 |
|
Pohodář |
Nocleh v Čaku
Všichni
jsme uvítali podvečerní zastavení a odpočinek, zejména však
doplnění tekutin po vysilující cestě z Monteagudo až sem, k osvěžovně u
cesty desítku kilometrů pod Camiri. K překvapení paní domácí
jsme rychle vypili zásoby chlazeného.
 |
|
Obyvatelka (1) |
 |
|
Obyvatelka (2) |
 |
|
Obyvatelka (3) |
 |
|
Mladý hospodář |
 |
|
Větší část rodiny |
Domácí
právě zpracovávali zabíjačku, na ohništi ve velké kotlině se škvařily
odřezky masa a sádlo na škvarečky. Libor všechno pečlivě zjistil,
popovídal si se ženskými a za odměnu byly nabídnuty škvarky přímo
ze síta. Abychom neurazili, každý jsme si jeden dva škvarky okusili,
byly výborné, ale v tom vedru poněkud nevhodná krmě.
 |
|
Rozhovor s hospodyní |
 |
|
Hrnéčku vař |
 |
|
Vepřové výpečky |
 |
|
Ochutnejte čerstvé škvarečky |
Najednou
se začalo stmívat, noci tady přicházejí opravdu rychle. Rozloučili jsme
se a zajeli na druhou stranu silnice, kde jsme našli nepříliš hezké
místo pro nocleh. Do pozdní noci bylo úmorné vedro, hodně přes 30
stupňů.
 |
|
Kemp u Camiri |
Noc
byla neklidná. Nesnesitelné horko, otravný hmyz, žízeň, štěkání psů,
kvičení prasat a další zvuky tropické noci. Ráno jsme se vzbudili hned
po sluníčku, protože kolem nás právě procházelo mnohohlavé stádo
prasat s mladou pastýřkou. Jak se ukázalo, šlo se na snídani na
nedalekou skládku odpadků.
 |
|
Na pastvu |
Naší
snídani jsme moc nedali, nedlouho po východu slunce bylo 28, za
půl hodiny 34 stupňů. Bylo třeba vyrazit dál na jih, abychom se z pekla
Chaco Boreal co nejdříve dostali znovu do hor.
 |
|
Chaco Boreal (1) |
 |
|
Chaco Boreal (2) |
 |
|
Chaco Boreal (3) |
Udělali
jsme pár zastávek na obhlídku. Chaco je za ostnatým drátem. Všechno
píchá, škrábe a bodá. Odměnou jsou roztroušená Gymnocalycium pflanzii
var. zegarrae, raději bychom viděli nějaká jiná gymna. Na západě jsou
vidět strmé skalnaté serranie, na sever, východ i jih nekonečná placatá
země.
 |
|
Chaco Boreal (4) |
 |
|
Chaco Boreal (5) |
Villamontes - bolívijské peklo
O
půl desáté je před námi Villamontes, město s 19 000 obyvateli, v
nadmořské výšce 440 m. Jsme na nejnižším místě naší cesty a
současně v nejteplejším místě Bolívie. Tak se píše v učených knihách.
Teploměr ukazuje 40 stupňů, je bezvětří a slunce žhne skoro nad hlavou.
Doplňujeme benzín a něco zásob na cestu. A už je tady zase ta strašná
žízeň. Myslím na chudáky vojáky, co bojovali svou prohranou válku s Paraguayí. Umírali většinou žízní, žhavé slunce je rychle
vysušilo a mumifikovalo jejich těla. O co my jsme šťastnější. Orosené
lahve na nás čekají v prostorných mrazácích, slunce pere jen do
plechové střechy. Teplota stoupá na 43 stupňů ve stínu, je čtvrt
na jedenáct.
Taky myslím na to, že Chaca bylo dost! Jak jsem
se těšil, tak teď ho mám právě dost. Podívali jsme se, viděli a teď
rychle do hor. Tohle podnebí není pro středoevropana. Vyjíždíme
na západ, tak, kde se v mlžném oparu rýsují hory. Cesta do Tarija má
trvat 7 hodin. Jak se ukázalo, tentokrát měli domácí výjimečně pravdu.
Podle internetových údajů je to na sever do Camiri 133 km, na západ do
Tarija taky 133 km. Obávám se, že vzdušnou čarou… Po pár kilometrech
končí široká asfaltka a začíná praška. Přejíždíme Rio Pilcomayo,
abychom se s jejím tokem znovu setkali víc jak za týden severně
Millares jako s téměř vyschlou stružkou, přes kterou vede most Puerto Suarez. Za hodinu nám Pilcomayo připraví ještě jednu podívanou,
na kterou se nezapomíná.
|
Válka o Grand Chaco – válka o ropná pole Sedmiletý
konflikt mezi dvěma chudými zeměmi začal v létě 1928 zajetím bolivijské
milice paraguayskou kavalérií, následnými potyčkami a dobytím
paraguayské pevnosti Vanguardia, a snahou Panamerické konference
urovnat konflikt. Křehké příměří (mírová smlouva podepsána nikdy
nebyla) vydrželo do roku 1932, kdy se válka o Chaco Boreal
znovu
naplno rozhořela. Bojovalo se o území Chaco Boreal, západně Rio
Paraguay a severně Rio Pilcomayo o rozloze cca 260 000 km2, kde cizí
ropné společnosti tušily bohatá naleziště ropy. Na straně Paraguaye to
byla britská Royal Dutch Shell a Argentina, na straně Bolívie americká
Standart Oil of New Jersey. Obě země byly nesmírně chudé, Praguay
s čistě agrárním hospodářstvím, Bolívie závislá na těžbě cínu, rud
a ropy
na vývoz a válka jejich hospodářství téměř zruinovala. Přes
počáteční
úspěchy Bolivijců se postupem času podařilo Paraguaycům
prolomit
jejich obranné linie a téměř nekontrolovaně postupovat územím Bolívie.
Počátkem ledna 1935 se již úporně bojovalo před Villamontes, ale teprve
12. června 1935 bylo uzavřeno příměří, a mírová smlouva byla
podepsána až
o 3 roky později. Podle ní připadla většina sporného území Paraguayi,
ale Bolívie získala přístup k moři přes Puerto Casado na řece Rio
Paraguay.
Ve válce zemřelo 100 000 vojáků obou bojujících stran,
ale Bolivijců bylo výrazně více. Vojáci Bolívie pocházeli často z
horských oblastí, nebo Altiplana, a nebyli zvyklí na vedro a sucho, která v
bojové oblasti panují,
nebyli schopni nalézt v přírodě zdroje vody, nebo
kořeny rostlin, které
dostatek vody obsahovaly. Také zásobování bojových
jednotek bylo Achillovou
patou Bolívie. V průběhu
války byly ze strany Bolívie
použity bojové biologické
zbraně, studny a zdroje
pitné vody byly zamořeny živými kulturami cholery. Paraguayští vojáci sice nebyli očkováni jako jejich protivníci, ale k
žádné nákaze nedošlo a o celé věci se vědělo jen proto, že bolivijská
strana, frustrovaná neúspěchem své akce, se k němu veřejně přihlásila. Počátkem
roku 1935 navštívila La Paz československá vojenská delegace, jejímž
úkolem bylo dojednat další dodávky československých palných zbraní
Bolívii (v té době bylo v Bolívii 100 000 našich pušek!). Situace byla
natolik vážná, že naši vojáci oblečení do bolivijských uniforem,
organizovali úspěšnou obranu Villamontes a přispěli tak k ukončení
jedné nesmyslné války. Obchod mezi Bolívií a Československem se nakonec
přece jen uskutečnil, Bolívie tyto pušky prodala Mexiku a odtud
putovaly do Španělska na vyzbrojení vládního vojska v boji proti
Frankovi.
Bolívie válku o Chaco Boreal prohrála. Teprve o pár
desítek let později byly potvrzeny velké zásoby ropy a zemního plynu v
okolí Camiri, na území, které zůstalo Bolivijcům. V dnešní době se
jedná o nejvýznamnější bohatství země a největší vývozní artikl.
Zároveň je to i největší jablko sváru a sílících rozbrojů uvnitř země.
Bohatý východ země nechce živit chudou horskou část. Zatím se zdá,
že územní celistvost země bude zachována a „gasdolary“ budou využívány
ku prospěchu celé Bolívie. |
Nekonečná cesta do průsmyku kondora
Za půl hodiny přijíždíme k horskému hřebenu, silnice se zařezává do prudkých svahů kompaktní růžové horniny.
 |
|
Budka u silnice |
Před
námi se objevila budka na okraji silnice, před ní človíček s plácačkou
a vysílačkou, který má za úkol, společně s dalšími, usměrňovat dopravu
tímhle nebezpečným místem vždy jen jedním směrem. Hora kamene se nám
zdá obrovská, zahloubená cesta nízká a úzká. Vyskakujeme z aut a
fotíme, pod námi, hluboko v úzké soutěsce hučí vody Rio Pilcomayo. Ale
strážce nás popohání k odjezdu. Vlásenka, vytesaná do skály, je asi
kilometr dlouhá. Děsí mě představa, že tudy jezdí ty ohromné a dlouhé
návěsy a také patrové autobusy. Je to totiž jediná cesta z Tarija
na východ.
 |
|
Cesta ve stěně (1) |
 |
|
Cesta ve stěně (2) |
 |
|
Cesta ve stěně (3) |
 |
|
Cesta ve stěně (4) |
Vedro
trochu umírnilo. Okolní svahy jsou zarostlé zapojenou vegetací, není
ani pomyšlení na kaktusy. Je to zase nekonečné, z kopce, do kopce, a
dolů, nahoru, dolů, na západ, na jih, pak zas na sever. Za 3 hodiny
míjíme Entre Rios, ale z tohohle „bolivijského Meziříčí“ vidíme jen pár
domků. Dovolujeme si jednu jedinou zastávku, dáváme si jedno studené a
hurá na další cestu. Pak příroda nějak vyschla a objevily se terény s
poloopadavými stromy a keři a taky s kaktusy.
 |
|
Jacaranda |
 |
|
Erythrinea - strom |
 |
|
Erythrinea - detail květu |
Jediná
holá místa blízko cesty jsou uměle vytvořené svahy při stavbě cest, tu
a tam kamenný výchoz. Na několika místech rostou Gymnocalycium pflanzii
var. zegarrae, na jednom místě jsou trochu menší s méně početnými trny,
napadá mě, zda to nejsou Gymnocalycium zegarrae var. marquezii, ta mají
růst kdesi v horáchu Villa Montes… Ale na kytkách je silná vrstva
prachu, půl roku tady nepršelo. Rostliny přesto kvetou a plodí, jen ten
estetický dojem je narušen.
 |
|
Gymnocalycium pflanzii var. zegarrae (1) |
 |
|
Gymnocalycium pflanzii var. zegarrae (2) |
Cesta
je v rekonstrukci, ruší se zatáčky, hory se hrnou do údolí, vozovka se
zpevňuje. Zase ty „gasdolary“. Cestování bude rychlejší, příjemnější a
bezpečnější, také jih země bude propojen východo-západním směrem.
Jde to sice pomalu, ale za těch 11 let, co uplynuly od mé první
návštěvy Bolívie, se cesty proměnily přímo neuvěřitelně.
Před
námi se rýsuje horský hřeben, který cesta překračuje v průsmyku zvaném
Condor Paso. Někde jsme minuli vesničku Narvaez, ještě by
mělo být Canaletas. Byl jsem tady dvakrát, a přesto nepoznávám žádné
místo. Teprve po delší chvíli mě dochází, že cesta vede zcela jinými
místy a to tehdy, když křižujeme zbytky té staré, původní cesty, kterou
rychle zpracovávají deště a sesuvy kamení a hlíny. Těžko se
budou hledat naše staré známé lokality.
Příště: vítejte v průsmyku kondora (Condor Paso),
departement Tarija, provincie Mendez.
|
