|
30.10. 2008
Po snídani jsme zabalili a vypravili se opět na pahorek
vlevo od cesty - lokalitu Ariocarpus retusus (subsp.
furfuraceus). Obcházíme kopec a lezeme na jeho
pozvolnější úbočí. Tady mezi kameny rostou snad stovky
ariáků. Už od včerejšího večera víme, že tady nic nepokvete,
proto jsme mile překvapeni, když Kazik nachází jednu
rostlinu s pootevřeným poupětem. Mimo „normální“ rostliny je
tu k vidění relativně velký počet kristát Ariocarpus
retusus. Mně se tyhle prapodivné útvary zrvona
dvakrát nelíbí, musím ale uznat, že zajímavé rozhodně jsou.
 |
|
Obr. 1 – Ariocarpus
retusus subsp. furfuraceus |
Z kaktusů jsme tu dále potkali
Coryphantha difficilis, Coryphantha neglecta,
Coryphantha pseudoechinus, Echinocereus
stramineus, Echinocereus enneacanthus,
Echinocereus pentalophus, Echinocereus
pectinatus, Ferocactus hamatacanthus,
Epithelantha micromeris, Opuntia microdasys.
Blíže temeni kopce pak nacházíme rostliny Thelocactus
palomaensis (Thelocactus rinconensis subsp.
palomaensis). Už včera jsme našli jeden „nadějný“ se
zavřeným květem. Dnes je ale zřejmé, že se už neotevře.
Alespoň že než jsme to všechno obešli a nafotili, vykvetl
ten Kazikův retusus a stal se tak nejen jediným na
téhle lokalitě, ale i jediným z celého okruhu retusus-trigonus,
který jsme viděli v přírodě kvést.
 |
|
Obr. 2 – Thelocactus
rinconensis var. palomaensis |
Milan, Vláďa a Vítek, myslím, byli mezitím
prozkoumat taky pahorek na druhé straně cesty, ale pokud si
dobře pamatuji, nenalezli nic zvláštního ani jiného. Před
definitivním odjezdem z tohoto odlehlého koutu pořizujeme
ještě skupinové foto u zdi v opuštěné vesnici La Luz a
vracíme se do La Paloma na hlavní silnici směr Monclova.
 |
|
Skupinové foto, u
zdi v La Luz |
V Monclova vyměňujeme peníze. Divná banka,
chtějí tu po nás pasy, celá výměna dost trvá. Právě v téhle
bance jsem taky patrně ztratil protisluneční a protiúpalový
- a velmi slušivý ;-) - klobouček. Jen o kus dál v jiné
bance je jednak výhodnější kurz, jednak tam odpadá pasová
procedura. Už máme vyměněno, tak máme smůlu; jen Kazik ještě
využívá výhodnějšího kurzu.
Potom parkujeme na náměstí, Kazik s Vaškem jdou sehnat
telefon a zkusit zjistit, jestlli je už Kazik dědkem, někdo
jde na obhlídku náměstí, já s Benem zůstávám u auta. Budíme
tu trochu rozruch, místní by se snámi možná rádi bavili, ale
my se španělsky zmůžeme jen na pozdrav a úsměv. Přece jen se
ale našla dvojice mladých lidí, středoškoláků, schopných
angličtiny, takže ke konverzaci došlo… :-)
Po nějaké době se Kazík s Vaškem vracejí i s policajtem, co
jim byl ukázat cestu, chvíli s ním
klábosí a Kazikovi se dokonce podaří přesvědčit ho, aby mu
prodal policajtskou hvězdu (za 150 pesos!!!). Patrně jsme
však na náměstí vzbudili rozruch nežádoucí, protože sotva
jsme nasedli a objeli náměstí, zastavil nás jiný policista a
přes veškerou Vaškovu výmluvnost nás stáhl o 500 pesos (že
prý máme v autě pivo a nemáme zapnuté pásy). Naštěstí, právě
díky Vaškovi, to není 1200 mex$, které chtěl ten hajzl
původně…
Přestože bychom už měli město Monclova nejraději daleko za
sebou, hlad je silnější a na periférii si dáváme kuře v „Pollos
don Pallo“. To je super. K tomu pivo Carta Blanca caguama,
jak jinak :-), restauratér (mimochodem taky uměl anglicky)
nám ho ovšem musí jít koupit do supermarketu přes silnici.
Večer, opět už za tmy, dorážíme na další Vaškem již kdysi
prověřené nocoviště u San Juan (de Boquillas) asi 20 km před
Cuatrocienegas. Je tu silný vítr, při stavění si musíme
navzájem držet stany. Před větrem zalézáme do auta a za
konzumace alkoholických nápojů zpíváme na co si vzpomeneme…
31.10. 2008
Ráno se jako obyčejně rozhlížíme po okolí. Je tu zavlažovací
kanál, voda tam pěkně šplouchá, moc důvěry ale ve mě
nevzbuzuje – ještě se uvidí, jestli tam vlezu. Moje obavy z
následků ztráty klobouku likviduje Kazik tím, že mi půjčuje
svůj náhradní (nakonec mi zůstal, protože už ho nechtěl
zpátky). Snídaně, úklid, balení. Plánovaná lokalita je kopec
před námi. Chvíli před tím, než jsme vyrazili, se tu
zastavili místní. Obvyklý pokec; když zjistí, že máme zájem
o kaktusy, vyprávějí, že kousek dál viděli velké množství
kaktusů. Vypadá to jako by chtěli, abychom si to od nich
nechali ukázat – a něco jim za to zaplatili. My máme ale
plán jasný, takže se loučíme a jdeme si po svém.
Cestou vidíme opuncie, mikroopuncie, Echinocereus
stramineus, E. enneacanthus, Escobaria
aff.strobiliformis, Mammillaria lasiacantha.
Podle Vaška tu má být Mammillaria schiedeana, tu ale
nenacházíme (přestože tomu věnuji značné úsilí zejména
cestou zpět). Ve skalnatém kopci roste Glandulicactus
uncinatus v. wrightii, Mammillaria lasiacantha,
Astrophytum capricorne, Escobaria strobiliformis,
Opuntia microdasys, Echinocereus pectinatus,
a stejné echinocereusy jako pod kopcem.
 |
|
Obr. 3 – Mammillaria
lasiacantha |
Výskyt Mammillaria lasiacantha je
velmi řídký, astrofyta jsou pomřelá – živých rostlin
nacházíme poměrně málo (cca 10-20ks). Dole pod kopcem si
konečně fotím ještě Euphorbia antisyphilitica, která
nás provází snad celou cestu (Mexičani z téhle rostliny
údajně vaří mýdlo) a jednu moc pěknou Mammillaria
lasiacantha. Pak se věnuji marnému hledání
Mammillaria schiedeana. A pak mě teplo přesvědčilo -
koupel v kanále bude, ať si o tom myslím cokoli... Před
odjezdem, osychaje, ještě jednou zkouším najít
Mammillaria schiedeana - marně. Ale zato nacházím
jakousi Escobarii a Ancistrocactus (Víťa doma
dodatečně zjišťuje, že jde o Escobaria vivipara v.
neomexicana (nejjižnější oblast výskytu) a novou varietu
Ancistrocactus brevihamatus), takže to hledání
nakonec zcela bez úspěchu nebylo.
 |
|
Obr. 4 – Ancistrocactus
sp. nova |
Dál jedeme na Cuatrocienegas, Ocampo a
Puertecitos. Nejsevernější zastávka naší cesty před
Puertecitos na začátku Laguna La Leche u lokality
Ariocarpus fissuratus. Lokalita je přímo u cesty na
loučce vlevo. Napravo je kopec/skalka. Nacházíme první
ariokarpus. Nekvete. Ale další kvete a pak už vidíme, že
tahle lokalita se tedy povedla. Jsou tu na relativně malé
ploše (možná o něco víc než 10x10metrů) stovky ariáků, z
toho desítky kvetoucích. Radostně fotíme, Vašek si libuje,
že takhle má lokalita vypadat. Bezva, super, nadšení,
excitace. Ariocarpus fissuratus tu kvete v barvách od
slabě růžové po typickou „ariokarpusí“ fialovou (magenta?).
Roste tu ve společnosti Mammillaria heyderi,
Coryphantha nickelsiae, Echinocactus horizonthalonius…
 |
|
Obr. 5 – Ariocarpus
fissuratus |
Na druhé straně cesty pod kopcem ve stejném
charakteru biotopu roste ještě pár ariáků. Na kopci mezi
kameny rostou už „jen“ Escobaria aff.
strobiliformis, Echinocereus sp., Epithelantha
micromeris (v. greegii?), Coryphantha
ramillosa, Coryphantha nickelsiae, Neolloydia
conoidea – několik stanovištních forem, řekl bych, s
různou barvou středových trnů od klasické černé po bílou,
zajímavé…
 |
|
Obr. 6 – Neolloydia
conoidea |
Po návratu do Ocampo, hledáme, kde bychom se
najedli. Ptáme se místních a posílají nás do hospody, která
na první pohled vůbec nevypadá, že je v provozu. Nicméně
uvnitř nějaká baba prohlašuje, že funguje a že nám udělá
tacos. Nemá pivo, ale nevadí, když si ho koupíme jinde a sem
přineseme. Tak si tady v obchodě na druhém konci ulice
kupujeme studené pivo a vracíme se do téhle podivné hospody
na tacos. Na jedné zdi tu mají Disneyovy postavičky malované
patrně místním umělcem, v kontrastu s tím působí zbytek
hospody s „tradiční“ mexickou výzdobou podivně. „Takósky“
jsou ale dobré. Nocoviště nacházíme nedaleko Cuatrocienegas.
Vítr tu funí podobně jako včera – patrně to v tomhle kraji
tak chodí…
Mexiko 2008 -
část 1. |
2. |
3.
| 4.
| 5.
| 6.
| 7.
|
8. |
