Na stanovišti Rebutia heliosa
Cesta
do Tarija, pár kilometrů pod průsmykem Paso de Condor, se točila kolem
výrazného skalního bloku, pod kterým jsme už z cesty uviděli
mohutné trsy Trichocereus narvaezensis, krásně vymodelované
sloupky se zlatožlutými trny. Byly bez květů i plodů, zřejmě tyto
rostliny zakvétají poněkud později v létě.
 |
|
Trichocereus narvaezensis (1) |
Nad
nimi ve stěně kvetlo množství begónií, a hlavně se tam tyčily sněhově
bílé, půl až metr vysoké sloupky jednotlivých rostlin, nebo trsů Cleistocactus strausii var. fricianus. Tak byly totiž rostliny od Tarija popsány. Vedle květů byly i zralé plody, tak, jak je to u rodu Cleistocactus obvyklé.
 |
|
Trichocereus narvaezensis (2) |
Hledali
jsme nějaké rozdíly oproti rostlinám, které rostou v Argentině na
dolním konci Quebrada del Toro nad Campo Quijano, ale žádné jsme
nezpozorovali.
 |
|
Cleistocactus strausii var. fricianus |
Po
cca 12 km jsme zakempovali v nedalekém údolíčku kudy prochází nadzemní
produktovod do Tarija. Asi 20 cm silné trubky přivádějí do Tarija
benzín z rafinérií u Camiri. Na jiných místech je to třeba zemní plyn,
v každém případě to znamená, že souběžně s trubkami vede i cesta,
používaná k jejich výstavbě a posléze údržbě, pro nás je to znamení, že
se snáze dopravíme na území, kde nikdo z botaniků nebyl.
 |
|
Rebutia heliosa SE 155 (1) |
 |
|
Rebutia heliosa SE 155 (2) |
 |
|
Rebutia heliosa SE 155 (3) |
Vstali
jsme brzo, po sedmé jsme již byli zapakováni a startovali jsme o kousek
severněji, na svah orientovaný k jihu, přímo nad hlavní cestou. Pohled
na svah byl šokující. Stovky, možná tisíce rozvitých zářivě oranžových
květů, které patřily Rebutia heliosa (studijní číslo SE 155).
 |
|
Rebutia heliosa SE 155 (4) |
 |
|
Rebutia heliosa SE 155 (5) |
 |
|
Rebutia heliosa SE 155 (6) |
Rostliny
na stanovišti jsou velmi blízké svým vzhledem i květy typovým
rostlinám, které nalezl v šedesátých letech minulého století p.
Walter Rausch.
 |
|
Rebutia heliosa - květy jako krokusy |
Oproti
typu jsou mnohem „robustnější“, polokulovité, až vejčité, obvyklá
velikost je 2-3 cm v průměru, většinou rostou jednotlivě, starší
pak s několika málo odnožemi. Nalezli jsme řadu květů, které vyrůstaly
přímo z půdy, těla rostlin byla tak hluboko zatažená, že i temena byla
zasypaná písčitou zeminou.
 |
|
Rebutia heliosa SE 155 (7) |
 |
|
Rebutia heliosa SE 155 (8) |
 |
|
Rebutia heliosa SE 155 (9) |
Stráň, na které Rebutia heliosa
rostou, je mírně skloněná a k jihu obrácená, kamenitá, ale s různě
velkými hlinitopísčitými kapsami, ve kterých tyto drobné rostliny
rostou. V době sucha rostlinky zatahují. Doprovodná vegetace je
skromná, řídké traviny, mechy, lišejníky a divoké Verbena spec.
 |
|
Echinopsis cardenasiana MU 205.1 (foto Andrzej Mucha) |
Z kaktusů zde rostou roztroušeně Echinopsis cardenasiana, na tomto místě s růžově fialovými květy. Dalším druhem jsou zde Lobivia tiegeliana se sotva znatelnými poupaty.
 |
|
Echinopsis cardenasiana MU 208.1 (foto Andrzej Mucha) |
Stanoviště
je poškozeno zemními pracemi při výstavbě cesty na dolním konci
lokalty, produktovodu přesně uprostřed a ochranného příkopu v
horní části svahu. Kaktusy zatím odrážejí útoky člověka. Kdo ví, jak
dlouho ještě.
 |
|
Verbena spec. |
Echinopsis cardenasiana rostou roztroušeně na rozsáhlém území východně a severo-
východně Tarija, často společně s Echinopsis obrepanda, jejíž těla jsou v seschlém stavu dost obtížně odlišitelná od Echinopsis cardenasiana. Spolehlivě rozeznatelné v přírodě jsou, jen když kvetou a jsou po deštích napité.
 |
|
Lobivia tiegeliana |
Echinopsis cardenasiana
je menší, s květy kratšími, kolem 10 cm dlouhé, obvykle
v odstínech fialové, ale na mnoha místech kvetou i bíle,
nebo cihlově červeně.
 |
|
Echinopsis cardenasiana - 3 rostliny z různých lokalit (foto Tomasz Blaszkowski)
|
Naproti tomu Echinopsis obrepanda kvete
až 20 cm dlouhými, mohutnými, sněhově bílými květy. Před 13 lety jsem
sbíral zralé plody z echinopsisů na stráni, kde dokvétaly fialové květy
a označil je Echinopsis cardenasiana SE 74. Když semenáče před několika roky poprvé vykvetly, ukázalo se, že se jedná o Echinopsis obrepanda.
 |
|
Echinopsis obrepanda od Junacas |
Nález Rebutia heliosa subsp. teresae
Někdy se prostě zadaří. Zastavíte ze zdravotních důvodů a učiníte objev. Už o tom před lety psal A.V. Frič (Gymnocalycium michoga), později jiní. Leszkovi a mě se to podařilo jedno pozdní odpoledne při návratu z Paso de Condor do Tarija.
V
nevýrazném pasu, v nadmořské výšce 2280 m jsme objevili v příkrém svahu
nedaleko cesty několik šedozelených, krátce sloupkovitých rostlinek, o
kterých jsme měli brzy jasno. Nalezli jsme legendární „terezky“,
rostliny, které nalezl a do Evropy poslal pan Karel Kníže se sběrovkami
KK 1925 a KK 1724 před více než čtvrt stoletím (po roce 1971) a které
nebyly nikdy platně popsány. Po návratu domů, zhodnoceni fotomateriálů
a herbářových podkladů, jsme spolu s Janem Říhou a Karlem Knížetem
publikovali platný popis druhu, resp. poddruhu Rebutia heliosa subsp. teresae.
 |
|
Rebutia heliosa subsp. tersae SE 227 |
Na
stanovišti, kde jsme nalezli těch několik jedinců, jsme mohli
konstatovat, že i v přírodě je populace velmi homogenní, stejně jako je
tomu u rostlin pěstovaných v kultuře. Podobně se chovají i semenáče ze
semen, sbíraných v přírodě. Rebutia heliosa subsp. teresae je jediná v celé skupině Rebutia heliosa,
která je takto uniformní. Pro úplnost uvádím, že podle informací
nálezce, pana K. Knížete, byly původní sběry z poněkud severněji
položeného, relativně rovinatého terénu nedaleko Junacas. Bude to
podobná situace, jako s jinými druhy, původní stanoviště nejsou
přesně známá a nové nálezy nejsou totožné s typovými rostlinami.
Na sever podél řeky Rio Yesera
Jeden
z odvážných kousků na první cestě byl nedělní výlet na sever od Tarija.
Asi 10 km za za první křižovatkou, kde se cesty dělí na směr Padcaya a
Paso de Condor jsme před mostem odbočili na nepříliš kvalitní
cestu na sever. V Rio Yesera teklo dost kalné vody a místní kluci tam
chytali ryby. Museli se pochlubit úlovky, které připomínaly malé, asi
30 cm dlouhé sumečky.
Byla neděle po poledni a
campesiňos mířili do města na trh. Čistě oblečeni, s produkty
zabalenými do pestrobarevných loktuší, pytli brambor a kopou
dětí, postávali kolem cesty do hor a čekali, zda se neobjeví auto,
které by je odvezlo do města. Vraceli jsme se zpět asi za 3 hodiny a
mnohé skupinky jsme zastihli tam, co v poledne. Stáli, čekali na
zázrak a mávali na nás. Byli jsme nezdvořilí, nezastavili jsme, protože
naše přetížené autíčko i tak dřelo podvozkem o výmoly a všudypřítomné
kameny. Ale i naše cesta daleko do hor skončila před vesnicí Yesera
Nord, kde cesta dosáhla kvality tankodromu a náš malý Fiátek Uno už
nebyl schopen podávat výkon hodný 4WD. Vesničané, které jsme potkávali,
na nás mávali a ukazovali, že cesta dál do hor je pro naše prdítko
nesjízdná.
 |
|
Rebutia spec. SE 83, Yesera Nord |
Zastavili
jsme u skupinky domů nad řekou, kde se na palouku zelené a svěží trávy,
popásalo několk kravek. V těsné blízkosti skalních výchozů nad řekou
jsem našel zajímavou Rebutia spec., kterou jsem označil
studijním číslem SE 83. Byly bíle a hustě otrněné a nepřipomínaly mě
nic, co znám. Květy mají oranžovočervené, jiného typu, než Rebutia fiebrigii. Nemohu najít ty správné diapozitivy, tak alespoň obrázek z kultury pro představu.
 |
|
Levý břeh Rio Yesera pod Yesera Nord |
Vydali
jsme se dolů k řece, kde byly skalní stěny hustě porostlé stříbřitými
broméliemi, ale nic nového jsme neviděli. Při návratu jsme o pár stovek
metrů jižněji přebrodili řeku a prohlédli protější, k západu obrácený
svah.
 |
|
Rebutia fiebrigii f. SE 82 na stanovišti (1) |
Mezi broméliemi a hlavně ve skalních puklinách a pod převisy kamenných ploten rostlo a právě kvetlo velké množství Rebutia fiebrigii form, které dostaly studijní číslo SE 82. Společnost jim dělají mechy, lišejníky, kapradiny.
 |
|
Rebutia fiebrigii f. SE 82 na stanovišti (2) |
Rostlinky
jsou krásně kulaté, či spíš ploše kulaté, všechny ostny mají bílé nebo
slabě nažloutlé, květy červenooranžové, ale světlejší, než ty u Rebutia febrigii SE 85 z Paso de Condor. Rostliny nejvíce připomínají Rebutia fiebrigii v. densiseta,
i když tahle varieta popsaná podle sběrů FR 83 by údajně měla růst
severně Sucre (např. Hacienda Ressini, Siete Cascadas), kde ji nikdy
nikdo další nenašel…
 |
|
Rebutia heliosa var. cajasensis LH 1229 |
Moje představa, že dojedeme až do průsmyku Cajas a najdeme Rebutia heliosa var. cajasensis
se nesplnila. Ale po nás tam vyrazili jiní a rostliny našli. Při
porovnání rostlin v kultuře se zdá, že varieta cajasensis je
mohutnější, s květy rovněž červenými, ale světlejšími a širšími, než má
varieta condorensis Zkrátka, těžce odlišitelné taxony. Pro
ilustraci snímek z kultury.
Oblast Santa Ana
 |
|
Oblast Santa Ana (1) |
Východně
od řeky Rio Yesera směrem do Paso de Condor je krajina kolem Santa Ana,
stále ještě relativně nízko položená (do 1950 m n. m.), která je již
dost písčitá, kamenitá a suchá, takže zde roste celá řada krásných a
zajímavých kaktusů.
 |
|
Oblast Santa Ana (2) |
Stačí
vyrazit na úpatí vypreparovaného skalního hřebenu, který přerušovaně
přetíná krajinu jako hřbet obrovského zkamenělého Stegosaura – místa,
zvaného Piedras Largas. Na úpatí rostou nádherné trsy Lobivia tiegeliana se štíhlými fialovými, až vínovými květy.
 |
|
Lobivia tiegeliana, Santa Ana |
V krytu keříků a nízkých stromků akácií zde vykukují Cleistocactus parviflorus a skvělé Echinopsis mamillosa,
nádherně modelované krátce trnité koule s dlouhými a bohatými sněhově
bílými květy. Rostliny jsou až 25 cm vysoké a stejně tolik v průměru,
květy jsou rovněž úctyhodné velikosti, kolem 22 cm délky a 20 cm
průměru.
 |
|
Echinopsis mamillosa |
 |
|
Echinopsis cardenasiana MU38.1, Santa Ana (foto Andrzej Mucha) |
Největší
překvapení zažíváme na skalních blocích Piedras Largas. V nepatrných
puklinách, na minerálním podkladu a plném slunci rostou sněhově
bílé kuličky Rebutia nivosa, dal jsem jim studijní číslo SE 75.
Nalézáme je i ve stínu, v kapsách, opět vyplněných trochou humusu a
doprovodnými rostlinami typu kapradin, mechů a lišejníků, ale v
podmínkách, které jsou pro Rebutia velmi drastické.
 |
|
Rebutia nivosa SE 75 na stanovišti (1) |
Tyto
rostliny patří mezi nepopsané, ale velmi krásné sněhově bílé Rebutia s
výrazně oranžovými květy, Fridrich Ritter jim přiřadil své číslo FR
390. Také K. Kníže nalezl u Piedras Largas rostliny, které označil
jako Rebutia muscula v. nivosa KK1151. Oba druhy, Rebutia muscula a Rebutia nivosa, jsou sněhově bílé kuličky, zdánlivě obtížně odlišitelné. Stačí je pohladit s hned je jasno. Rebutia muscula má trny měkké a ohebné, trny Rebutia nivosa jsou tvrdé a píchavé.
 |
|
Rebutia nivosa SE 75 na stanovišti (2) |
Čeká
nás pár desítek kilometrů do Tarija. Silnice je zcela nová, na
bolívijské poměry dálničního typu, s asfaltovým povrchem. Na mnoha
místech jsou patrné zbytky starých cest, stejně jako zemními pracemi
těžce poškozené okolí. Je jasné, že dříve pozorované lokality s kaktusy
jsou nenávratně zničené. Daň rozvoji infrastruktury země.
 |
|
Rebutia nivosa SE 75 ve sbírce
|
Ve
velmi pozdním odpoledni vjíždíme do hlavního města depertementu Tarija.
Potřebujeme vyměnit peníze a doplnit zásoby, ale je všude zavřeno. Také
musíme nalézt místo pro nocleh a tak projíždíme městem dál na sever do
San Lorenzo, kde jsme již párkrát nocovali. Před příchodem noci
„tankujeme“ na seřadišti kamiónů.
Ani v Tarija zatím nepršelo,
vegetace je suchá, nebo uvadlá, kolem 7 hodiny večer je stále kolem
30°C. Noc nebyla příjemná, ještě jsme se nevzpamatovali ze dvou dnů
úděsných veder v Chaco Boreal. Mimo to se všude kolem stále slaví
Svátky mrtvých doprovázené konzumací alkoholu.
V příštím pokračování navštívíme tržnici v Tarija, vydáme se do hor severně San
Lorenzo
a pak zpátky, západně Tarija, do mohutného pohoří Sama, které
je součástí Reserva
Biologica de la Cordillera de Sama, jedné z velkých
přírodních rezervací na jihu Bolívie.
