 |
|
Skála uprostřed
zeleně |
Jižní cíp provincie Chuquisaca není
častým cílem návštěv turistů, dokonce ani otužilých lovců
kaktusů. Je to kraj odlehlý, bez potřebného zázemí pro
turisty, v žádném z městeček není hotel s přiměřeným
vybavením a skromným komfortem. Dokonce tady chybí i čerpací
stanice. Problémy s vozidly, a obvykle i s benzínem, s
rozvodněnými řekami a rozbahněný-mi cestami mnoho
návštěvníků odradí. Všechny tyto omezující skutečnosti jsme
si, naštěstí ne souběžně, v posledních letech okusili na
vlastní kůži.
Nedostatečně prozkoumaná oblast znamená možnost zajímavých
nálezů a nových druhů, proto tam v posledním desetiletí
směřovaly opakované expedice rakouských, německých a
holandských expertů. Byly podrobně prozkoumány hory kolem
Sopachuy, Tarvita a Azurduy, objevily se popisy nových druhů
Sulcorebutia heliosoides, S. tarvitaensis,
S. azurduyensis, další popisy se chystají. Byla to výzva
i pro nás, abychom se pokusili tyto novinky v rozlehlém
území objevit a alespoň vyfotografovat, případně sebrat
zralá ovoce.
Před sebou jsme měli mnoho slibných terénů, tudíž desítky
potenciálních nových stanovišť. Jak se ukázalo hned po
hodině jízdy, kytek bylo všude kolem dost a dost. Šlo jen o
čas, vůli a fyzičku se vyšplhat na každý příhodný kopec, kde
chybí výrazná bylinná vegetace a kde mohou růst neznámé
druhy a neznámé formy rodu Sulcorebutia.
Propracovali jsme se do oblastí, které jsou
výrazně srážkově bohatší a vzhledem k nižším nadmořským
výškám také teplejší. Svahy okolních kopců jsou strmé a dole
zarostlé výraznou křovinatou a pichlavou vegetací. Cesta z
Padilla na jih, do Sopachuy, Tarvita a Azurduy vede podél
říčních koryt, někde je údolí tak sevřené, že okolní
vegetace připomíná neprostupností horský deštný les. Ale i
tady se objevují holá skalnatá místa a na nich kaktusy.
 |
|
Ojedinělá skála
nedaleko u Pampas Punta |
Zajímavá lokalita u Pampas Punta
První zastávka patřila ojedinělé skále nedaleko Pampas Punta.
Uprostřed bujnou vegetací porostlých svahů se objevilo holé
místo, ze severu skalnaté a kamenité, z jihu téměř rovná
skalní plotna, skloněná v úhlu téměř 30 stupňů. Vyšší,
skalnatá část lokality je tvořená jemným pískovcem, dolní
plocha připomínala tuf, včetně puklin, ostrých hran a různě
velkých otvorů. Některé z nich byly zanesené nepatrnou
vrstvou jemných nánosů, v jiných sídlily nohaté a štíhlé
vosy, které nás nemilosrdně vyháněly ze svého království.
 |
|
Lokalita u Pampas
Punta |
To jsme nechtěli a nemohli strpět, ve
spárách rostly totiž drobné, pektinátně otrněné
Sulcorebutia. Trny měly krátké, husté, sklovitě bíle
zabarvené. Jen o pár metrů výš, z druhé
strany lokality jsme nalezli jiné rostliny, jasnou formu
Sulcorebutia crispata. Tajně jsme doufali, že je to
stanoviště Sulcorebutia heliosoides, protože tohle
místo se až nápadně podobá lokalitě, vykreslené v popisu
této rostliny. Zdají se to být dva odlišné taxony, rostliny
rostou na různých podkladech a velmi blízko sebe. Ty
Sulcorebutia crispata ze severní strany lokality jsme
viděli kvést, ty z plotny byly dávno odkvetlé.
 |
|
Sulcorebutia
crispata ze severní strany |
Až vloni jsme tu droboť vyfotili v květu.
Byly krásné, ale kvetly magenta odstínem. Při studiu
makrosnímku se ukázalo, že i toto je jen forma Sulcorebutia
crispata. Jedna z nejhezčích, jakou jsem na svých toulkách
potkal. Ale kdo ví, zůstává naděje, že tam někdo najde i
jinou barvu květu…
 |
|
Sulcorebutia
crispata - drobná forma s květy |
Oblast severně od městečka Sopachuy je
uváděna jako nejjižnější hranice výskytu Sulcorebutia
crispata. Alfredo Lau odsud přivezl pod sběrovkou L 390
rostliny, které v kultuře dorůstají
velkých rozměrů a do pozdního věku zůstávají solitérní.
Jenže za posledních 30 let tady nikdo nic nehlásil, žádné
nové sběrovky se neobjevily.
 |
|
Kemp pod volební
skalou u Rio Sopachuy |
Pod Volební skalou
Před čtyřmi roky jsme kempovali severně Sopachuy, na louce
nedaleko řeky stejného jména. Na druhé straně cesty je asi
40 metrů vysoká, téměř holá skála. Bylo před volbami, skála
byla pomalovaná hesly a symboly politických stran. Prostě
„Volební skála“. Večerní koupel v řece, kde byla čistá voda
(v měsíčním světle se tak zdálo) byla osvěžující, ale noc
horká a dusná.
 |
|
Volební skála |
Ráno bylo o půl osmé už 26 stupňů a Ruda
přišel z průzkumu Volební skály. „Hele, Vašku, tam ti rostou
nějaký rebucie, kvetou fialově“. Víc nemusel říkat, hned
jsem popadl foťáky a hurá na kopec.
 |
|
Sulcorebutia
crispata rebutioides |
Ano, rostlo tam na nevelké ploše větší
množství rostlinek, hustě sklovitě bíle otrněných, ježatých,
neodnožujících. Jen květy jsme propásli o jeden den.
Vegetují na tom nejexponovanějším místě, na vrcholu skály, v
pásu asi 5 m širokém.
 |
|
Skupina
Sulcorebutia crispata rebutioides |
Trochu níž se začínají objevovat trsy
velkých Echinopsis spec. a ještě níž Cleistocactus
spec., doplněno Opuntia spec., píchavými i
nepíchavými keříky a „zlou ženou“, Setkání s ní opravdu není
příjemné.
 |
|
Echiposis sp. |
Tak se stalo, že Ruda objevil a „pojmenoval“
tuto krásnou varietu Sulcorebutia crispata. Teprve
později jsme se dozvěděli, že jiní měli stejný příměr a že
tyto rostliny budou rakouskými specialisty popsány jako
Sulcorebutia crispata v. rebutioides (je možné,
že oficiální popis byl již publikován).
 |
|
Cleistocactus spec. |
Předloni prozkoumali zdatnější členové
expedice i hory západně této lokality. Zjistili, že se tam
na velkém území vyskytují stejné rostliny a že dokonce v ten
čas kvetly. Výškový rozdíl 200 m je na době kvetení velmi
znát.
 |
|
Sulcorebutia
crispata v. rebutioides kvete |
Když jsem procházel fotobanku, abych doplnil
tento text, nalezl jsem dva snímky skupiny sedmi rostlin,
pořízené v odstupu dvou let. Tu první jsem pořídil v roce
2006, tu druhou fotografoval Václav Richter o dva roky
později. Můžete porovnat, o kolik ty kytičky za dva roky
vyrostly. To je jedna zajímavost, další je, že takových
skupinek po sedmi kytkách mám nafoceno víc…
 |
|
Sulcorebutia
crispata v. rebutioides - skupina rostlin
v roce 2006 |
 |
|
Sulcorebutia
crispata v. rebutioides - skupina rostlin
v roce 2008 |
Čas pokročil, musíme dál, ale před tím
se zastavíme na pozdní oběd
v městečku Sopachuy. Zajímavé jméno, zajímavé mravy, ale
smysl
pro obchod zdejším chybí.
|
