Tímhle článečkem se obracím spíše k budoucím
cestovatelům do Mexika, mohou to brát jako téma průzkumu dalšího
zajímavého kousku kaktusového světa. Poměrně známá je lokalita asi
40 km východně od Cuatro Cienegas. Po prašné cestě se dojede na
místo, kde se prašná cesta křižuje se železnicí. Nad tímto místem
(jižně) je stožár MO a okolo stožáru (resp. nalevo od něho) se
nachází poměrně početná populace Astrophytum niveum f.
nudum. Sem tam se ale mezi nimi objeví i normální“ stříbrné
niveum. Rakouský kaktusář a cestovatel Hainz Swoboda svého času
mluvil o tom…
Listopad je pro sukulentáře poslední
šancí uklidit pod střechu co se dá. Pro samotné rostliny je zase
obdobím příprav na horší časy. Moc jich nekvete, ale mnohé kytky již
své zimní květy chystají. Přelom října a listopadu je pravidelně
dobou, kdy u nás vykvétá mezirodový kříženec zvaný 'Blue Mist'.
Donedávna jsme si mysleli, že se jedná o křížence rodů Echeveria
a Pachyphytum, ale všechno je možná jinak. Až do loňského
roku jsme v jeho případě byli zvyklí pouze na květy tmavě červené,
letos nás kříženec překvapil…
Baja California 2008
všemi směry (19) 20. den – 10. 3. 2008. Ráno ještě zkoumáme okolí tábořiště.
Nad hladinou Pacifiku se rozpouští závoj mlhy a na pláži se objevuje
směs roztodivných vyplavených rostlin i živočichů. Jeden méně
přívětivý suchozemec zašel i na návštěvu, odhalili jsme jej však
včas. V ranním slunci se toho dá vidět více, takže se kocháme
například svěžími trsy Echinocereus maritimus. Na pobřežním
plató mezi keříky rozkvétají již zmíněné Mammillaria dioica a
Bergerocactus emoryi. Mammillaria brandegeei a
Ferocactus fordii jsou sice bez květů, ale na dálku jasně září
svítivě žlutá květenství Agave shawii. Přesouváme se k Old
English cemetery – starému anglickému hřbitovu, památce na britské
působení ve zdejší oblasti v devatenáctém a dvacátém století. Staré
dřevěné kříže jsou však většinou nahrazeny docela novou funerální
„výstavbou“, je zde i bronzový památník…
Sukulentní
bonsaje Jana Gratiase (61) Aeonium cv. ´TRICOLOR´
Hybridních aeonií přibývá (zejména v amerických a japonských
pěstírnách) jako hub po vydatném dešti a někteří kříženci jsou
efektními ozdobami sukulentních sbírek. Jedním z nich je vyobrazené
Aeonium cv.´TRICOLOR´, jehož jméno předem napovídá, že růžice
jsou zbarvené i jinými barvami, než jsou odstíny zelené. Rudolf
Schulz ve své skvostné monografii (viz obr. obálky) má tuto rostlinu
vyobrazenou na str. 33 a 153, kde mj. píše: „Tento kultivar má
několik jmen. V Austrálii je známý jako A.´Tricolor´, ve
velké části Evropy se občas vyskytuje pod jménem A. ´Kiwionium,´
v USA zas jako A. ´Kivi.´ Tajemství jeho původu však
pokračuje. Je to velice otužilá rostlina, která může růst venku
všude tam, kde se daří ostatním aeoniím. V nepříznivých ročních
obdobích může postupně zezelenat a vypadat jako normální A.
haworthii…
Zadáno pro kaudexofily
(22) Adenia goetzei Harms
(1901) - Typicky kaudiciformní druh původem z
tropické Afriky (Tanzanie, jižní Zaire, Zambie a
Zimbabwe), který je vhodný pro sbírky s
chronickým nedostatkem prostoru. Jeho kulovitá
podzemní (pěstiteli povytahovaná) hlíza může být
až 20 cm široká a s několika vegetačními
vrcholy. Stonek je zpočátku vzpřímený, později
liánovitě ovíjivý, tenký a pružný. Listy jsou
střídavé, dlouze kopinaté, s výraznou žilnatinou
a žlábkovitě prohnuté podél osy řapíku. Stopkaté
trubkovité květy jsou až 35 mm dlouhé, s nápadně
přečnívající bliznou. Po opylení z nich vznikají
až 30 mm dlouhé, protáhle vejčité, 3 až 6hranné
bobule s 30 až 40 velkými semeny s hrbolatou
testou. Adenia goetzei (čeleď
Passifloraceae - mučenkovité) patří mezi
pěstitelsky náročné, choulostivé druhy, které
nesnášejí ani krátce trvající kombinaci vlhka a
chladu, ale ani přelití vodou v nejteplejších
dnech…
Zejména pro všechny naše zákazníky,
kteří si spolu s ostatním zbožím objednali i jeden nebo více bodů
(za jednu nebo více korun) a přispěli tak na vzdělání pro adoptované
potomky Inků, by mohla udělat radost tahle knížka, kterou ovšem
nenabízí naše prodejna, ale naladatelství Smart Press: Autorka a
zakladatelka Nadačního fondu Inka, který pomáhá indiánským dětem
vhorách Peru při vzdělání, nás ve své knize Učitelkou v Peru provede
životem indiánů v horské vesničce Pucamarca. Učitelkou v Peru -
Druhé, rozšířené vydání - Olga Vilímková. Příběh české učitelky,
která popisuje každodenní činnosti lidí v průběhu jednoho roku (od
března do prosince), tak jak je zažila. Pozoruje chování místních
lidí, jejich morální zvyklosti včetně duchovních a kulturních tradic
a porovnává je se situací ve městě a také se způsobem života tzv.
ztraceného venkova…
Toulky Bolívií
(20) Přes Cieneguillas do Camarga a na Tomayapu.
Často vzpomínám na svou úplně první cestu za kaktusy před deseti
lety s Pepou a Oldou. Všechno bylo nové, neokoukané, nevšední a
plné překvapení. Vyprávění Josefa, který zde rok před tím
procestoval stopem a po svých skoro celou Bolívií, ve mně
vzbuzovalo oprávněný respekt, uznání a obdiv a touhu vidět aspoň
letmo vše co spatřil Josef. Hned po přejezdu hranic mezi
Argentinou a Bolívií to byla klasická bolívijská tržnice v La
Quijaca, následovaná nezapomenutelným noclehem v hotelu Bello
Horizonte v obci Iscayachi cestou do Tarija. A pak na sever směr
Camargo. Počkejte až přijedeme na Cieneguillas, to teprve něco
uvidíte. Josef měl pravdu! Cieneguillas - Každá země, kde rostou
kaktusy, má místa, kde jsou enormně velké porosty kaktusů…
Zabíjačka v Huasteca Canyon
Den, kdy se budeme muset s Benjaminem a jeho přáteli rozloučit
se přiblížil. Začalo pršet. Slíbená kamioneta stále nikde a
jestli brzy nepřestane lejt, cesta bude nesjízdná. Tušíme
komplikace. Odjet ale musíme, i kdyby to mělo být na oslovi. A
taky že jo! Benjamin nám před oranžově natřená vrátka školního
dvorku přistavil svého oslíka. V ruce drží provazy a kus po kuse
přivazuje naše zavazadla. Lékárničku a dalších pár drobností z
naší výbavy necháváme jako pozornost našemu hostiteli. Loučení s
ženou a dcerou je přeci jen trochu formální, ten odstup má ale
své důvody, které lze souhrnně nazvat kulturní odlišností. Jistý
odstup žen vůči cizincům je zde v odlehlých vesničkách spíše
normou. Cesta je kluzká, do toho nepřestává drobně pršet. Tom se
už zase loudá. Jeho fotografické nadšení je něco, co by vydalo
na samostatné téma. Benjamin mi podal cigáro, kouříme a ohlížíme
se po Tomovi…
Je sobota 13. 3. 2010, studená noc. Já jsem
spal z důvodu nemoci v autě a tak mi bylo teplo. Následoval
přesun do města San Juan Capistrano, kde v okolí roste
Echinocactusgrusonii. U místní benzinové čerpací
stanice je malá předzahrádka s gruzony a tripuškami. Fotíme se a
už netrpělivě spěcháme na lokalitu. U mě je chřipka v plném
proudu a tak zůstávám v autě a čekám na kluky. Ti se vracejí po
čtyřech hodinách a jsou nadšeni. Nádherná příroda ozdobená
majestátními rostlinami. Další plánovaná lokalita, kterou jsme
měli v plánu navštívit, byla nedaleko. Dle korespondence zde
měli růst opět gruzoni, ale tentokrát celí zbarvení do růžova.
Plány nám zkomplikovala porucha auta, které ztratilo výkon.
Místní mechanik se neodvažuje opravovat auto z půjčovny.
Přesunuli jsme se tedy pouze na lokalitu Coryphantha
tripugionacantha, kde rozvíjíme tábor. Je neděle 14.3.2010,
teplé ráno, slunce pálí. Obhlížíme lokalitu, fotíme rostliny…
Prosba - klíčivost semen
Vážení kolegové, mnozí z Vás
si ode mě pořídili semena kaktusů a sukulentů. Semena byla
sbírána průběžně a některá jsou až 5 let stará. Jsou pečlivě
skladována, aby si co nejdéle udržela klíčivost. Bohužel, sám
nestíhám každým rokem vysévat všechny položky a tak průběžně
ověřovat klíčivost nabízených semen. Proto bych Vás rád požádal
o pomoc. Pokud někdo sledoval a vyhodnocoval klíčivost semen
pocházejících z mé nabídky, nebo se teprve na výsevy chystá a
bude klíčivost sledovat, byl bych moc vděčný za případné
informace…
Takovéhle nádherné rostliny lze
vidět poblíž Rancho de Campaňa, - po cestě ze Santa Teresa po
polňačce na San Juan de Boquillas. Ale pozor, tyhle nádherně
namodralé rostliny mají beztrnné tělo jen asi do 4 cm, pak
potvory začnou strkat, a je po výjimečnosti, velké rostliny jsou
sice mimořádně modré, ale normálně (tedy krásně) trnité. Fotky
pořídil Zdenek Vaško z Přerova…
Do 12. 1. 2011 se můžete zúčastnit posledního -
desátého kaktusového kvízu o ceny, poté budou vylosováni dva
výherci, jeden obdrží kolekci semen rodu Lithops, druhý
dostane kolekci semen rodu Mammillaria. Kvízové otázky:
1. Na fotografii je: a) Mammillaria bombycina; b)
Krainzia guelzoviana; c) Mammillaria bocasana - 2. Na
fotografii je: a) skupina rostlin rodu Senecio; b)
skupina rostlin rodu Euphorbia; c) skupina rostlin rodu
Lithops - 3. Na fotografii je: a) Astrophytum caput-medusae;
b) Digitostigma caput-medusae; c) Euphorbia caput-medusae;
- 4. Na fotografii je: a) Hamatocactus hamatacanthus; b)
Hamatocactus setispinus; c) Ancistrocactus uncinatus
- 5. Na fotografii je: a) Echinocactus grusonii; b)
Ferocactus glaucescens; c) Trichocereus pasacana - 6.
Na fotografii je: a) Gymnocalycium pungens; b)
Notocactus submammulosus; c) Neochilenia subikii…
26. 11. 2008. - Tak to nocování se opravdu povedlo jen kousek před Londres. V
Belen zajíždíme ke kostelu. Na parkovišti má holčička v autě ochočeného
papouška, a tak děláme několik fotek. Nad Belen je na kopci veliký bílý ježíš.
Jsem tady už potřetí a pokaždé si říkám, že by to chtělo projít křížovou cestu a
zjistit co na kopci roste. Nějak na to ale vždycky nevychází čas. Ještě návštěva
místního artesanu, kde nám ochotná paní ukazuje, jak se spřádá lamí rouno, nákup
potravin a můžeme vyrazit směr Cuesta de Belen. Při výjezdu z města…
Mrazuvzdorné druhy - Pěstovat rostliny přes zimu
venku je velmi zajímavé. I v zimě je co dělat a co pozorovat.
Sníh, který zakrývá skalku až tak zajímavý není. O to hezčí je
ale když sníh sleze. Kaktusy samy poznají, kdy je ta
nejvhodnější doba pro „začátek sezóny“. Vůbec se nenechají
znervóznit, že v březnu vyndávám na parapety Rebutia,
Lobivia, Tephrocactus. Klidně si čekají na začátek
sezóny po svém. Kolikrát jsem se jim snažil vysvětlit, kdy mají
začít růst, dokonce jsem zkusil vyvěsit ve fóliáku poblíže
skalky kalendář. Ale nebylo to nic platné…
Sukulentní
bonsaje Zlatka Janeby (1.)
…aneb nový způsob tvarování tropických bonsají pomocí chladu. I
když ten název může znít trochu jako parodie na příspěvky Honzy Gratiase,
rozhodně mu zde nechci a ani nemůžu konkurovat. Snad se Honza nebude zlobit, že
mu fušuju do řemesla. Chtěl bych se ale podělit o pár vlastních zkušeností,
tentokrát s druhem Adenium multiflorum. Rostlinu na přiložených obrázcích
jsem si pořídil asi tak v roce 1996 na pražské výstavě kaktusů v BZ Na Slupi.
Přesně si to již nepamatuji. Mnoho let stála za oknem našeho panelákového bytu v
Turnově. Stála tam tak trochu v ústraní a nebyla jí věnována téměř žádná péče.
Od té doby, co ji mám, byla přesazena pouze dvakrát. A tak nic moc nedělala,
akorát kmínek tloustnul. Přes léto měla krásné zelené listy, na kterých se vždy
později usadil a přemnožil červený pavouček…
Zima nastoupila zatraceně rychle a zostra! Venku
jsou třeskuté mrazy a to před čtrnácti dny padaly teplotní rekordy
šplhající se nad 20 °C. Co naplat – sbírka zazimovaná, zimní zahrada
temperovaná přibližně na 15 °C tak, aby měly i choulostivější
rostliny vhodné podmínky k přezimování. Jednou z nich, které mají
ono výsostné právo okupovat police a závěsy tohoto VIP prostoru je
také Hildewintera colademononis. Je to takový miláček, který
si získal opravdovou přízeň a náklonnost všech členů domácnosti – má
totiž to, co mnohé jiné kaktusy neskýtají – je prostě k pomazlení!
Přivezl jsem si jej z jednoho krásného kaktusového zahradnictví.
Jeho spolumajitelem je náš kamarád Stefano Colombo, přičemž firma se
jmenuje Colombo Cactus a sídlí v krásném městečku Casatenovo ležícím
pár desítek kilometrů severně od Milána…
Reprezentačná výstava - jún. Dosť bolo zábavy na
plese a výlete, teraz treba reprezentovať klub a ukázať našu
krásnu záľubu verejnosti – vyhrnuli sme si teda rukávy a
spoločne sme pripravili 31. ročník výstavy kaktusov a sukulentov
v MsKS, tradične počas Otvorenia kúpeľnej sezóny. Po tri dni
mali návštevníci možnosť vidieť cca 940 ks rastlín, zoradených
podľa jednotlivých rodov s popismi a mapkami pôvodného výskytu.
Táto forma náučnej výstavy pod názvom Náučný chodník po
kaktusovej ríši sa verejnosti veľmi páčila, zabezpečená bola
poradenská služba i predaj prebytkov. Obr. 1 - Naše rastliny na
3 dni vymenili skleník za túto sálu; Obr. 2 - Každý z
vystavovaných rodov dostal tabuľku s popisom a mapkou výskytu;
Obr. 3 – Pastva pre oči má podobu klasiky; Obr. 4 - Malé deti sú
vždy najzvedavejší aj najvďačnejší poslucháči; Obr. 5 – Ako
oheň; Obr. 6 – Originálne nápady Marcely Rusňákovej…
Již 7. rokem si vyměňuji s Natálií Ščelkunovou z Krasnoznamensku u Moskvy náš
časopis kaktusy za ruský „Kaktus-klub.“ Výměna funguje ke spokojenosti obou
stran (zprostředkoval ji Petr Pavelka), největším zádrhelem je bohužel putování
listovních zásilek, které trvá od 3 do 6 týdnů (jednoduchým důkazem jsou
poštovní razítka). Natálie je přítelkyní Viktora Gapona a oba jsou členové
výboru KK v Moskvě. Již několikrát navštívili ČR a před 2 lety psali v jejich
časopise mj. o jejich účasti na setkání v Dračí sluji u L. Horáčka (Písková
Lhota u MB). Viktor v současné době patří mezi známé gymnofily a udržuje těsné
kontakty se všemi významnými pěstiteli rodu Gymnocalycium, o čemž svědčí řada
jeho článků ve zmíněném již ruském časopise. 15. listopadu t. r. mi pošta
doručila velkou obálku, v níž k mému překvapení kromě posledního čísla jejich
časopisu byla i objemná kniha s názvem 11 000 km po Argentině na stanovištích
kaktusů…