Rod Coryphantha (ENG.) LEM.
 |
|
Coryphantha werdermannii var. dasyacantha |
Tak
tenhle rod se dostal asi tak před pěti až šesti lety na jedno z čelních
míst mezi mými oblíbenci, pokud tedy tací vůbec jsou mezi kaktusy.
Vlastně, ono je to spíš tak, že do té doby jsem skoro žádné koryfanty
neměl a silně mně to míchalo, i začal jsem je nějak silněji vysévat a
vůbec shánět. Kterážto činnost vyústila v dvě základní
poznání: zaprvé, že shánět kytky, o kterých téměř ničeho krom
běžně známých informací nevím, jest obtížné a člověka u toho potkají
různé veselé příběhy ze shánění (například koupě stejných rostlin pod
různými jmény apod.) a zadruhé, v poměrně brzké poznání, že na tyhle
kytky je potřeba spousta trpělivosti. Mají jednu velmi nepříjemnou vlastnost, kterou sdílejí s rodem Stenocactus
– co to vlastně máte, se pozná až po značné řádce let a poté, co
rostlina opravdu doroste, což víme houby, kdy to bude. Ony totiž
vypadají jinak jako semenáčky, jinak jako starší rostliny, které
začínají kvést a za pár let vám zas ukážou něco jiného a porád
překvapují. U stenokaktusů, čili „Pechánků“ jde o vlastnost
naprosto stejnou – rostou a mění se s každým rokem a furt je to
jiná kytka ze stejného semene…
 |
|
Coryphantha georgii KKR 288 |
Ale
zpět ke koryfantám. Co jsem napsal, znamená hlavně to, že nejsou pro
netrpělivé lidi. V systému stojí někde na půl cesty mezi telokaktusy a
mamiláriemi – tedy – došlo už u nich k oddělení areoly od axily a
fruktifikační bod jest v axile, leč ještě není hotovo a oba důležité
body jsou stále ještě jaksi propojeny, byť i jen na povrchu mamle,
hlubokou či méně hlubokou rýhou. A proč jsem psal o telokaktusech? Inu
proto, že u nich je ten proces už započat, ale ještě zdaleka nedosahuje
úplného oddělení a tak se nám jen nad aureolou telokaktusů objeví
jakási kratinká rýžka, ze které teláčci vykvetou. Koryfanty už to
dotáhly až do axily a mamilárie došly nejdál – rozpáraly spojení axily
a areoly a hotové.
 |
|
Coryphantha macromeris SB 841 |
Koryfant
je asi 50 – 60 druhů plus nějaké nižší taxonomické jednotky, asi
nejdokonalejší studie o nich vyšla z pera autorů Reto Dichta a Jonase
Lüthy, ale dají se najít i na webu krásné fotečky těchto rostlin. Každý
si může udělat svůj názor na ně – jsou poměrně dobře zastoupené i v
Atlasu kaktusů a doprovázené velmi kvalifikovanými texty. Kultura se mi
nezdá býti nějak komplikovaná, snad jen pozor na dlouho mokrý substrát
– to nemají obecně rostliny s řepovitými kořeny v oblibě a často
se z tohoto důvodu loučí. Původ koryfant a ekologie jejich lokalit nám
mnohé napoví, třeba to, že milují slunce v jakémkoli množství, hodně
čerstvého vzduchu pochopitelně a mnohé z nich za sucha vydrží i lecjaký
mráz. Některé jsou inzerovány jako vysloveně mrazuvzdorné, pokud tedy
nepočítáme společnost kolem C. vivipara, kterou já držím u eskobarií, takže tady o nich nic.
 |
|
Coryphantha gladiispina |
Co
se výsevů týče, semena klíčí skvěle a semenáčky jsou poměrně veliké,
takže manipulace s nimi je snadná a lehká. Jen bych k výsevům doporučil
trochu více tepla, já je seju v dubnu či květnu a jsem spokojen s
výsledky velice. No a pak začne to čekání, a sledování, jak se kytičky
rok od roku mění a nabývají jakési figury cílené. I na květ si
nějakejch pár let musíme počkat, ale pak to stojí za to. Je fakt, že si
koryfanty s velikostí květů telokaktusů nijak nezadají a to, co mně
loni předvedla Cor. gladiispina od Jardy Chvastka, mě rozbilo
úplně – upozorňuji, že ten květník pod kytíkem jest šestka. Měřeno
poctivě a svědomitě – 13,5 cm ani o chlup míň. Což je tedy mazec.
 |
|
Coryphantha scolymoides |
Též nepříjemnost jedna je provází – rostliny z okruhu C. bumamma – elephantidens
jsou zhusta napadány červeným pavoučkem, který na nich zanechává
odporné rezavé skvrny a zhnusí je na dlouhou dobu. Takže prevence
velice žádoucí. Kromě květů je velkou ozdobou mnoha koryfant velké
množství vaty, kterou vytvářejí na temeni, z této pak jen pateticky
vykukují konce mamlí a trny a pak ovšem také květy, že.
 |
|
Coryphantha kracikii |
Najdeme mezi nimi rostliny vytrněné tak pekelně, že až to bere dech – C. kracikii, difficilis, ale třeba i ty zelené z okruhu elephantidens – bumamma dělají trnečky utěšené. Najdeme mezi nimi skoro bílé, do trnů zahalené krasavice jako je nádherná Coryphantha werdermannii, a jsou mezi nimi i kytky sloupkaté a „ošklivé“, nedej bože poléhavé, a mizerně kvetoucí – C. clavata, octacantha, erecta. Neznámo mně proč, vysledoval jsem, že v silné neoblibě jsou trsovité Cor. macromeris
– ale když vykvetou, tedy, pokud vykvetou, tak to je potom pokoukáníčko
neskutečné. Prostě každýmu po chuti, podle místa a nálady.
Jedno
však mají společné – když je jich víc pohromadě, je to úžasnej pohled a
vzhledem k tomu, že za období květů zvolily vrcholící léto a
začátek podzimu, je to v těch odkvetlých sklenících příjemné zpestření
a pokoukání v době, kdy tolik moc kytek už zase nekvete. Takže hurá do
nich a hlavně – trpělivost…
 |
|
Skupina koryfant |
Povídání pro začátečníky, podle abecedy 1 |
2 | 3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8
9 |
10 |
11 |
12 |
13 Mnoho tváří Coryphantha kracikii
|
