MEXIKO 2008 - část 7.

26.10. 2008
U tekoucí řeky v Mexiku se spalo stejně dobře jako u tekoucí řeky v Česku :-) Dáváme si očistně-osvěžující koupel, snídáme, sušíme stany. Psi se s naší přítomností patrně smířili, nechali nás v noci spát. Ráno přišli znovu „na kontrolu“. Zkoušíme se s nimi skamarádit, ale to je marné. Když jim něco hodíme, sežerou to hladově, na kamarádšoft jsou ale příliš nedůvěřiví.

Cesta směrem na Galeana vede přes hory. Zastavujeme před La Ascención kvůli Echinocereus knippelianus. Na pěkné horské louce (mimochodem jsme ve výšce 2000m) se nám ho sice nepodařilo nalézt, zato ale pod borovicemi nacházíme Mammillaria weingartiana a Stenocactus sp. O kousek výš v řídkém borovicovém lese rostou navíc ještě Gymnocactus beguini, zajímavá Coryphantha sp.(georgii?), Stenocactus sp., Thelocactus bueckii drobnějšího vzrůstu, Mammillaria sp.(formosa?), Echinocereus sp., Neolloydia, Opuntia tunicata, Microopuntia sp. (Z borovicových šišek vybírám semínka a louskám jejich velmi tvrdé skořápky, jádra chutnají podobně jako lískové oříšky.) Po včerejšku plném ariokarpusů je to změna. Proto a možná taky že horský ráz krajiny připomíná vzdáleně krajinu doma, se tu zdržujeme snad déle než bychom museli…

Obr. 1 – Mammillaria weingartiana

Za La Ascensión vlevo má být lokalita Echinocereus pulchellus v. sharpii. Po neúspěchu s geofytním echinocereusem a kvůli zdržení z předchozí lokality nezastavujeme – máme zpoždění :-)

Přímo před směrovkou na Puerto de Cieneguillas Vašek zastavuje a posílá nás vlevo do mírného svahu na lokalitu Echinocereus knippelianus. Tady už jsme úspěšní. Na podobné louce, jako před chvílí jsou stovky rostlin. Taky několik hlubokých jam, podle Vaška pozůstatků těžby fosforu. Echinocereusy rostou i na samých okrajích děr.

Obr. 2 – Echinocereus knippelianus

Pokračujeme dál, výškově zase o něco níž do La Poza. Tato vesnice je pozoruhodná svou návsí (nebo jak se tomu tady říká?). Je to obrovský kráter, široká, hluboká díra. Patrně také pozůstatek nějakého toho dolování. Že tu není žádné zábradlí nebo jiné opatření proti pádu dolů nemusím zmiňovat… Jsme tady ale proto, že z La Poza vede dlouhá (cca 18km), krkolomná, klikatá cesta do údolí, kde se nachází lokalita Aztekium hintonii a Geohintonia mexicana. Přesně jak popsali mnozí před námi: na kolmých svazích sádrovcových kopců; sádrovec je částečně zvětralý, částečně krystalický – to jsou docela tvrdé a ostré plochy.
Nejprve jsme narazili na Neolloydia conoidea a Thelocactus matudae na úbočí.

Obr. 3 – Aztekium hintonii

Pak už vidím první aztekia a o kousek dál geohintonie. Rostou spolu a nerostou. Mám dojem, že tam, kde rostou aztekia, nejsou geošky a naopak. A tak se to střídá, chvíli je vidět jeden druh, chvíli druhý. Vážně mám pocit, že těch míst, kde rostou oba druhy rostlina vedle rostliny je minimum. (Pochopitelně jsem to neprolezl celé, takže těžko z toho něco usuzovat.) Bohužel jsme tu odpoledne a slunce na ty svahy svítí evidentně dopoledne, všechny kytky jsou tedy jakoby ve stínu. To ovšem můj zážitek rozhodně neumenšuje - opět maximální nadšení a excitace.

Obr. 4 – Geohintonia mexicana

Než všichni dorazili k autu, fotím ještě polomrtvého motýla monarchu. Sebral jsem ho z cesty, sedí mi na ruce. Cestou zpátky, už před La Poza vidíme hejna těchto motýlů posedávat po okolních stromech a keřích. Patně jsme se trefili do období jejich tahu a tady mají zastávku na noc nebo co :-) Po cestě je uvidíme ještě několikrát, ale v takovém množství už ne. (Jasně, že jsem si nebyl hned na místě jistý, v motýlech se nevyznám. Potvrdil jsem si to až doma.)

Obr. 5 – Monarchové

V Iturbide v hospodě „Don Homero“ se zastavujeme na večeři, protože dnes si jí tedy rozhodně zasloužíme. Dávám si carne deshebrada ranchera a doufám, že to bude k jídlu. Je to drcené maso v ostré omáčce – OK. Po večeři jsme se už jen přes Linares posunuli někam k Lucio Blanco na hranice států Nuevo Leon a Tamaulipas; pro změnu zase do úplné nížiny.

27.10.2008
Nocujeme poblíž nějaké farmy v okolí Lucio Blanco. K ránu přišel stupňující se slejvák a bouřka. Po rozednění to sice přešlo, nicméně ze stanů do mokré trávy se vylézá hůř než do suché; Vašek vaří polévku… Když už to po snídani začalo vypadat, že stany alespoň trochu naschnou, přišla ještě malá přeháňka, takže jsme je nakonec opět balili mokré.
Po malém bloudění mezi ohradami se dostáváme na asfaltku z Lucia Blanca, po které jedeme směrem na San Carlos, pak odbočujeme na prašku směr San Carlos, San Antonio. Vylézá sluníčko…

Zastavujeme u další lokality Ariocarpus trigonus. Nejenom. Roste tu též Astrophytum asterias, Echinocereus reichenbachii, Ancistrocactus scheerii (megarhizus/brevihamatus?) a hlavně Gymnocactus sauerii ssp. gonzalezii. Všechno kousek od cesty. Ariáky nám pochopitelně nekvetou. Jen několik rostlin má poupata, ostatní jsou odkvetlé.

Obr. 6 – Gymnocactus sauerii ssp. gonzalezii

Popojíždíme ještě o kousek dál (cca 10km) přes nějaký ranč na lokalitu „Lucia Blanca – San Carlos“. Tady kromě gymnokaktusu rostou stejné kaktusy, navíc jsme viděli mamilárii z okruhu Mammillaria heyderi (hemisphaerica?) a Opuntia leptocaulis s červenými plody (u tohoto druhu vyrážejí i z „areol“ na plodech další články – to je opravdu nezmar). Trigony mají maximálně poupata; tak za den, dva budou v plném květu :-) To už je asi náš osud. Pod kopcem nacházíme navíc Homalocephala texensis. Když jsme lokalitu prošli, nafotili a sešli se auta, otočili jsme a vyrazili nazpátek.

Obr. 7 – Ariocarpus trigonus

Ještě jsme zastavili na zarostlé louce/pastvině před rančem nafotit homalocefaly. Mezi kravinci na louce, kde bych kaktusy vůbec nehledal, nacházíme jen několik rostlin.
Další pokus – zastávka za rančem, na kopečku vlevo je podle Vaška velká populace Ariocarpus trigonus. Vysíláme Kazika přes drátěný plot, jestli nekvetou. Nekvetou, mají poupata, jako tady ostatně všude ;-) My ostatní tam ani nelezem…

Ještě jednou zastavujeme v místě první dnešní zastávky, jestli nám trigony přece jen na slunci náhodou nevykvetly. Nevykvetly. Tak si ještě jednou v lepším světle fotím Gymnocactus sauerii ssp. gonzalezii a jedeme do Lucia Blanco na pivo. Tam si naproti stanici fytozookontroly dáváme každý Carta Blanca caguama (940 ml). Pracovníci té kontrolní instituce posedávají pod stromy mezi loužemi okolo jejich budovy a popíjejí pivo. My jsme jim lhostejní. Vašek s nimi, myslím, dokonce chvíli klábosil.

Po pivu jedeme na Linares, Galeana, Rayones. V Linares nákup v supermarketu. Vracíme se přes Iturbide a znovu překonáváme horský masív. S jednou „kulturní“ zastávkou. Mají, vlastně spíš měli tu na kolmé skalní stěně reliéf znázorňující cosi. Po nějakém zemětřesení jim to spadlo. Na skále zůstal jen kousek, zbytek je vyskládaný dole. Jsou na to asi dost nafrněný, protože je tu znázorněné, jak to vypadalo před katastrofou. Takže prohlídka. (Já si víc nepamatuju, protože jsem za Iturbide usnul a teď jsem čerstvě vyvoranej, je tu zima, mlha tu padá a já bych se nejradši vrátil do auta a spal dál :-)

Nocoviště nacházíme na smetišti před Galeanou. Není to nic moc, ale už se šeří a město je blízko, nedá se nic dělat, dál už bychom nic nenašli. (Je to ale, podle mne nejhorší místo, co do okolí, kde jsme spali.) Je tu hrozná zima, takže jsme rychle něco snědli a zavřeli jsme se do auta. Nechali jsme kolovat tequilu a vedli řeči… Ne moc dlouho, protože ani tequila nás moc nezahřála, tak jsme se rozešli zabalit do spacáků.

Mexiko 2008 - část 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6.