 |
Obr. č. 1 - Právě tyto úzké ploché stěny jsou domovem albopilósek |
Najít ve stěnách malé trsy Agave albopilosa
není zas tak těžké. Většina z nich na nás ale shlíží z velké
výšky. Dostat se k nim je téměř nemožné. Kolmé stěny z šedého vápence
se tyčí všude okolo.
 |
Obr. č. 2 - Jedna z agávkových stěn
|
V
honbě za onou krasavicí jsme doteď potkali jen několik „zatoulanek“. To
ale není nic, nad čím by šlo jásat. Pohled dalekohledem je frustrující,
stovky, možná tisíce „albopilós“ se lepí ke stěnám vysoko nad našimi
hlavami a na některých lze dokonce rozeznat stvoly plné semen.
 |
Obr. č. 3 - To je ona - Agave albopilosa |
Jak
se ale nám, dvěma chcípákům, povede vyšplhat až k nim, to mi není vůbec
jasné. Kolena se nám třesou už při pohledu do stěn. Snad nám pomůže
suťoviště, násep různě velkých kamenů v prudkém svahu mezi stěnami.
Sápeme se opatrně vzhůru. Sklon terénu i nestabilita jednotlivých
kamenů zvyšují riziko utržení laviny. Zpřeráželo by nám to kosti
v těle.
 |
Obr. č. 4 - Hory jižně od vsi jsou domovem nové a vzácné
Escobaria aquirreana subsp. kalasii n. prov. |
Tom
i já jdeme zvlášť, každý po jiné straně strže, dáváme si znamení.
Vysoko nad námi se tyčí tmavé stěny. Přestože stoupáme už hodnou
chvíli, zdá se, že výška stěn je pořád
stejná. Stupají a zvedají se spolu se svahem a jsou stále stejně nepřístupné jako tam dole.
 |
Obr. č. 5 - Escobaria aquirreana subsp. kalasii n. prov. |
Párek
dravců má někde kolem nejspíš hnízdo. Nervózně nám krouží nad hlavami,
nalétávají na nás a hlasitě křičí. Soutěska je uvnitř stinná, místy
hustě zarostlá. Prodrat se po nestabilních balvanech skrze keře a
ostnaté liány je chvílemi docela vopruz. Když
poté po hodině a půl stoupání zjistíme, že soutěska končí kotlem
tvořeným kolmými stěnami, obracíme se na cestu zpátky. Podobně končí i
několik dalších pokusů. Úspěchů máme na kontě minimum. Vše je mnohem
těžší, než jsme si vůbec dokázali představit. Divoce vyhlížející kaňon
nás ale nepřestává uchvacovat. Je jako milenka, s kterou si víc a víc
rozumíte a i když vám doposud odpírá některá ze svých tajemství,
tušíte, že stojí za to vydržet.
 |
Obr. č. 6 - Benjamin |
Večery
ve vsi jsou docela příjemné. Benjamin (67 let) nám nedovolí odejít spát
do hor. Naším domovem je po několik dní stará škola. Učilo se tu
naposledy v sedmdesátých letech a je až dojemné, jak o ní místní
pečují. O tom i O jiných zážitcích zase příště.
