Prcek i mezi „valdíky“

Krátká zastavení Jardy Šnicera
Foto © Jaroslav Šnicer

Obr. 1 - Malá vesnička cestou k "valdíkům"

Milí čtenáři. Sám jsem prcek, to ale většina z vás dobře ví. O malých věcech mohu proto hovořit poněkud zasvěceněji, než kupříkladu takový Miloš Záruba (ten mi zas dá…). Na místo, kam vás prostřednictvím této minireportáže vezmu tentokrát, jsem zavítal podruhé v životě. Poprvé v létě roku 2000 a pak v únoru roku 2009. Ten čas ale letí! Důvodů takto si postesknout mám v poslední době více, o tom ale až jindy. Zpět k tématu.

Foto © Jaroslav Šnicer

Obr. 2 a 3 - Pohled na vápencový výchoz
- lokalita Turbinicarpus valdezianus ssp. albiflorus

První naše návštěva byla plná dychtivého pátrání po tehdy ještě málo známém Turbinicarpus beguinii subsp. hintoniorum, který se v okolí řídce vyskytuje na měkkých sádrovcových plotnách porostlých řídkou vegetací. Cestou k nim vám do cesty vstoupí dva malé vápencové kopečky. Jsou to spíše výchozy než kopečky, ale vápencové jsou určitě (to jen pro Vojtu Myšáka) a vegetace je na nich výrazně bujnější.

Foto © Jaroslav Šnicer

Obr. 4 - Mammillaria picta aff.

Na prvním z nich potkáte drobnou formu Ariocarpus retususfurfuraceus“ a na druhém nás v roce 2000 překvapila malá populace v nadpisu zmiňovaného Turbinicarpus valdezianus subsp. albiflorus. Tomu, že jsou maličkatí, jsme tehdy nepřikládali zvláštní pozornost, ostatně „valdíci“ jsou přece obecně kaktusy miniaturních rozměrů… Jen nám to nějak uvízlo v hlavě.

Foto © Jaroslav Šnicer

Obr. 5 - Skalka s „valdíkem“, pohled z hlubokého předklonu

Při zkušenostech nasbíraných na jiných lokalitách těchto rostlin, lze příslušnost ke světle kvetoucímu poddruhu předpokládat i za situace, kdy nemáme o barvě květů přímé důkazy. V porovnání s jinými lokalitami jde ale o bezkonkurenčně nejmenší formu uvnitř druhu, s níž jsme se kdy setkali.

Foto © Jaroslav Šnicer

Obr. 6 - Turbinicarpus valdezianus subsp. albiflorus
-
největší nalezený jedinnec neměl ani 13 mm

Najít větší jedince se nám nepodařilo ani v době, kdy lokalitu znalo jen minimum lidí. Argument o možném vysbírání větších rostlin se nejeví pravděpodobně. To dává do souvislosti menší rozměry „valdíků“ i „retususů“ a možnou vazbu na geologický podklad, přesněji chemicko fyzikální charakter onoho vápence, na němž se tyto rostliny nacházejí.

Foto © Jaroslav Šnicer

Obr. 7 - Plod na jedné z rostlinek prozrazoval, že o dospělost
tu nejde, spíše o velikost

Prozkoumat tuto myšlenku a porozhlédnout se v okolí po dalších populacích zmiňovaných druhů by mělo být naším úkolem do budoucna. Takový model by nám pomáhal lépe nahlížet i některé další, přiznejme že sporné, případy miniaturizace uvnitř druhů. Takových úkolů ale máme vícero.

Foto © Jaroslav Šnicer

Obr. 8 - Dospívající „platyacanthus“ nám vyhrožoval svými trny

Kdy se vrátíme zrovna do této krajiny ležící západně od Sandia y Victoria v jihozápadním Nuevo Leon, to ví ale jen Nejvyšší.

Foto © Jaroslav Šnicer

Obr. 9 - Lophophora williamsii také trochu nekorektně narušuje
naší teorii o miniaturizaci tohoto místa

 
Text a foto: Jaroslav Šnicer
E-mail: cult.tricka@seznam.cz
 
 

(C)

zpět