranic, kytky jsou mezi
jedním až dvěma metry vysoké a rostou velmi blízko od
lokalit Yavia cryptocarpa…
Isla
San Carmen
Mimo pevninu jsme podnikli ještě třetí
průzkum, a to na liduprázdném ostrově San Carmen, kde jsme
hledali poddruh F. diguetii – tedy Ferocactus
diguetii subsp. carmenensis (Lind.) F. Wolf et R.
Wolf. Tato subspecie se nalézá pouze na ostrově,
ležícím asi 80 km severozápadně od Isla San Catalina. Měla
by se odlišovat omnoho menším vzrůstem
(je max. jeden metr vysoký a necelého půl metru široký). Zde
jsme v rovinách nízko nad mořem nalezli jen několik rostlin, v
kamenitých svazích jsme nenašli rostlinu žádnou. Z těch
nalezených byly jen asi 4 rostliny pohlavně dospělé, jen asi
mezi 20–30 cm velké, vzhledem dost podobné mladým typovým
rostlinám. Ostatní nalezené rostliny byly semenáčky, které
vesměs jakoby neměly příliš chutí do života…
Ráno je vše hodně mokré
od rosy, sušíme stany. Mezi tím se prodíráme křovím po
okolí, rostou tu mamilárie, Ibervilea a hubený
Peniocereus johnstonii. Balíme a míříme kLoreto.
Na křižovatce na San Isidro rostou jen o něco tmavší
mamilárky, než u moře. Další zastavení asi 25 km před
Loretem je bohatší, fotíme Ferocactus peninsulae,
Echinocereus brandegeei a Lemaireocereus. V
Loretu stavíme na oběd, stojí 70 ps. Domlouváme se o dalším postupu. Větší auto
se jede podívat na starou španělskou misii San Francisco
Javier a druhé auto pokračuje dál do Ligui, kde se večer
sejdeme na pláži. Chvíli nám trvá než najdeme správnou cestu
k misii, ta značená se opravuje. Projíždíme korytem až se
dostanem na cestu. Fotíme ztepilý Ficus s mohutnými
kořeny. Cesta je hrozná. U stavení označeného Las Parras rychle
stavíme, na stráni svými žlutými plody zasvítily Ferocactus
rectispinus. Rychle fotíme, čas se krátí a už máme obavy že
nedojedeme za světla…
Vybráno znabídkového katalogu
Atlas kaktusů jako už tradičně vyšel
současně s nabídkovým katalogem. K distribuci dochází jako
vždy začátkem listopadu.
V té souvislosti je na místě upozornit na dvě novinky. Pro
letošní distribuční rok (to jest od katalogu ke katalogu)
jsme připravili velmi atraktivní nabídku – kompletní paré
všech 22 ročníků (tedy mimo č. III/2008) za velmi atraktivní
cenu – a to 3500,- Kč. Je to velká šance pro letošní sezónu,
šetří se 850,- Kč !!! Je to také skvělý nápad pro vánoční
dárek. Protože Atlas kaktusů je dílo, které nemá na světě
obdoby. A jak stárne a sílí, tak rychle nabývá na ceně.
Nutno dodat, že připravujeme umístit na webu scan všech
listů Atlasu III/1988, aby si každý mohl vytisknout tento
chybějící díl doma na své tiskárně. Další dobrou zprávou je, že
se podařilo vyrobit tradiční speciální šanony na Atlasy.
Nabízíme je pod katalogovým číslem Z 500 a stojí 160,- Kč…
S tímto atraktivním druhem jsem se setkal v roce 1996 u Cochiguaz v Chile. Je to
nádherně vytrněný kaktus, svým vzhledem připomínající kaktusy rodu Eriosyce
s. str. Odtud také plyne jeho druhové jméno (eriosyzoides = podobný rodu
Eriosyce). Takže po začlenění této rostliny do velkorodu Eriosyce to zní
dost legračně. Volně přeloženo, jde o „eriosyci eriosycím podobnou”.
Rostliny jsou stále často uváděny pod druhovým jménem Eriosyce kunzei
(C.F. Först.) Kattermann. Podobně jako další čilské kaktusy, i tento druh prošel
mnoha rody (a to hned dvakrát, jako kunzei i jako eriosyzoides):
Echinocactus, Chilenia, Horridocactus, Neochilenia,
Neoporteria, Pyrrhocactus, až se konečně usadil v rodu Eriosyce. V roce 1996 jsem tento druh nabízel jako Neoporteria kunzei, ZJ 155 od
Cochiguaz. Mám stále tři rostliny, nyní už starší, které bohatě kvetou…
Adopce
peruánských školáků
Jak jsme Vás už dříve informovali, potomek
peruánských Inků, dívenka Miriam už ukončila střední školu a
s malým dárkem z českých granátů jsme se s ní rozloučili.
Zároveň jsme rozhodli o „adopci“ dalších dvou dětí, a to pro
dívenku Noemi Hancco Mancco (var. Symbol 22209) a pro
chlapce Darwin Tuča Chimo (var. Symbol 114907), který
ztratil svou dosavadní „kmotru“ a jehož
vzdělávací program jsme tímto převzali. Protože
je možné, abyste na děti nepřispívali jen
prostřednictvím našeho konta, se znalostí
variabilních symbolů lze přispívat i přímo, na
účet…
Foto měsíce -
říjen 2009 Ferocactus lindsayi (PP 1157)
– vzácnost nad vzácnost! Komu ve střední Evropě už kvetl?
Tuhle teplou kytku z blízkosti ohřívaného pacifického
pobřeží, z lokality poblíž břehů přehrady Pressa de
Infernillo = peklo (mexický stát Michoacán), ve své sbírce
nemá mnoho kaktusářů. A to přesto, že v nedávné minulosti
byla semena nabízena – ovšem ta slušně klíčí jen při
teplotách kolem (nebo spíše nad…) 30°C. Rostlina to ovšem
není malá, a tak si sbírku ferokaktusů mohou dovolit jen
majitelé prostorného a teplého skleníku. Tam, kam se vejde
celá sbírka turbinicarpusů nebo sulkorebucií, tam se vejde
jen několik dospělých rostlin Ferocactus…
Substráty - nová nabídka 2010
„Profesionální pěstitelské výsledky s
univerzálními substráty od Chrudimského
kaktusáře“ Substrát MEXIKO (vhodné pro
vápnomilné - např. Astrophytum, Ariocarpus a
pod.) Složení: 1 díl vápencová drť, 1 díl
antuka, 1 díl Zeolit, 1 díl písek říční labský,
2 díly B substrát Soběslav, zahradní, 1 díl
Agroperlit. Balení: 5 litrů 45 Kč, 11 litrů 90
Kč (pouze osobní odběr).
Substrát STANDARD (vhodné pro většinu druhů
kaktusů). Složení: 1 díl antuka, 1 díl Zeolit, 1
díl písek říční labský, 2 díly B substrát
Soběslav, zahradní, 1 díl Agroperlit. Balení: 5
litrů 45 Kč, 11 litrů 90 Kč (pouze osobní odběr)…
Jelikož letíme z důvodu nízké ceny letenek z Vídně, tak bude začátek naší cesty
poněkud komplikovaný. Situaci ještě komplikuje fakt, že Brazilská společnost TAM
odlétá zFrankfurtu o 2,5 hod dříve. 3dni před odletem
se s tím bohužel nic neudělá a tak vyhazujeme již koupené jízdenky na Pendolino,
které není možno vrátit. V 5.00 hod nám odjíždí mezinárodní expres Antonín
Dvořák z Hlavního nádraží v Praze. V Brně k nám přistupují naši spolucestující a
okolo 9 hodiny jsme ve Vídni, Jižní nádraží. Odtud jezdí několik železničních
společností…
Na jih od Sierra
de Parnas Vesnička 7.de
Enero, sympatický shluk barevných domků.
Odtud dál na severozápad leží její sestra 6.de Enero. Před pár
lety tudy projížděl Zdeněk Vaško a jeho informace o výskytu Epithelantha bockei
nás přinutily okusit tuto krajinu také. Zastavujeme u malého
krámku. Děvče uvnitř nedokáže ani zvážit banány. Chudinka je z
toho vystresovaná. Snažíme se nedávat najevo rozpaky. Rozhovor s
místním učitelem slibuje mnohé. Nechť nám chlapec promine…
MEXIKO 2008 (7)
26.10. 2008 -
U tekoucí řeky v Mexiku se spalo stejně dobře jako u tekoucí
řeky v Česku :-) Dáváme si očistně-osvěžující koupel,
snídáme, sušíme stany. Psi se s naší přítomností patrně
smířili, nechali nás v noci spát. Ráno přišli znovu „na
kontrolu“. Zkoušíme se s nimi skamarádit, ale to je marné.
Když jim něco hodíme, sežerou to hladově, na kamarádšoft
jsou ale příliš nedůvěřiví.
Cesta směrem na Galeana vede přes hory. Zastavujeme před La
Ascención kvůli Echinocereus knippelianus. Na pěkné
horské louce (mimochodem jsme ve výšce 2000m) se nám ho sice
nepodařilo nalézt, zato ale pod borovicemi nacházíme
Mammillaria weingartiana a Stenocactus sp. O
kousek výš v řídkém borovicovém lese rostou navíc ještě
Gymnocactus beguini, zajímavá Coryphantha sp.(georgii?),
Stenocactus sp., Thelocactus bueckii
drobnějšího vzrůstu, Mammillaria…
Echinocactus grusonii – další lokalita
Přítel Vítek Zavadil mi poslal pár obrázků
ze své cesty po Mexiku, mezi nimi musí upoutat pár „kytiček“
z mexického státu Zacatecas. Tam se totiž (zcela překvapivě)
našla další lokalita kaktusu, který je mezi kaktusáři i
nekaktusáři asi nejznámější – oblíbeného gruzona.
Samozřejmě, že se vyrojily spekulace o tom,
že se jedná o zavlečený druh, který roste na známém místě v
okolí Pressa Zimapan. Zde také velká část populace padla za
oběť právě napouštění této obrovské přehrady. Pravdou ovšem je, že tato nová populace
přece jen vykazuje určité odchylky od podoby „původních“
gruzonů, což ovšem mohou způsobit třeba i jen poněkud
odchylné podmínky na lokalitě, a to jak klima,
tak i podloží…
Tulačka
Rád jsem poslouchal kolegy z klubu kaktusářů. Rád jsem se učil
nové pěstitelské metody, rád jsem poslouchal kaktusářské
historky. Ale o své sbírce, o svých kaktusářských trablech jsem
mlčel. Musel jsem mlčet a všechny dotazy kolem sbírky do
ztracena zaonačit a ponechat jí ve skleníku za domem utajenou.
Bál jsem se. Bál jsem se, že bych byl označen za snoba. Bál jsem
se, že by leckomu má sbírka upíjela krev. Bál jsem se, že by mě
kolegové vyobcovali z jejich světa. Bál jsem se jejich pomluv a
slov, „To není žádné umění“. Jenomže ono to umění bylo, udržet
ty nejkrásnější rostliny, ty výběry z výběrů v nádheře, jakou
měly tam na ďábelských ostrovech, kde rostou v řadách jako řípa
na poli, kde je slunce celý rok kropí teplem a světlem,
zahradník vodou a větřík od moře jim chladí horké hlavy…
Pašerák Trestní stíhání hrozí muži z Přerovska, který se pokoušel
propašovat z Brazílie do České republiky na čtyři sta
vzácných kaktusů, zejména z rodu Discocactus. Muže
zadrželi rakouští policisté na letišti ve Vídni už loni v
prosinci, teprve teď se ale případ dostal přes státní
zastupitelství na stůl přerovských vyšetřovatelů. Ti věc
uzavřou poté, co přeloží do češtiny a prostudují obsáhlý
spisový materiál od svých rakouských kolegů. „Policejní
komisař zahájil stíhání proti pětašedesátiletému muži zPřerovska…
Astrofyta u Pavliců
Milí čtenáři IN, kaktusářská sezóna je opět za námi – to to letí. Kaktusy jsem
zazimoval a je tedy trochu času na jinou práci, třeba na příspěvek do I.N. Chci
se tedy podělit o nové zkušenosti a také o pár obrázků z mého snažení při
pěstění hybrid astrofyt. Úvodem chci říct, že se povedlo přes velké útrapy
legálně dovést hlavě Japonské skvosty z velké pěstírny pana Saisen Semihiro
Saekiho, zaměřené převážně právě na astrofyta. Pokusím se vám popsat pro
představu jak vyřídit legálně dovoz, byť hybridních rostlin…
