 |
|
Stěna
rudých pískovců nad Camargo |
Pár postřehů z geologie jižní Bolívie
Neodpustím
si abych se alespoň v několika řádcích nezmínil o tom, co mě v Bolívii
přímo fascinuje. Jsou to kopce a hory, které při cestě potkáváme, hory
nesmírně mohutné a neskutečně barevné.
Strašně mě mrzí, že geologii
nerozumím a nedokážu popsat vše, co můžete vidět. Jediné, co mě utěšuje
je, že jsme na tom všichni podobně. Každý z nás vyloví něco ve své
paměti, abychom alespoň tušili, co před námi příroda vyčarovala, a co
fotíme, abychom naše rodiny a přátele omračovali neskutečně kýčovitými
barvami snímků.
 |
|
Údolí
Rio Chico a Camargo |
Jižní Bolívie- Camargo
S
prvními barevnými scenériemi se setkáte záhy po překročení
argentinsko bolívijských hranic. Po krátké cestě náhorní plošinou z
Villazon krkolomnými serpentinami sjedete do údolí Rio San Juan
del Oro aby jste stejně krkolomně vystoupali na Yunchara. Všude kolem
jsou barevné stěny a strže, o výšce (hloubce) i několika set metrů.
Nahoře v průsmyku, máte-li trochu štěstí, na Vás čekají miniaturní rebucie, většina z nich patří do okruhu
Rebutia haagei a Rebutia
pygmaea, a zejména pak miniaturní Lobivia pugionacantha v. cornuta s
něžnými žlutými květy.
Pak se řadu kilometrů pohybujete na sever
mezi svahy hor, které jsou však moc daleko, než aby Vás lákaly k
návštěvě a fotografování. Na východě, pod úbočím Kordiliera de
Sama zahlédnete vodní hladinu Lago de Tajsara, ale tam cesty
kaktusářů nesměřují. Pokračují dál do vesnice Iscayachi a odtud
cestami, které jsem popsal v minulých dílech. Za Cieneguilias svahy hor
zešednou, na povrchu jsou patrné mocné vrstvy usazenin, typu
druhohorních břidlic, přesněji řečeno opuk, které jsou tu a tam
protkány barevnými plochami a ostrůvky jiných hornin, obvykle
červenohnědé barvy. Jedeme dál po silnici k El Puente, přes Rio
Camblaya a její přítoky směrem Camargo.
 |
|
Likvidace piva ve Villa Abecia |
Ovšem první
zastávka je na náměstí ve Villa Abecia kde je třeba doplnit ztráty
tekutin. Šlo nám to docela dobře, jen pro limetky jsme běhali k babce
na náměstí.
 |
|
Na trhu ve Villa Abecia |
 |
|
Nová
cesta z Villa Abecia do Camaranga |
Dál do Camarga je dnes pěkná betonová cesta, kterou kazí několik příkazů o snížené rychlosti, ty nám ale moc nevadí.
 |
|
Cercidium u La Torre |
 |
|
Parodie u La Torre |
Za
El Puente je u La Torre odbočka na levý břeh Rio San Juan del Oro do
vesničky Cajza, a dál na Mal Paso s cílovým bodem Tupiza. Ale o tom
někdy jindy.
 |
|
Serpentiny na Mal Paso |
Počáteční kilometry cesty jsou ve znamení úžasných výhledů
a fotografických námětů jak krajinných, tak na kaktusy. Právě tato oblast Bolívie mě fascinuje svou barevností a fotografickými náměty.
 |
|
Údolí Camargo |
Hluboký
zářez do krajiny prý vznikl v nedalekých dobách a je charakteristický
tím, že je to jediné místo v Bolívií, kde nejmladší geologické vrstvy
jsou nejníže a nejstarší nejvýše. Prý je tomu tak proto, že
prastaré usazeniny byly tektonickou činností doslova obráceny. To
můžete pozorovat nejen na horských hřebenech a ve svazích, ale zejména
přímo v terénu, kde jsou zpřeházené geologické vrstvy patrné jak v
reliéfu krajiny, tak i přímo pod nohama.
 |
|
Camargo |
Přímo nad vesnicí Placa
Grande to začíná. Západní strana prudce stoupá v téměř kolmé stěně,
podél pravého břehu Rio Chico jsou několik set metrů vysoké hradby
červených pískovců, usazenin z mladších druhohor. Moc hezký výhled je
na ně z protilehlé stráně z cesty do Culpina.
 |
|
Dole
je San Pedro |
Jakmile přejedete tok Rio Chico na levý břeh, ocitnete se nad komplexem budov bývalého vinařství
San Pedro, dole vidíte zbytky vinic, ale už po pár stovkách metrů se
kolem vás začnou rýsovat stěny z měkkého šedého tufu a na něm
ležících vrstev dalších druhohorních usazenin.
 |
|
Weingartia cintiensis na
lateritových půdach |
Všude
kolem se objevují nepřeberná množství Weintgartia cintiensis, Parodia
carerrana a Parodia maasii v. albescens. Weingarcie a parodie jsou
příkladem rostlinných mimikrů, jejich vzhled je zdánlivě stejný, a
odlišit jednotlivé druhy lze jen při blízkém pohledu a studiu zblízka.
Zvláště špatně se odlišují trsy W. cintiensis a P. carerrana. Máme
štěstí, protože rostliny kvetou téměř pravidelně v době naší cesty;
odlišení napomáhá žloutkově žlutá barva květů weintgarcií a oranžově
červené květy parodií.
 |
|
Lobivia lateritia na tufu |
V nejnižších partiích
svahu rostou velmi hojně Lobivia lateritia, kvetou tady oranžově až
cihlově červeně. Doba kvetení se ještě nikdy nekryla s dobou naší
návštěvy, takže foto květů je spíš dílem náhody a štěstí. Zato zrnka na
nás čekají pravidelně. Ještě tady rostou, ovšem dosti sporadicky, silně
vytrněné Lobivia spec. s červenofialovými květy, na těch jsme ještě
nikdy zralé plody nenalezli. Brian Bates tvrdí, že je to dost vzácná
Lobivia, tak mě to mrzí. Ale co se dá dělat, příroda tady není kvůli
nám. Abych nezapomněl, trsy parodií a weintgarcií doplňují poměrně
hojné trsy forem Opuntia sulphurea, tyhle kytky jsou dokonalý plevel,
rostou a vyplňují prostor témě po celé horské Bolívii.
 |
|
Rudá
pískovcová stěna nad Camargo |
Utekl
jsem od barevných hor a zajímavých souvrství, která přejíždíme cestou
na východ do Culpina. Vypadá to, že před pár stovkami miliónů let, tady
silné tektonické síly způsobily nejprve navrstvení sopečného tufu a
následně celá ta mocná pohoří otočil o 180 stupňů tufem dolů a
prvohorními vrstvami hornin nahoru. Ty zde jsou nejstarší a můžete je
pozorovat opravdu hodně vysoko v horách. Cesta nahoru se klikatí a
zařezává do šikmo položených vrstev.
 |
|
Jacaranda mimosifolia |
Dál se ráz krajiny zase mění a
objevují se měkké křídové břidlice, objevují se zase jiné kaktusy,
zejména Oreocereus, Trichocereus werdermannii a v četných roklích
poblíž cesty rostou obří zemní Tillandsia s výraznými modrými květy na
dlouhých květenstvích. V těch prvohorních vrstvách, máte-li dobré oči a
trochu štěstí, můžete nalézt nějaké nevýrazné fosílie, tu a tam ulita
mlže, žraločí zub a velmi vzácně trilobit. Nás ovšem zajímají kaktusy,
tuším tady rebucie, ale zatím jsem neměl štěstí.
 |
|
Opuntia microdasys na zahradě hotelu
v Leque Palca |
Do Palca Grande
se vždy těšíme, čekají nás tam postele, měkké a proleželé, ale přece
jen postele, taky sprcha s mírně teplou vodou. Je to velká laskavost od
pana Roberta, který nám návdavkem k propachtovanému autu poskytne azyl
ve svém hotýlku, s možností regenerace těl. Taky vařit můžeme v
kuchyni, i když příprava zeleniny se odehrává často venku na dvorku.
Dáme řeč, pokoukáme, co domorodci na návsi, jak jde děckám fotbal i jak
se rvou místní psi.
 |
|
Foto
na památku v Palco Grande (1, 2) |
Večerní a ranní posezení se
odehrává uvnitř na verandě, kde se také ráno pravidelně fotí celá
výprava už po několik let. U hotýlku je podle mne docela hezká zahrádka
se zeleninou, ovocnými stromy i květinami.
 |
|
Na
zahrádce u hotelu v Palco Grande (1, 2) |
Ani
pohledy na okolní hory není k zahození. Je to skutečná pohoda a
odpočinek, klidně bych tam vydržel týden. Jen by to zasluhovalo bazén.
Ale jsme rádi za sprchu v typickém jihoamerickém provedení, kterému
říkám Sing Sing. Obnažené dráty přímo do sprchy, občas to probíjí,
občas teče teplá voda. Ráno patří doplnění zásob a obhlídce sortimentu
tržnice.
 |
|
Na
zahrádce u hotelu v Palco Grande (3) |
Po několik roků jsem sledoval malý koutek, kde
sedává stará babka kořenářka. Má tu svůj sortiment přírodních léčiv
připomínající umění starých kouzelníků yatiriů, kouzla zaříkávání ve
spojení s přírodními produkty, něco co navždy mizí v propadlišti času. Více
v samostatném článku Vymírající umění – léčitelka.
 |
|
Moje babka léčitelka a její sortiment |
Obhlídka okolí Palca Grande a San
Pedro
Odpoledne máme vyhrazeno výletu za kaktusy do hor
východně San Pedro a cestě do Culpina. Jak jsem již
napsal, dolní partie svahu patří zejména Lobivia
lateritia, v těchto místech kvetou oranžově a
červeně, ale málokdy se zadaří je s květy chytit.
 |
|
Lobivia lateritia nad San Pedro |
Jen kousek výš patří hory Weintgartia cintiensis
a Parodia carrerana, stejně jako terény
severně od El Puente. Stejné hory a horniny, stejná
xerofitní vegetace, keře, kaktusy, Přesto je to
krásný výlet.
 |
|
Parodie nad San Pedro |
Příště: výlet do Culpina a ještě kousek dál.
