|
Rod Echinomastus Br. et
R.
 |
|
Echinomastus unguispinus
var. laui, Salinas |
Tak tohle je ovšem pecka. Ač je o mně
všeobecně známo, že nijak nepadám na pozadí před tzv.
vzácnými kaktusy, potažmo „raritami“, v tomhle případě to
naprosto neplatí, neb to jsou kytky přenádherný, krásně
otrněný a někdy i pěkně kvetoucí. Rarity z nich pak dělá
velmi obtížné pěstování – tedy aspoň na vlastních kořenech,
tj. první liga bezpochyby.
 |
|
Echinomastus
durangensis SB 46 |
Pocházejí z Chihuahuašské poště na severu
Mexika a zasahují do JZ států USA. Tedy z klimatu a krajiny
příkladně pouštní, velice suché a k životu v jakékoli formě
velmi nevlídné. Pouze jaro tu přináší jakési množství srážek
– velmi proměnlivé a v každém případě nepatrné, ale
dostatečné k tomu, aby tyto pouště vykvetly. Což, byť i jen
prostřednictvím foteček odtamtud, mě nepřestává naplňovat
úžasem a nadšením. Kvanta cibulovin, trávy, keřové šalvěje,
které s přivřeným okem dokážeme klasifikovat jako dokonale
zapěstovanou bonsai z dubu obecného a všechno to kvete a
zelená se jak v rajské zahradě. Jen pár dní, pak všechna
vegetace postupně uschne a zůstanou jen trsy trav, šalvěj a
kaktusy.
 |
|
Echinomastus kakui |
Růstový cyklus echinomastusů zcela tomuto
vzorci odpovídá. Budí se brzy zjara, vyšpulí poupata a
čekají na vodu. Pan Hájek z Třemošné u Plzně mně říkal, že
zalívá sněhem – prostě na kytky lopatou nahází sníh a je
hotovo – teplota se příliš nezmění a kytky si vezmou, co
jejich jest. Jisto je, že zalívat tyhle rostliny nějak
pravidelně asi nebude cesta k dlouhodobé kultuře. Tedy pokud
nezvolíte nějakou tvrdou podložku (asi bych Trichocereus
nějakej). Pak samozřejmě zálivka častější, i jakýsi přísun
živin. Ale pozor, aby se vám z těchhle šperků nepovedlo
vypěstovat okurky – jde to, i když nějaké trny přece jen
mají.
 |
|
Echinomastus
unguispinus (foto J. Busek) |
Pokud jim však dopřejeme spoustu slunce,
čerstvého vzduchu a výrazné rozdíly mezi denní a noční
teplotou a navíc jim to budeme dopřávat řádku let, pak se
dočkáme nádherných, divoce a barevně úžasně otrněných
rostlin, které svým vzhledem nikoho nenechají na pochybách,
že o život se musej opravdu a tvrdě prát.
 |
|
Echinomastus johnsonii
PP 76 |
Já tyhle kytičky klasicky nemám, v mých
podmínkách by trpěly a hynuly, takže proč. Ale mými favority
z této společnosti vždycky bude Echinomastus johnstonii
s varietami, E. erectocentrus, E. intertextus
, E. unguispinus a E. mariposensis. Je jich
víc, ale některé klasifikace jsou dodnes sporné a tak další
studium nechám na vás.
 |
|
Echinomastus
unguispinus PP 18, Salinas |
Jen perlička. Vlastně lžu, jednu tuhle
rostlinu mám, a získal jsem ji velmi komickým způsobem s
nevšedními náklady. Seděli jsme kdysi s panem Pavlíčkem u
nich na zahrádce , já popíjel kávu a Pavel přebíral a
revitalizoval matečnici. Co mělo odnože, rouboval, co bylo
pryč, vyhazoval, co bylo třeba, to přeroubovával – no, však
to znáte. A vedle stolu měl ten legendární kýbl, kterej máme
ve skleníku skoro všichni, na eventuelní pěstitelské
úspěchy, odpad a podobně. V něm se po chvíli ocitla i velice
zpotvořená podložka a za ní to, co bylo na ní – dle jmenovky
Neolloydia jakási, silně ohnilá nad srůstem s
podložkou.
 |
|
Echinomastus
mariposensis f. stenocactoides |
PP se usnesl k likvidaci, leč já do toho
kýble sáhl a odsouzenou se svolením domácího vstrčil do
pytlíku. Doma jsem jí očistil spodek a hle – pár čekacích
kořínků bylo, i sadil jsem ubožku do zakořeňovací směsky
perlitu s kdečím a vrazil do foliáku. V podstatě se chovala
jak minerál, nerostla, nehnila, nedělal nic a tím si
vydobyla právo tam zůstat. Po pár letech při standardním
přesazování přišla i na ni řada a hle – kořínků plná pětka a
taky pěknejch pár novech areolek s trny přibylo. No, dneska
je v kontejneru 8x8, pořád na vlastních nohách – jen jméno
se změnilo – i PP schválil přejmenování na Echinomastus
mariposensis. A těším se, že se snad i dočkám květů.
 |
|
Echinomastus
mariposensis |
Povídání pro začátečníky, podle abecedy 1 |
2 | 3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8
9 |
10 |
11 |
12 |
13|
14 |
15 |
16 |
