 |
Echinocactus horizonthalonius, lokalita Santa Lucia |
Je
to jako s každou módní vlnou. „Horizontíci“ jsou holt v kurzu. Sbíráme
je jako šílení, píšeme o nich články, ale zdá se, že zůstáváme na
povrchu. Je naprosto bez debat, že takovéto vlny zájmu pomáhají danou
problematiku lépe probádat, pochopit, roztřídit.
Množství
kvalitního rostlinného materiálu představuje jedinečnou příležitost pro
studium vnitřních geografických ras, či chcete-li forem. Tedy pokud si
nebudeme vybírat jen ty nejpohlednější. Lidé jako Míra Naxera, Roman
Čermák a několik dalších kvalitních pěstitelů dávají naději, že bychom
mohli soustředit docela pestrou škálu forem. 
Jak
se čím dál víc ukazuje, existence biocenter (tzv. hot spots vývojových
center) nám může být při jejich třídění kvalitní pomůckou. Forma,
kterou jsem „vyšperkoval“ tuto krátkou poznámku, patří do geografického
celku General Cepeda – Parras de la Fuente ve státě Coahuila. Lokalita
Santa Lucia leží jižně od svého biocentra a to ukazuje, kudy rostliny
cestují krajinou. 
Uvážíme-li,
jak zajímavý nástroj před námi leží, stojí za to začít na takovém
tématu více spolupracovat. Představte si například, že Echinocactus horizonthalonius od Higueras z hranice Nuevo Leon a Coahuila, pravděpodobně patří k okruhu E. horizonthalonius od Tula ve státě Tamaulipas. Že je to divoké? Nikoliv. Čas ukáže, jestli se mýlím.
Jsem
si ale jist, že bychom měli sbírat i ty méně atraktivní formy a to v
dostatečném počtu rostlin. Sledovat juvenilní stádia, květy, chování
rostlin v kultuře a mnoho dalších markantů. Biocentra jsou argumentem
proti výrazu „široká variabilita“ a nabízejí smysluplné schéma. To vše
za podmínky, že se jako kaktusáři budeme ochotni dívat se na svět více
očima biologů. A také, pokud budeme odhodláni jít skutečně do hloubky.
|
