Vážení a milí přátelé, klobouk dolů! Desátý
rok 21 století se vřítil do našich životů s mnoha gativy i negativy.
Pominu-li ony negativy, k nimž asi rozhodně patří pomalu se mátořící
hospodářská krize (která se jistě nemile dotkla mnoha z nás), pak mohu
mluvit o pozitivech, - například o tom, že: před pár týdny bylo vydáno sté vydání našich internetových Novin, za rok 2009 kliklo na
www.cact.cz/noviny více než 100 000 návštěvníků (v roce 2003 jich byla jen čtvrtina),
denně je na Novinách zaznamenáno okolo 300…
Euphorbia waringiae
Rauh & Gerold (1998). Pokud bychom hodnotili rostliny podle data
prvního publikovaného popisu, pak za novinky vamatérských
sbírkách lze považovat druhy, které byly popsané
zhruba před 10 lety. Za tento vlastní, čistě
subjektivní názor se omlouvám, ale právě toto je
případ rostliny, o níž bude dneska řeč.
Euphorbia waringiae je zakrnělý pryšec s
řepovitým podzemním kaudexem, který může být až
10 cm široký. Z něho vyrůstá víceméně vzpřímený tlustý
hlavní stonek (až 60 cm vysoký a na bázi až 2 cm široký),
který se větví…
Baja California 2008
všemi směry (8)
Po ránu projíždíme přes Punta Abreojos. Zastavujeme ještě, abychom si naposled užili Ferocactus grandiflorus.
Vyskytuje se poměrně hojně a v bujném růstu mu nepřekáží ani hotová
pískoviště, která se tvoří v temenech vlivem stálého pobřežního větru
zvedajícího prach. Potom už se vydáváme směrem severovýchodním do vnitrozemí. Asi 25 km před San Ignacio si prohlížíme lokalitu Ferocactus peninsulae, rostliny na BC hojně rozšířené a dělající tedy čest svému druhovému jménu. Zdaleka tady však není jen ferokaktusová končina. Hojně se vyskytuje Opuntia invicta, tmavší forma Echinocereus brandegei, všudypřítomná Mammillaria dioica, ale potěšit dovede svými růžovými kvítky i Lophocereus schottii. Zdejšímu suchému horku dovede úspěšně vzdorovat i zvláštní druh bíle kvetoucího máku z rodu Argemone, v duchu místního obyčeje také pichlavý.
Dnešní den je bohatý i na zajímavosti historické. Navštěvujeme totiž
městečko San Ignacio…
A dalo by s říci – konec srandy s koncem roku. Protože
tenhle rod je velmi hledaný a rostliny jsou vzácné a já
myslím, že právem. Ono totiž vypěstovat pravokořenné
Aztekium ritterii není opravdu žádná sranda. Takže tyhle
droboučké šperky zMexika vídáme většinou roubované a tudíž
přerostlé, bujaře a nepřirozeně odnožující a tak.
Rostlinky pocházejí z maličké oblasti u slavné lokality
Rayonnes, Nuevo Léon, a spousta našich kaktusářů již měla
možnost je obdivovat na vlastní oči. Popravdě, asi se budeme
opravdu muset učit od přírody, neb tam je semenáčků na
stěnách zvětralých břidlic a sádrovců mračna. U nás jaksi
tolik né. Ale zase vidět je vysazeny na kousku travertinu
společně s většími brášky druhu Aztekium hintonii a
strombokaktusy – to je paráda veliká a patrně jim to
maximálně vyhovuje. S růstem tyhle rostlinky nikam
nespěchají a pravokořenný semenáč v průměru 1 cm už je junák
středního věku. Jenže kolik lidí je má?…
Zájezd
chrudimských kaktusářů za jihočeskými sbírkami 2009 (3)
Další cíl našeho výletu je Radek Dobeš. Perfektně utříděná a vzorně
popsaná sbírka se nachází 14 kilometrů západně od Českých Budějovic v
Holašovicích, které jsou zapsány jako památková rezervace selského
baroka do seznamu světového dědictví Unesco. Po prohlídce se nám u
Dobešů dostalo báječného občerstvení. A při pivečku jsem Radka
poprosil, aby mi něco o sobě a své sbírce pro tyto noviny popovídal. „Pěstování
kaktusů jsem se začal věnovat asi od 12 let, kdy jsem začal v Protivíně
chodit k panu Pařízkovi a panu Kiewegovi, který mně začal v roce 1984
brát na schůze klubu kaktusářů v Písku. Po vyřádění v pubertě a vojně,
stavbách přístřešků, foliáků a pařenišť, jsem se usadil v Holašovicích,
kde jsme s manželkou vybudovali zázemí a domov. A když se člověk usadí,
začne mít konečně více času na koníčky, hobby a sny. Vysněný
„karboňák“, kde by bylo kytičkám dobře celý rok, na sebe nenechal dlouho čekat…
Ariocarpus – okruh fissuratus
Pavel Randa nám píše: Oariokarpusech bylo napsáno snad vše, co může případným zájemcům o tento
rod usnadnit cestu k vytvoření poměrně rozsáhlé sbírky, která určitě
nebude nijak jednotvárná. Posílám proto do redakce kzveřejnění
nějaké obrázky kvetoucích rostlin, tak ,jak jsem je v průběhu let dal
do kupy. Starší rostliny, u obrázků nepopsané upřesněným jménem
pocházejí z doby, kdy byl na našem trhu semen nedostatek, položek bylo
jen pár, porce byly baleny po pár zrnkách a platilo se za ně v poměru k
dnešním cenám dost peněz. Nejstarší rostlinu mám ve sbírce po jednom zobdivovatelů
tohoto rodu…
Společenská rubrika Karel Infeld, zakládající člen
chrudimského spolku, od začátku činnosti pracoval nezištně
ve výboru klubu, zejména coby přísný revizor účtů. Zemřel 5.
prosince 2009 ve věku 65 let. Karle, budeš nám chybět při
přednáškách, při výletech – kdy se autobus pod tvým vtipkováním
otřásal smíchem, i při organizování burzy kaktusů…
Kaktusy – množství velké nežli malé
Jak jistě všichni víte a mnoho zVás i překonalo digitální
bariéru a podepsalo – na
www.petice.net byla pověšena petice, která
upozorňuje na legislativní nepodarek o výčtu kaktusů, které
by neměly ve sbírkách existovat.
Ve chvíli, kdy se informace opřipravova-ném vládním nařízení
objevila vmédiích, zvedla se mezi kaktusáři vlna nevole,
která hraničila až neúctou kzainteresovaným vládním
úředníkům. To se projevovalo nejen v podepisování
petice, ale i vkontaktování nejrůznějších poslanců,
senátorů a dalších vlivných osobností. Vznikl tlak, který
snad přesvědčí vládu, jíž si lidé nebývale váží, aby se na
úřední zmetek podívali snadhledem. Byl napsán dopis
prezidenta naší Společnosti, který byl předán paní
ministryni spravedlnosti. Pan ing. Běťák osobně sjednal s
paní ministriní schůzku. To se
projevovalo nejen v podepisování petice, ale i v kontaktování
nejrůznějších poslanců, senátorů a dalších vlivných osobností…
Toulky
Bolívií (9)
Než
jsme opustili okresní (spíše provinční) městečko Padilla a natankovali u
svérázné čerpací stanice, procházíme pomalu se probouzející
ulice. Obchodníci otevírají své krámky, zedníci nedaleko náměstí
bourají první patro domku a žvýkají svou ranní dávku listů koky.
Volně pobíhající prasátka se vyhřívají na slunci a užívají
svobody. Zvolna se rozbíhá život na ulicích.Takové téměř nedělní
ráno. Pomalu máme doplněné zásoby a pořizujeme poslední
fotografie před odjezdem do nepoznaných krajů. Nebyl
jsem jediný, kterého překvapilo, kolik lidí tady na východě žvýká koku.
Vysoko v horách a při těžké práci v dolech je to normální a běžné, ale
tady, ve městě, které hlásá odluku od centrální vlády v La Pazu? Na
zdech volají obyvatelé „Autonomía sí“ a hlásí se ksamostatnosti po
vzoru provincií Santa Cruz, Tarija, Beni a Acre, ale ještě to není tak
jednoznačné…
Teplé
a zatažené ráno před dalším cílem této party - ostrov Catalina a
Ferocactus diguetii. Směřujeme k východnímu pobřeží a po krátké
zastávce na odbočce na Agua Verde, kde rostou Ferocactus rectispinus,
uháníme dál do rybářské vesničky Agua Verde. Libor
vyjednává s místními rybáři dvě lodě na ostrov, 1500 ps za jednu, ale
po příchodu parťáka se cena zvyšuje na 1700 ps. Chvíli trvá než donesou
dostatek benzinu, bereme něco pití a nasedáme do lodiček. Jako ti dávní
pionýři, na ostrově Catalina zcela jistě žádný znašich krajanů nebyl. Bez
plovacích vest, zásobeni kanystry benzinu upalujeme k ostrovu. Zhruba
po necelé hodince přistáváme na pláži. Již z dálky je vidět čím je
ostrov porostlý. Fantastický pohled na stožáry Pachycereus
(pecten-aboriginum) podle literatury pringlei a zlatavé sloupky
Ferocactus diguetii. Přistáváme
a vyrážíme každý jiným směrem do kopce, většinou jsme ale na dohled.
Stráně kolem zátoky tvoří pěkný půlkruh. Fotíme, aby každý měl co
nejvíc obrázků. Největší F. diguetii má snad tři metry výšky…
Zajímavá lokalita Astrophytum
capricorne ssp. aureiflorum Vaško nom. prov.
Ještě
mnoho překvapení nám určitě připraví nové nálezy kaktusové flory, a
jistě nejen v Mexiku. Zajímavou informaci jsme dostali od Zdenka
Vaška z Přerova, který po výsevu semen z lokality poblíže opuštěné osady La Reforma
zjistil velmi zajímavou věc. Všechny rostliny z výsevu vykvetly čistě
žlutým květem, zatímco běžní „kaprikorni“ mají jícen do hněda až do
červena. U La Reforma rostou Astrophytum capricorne, která jsou
jednak ve svém habitu velmi uniformní, jednak 100% jejich květů
(tedy alespoň u rostlin z potomstva) září čistě žlutým květem.
Bude velmi zajímavé, zajet se na lokalitu podívat v době květu,
ovšem cesta je údajně příšerná a protože tam lidé už nežijí, tak
rok od roku horší. I tak je to návod pro různé expedice, aby se
pokusily na místo dostat a přivézt relevantní informaci. Nemůžu
se nezmínit o lokalitě u San Juan, okolo které se do La Reforma
projíždí. Obě místa jsou od sebe ovšem vzdálena okolo 50
km…
Absence
minulého dílu dávala tušit, že jsem se s největší pravděpodobností
odporoučel do dalekých krajů a v návalu hektických příprav nestihl
napsat článek a tak „ochudil“ říjnové číslo novin o příspěvek. Ano je
to pravda a musím se přiznat, že konec října i listopad „v mé sbírce“
byly překrásné. Listopad, obzvlášť pak jeho první půle, byl skvělý
měsíc. Jen více a houšť takovýchhle dní, takovýchhle měsíců. Tak s tím
ven… Měl
jsem velké štěstí a spolu s partou báječných chlapíků jsem se toulal po Bolívii.
Jakkoliv nejsem specializován na kaktusy a rostliny tohoto amerického
subkontinentu, byl jsem nadšen. Já vím, já vím – to je rekce každého a vždy,
když se dostane někam daleko a poprvé, ale tohle přivonění, to poodhalení roušky
jihoamerického tajemna, bylo vskutku něco jiného. Po
dlouhé době jsem se kochal jak malý kluk každou rašící odnoží
kulaťoučké sulkorebucie, rozplýval jsem se nad majestátním větvovím k
jedné straně učesaných vatrikánií…
Fungicidy a výsevy
Tak a je to opět tady, vlhké jaro a přesazování
semenáčů, popřípadě pozdní výsevy vyžadují
ošetření rostlin proti houbovým onemocněním.
Abych ušetřil čtenářům čas s vyhledáváním
fungicidních přípravků, uvádím přehlednou
tabulku postřiků od známých výrobců. Ovšem
pozor, informace jsou pouze výsledkem mých
vlastních pozorování nebo pozorování přátel, bez
statistické věrohodnosti, takže nelze nést
zodpovědnost za použití vyjmenovaných přípravků…
Foto měsíce -
listopad 2009
Ariokarpusy které si letos nechaly kvetení
až na druhou polovinu podzimu mají opravdu smůlu. Sluníčko
potřebné k otevření květů a jejich opylení se u nás
neukázalo už snad tři týdny. Z toho mála co jsem vříjnu
nafotil posílám asi osmiletou rostlinu Ariocarpus
fissuratus var. hintoni. S pozdravem J. Zeman. Pro listopad zde přináším hybrid mezi Gymnocalycium
andreae×baldianum.
Fotografii jsem pořídil vkvětnu
tohoto roku. Je to pěkná rostlina, co říkáte? Ale pro mě
jsou všechny rostliny pěkné. Dobrý měsíc Vám přeje – GEFFROY-LEMOINE Alain,
Francie. Zdravím Vás z Krumlova a posílám dva obrázky
ferokaktusů, s jejichž zařazením si nejsem jistý…
Jak
to začalo
aneb od záliby pár rostlin až po výsevy desetitisícové a získávání praxe v pěstování. Ve
dvanácti letech jsem získal prvních pár kaktusů od kamaráda mého táty,
který kaktusy pěstoval a měl dva čtvereční metry sbírky. Pracovali
spolu na šachtě, odkud byly občas pořádány zájezdy na nákupy do
Německa, a odkud jsem získal za pár marek semena kaktusů. Tím začal
první výsev semen, kdy táta ponocoval a po jednom sázel stovky semínek
do chlebníku z umělé hmoty. Sledoval jsem tátu, jak pracně sel a
odděloval políčka, na každý druh jedno, a řekl bych že táta byl ve svém
živlu. Pak po třech probdělých nocích konečně použil
rozprašovač a výsev pokropil převařenou a
upravenou vodou. Dal výsev na verandu a já
chodil i několikrát za den a pozoroval co se
bude dít. Ale kaktusy nejsou hrách, takže jsem
se dočkal až za týden několika špendlíkových
hlaviček.
Pak nastaly problémy se spálenými rostlinami v
misce, která byla na plném slunci. Nové
rostlinky vydržely 3 dny a
pak zmizely. Za 14 dní byly všechny rostliny
uvařeny, dřív než jsme si to stihli uvědomit a
problém řešit. Táta po té začal jezdit po
výstavách a z každé si dovezl rekordní počet
kaktusů, nejvíce ze všech zúčastněných. Já už si
obstaral první knihu o kaktusech, kterou jsem
celou za 14 dní přelouskal, a tak začal první
můj čas s kaktusy. Deset let jsem sledoval,
dokupoval a množil, odnože jsem začal nabízet
kamarádům ve škole, a když mé rostliny se začaly
dostávat do prvních květů…
Klub
kaktusárov a pestovateľov sukulentov Piešťany Vás srdečne pozýva na II.
Kaktusársky ples členov a priaznivcov Spoločnosti českých a slovenských
pestovateľov kaktusov a sukulentov 13. Februára 2010 vspoločenskej
sále reštaurácie Semafor, na ulici A. Hlinku o 19.00 hod. Vstupné 20 Euro (aperitív, večera, 1 fl vína, káva, sladké, slané chutovky neskorá večera). Rezervácia vstupeniek a informácie: +421 905 789 945, e-mail: kkapspiestany(at) kkapspiestany(dot)eu…
Ráno nás budí sluníčko a křik místního uřvaného ptáka. Tento borec se vyskytuje
na většině území Argentiny a jeho správné místní jméno je Terro común, jak
později zjišťuji ze zakoupené literatury. První naší dnešní zábavou je nákup map
a atlasu v hotýlku ACA, což děláme k pobavení manželek prakticky celou dobu
cestování po Argentině. S odůvodněním, že tuto mapu již sice 2 roky máme, ale
tahle je letošní, plníme naše zavazadla, abychom pak při balení nadávali, kolik
to zase všechno váží při zpáteční cestě. Sice polévky a salámy jsou pryč, ale
kameny a tiskoviny to bohatě převyšují…
Rozruch
kolem Echinocactus horizonthalonius Je
to jako s každou módní vlnou. „Horizontíci“ jsou holt v kurzu. Sbíráme
je jako šílení, píšeme o nich články, ale zdá se, že zůstáváme na
povrchu. Je naprosto bez debat, že takovéto vlny zájmu pomáhají danou
problematiku lépe probádat, pochopit, roztřídit. Množství
kvalitního rostlinného materiálu představuje jedinečnou příležitost pro
studium vnitřních geografických ras, či chcete-li forem. Tedy pokud si
nebudeme vybírat jen ty nejpohlednější. Lidé jako Míra Naxera, Roman Čermák a
několik dalších…
MEXIKO 2008 (8)
Ráno
je jasno, takže kosa se nezměnila. Ale výhled máme nádherný. Na skálu
proti nám i do kaňonu pod ní. Navíc dokonce ani smetiště kaktusy
neodradí: Milan našel už včera večer Echinocactus platyacanthus, Kazik dnes ráno Gymnocactus beguinii.
Přijíždějí se na nás podívat policajti - zeptat se, jestli něco
nepotřebujeme, že je zima. No, to víme taky. Rychlá snídaně, fotky Gymnocactus beguinii na smetišti… Po
průjezdu Galeanou směrem na Rayones zastavujeme na Puente de Díos,
přírodním mostě přes řeku, která tu tvoří hluboký kaňon. Zkoušíme to co
nejlíp vyfotit, za zatáčkou pak nacházíme schody vedoucí na dno kaňonu.
195 schodů + několik rozpadajících se a rozpadlých dole, kousek cesty
zpátky, poslední úsek brodíme říčkou (takže jako bonus máme umyté nohy
:-) ); Výsledek stojí za to. Puente de Díos. Nádhera. Nahoře odhadujeme
hloubku kaňonu – vychází nám něco kolem 45 až 50 metrů. Dál už je to bez
významné zastávky…
Mammillaria
dodsonii Bravo po rokoch Príspevok je prevzatý z časopisu Cactaceae etc. 4/2009 Cactaceae etc.
vychádza od r. 1991 (XIX. ročník) v Spoločnosti Cactaceae etc. 4-krát
ročne. Každé číslo má 40 strán formátu B5, je plnofarebné od r. 2005
(ako prvý časopis v regióne strednej Európy)…
Hovorí sa, že tretí raz a dosť. Mám však pocit, že napriek tretej návšteve na lokalite Mammillaria dodsonii,
tam ešte pôjdem. Neviem sa totiž prestať čudovať, ako môže nejaký
slušný kaktus, ktorý navyše robí česť tomu, že je kaktus, rásť s
koreňmi vo vode. Keď som tam, za dedinkou Cuajimoloyas v mexickej
Oaxace bol pred asi trinástimi rokmi prvýkrát, bol november, v noci sa
objavovali prvé mrazíky a deti bosými nohami rozbíjali tenký ľad na
všadeprítomných kalužiach. O päť rokov neskôr bolo o mesiac skôr pre
zmenu sucho, svietilo slnko a napriek nadmorskej výške cez 3000 m, bolo
príjemne teplo. Tohtoročná jeseň sa ukázala zase v inej podobe –
niekoľkokrát nám pršalo…
Tulačka 2
„Jako
kdybych se mamince narodila už velká.“ Přemýšlení vyděračky mě nešlo z
hlavy. Dobře, přišel jsem o milostný akt prvních klíčků se zemí, přišel
jsem o starost s plísní, o pikýrování, o radost z prvních trníků, o
výčet přežití vodnatých kuliček, o první zabarvení trnů.
Ale co dál? Nikdy bych pod chabým sluncem, pod šedí krátkého léta
neudělal tohle. Tak jsem přemítal, když jsem druhý den po návštěvě
vyděračky přišel z práce a pozoroval koupenou, uprostřed oceánu
vymodelovanou a přísným okem vybranou kolekci kaktusů. Vnořením
do myšlenek, mě chvíli trvalo, než se moje hrdlo stáhlo
zjištěním, že chybí premiant, že chybí jahodový gracilis, ten s ostny
širokými jako domácí nudle. Lítal jsem pominutý v uličce kolem
parapetu. Beznadějně. Hned mě přišla na mysl vyděračka, ale do pátrání
se vloudili Němci, kterým jsem jej vyměnil. Jak by mě ale ti skopčáci
našli? Snadno, podle SPZ. Vztek a beznaděj se mnou cloumaly.
Mezinárodní krádež! Ti hajzlíci, ono jim nestačí, že nás k jejich
nenažranosti schlamstla na léta hladová Moskva…
Brasil 2009 Tři
roky trvalo, než jsem se konečně vrátil do Améru, zase Brasil. Po
dlouhém čase ve dvojce. Myslím tím ne lezecké, ale kaktusářsko -
výzkumnické, badatelské a hlavně hledačské. Ach ta slova, nabubřelý
fujtajxl, přesto poslední výraz nejlépe vystihuje naše (chvílemi téměř)
zoufalé počínání v Brasil. „Cože? Rudy tentokrát nebyl sólo?“ Ne-e, nebyl! Mým
panterem nebyla žádná roštěnka s pysky a kozy, ale kalósek z
Práglu - Vašek Toman. Véna byl v této oblasti (ve státě Minas Geráis)
dvakrát, já též. Tak proč to nedat do holpecu a nepátrat spolu? Proč?
Proto… Že
furt píšu o hledání? Protože mě už dávno nebaví chodit po stejných
sajtech kytek, fotit známý kvítí a tááák. Láká mě hledat nový specky…
Společenská rubrika Jan Klikar odešel přesně měsíc před
svými sedmdesátými narozeninami, 8. prosince 2009
V kaktusářském světě platil za velmi váženou osobu, a proto
byl na poslední schůzi výboru Společnosti navržen na udělení čestné ceny Zlatý
Alberto. Jeho zásluhy o rozvoj a propagaci kaktusové záliby jsou nejlépe
vyjmenovány na našich stránkách…
Pan MUDr. Tomáš Zábranský, spolustvořitel návrhu
drogové vyhlášky, tvrdí, že se kaktusáři nemají čeho bát, neboť
policie ke kaktusářům kvůli meskalinu nevtrhne! O pár odstavců
dál ale říká, že v případě udání musí policie konat. Rostliny
prý zabaví a pošle je na rozbor. To je neuvěřitelný cynizmus.
Představte si tu situaci – k normálnímu slušnému člověku vtrhne
protidrogová – styl vídáme v televizi. Zabaví kytky o kterých si
myslí, že by mohly obsahovat drogu a prohlédnou dům, jestli
některé nejsou schované pod matrací. Ty se pak někde v
laboratoři rozmixují a dělá se rozbor. Po celou tu dobu pěstitel
čeká v obavách z dopadu tvrdé ruky zákona. Každý není dost tvrdá
povaha, aby to snášel bez újmy. Pak přijde výsledek se sdělením,
že se droga nenašla. Trocha rostlinek, které pěstitel s láskou
30 roků pěstoval, je zničených. O tom, že se v našich končinách
udává rádo a často, o tom asi nikdo nepochybuje. Další a další
lidé, kteří nikdy v životě neokusili omamnou látku, se prý
nemusí bát…
