Toulky Bolívií (15)

Paso de Condor
Vrchol stoupání silnice mezi Tarija a východními osadami Canaletas, Narvaez, Entre Rios a Villamontes je mezi kaktusáři znám jako „Průchod kondora“, Paso de Condor, nebo také Condor Pas, Condor Pass, ale žádná tato jména nenajdete na mapě. Místo je zmiňováno téměř v každém popisu cest za kaktusy v departementu Tarija.

Byl jsem zde čtyřikrát a až na poslední, loňskou cestu, patřil vždy terénní průzkum v okolí k těm nejkrásnějším zážitkům z cest po Bolívii. V roce 2009 jsme na ta místa (2 650 metrů nad mořem, vloni jsem konečně změřil) dorazili v pozdním odpoledni 2. listopadu, po nekonečné cestě z Chaco Boreal.

Jižní vrchol s produktovodem

Bylo však velmi časné jaro, hory a terény kolem nás byly suché a vyprahlé po dlouhé zimě. Dosud nepřišel žádný déšť, který by nastartoval bohatou vegetaci, na jakou jsem byl zvyklý z let minulých. Jediné, co na místě přibylo, byla budka s výběrčím mýtného, průsmyk je totiž hranicí mezi provinciemi Mendez a O‘Conor. Průzkum terénu byl krátký, zjištění, že rostliny jsou zatažené hluboko do země, znamenalo, že jsme pokračovali na popud velitele dál do Tarija, s tím, že se další den vrátíme… To se nestalo, a tak si dovolím vrátit se na tato místa ve vzpomínkách a fotografiích ze svých předchozích cest.

Rebutia sanguinea SE 79 na stanovišti

Paso de Condor v lednu 1997
Bylo to třetí den pobytu v Bolívii, asi v polovině ledna. Vzdálenost 50 km jsme ve Fiatu Uno po staré prašné cestě zdolali za necelé 2 hodiny. Zaparkovali jsme auto, sebrali fotovýbavu a stoupali nejprve podél produktovodu a pak mírným úžlabím na jižní vrchol, asi o 150 m převyšující okolní terén.

Vrcholové partie (1)

Netrvalo dlouhu, a ve skalních výchozech jsme našli prvé Rebutia sanguinea. Rostlinky byly jednotlivé, jen lehce sloupkovité, o průměru sotva 2 cm. Dávno odkvetlé, ale s množstvím zralých plodů. Ta „velikost“ jednotlivých hlav mě překvapila, v té době jsem ještě nevěděl, jak je obtížné porovnání velikosti přírodních Rebutia s exempláři, které u nás pěstujeme. Množství rostlin ve skalních spárách bylo ohromující, velikost populace těžko odhadnout.

Vrcholové partie (2)

Ale Josef pospíchal až na samý vrchol, kde nás čekalo zcela jiné překvapení. Na kolmých stěnách rostly a kvetly drobné hlíznaté Begonia sp., vlály závoje Tillansia usneoides, skoro metr vysoká tráva a hlavně množství rebucií, některé jednotlivé, jiné trsovité, ty pod skalními převisy byly až 25 cm dlouhé a jako fajka zahnuté.

Vrcholová partie s begóniemi

To byl další šok. Velikost některých starých jedinců Rebutia. Zářivě červené květy se širokými okvětními lístky a čerstvé hrubé trny na temeni, kdy jejich barva přecházela ze slámově žluté po tmavě hnědou, dávaly tušit, že tady rostou Rebutia kupperiana. Trochu jiná forma, než ty staré, do bronzova opálené sběry v našich sbírkách. Desetileté semenáče ve sbírce se těm typovým ovšem velmi blíží.

Obešel jsem celý vrchol a vracel se k autu. Cosi mě hnalo k velkému osamocenému a plochému balvanu. Vydrápal jsem se na něj, a tam, k mému úžasu, rostlo asi 30 drobných kulatých Rebutia sp., jejich drátovité kořeny se zachytily ve slabé vrstvě mechů, lišejníků a trav. Rostlinky, sotva 2 cm veliké, jakoby zamotané do tuhých světlých trnů, mě nepřipomínaly nic známého.

Hledal jsem usilovně v terénu kolem, ale nikde nic. Dostatek zralých plodů znamenal i tak možnost vypěstovat semenáče a pozorovat je ve sbírce. Doposud se mě, ani skutečným odborníkům na rod Rebutia, nepodařilo tyto rostliny uspokojivě přiřadit k někajému známému druhu.

Rebutia sp. SE 78 na stanovišti (1)

Rebutia sp. SE 78 na stanovišti (2)

Skupina Rebutia sp. SE 78 na stanovišti

Nedaleko od silnice jsem objevil další známou, formu Rebutia fiebrigii, takovou docela typickou, s tmavými špičkami středových trnů. Byla první z několika podobných forem, které jsme v okolí Tarija potkali.

Rebutia fiebrigii f. SE 85 na stanovišti

Rebutia heliosa v. condorensis
Jen kousek přes cestu, ale v poněkud jiných podmínkách, roste silná populace těchto miniatur. Ovšem, nalézt je lze jen když jsou ve vegetaci. Jejich těla jsou v přírodě jen nepatrně obrážející a skutečně drobná, těla mají tmavá, až do fialova opálená a drobné pectinátní ostníky jsou v barvách bělavé, nebo mírně šedohnědé, a dokonale splývají s terénem.

Rebutia heliosa v. condorensis SE 81 na stanovišti (1)

Rebutia heliosa v. condorensis SE 81 (2)

Rebutia heliosa v. condorensis SE 81 (3)

V době sucha je velmi obtížné je nalézt, i když znáte přesně místa, kde jich jsou desítky. Část rostlin roste v mechu, ale většinu rostlin nalézáme v písčito hlinité půdě (z rozpadlých jemných pískovců), která umožňuje rostlinám zatažení hluboko do země v době zimního sucha.

Rebutia heliosa v. condorensis SE 81 (4)

Rebutia heliosa v. condorensis SE 81 (5)

Rebutia heliosa v. condorensis SE 81 (6)

V přírodě se zdají značně uniformní, teprve ve sbírce se ukazuje značná variabilita v barvě těla a otrnění, nakonec ani délka trnů není u všech jedinců shodná. Pro tuto varietu je však charakteristická jednotná barva květů, které jsou temně rudé, nejtmavší ze všech popsaných variet. Květy jsou štíhlé a okvětní plátky úzké.

Kvetoucí  Rebutia heliosa v. condorensis SE 81 (1)

Kvetoucí  Rebutia heliosa v. condorensis SE 81 (2)

Obdivuhodná skalka
Před šesti roky jsme jen pár desítek metrů pod stanovištěm Rebutia heliosa v. condorensis objevili jeden z divů průsmyku kondora. Přírodní skalku, kde roste asi tak 50 rostlin kaktusů na jednom metru a kde najdete na jediném místě pěkně po hromadě pět druhů Rebutia ze šesti, které mají i samostatné populace v blízkém okolí Condor paso, jak bylo popsáno výše.

Skalka, kde najdete všechno (1)

Především je to druh, o kterém jsem se dosud nezmínil, ale který je nejpočetnější. Pichlavé a krátce sloupkovité Rebutia robustispina, kterým jsem přiřadil studijní číslo SE 141 (nenechte se zmást vysokým číslem).

Skalka, kde najdete všechno (2)

Rebutia heliosa v. condorensis + Rebutia sp. SE 78

Výlet k Narvaez
Před desítkou let vedla dolů, do nížin k Narvaez stará původní cesta, úzká, ale dobře sjízdná, která dnes již neexistuje. Jen kousek na východ od průsmyku lze najít na skalnatých místech zajímavou červenokvětou formu Lobivia tiegeliana, která roste i na některých dalších místech. Zajímavé je zjištění, že Lobivia tiegeliana, které rosto na východ Condor Pas, kvetou červeně, zatímco ty blíže Tarija, kvetou fialově. Žádný světaborný objev, jen potvrzení toho, co před 40ti lety konstatoval pan W. Rausch.

Lobivia tiegeliana s červeným květem

Cesta do údolí kopírovala pravý břeh prudkého horního toku Rio Narvaez, jejíž levý břeh tvoří prudké a neschůdné svahy a strže. Nad cestou, rovněž v obtížně přístupném svahu, se slunily a kvetly Rebutia spec. Jsou blízké Rebutia robustispina z průsmyku, ale mnohem jemnější. Karel Kníže podobné rostliny šířil jako Rebutia canaletas n.n.

Echinopsis spec. z cesty do Narvaez (1)

Po jižní, pravé ruce jsou mírné svahy, porostlé travou, ze které vykukují skupiny hlav dvou rozličných Echinopsis spec. Jeden z nich je téměř beztrnný. Bohužel, květy, ani plody spatřeny nebyly.

Echinopsis spec. z cesty do Narvaez (2)

Poměrně rychle jsme se dostali do tropické vegetace, kde by člověk už kulovité a drobné kaktusy nečekal. Přesto na jedné z lesních mýtinek rostlo a právě kvetlo několik skupin Rebutia fiebrigii, takové zcela odlišné formy.

Rebutia fiebrigii f. narvaezensis (1)

Znám tyto rostliny z kultury, pod jménem Rebutia fiebrigii f. narvaezensis , ale nevím, kdo je do Evropy přivezl. Nikdo je dosud nepopsal, ač stojí zcela jistě daleko od známých forem Rebutia fiebrigii z hor od Tarija . Skutečným cílem výletu ovšem byl pokus pozorovat v přírodě jedinečnou Rebutia narvaezensis, bělokvětou, či růžovokvětou krásku z tropů, kterou nalezl a šířil p. Karel Kníže jako svou Rebutia espinosae n.n.

Rebutia fiebrigii f. narvaezensis (2)

Nevíme ovšem nic o jejím stanovišti, snad jen to, že roste kolem 1800 m nad mořem, a to je dost málo informací, abychom byli úspěšní. Před Narvaez se snažíme o návrat do hor korytem Rio Narvaez, ve kterém je znatelná cesta mezi ohromnými balvany, snesenými sem z hor. Po několika kilometrech jsme to stejně vzdali. Na památku zůstaly jen fotografie.

Cesta řekou byla neprůchodná (1)

Cesta řekou byla neprůchodná (2)

„Žlutokvětá“ Rebutia heliosa od Tambo
Před několika lety objevil pan Brian Bates jihovýchodně od Condor Paso lokalitu rostlin z okruhu Rebutia heliosa, o které znalci tvrdli, že kvete žlutě. Všichni specialisté po takové vzácnosti toužili, ale v Evropě existovaly jen dvě původní rostliny, obě v držení prof. R. Martina v GB. Po několikerém neúspěšném hledání, se podařilo v přírodě, u místa zvaného Tambo, lokalitu objevit a dokonce vyfotografovat rostliny v květu, dovést zrnka a namnožit tuto formu i u nás.

Tady rostou žlutokvěté

Já sám na lokalitě nebyl, ale jistě není na škodu publikovat pár fotografií, které pořídili jiní. Ačkoliv se některé květy na fotkách jeví jako žluté, jejich skutečná barva je spíš oranžovožlutá a blízká barvě květů klasických Rebutia heliosa. Rostliny samy jsou slaběji otrněné, než třeba Rebutia heliosa v. condorensis a tedy patří mezi ty „méně atraktivní“. Rostliny nebyly popsány jako samostatná vareita, nebo poddruh, ale patří jistě do každé sbírky specialisty.

Rebutia heliosa od Tambo se žlutým květem (foto A. Mucha)

Na stejné lokalitě rostou roztroušeně další dva druhy, Rebutia fiebrigii form a Rebutia spec., blízká těm od Canaletas. Autor snímků je ztotožňuje s Rebutia tamboensis, zatímco autor textu je nepovažuji za nic jiného, než lokální formu Rebutia fiebrigii a Rebutia sp. Canaletas.

Rebutia heliosa od Tambo se žlutým květem (foto A. Mucha)

Na závěr pár slov k užité taxonomii, která, připouštím, může někoho znejistit. Týká se rodu Rebutia, kterému byl věnován tento díl zejména. Snažím se dodržovat určitý systém, v tomto případě systém, který jako první zavedli Donald a Buining. Rod Rebutia dělí do pěti podrodů – Rebutia, Aylostera, Digitorebutia, Setirebutia a Cylindrorebutia.

Rebutia fiebrigii od Tambo (foto A. Mucha)

Celý systém posléze precizoval p. Otakar Šída rozdělením do čtyř podrodů, dále do sekcí a řad, což si zasluhuje delší samostudium. Všechny popsané a zobrazené druhy rodu Rebutia (celkem 8, z toho 2 nepopsané formy) z okolí Paso de Condor patří do podrodu Aylostera.

Rebutia sp. od Tambo (foto A. Mucha)

V příštím pokračování ještě zůstaneme v horách severovýchodně Tarija
a na noc dojedeme do hlavního města departementu.