Povídání pro začátečníky

Rod Encephalocarpus BERG. Mexiko je plné prapodivných kaktusků, které jsou tvarově velmi bizardní a velikostí se rozhodně mezi elitu nederou. Je to stejně zajímavý kus světa, jestliže na území jednoho státu najdeme obří cereusy (např. Pachycereus), obrovitánské koule až válce hrozivě vytrněné (Echinocactus či Ferocactus) a někde mezi nimi prťavoučcí prťavci prťaví, jako je právě tahle kytička – Encephalocarpus strobiliformis BERG.. Přestože se nám ji „moudré hlavy“ pokusily nacpat… 

Prosinec se sukulenty

Nástup letošní zimy byl vskutku razantní, takže topení ve skleníku běželo celý prosinec na plné obrátky. Rostliny na podobný vývoj počasí reagují po svém, a chovají se jakoby nebyl začátek zimy, ale už spíše její vrchol, protože podobně většinou bývá v únoru! Náznaky budoucích květů se tudíž u spousty druhů objevují o měsíc i dva dříve než jiné roky! Tak je tomu třeba u Echeveria agavoides, ale třeba její příbuzná E. pulvinata kvete touto dobou každoročně…

Baja California 2008 všemi směry (20)
21. den – 11. 3. 2008 - Loučíme se s pohostinným kempem a vracíme se údolím San Carlos na západ. V pravém, dost prudkém svahu, pozorujeme hustý výskyt Ferocactus viridescens, provázeného kompaktními trsy Echinocereus pacificus. Ponechávám na úvaze, o kterou varietu tohoto oblíbeného, brzy kvetoucího ferokaktusu se jedná. Některé prameny hovoří o Ferocactus viridescens var. orcuttii. Daná lokalita se nachází právě na hranici mezi oblastmi výskytu Ferocactus viridescens var. orcuttii a Ferocactus viridescens var. litoralis. Po místy téměř kolmých stěnách údolí se leze docela obtížně, skála je silně zvětralá a kameny se snadno uvolňují. Ale kam bychom za takovými krasavci nevylezli, že ano? Mladé rostliny Ferocactus viridescens jsou úplně k nakousnutí, následující snímky ukazují jednotlivé fáze…

Sukulentní bonsaje Jana Gratiase (62)
Tento vytrvalý, zakrslý, hustě rozvětvený polokeř má vzpřímené až poléhavé drátovité stonky s tenkou, šedivou, odlupující se borkou. Listy má střídavé, hustě natěsnané na vrcholu stonku v delším, jakoby štětkovitém útvaru. Jednotlivé lístky jsou dužnaté, čárkovité až kopinaté, zelené, s modrošedým nádechem (ojíněním), 6 až 28 mm a dlouhé a 1,7 až 3,2 mm široké. Na starších větvičkách se vrcholy před násadou květů protahují. Květenství je vrcholík, v němž na zhruba 3 mm stopkách postupně nakvétají 5četné (výjimečně 6četné), v případě srůstu dvou lístků i zdánlivě 4četné květy. Kališní lístky jsou zelenavé, koruna je bílá, složená ze zhruba 7 mm dlouhých lístků. Druh pochází z náhorních planin středního Mexika (státu Michoacán).
Pěstování je velice snadné, je to druh mimořádně vhodný pro úplné začátečníky…

Zadáno pro kaudexofily (23)
Raphionacme madiensis S. Moore (1908). Rod Raphionacme z čeledi Asclepiadaceae je bohatý na krásné kaudiciformní rostliny s masívním řepovitým kořenem, jehož polokulovitý vrchol má ve svém středu několik výhonků s listy a květy. Bohužel, jsou to rostliny pěstitelsky náročné a bez možnosti snadného rozmnožování semeny nebo vegetativními způsoby. Vyobrazená rostlina patří mezi drahé „špeky“ sbírek kaudexofilů, i když není žádnou novinkou a od platného popisu uplynulo už více jak 100 let. Kaudex má v přírodě zcela ukrytý pod zemí a jeho šířka se pohybuje od 7 do 14 cm. Při jeho zasazení částečně nad povrchem substrátu vynikne jeho stříbrošedá borka a drátovité…

Od kaktusů rovnou na DAMU (povídka od M. Naxery)

Má vlast. Zatím jsme tu na okraji městské čtvrti, v náruči zlaté pšenice, ale kdo ví, jak dopadne políčko za námi. Pro radní je zbytečností, pro majitele žlučníkovým kamenem. A každý jeho vlastník se rád připomene úřednictvu dárkem, aby navždy vymazal název orná půda z městských listin. Zatím ještě zaseli a nám je tu dobře. Dědovi, babi, mámě, tátovi a učenlivé sestřičce a hlavně kaktusům, protože pole otevírá oblohu a vpouští čerství větřík. Jenom když kombajny sekají, máme pokryté skleníky lehounkými plevami. Ten největší skleník se starými kvetoucími grusony, stavěl děda. Těžké zlaté koule už se nedají přenášet, jsou pevně na místě jako viklany. A kolik že je jim? Děda je pěstuje od třiceti, 80-30=50. Padesát let jsou v dědově péči…

Pěstování je velmi snadné. Snadné je i množení, začněme nejdříve u toho. Rostliny se totiž s úspěchem množí řízkováním, takže je tu vhodná půda pro výměnu řízků s dalšími pěstiteli. K řízkování se použijí 3 koncové pupeny. listy od spodu se odstraní a zapráší stimulátorem. Řízek se po několika dnech zapíchne do substrátu (např. směs perlitu a zahradního substrátu). Mírnou zálivkou držíme substrát asi týden vlhký, potom zaléváme vždy po úplném vyschnutí. Rostliny pocházejí z tropů, většina z nich je popínavá. Jsou-li v teple a bez přímého slunečního záření, rostou velmi rychle a brzy kvetou. V případě napadení červci nebo sviluškou ošetříme jako jiné pokojové rostliny běžnými přípravky…

Ke krásným osmdesátinám můžeme pogratulovat panu Milanovi Zubrovi (*19. 12. 1930). Při té příležitosti nelze nevzpomenout jeho slavným kolekcím z rodu Coryphantha a posléze i Frailea, připomenout musíme i jeho organizační činnosti v sekci pěstitelů rodu Coryphantha. Miloslav se účastnil každé významnější kaktusářské akce a na řadě z nich byl díky své nádherné hře na pilu zaslouženě středem pozornosti. Redakce těchto novin se ráda ke gratulaci připojuje, s přáním pevného zdraví a nadmíry štěstí!…

Toulky Bolívií (21)
Pár postřehů z geologie Jižní Bolívie. Neodpustím si abych se alespoň v několika řádcích nezmínil o tom, co mě v Bolívii přímo fascinuje. Jsou to kopce a hory, které při cestě potkáváme, hory nesmírně mohutné a neskutečně barevné. Strašně mě mrzí, že geologii nerozumím a nedokážu popsat vše, co můžete vidět. Jediné, co mě utěšuje je, že jsme na tom všichni podobně. Každý z nás vyloví něco ve své paměti, abychom alespoň tušili, co před námi příroda vyčarovala, a co fotíme, abychom naše rodiny a přátele omračovali neskutečně kýčovitými barvami snímků. Jižní Bolívie- Camargo - S prvními barevnými scenériemi se setkáte záhy po překročení argentinsko bolívijských hranic. Po krátké cestě náhorní plošinou z Villazon krkolomnými serpentinami sjedete do údolí Rio San Juan del Oro… 

Adénia v Keni , TUT a NDW
…Pravdu povediac, hotoval som sa vypotiť článok o variabilite rodu Adenium na východe afrického kontinentu, no rýchlo som prišiel na to, že by to bol materiál tak na brožúru. Pre dnešok teda len Keňa. No aj tak to nebude prechádzka ružovým sadom, pretože sa tu nachádza východoafrická vetva Adénium obesum, ako i variabilné A. somalense, pričom obidva taxóny sa medzi sebou melú i na rovnakých areáloch. Ešte, že nemusím do tohto príspevku zatiahnuť ďalšie východoafrické druhy, ktoré rastú mimo Kene, ako Adenium spec.Tanzania (známe ako A. somalense spec. nova), alebo Adenium crispum zo Somálska. Skrátka, som teraz múdry ako rádio a to iba preto, že som včera večer preskúmal výbornú publikáciu (Adenium: Sculptural Elegance, Florar Extravagance od Marka Dimmitta a kol. 2009). Analýzy na molekulárnej úrovni by ohromne pomohli taxonómií tohto rodu, no ako tam z textu vyplýva, tie sa zatiaľ iba realizujú…

Adopce na dálku – dvě děti všech kaktusářů

Každý, kdo si společně se zásilkou objednal alespoň 1 bod pod kódem Z 100, a tak daroval pro vzdělání Darwina nebo Nohemi jednu korunu, stal se kmotrem (děti nás titulují slovem Padrino) obou dětí. Nadace, kam posíláme peníze už přes 8 let, stále vede nádherná žena, paní doktorka Olga Vilímková… Za rok 2010 bylo vybráno 13 653 Kč. A protože jsme se už na začátku zavázali, že k vybrané částce přidáme 10% ze svého, tak saháme do peněženky pro 1 365 Kč. Na účet nadace tak posíláme krásných 15 018 Kč. Děti nám čas od času posílají dopis a nějakou tu kresbičku, Nohemi v naskenovaném dopisu velmi za vše děkuje a v závěru píše: „...děkuji za vše a především za studium, ráda bych následovala (pokračovala), stále se chci vzdělávat, studovat. Já i moje rodina jsme vděčni za Vaši podporu…