Rod
Blossfeldia
WERD
 |
|
Blossfeldia |
Tak se hlásím na začátku dalšího roku s přáním, aby se vám
všem dařilo jak ve sklenících, tak ve všem ostatním
počínání, jakož i přání pevného zdraví a dobrých nervů. Taky
trochu toho štěstíčka, neb jak známo, na Titaniku nestonal
nikdo…
Nicméně k našemu seriálku – vynechám – li rod
Bergerocereus, Backebergia, dostanu se dle
abecedy k rodu Bartschella. Tu se bouřím, protestuji
a i jinak se chovám silně nesouhlasně, neb tento „rod“
považuji z úletů páně Backebergových za jeden z těch
větších. Ať koukám, jak koukám, není na těch kytkách ničeho,
co by je z háčkatých velkokvětých dolnokalifornských
mamilárek vyčleňovalo. A protože mi do toho pan Pavlíček
nekecá, tak bych přešel hned dál k rodu, který nelze nazvat
jinak, než krásným výrazem pana Kunteho – prcíčkové maličcí.
Blossfeldií je bezpochyby ve sbírkách daleko více, než se
zdá, neb je velký kumšt je vůbec uvidět. Tedy – pokud jsou
naroubované, tak tu kouli složenou z hladkých nepatrných
odnůžků přehlédnete jen těžko – není to moc pěkné na pohled.
Ale pokud je někdo pěstuje pravokořenné, pak musíte vědět,
kde jsou v tom květináči, jinak máte smůlu.
Centimetrová kytička jest obrem věkovitým a pohříchu se ve
sbírkách vyskytuje daleko řidčeji, než posledně zmiňovaná
aztekia. Vyklíčí to a vidět to nejni a když to všechno
scípne, tak to vlastně ani nepoznáte, protože tam zasejc nic
nejni (citát výroku jednoho z mých
kaktusářských učitelů). Ne, vážně, ony jsou silně obtížné ku
pravokořennému pěstění a tak nějak drží partu s mexickými
aztekii a strombokaktusy co do velikosti semen a
choulostivosti semenáčů.
Literatura praví, že žijí v analogických podmínkách na
strmých svazích ve skalních spárách a tak. Nebyl jsem tam a
nevím o nikom, kdo by je na lokalitě našel, viděl a fotil.
Nicméně z té analogie jde na mě
trochu hrůza. Ne , že bych chtěl napovídat, ale jestliže
podobnost semen stála komusi za to, aby zrušil panu Berkovi
frailee a zařadil je do astrofyt, lze jen těžko předvídat,
jaké možnosti skýtá tvůrčímu taxonomickému běsnění tato
velice homogenní skupinka rostlin s nepatrnými semeny z obou
Amerik.
 |
|
Blossfeldia - kristáta |
Někteří tvrdí, že jest jen jedna – Blossfeldia liliputana,
leč popisy existují i se jmény B. minima, B. pedicellata
a ani za pytel sušených Janošíků nevidím rozdíly v popisech
uváděné jako markantní. Nicméně toto nechme odborníkům. Kdo
je máte a umíte je pravokořenné, tak si je vyfoťte a na zeď
co medaili fotečku vyvěste, protože to každý neumí, ba bych
řekl že málokdo (já to taky neumím, a protože není mezi nimi
na výběr, tak je nemám).
Ke kultuře toho mnoho poznamenat nemohu, prostě nevím a
nikdy jsem nezkoušel. Propagovat tady jen načtené se mi
nezdá. Čili by bylo moc príma, aby někdo, kdo umí, má a
dokáže napěstovat, o tomto skvělém pěstitelském kousku cosi
prozradil. Já jsem kdesi četl, že vyklíčené semenáčky se
dají roubovat na Pereskiopsis. Odpusťte, ale trochu
mi to připomíná situaci, kdy přišla včela k lékaři a
stěžovala si, že jí cosi spadlo do oka – do jednoho z těch
64 000 pravých… Viděl jsem výsev (patrně velice úspěšný) a
zcela odmítám možnost, že by se toto dalo provést jinak než
technikou laboratorní…
Jelikož následují rody jako Bolivicereus,
Borzicactus a Brachycereus – velmi málo
pěstované, a dále stejný případ jako Bartschella –
rod Brachycalycium – budeme příště pokračovat
kytičkami, které mám ve velké oblibě – rodem
Brasilicactus.
Povídání pro začátečníky, podle abecedy 1 |
2 | 3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
