Rod Echinopsis ZUCC.
|
Echinopsis aurea var. sierragrandensis LF 92 |
Tak
tyhle kytičky vám budu představovat moc rád, přestože jejich
systematika jest přesložitá a prapodivná, a v porovnání s rodem
předchozím nepatří zrovna mezi „nej“ v oblibě mezi kaktusáři.
Domovem jsou v celé Jižní Americe, resp. Od Brazílie přes Uruguay,
Paraguay a Argentinu až na sever do Bolivie.
Pořád si nějak
myslím, že ty zmatky jsou v celku zbytečný a rod je poměrně dobře
vymezen proti všemu kaktusovému okolí, s výjimkou jediného rodu – a to
je rod Lobivia. Jaksi se mně u některých kytek nedaří
rozhodnutí zda to či ono, a tak je držím pod jménem, pod jakým jsem
dostal semena a hotovo. Některé moudré hlavy kdysi vymyslely, že
všechno, co má nějaký porost na květní trubce a roste v Jižní Americe
jest Echinopsis a tak dneska můžeme tleskat sousedství Echinopsis pasacana vedle Echinopsis heliosa – podobnost až zarážející, že???
|
Echinopsis calorubra |
Ne, vážně. Za Echinopsis
držím u sebe ve sbírce rostliny kulaté až široce sloupkovité,
s výraznými žebry, u některých jsou žebra celistvá a průběžná, u
některých vykazují podobnost se šikmo přerušenými žebry lobivií.
Společným a nezaměnitelným znakem je pro mě květ – obrovský, často přes
deset i více centimetrů široký, v barvách od bílé přes žlutou až po
všechny odstíny červené až fialové. Květy jsou noční, plně se otevírají
těsně nad ránem a málokdy vydrží dva dny, natož více. Trubka i plod
jsou porostlé řídkými černými či šedými vlasy, květy jsou postranní –
vyrůstají ze starších areol. Trošku mám problém se zařazením rostlin
okruhu Lobivia aurea a Lobivia arachnacantha – také mají echinopsovité květy – jenže jsou denní, takže šmidra a hotovo. Lobivie – aspoň pro mě.
Echinopsy
nejsou vůbec náročné v kultuře – vidíte prastaré rostliny na venkově,
kde platí, že kaktusy se nezalévají a pěstují v hladové hlíně, no a
tumáš – Echinopsis eyriesii, na který jsem zděšeně čuměl přes
plot jedné zahrady ve Fojtce u Liberce, měl bratru 15 – 20 cm v průměru
při výšce kolem 40 cm a na něm pěkně prosím cca 15 – 20 květů plus
záloha, která se hotovila vykvést v době velmi dohledné. „Ten
přesazoval naposled děda, než přijeli Rusáci“ – pravila paní domu, když
jsem se tázal, cože s tím, proboha dělaj, že je tak krásnej. Inu –
koncem dubna ho vyndají z chodby a vynesou na jeho místečko na
betonovou dlaždici v okraji květinového rabátka a nechají ho tam tak do
půlky listopadu – toť vše. Protože tam paní po dědovi měla kaktů
povícero, byl jsem vpuštěn na čumendu a velice jsem plakal nad úžasnými
Mammillaria uncinnata – v průměru bratru přes 25 cm s
výškou kolem 8 – 10 cm, noťák jakýsi mamulosní s rozměry skoro
stejnými, jen maličko vyšší atd. Nedala, baba, neprodala. Jen mě
pozvala, abych se zas přijel podívat…
|
Echinopsis subdenudata |
Ovšem,
takhle se ty kytky odváží pěstovat málokdo, už proto, že dnes u nás
koluje spousta sběrů, u kterých je člověk přece jenom opatrnější.
Nicméně asi nemáme jak ublížit dobrou a výživnou kaktusovou zeminou,
více méně pravidelnou a vcelku vydatnou zálivkou a spoustou čerstvého
vzduchu. Neřekl bych, že si echinopsy libují nějak ve vlhkém a sparném
skleníkovém prostředí, ale nemohu posoudit – takové pro porovnání
nemám. Výsev není žádná věda a semenáčky rostou jako z vody, pokud ji
tedy mají a k ní dostatek živin a čerstvého vzduchu. Kvetou poměrně
záhy, 4. – 5. rokem po výsevu. Jsou to rostlinky natolik vzrůstné, že
byly a jsou považovány za jedny z nejlepších podnoží pro roubování
vůbec.
Obzvlášť E. eyriesii proslavil náš slavný
kaktusář J. Šuba z Týnečku u Olomouce, který měl na nich stejné a lepší
výsledky, než někteří borci dnes na Peireskiopsis – v lednu
vyseté a v únoru roubované mu na podzim kvetlo. Zlí jazykové pak
tvrdili, že do dalšího jara to chcíplo, ale to pravda není, donedávna
tyhle kytky ještě občas někde byly a to už je pan Šuba hezky dlouho na
velkým kaktusářským vandru.
|
Echinopsis cv. Paramount hybrid – růžový |
Ještě
jednu zajímavost tyhle kytky mají – v zahraničí jsou často pěstované
hybridy a jsou ceněné více, než botanické druhy. Inu – moje gusto to
není, ale ty obrovské květy s fantastickou škálou barev k tomu
vysloveně svádějí.
Druhová škála pestrá a v nabídce je semen
dostatek, rostlin už méně a koupit se nikde nedají – kdo by, prosím
vás, vyséval a nabízel echinopsisy. Ale pokud je ve sbírce nemáte a pár
si jich chcete opatřit, tedy doporučuji pár druhů: E. eyriesii, E. chacoana, E. leucantha, E. obrepanda, E. frankiana, E. oxygona
a spousta dalších, které vás naučí koukat na „obyčejné“ kytky s úctou a
pokorou – a až vás za tu oběť místa odmění svými květy, vzpomeňte si na
mě, jak zase visím ve Fojtce na plotě a tiše naříkám nad tou nádherou,
ku které mně u mých rostlin tak 50 let ještě chybí…
Pozn.
redakce: nějak jsem nenašel dost obrázků k tomuto článku, navíc –
nejsou to obrázky moje, a tak se omlouvám autorům, za moji lajdáckou
evidenci. PP.
Povídání pro začátečníky, podle abecedy 1 |
2 | 3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8
9 |
10 |
11 |
12 |
13|
14 |
15 |
16 |
17 |