|
 |
|
Úplně první sulkorebucií, kterou jsem v přírodě viděl byla
Sulcorebutia steinbachii var. horrida |
Absence
minulého dílu dávala tušit, že jsem se s největší pravděpodobností
odporoučel do dalekých krajů a v návalu hektických příprav nestihl
napsat článek a tak „ochudil“ říjnové číslo novin o příspěvek. Ano je
to pravda a musím se přiznat, že konec října i listopad „v mé sbírce“
byly překrásné. Listopad, obzvlášť pak jeho první půle, byl skvělý
měsíc. Jen více a houšť takovýchhle dní, takovýchhle měsíců. Tak s tím
ven…
|
 |
|
Pro všechny, kteří Bolivii navštíví vícekrát je Eriocereus tephracanthus
zcela běžným, mnohdy až obtížným druhem. Pro mě však bylo velkým
zážitkem, když jsem fotil časně ráno jeho v noci
se otevírající květy. |
Měl
jsem velké štěstí a spolu s partou báječných chlapíků jsem se toulal po
Bolívii. Jakkoliv nejsem specializován na kaktusy a rostliny tohoto
amerického subkontinentu, byl jsem nadšen. Já vím, já vím – to je rekce
každého a vždy, když se dostane někam daleko a poprvé, ale tohle
přivonění, to poodhalení roušky jihoamerického tajemna, bylo vskutku
něco jiného.
|
 |
|
Pro všechny byl strhujícím zážitkem nález teprve loni popsané
Sulcorebutia heliosoides. |
Po
dlouhé době jsem se kochal jak malý kluk každou rašící odnoží
kulaťoučké sulkorebucie, rozplýval jsem se nad majestátním větvovím k
jedné straně učesaných vatrikánií připomínajících mi štíhlé rusovlásky.
Vzpomněl jsem si na svůj největší kaktus ve sbírce (Gymnocalycium saglionis) vida zaprášené Gymnocalycium riograndense
u cesty, těšil jsem se z každého klubajícího se kvítku, který byl pro
mne stejně vzácný jako kdysi před lety první opravdová opuncie v
Mexiku, neodolal jsem a pohladil si hrubé, husté vlasy u trolíka (Oreocereus trollii).
|
 |
|
Tilandsie (Tillandsia sp.) jsou ve zdejší přírodě všudypřítomným
prvkem a to od těch nejmenších s velikostí do 3 cm až po
obrovské,
jejichž trychtýře mají metr v průměru. |
Uchvátil
mě přebohatý výhřad tilandsií na větvích suchovzdorných keřů ve vyšších
nadmořských oblastech, vodopády žlutohnědých květů orchidejí rodu Oncidium ve vlhčích údolích a k tomu množství zajímavých okrasných keřů a stromů které jsem kdy v životě nespatřil.
|
 |
|
Gymnocalycium riograndense na lokalitě v údolí u řeky Rio Grande. |
Nadchly
mě drobné tetrovité rybky v potoce, ve kterém jsme se myli, s úžasem
jsem pozoroval přelet mohutných ar nad naším kempem těsně před východem
slunce. A klid (na to nesmím zapomenout!). Božský klid. Významný
rozměr. Vnímal jsem ho všemi póry těla. Už dlouho jsem „neslyšel“
takové ticho, klid v přírodě, klid v lidech, klid ve vzduchu.
Inu povězte sami, nebyl to krásný měsíc v nejrozmanitější sbírce jakou si jen lze představit?
|
 |
|
Vatricania guentheri patří k velmi elegantním
sloupovitým kaktusům z teplejších oblastí Bolivie. |
Doufám,
že mi prominete skutečnost, že jsem se nerozepsal o miláčcích ve
skleníku, ale oni krásně přežili mou nepřítomnost a podzimně zimní
charakter počasí je ukolébal natolik, abych je jen přenesl do
zimoviště, kde budou až do časného jara spát, spát a spát…
V dokonalé úctě Libor Kunte |
