Fotoarchív  

CD 2001-2006

Vesele do Nového roku!

Den poté, co se v mediích objevil text připravované kontroverzní vyhlášky o tom, že kdo drží do pěti kusů vyjmenovaných druhů kaktusů, dopouští se přestupku s možným postihem pokutou až do 15 000 Kč, a kdo jich drží více, dopouští se trestného činu, vznikla řada na sobě nezávislých iniciativ. Myslím, že díky zájmu kaktusářské veřejnosti se podařil malý úspěch. Z vyhlášky zmizelo vyčíslení: více než pět kaktusů = zločin. Ve vyhlášce sice zůstaly vyjmenované druhy, ale trestuhodnost jejich držení je podmíněna prokázaným obsahem mezkalinu… 

Zadáno pro kaudexofily (20)

Pelargonium appendiculatum (L. fil.) Willdenow (1800). Pokud milovníci kaudiciformních rostlin dosud ještě nemají ve sbírce žádnou z geofytních (kaudiciformních) pelargonií, měli by to co nejdříve napravit. Jsou totiž ochuzeni o zážitky, které jim v zimě většina rostlin s kaudexy nemůže dopřát. V tomto volném seriálu už byly uvedeny druhy Pelargonium pulverulentum, P. campestre a P. oblongatum, přesto si myslím, že následující druh z výše uvedených důvodů nemůže být poslední. Vyobrazená rostlina se po dovezení do Evropy…

Baja California 2008 všemi směry (9)
10. den – 29.2. 2008. Ráno ještě zkoumáme místní květenu a docela se daří. V hustém křoví objevujeme podivuhodný Peniocereus johnstonii s nadějnými poupaty, který je mezi větvičkami ostatních keřů takřka neviditelný. V pobřežních křoviskách však je toho k vidění daleko víc, například několik krásně baculatých kaudexů, kterými se pyšní Ibervillea sonorae. Dokonce i pro milovníky mamilárií se něco najde. A je docela zajímavé podiskutovat, co vlastně. Podle popisů v literatuře, udávaných lokalit i typických rysů by to měla být Mammillaria hutchisoniana, možná dokonce ve své provizorní varietě albissima. Netroufám si tvrdit cokoliv určitého a nechávám na zvážení zkušenějších, co jsem to vlastně vyfotil, neboť by to mohla klidně být i všudypřítomná Mammillaria dioica v některé své mezní formě. Bez květu těžko říct, ale každopádně je hezká, ne? Nad mořem se stále drží mlha, z ní vystupují blízké ostrovy Cortézova moře a jeho břeh lemují větvené sloupy Pachycereus pringlei…

Povídání pro začátečníky, podle abecedy (10)

Tak se hlásím na začátku dalšího roku s přáním, aby se vám všem dařilo jak ve sklenících, tak ve všem ostatním počínání, jakož i přání pevného zdraví a dobrých nervů. Taky trochu toho štěstíčka, neb jak známo, na Titaniku nestonal nikdo… Nicméně k našemu seriálku – vynechám – li rod Bergerocereus, Backebergia, dostanu se dle abecedy k rodu Bartschella. Tu se bouřím, protestuji a i jinak se chovám silně nesouhlasně, neb tento „rod“ považuji z úletů páně Backebergových za jeden z těch větších. Ať koukám, jak koukám, není na těch kytkách ničeho, co by je z háčkatých velkokvětých dolnokalifornských mamilárek vyčleňovalo. A protože mi do toho pan Pavlíček nekecá, tak bych přešel hned dál k rodu, který nelze nazvat jinak, než krásným výrazem pana Kunteho – prcíčkové maličcí…   

Zájezd chrudimských kaktusářů za jihočeskými sbírkami 2009 (4)
Sobotní odpoledne jsme zakončili kousíček od Budějovic v Dobré Vodě. Sukulenty, kaktusy a spoustu jiného kvítí zde pěstují manželé Václav a Jana Křížovi. Kaktusy Václava zaujaly už ve 13 letech. V 15 se stal členem spolku, ale v paneláku se toho moc pěstovat nedalo. Zlom nastal po vojně, kdy se nastěhoval ke své budoucí ženě do rodinného domku se zahradou. Odtud pochází základ sbírky kaktusů. Po roce 1989 se ale zakoukal do sukulentů. Zvláště pak do rodů Pachypodium a Adenium. Těm se věnuje do dneška a že mu to jde, můžete posoudit sami… Bíle kvetoucí hybridy Adenium vypěstované ze semen z Indie, provizorně pojmenované „Dobra Voda white“ a „Czech white“. První semenáček bohužel nepřežil, naštěstí stačil naroubovat větvičku. Obě „odrůdy“ překvapily tím, že kvetly ve stáří 1,5 - 2 roku…

Ze staré literatury: Kaktusářské listy – ročník 16, 1951
(z posledního číslo 10, další vydávání bylo díky laskavé péči Ministerstva informací zastaveno). Výňatky s komentářem: Rozesílání semen pro členy obou spolků bude letos soustředěno, takže všichni organizovaní kaktusáři obdrží semena za stejných podmínek. Každý člen si může vybrati ze seznamu 10 druhů. Více nemůžeme poslati, neboť by se akce příliš rozrostla a nedala by se zvládnouti. Kdo má o semena zájem, nechť zašle přihlášku a přiloží na režii 10 Kčs ve známkách. Poznámka redakce: To byly skvělé doby, aby člověk sehnal pár druhů, o které měl zájem, musel nezřídka čekat i několik let…

Otevírání rakví (výsevy)
Co to bylo za jezeďáky, co neměli v bahně na dvoře rozbité zetory? A co je to dneska za statkáře, kterej neproslaví svojí rodnou vísku sýrem ze smatánky, a jen se nechá trápit vydřiduchy mlíkaři. Co je to za uzenáře, co nemá na dvoře hromadu bukového dříví a vůní udírny do fronty nepřiláká drbany bezdomovce a za nimi nóbl paničky? A co bych byl já za kaktusáře, kdybych nevyséval? Kdybych neviděl, jak se ty malé černé rakve pomalu otevřou…

Zakončení mezinárodní konference Spiny perspectives – Úhly pohledu
Mezinárodní konference Spiny perspectives – Úhly pohledu se konala 17. – 19. 5. 2009 v Praze a již několikrát jsme o ní na stránkách našich internetových novin referovali. Závěr konference byl neformální a měl zbylým účastníkům ukázat i krásy naší země. Při přípravě akce jsme se domluvili, že poslední den strávíme s účastníky dle libosti buď v Praze nebo návštěvou Národního parku České Švýcarsko. Většina zbylých se vydala poznat krásy pískovcových kaňonů na severu Čech. Vzhledem k tomu, že bydlíme v přímém okolí NP, rozhodl jsem se, že úplný závěr, po prohlídce jedné části parku, bude u nás doma. Pavlína připravila malé občerstvení, které přišlo všem vhod. Nutno však podotknout, že jsem na ten samý den načasoval i neformální schůzku děčínského klubu kaktusářů u nás doma. Výsledkem tedy bylo úžasné překvapení pro naše členy…

Toulky Bolívií (10)
Jižní cíp provincie Chuquisaca není častým cílem návštěv turistů, dokonce ani otužilých lovců kaktusů. Je to kraj odlehlý, bez potřebného zázemí pro turisty, v žádném z městeček není hotel s přiměřeným vybavením a skromným komfortem. Dokonce tady chybí i čerpací stanice. Problémy s vozidly, a obvykle i s benzínem, s rozvodněnými řekami a rozbahněnými cestami mnoho návštěvníků odradí. Všechny tyto omezující skutečnosti jsme si, naštěstí ne souběžně, v posledních letech okusili na vlastní kůži. Nedostatečně prozkoumaná oblast znamená možnost zajímavých nálezů a nových druhů, proto tam v posledním desetiletí směřovaly opakované expedice rakouských, německých a holandských expertů. Byly podrobně prozkoumány hory kolem Sopachuy, Tarvita a Azurduy, objevily se popisy nových druhů Sulcorebutia… 

Den po dni v Baja Calif. (10)

2.3. Protože jsme večer dopili a dojedli většinu zásob, spěcháme na nákup. Vracíme se zpět k Ligui, zastavujeme na křižovatce na hlavní, abychom vyfotili další výstavní Ferocactus rectispinus. V Ligui nám opět přeje štěstí, celkem snadno Libor dojednává další lodě na ostrov Isla del Carmen. Cena je 100 dolarů za loď, odjezd stanoven na 12:30. Berem jídlo a pití a jedem. Při příjezdu k ostrovu vidíme, že se na pláži už nějací turisté kempují. Uhýbáme do leva na prázdnou pláž. Dáváme si čas na návrat v 15.00. Na planině ani v kopcích nic. Sem tam nějaká mamilárie, kochémia, Bursera to jo, ale Ferocactus diguetii var. carmenensis ne a ne. Po dlouhém bloudění nacházíme dva v jakési oplocence, jeden kus dál samostatně a po opět delší době 5 nebo 6 semenáčků o průměru 5-8 cm. Toť vše co 11 lidí našlo asi za tři hodiny. Na pláži jsou v rozpadajících se kamenech pěkné zkameněliny různých lastur. Nedaří se nám se setkat ve stanovený čas, nakonec přichází Libor s tím, že Pavel P. a Venca čekají na první pláži. Pavel ztratil čepici (tu jsme našli) a neměl vodu, tak se na návrat necítil… 

Na mexickém vandru zažili jsme srandu (1)
Skončil první den našeho mexického vandru. Sedíme okolo ohýnku, popíjíme pivečko a klábosíme o tom, co kdo už v Mexiku zažil a co asi zažijeme tentokrát. Kousíček vedle nás korytem protéká řeka… Nad hlavami příkré stráně porostlé Cephalocereusy. A nad nimi měsíc. A do té jedinečně nostalgické chvíle se mi do hlavy pořád dere myšlenka… a ne a ne se nechat zaplašit. „ Karle!!! Deník!!! Běž psát deník!!! Nebuď líný!!!! Běž psát!!! Zítra si nebudeš nic pamatovat!!! Běž psát!!!“ A tehdy vznikla myšlenka o tom, že napíšeme deník společně. Každý den popíše jeden z nás. A tak vzniklo toto literární „veledílo“ čtyř slohů. Čtyřmi úhly pohledů. Jelikož jsem ve svých třiačtyřiceti letech nejmladším členem, tedy začínám… 30.3.2009. S Brity jsme krátce po šesté hodině večerní hladce dosedli na přistávací dráhu hlavního města Mexika. Let byl klidný a příjemný. S maskou kliďasa, který byl v Americe už stokrát, neskutečně šťastný procházím tubusem z letadla do letištní haly. A první doušky teplého vzduchu…