| I když ten název může znít trochu jako parodie na
příspěvky Honzy Gratiase, rozhodně mu zde nechci a ani nemůžu
konkurovat. Snad se Honza nebude zlobit, že mu fušuju do řemesla. Chtěl
bych se ale podělit o pár vlastních zkušeností, tentokrát
s druhem Adenium multiflorum.  | | Adenium
multiflorum |
Rostlinu na přiložených obrázcích
jsem si pořídil asi tak v roce 1996 na pražské výstavě kaktusů
v BZ Na Slupi. Přesně si to již nepamatuji. Mnoho let stála za
oknem našeho panelákového bytu v Turnově. Stála tam tak trochu
v ústraní a nebyla jí věnována téměř žádná péče. Od té doby,
co ji mám, byla přesazena pouze dvakrát. A tak nic moc
nedělala, akorát kmínek tloustnul. Přes léto měla krásné zelené listy,
na kterých se vždy později usadil a přemnožil červený pavouček, listy
zežloutly a na podzim opadaly (i s pavoučkem!) …a tak
to šlo rok za rokem. Vcelku nuda.
Během jednoho
telefonátu s tátou, který se o část mé sbírky staral
během mého pobytu v USA, mi jen tak mezi řečí řekl: „Jo, a
kvete ti tady ta bonsaj za oknem…”. Prostě se jednalo
o takovou nenáročnou a nezničitelnou rostlinu, která moc
parády nenadělala. A k tomu se mi ještě mstila…, vykvetla
zrovna, když jsem byl pryč. Nevděčnice.
Bylo to
takové koště. Snažil jsem se „to” sice také občas řezem tvarovat, ale
nešlo to. Vždy vyrazily pouze 2-3 nové, tenké a rovné výhony a
evidentně „to” nechtělo dělat žádnou košatější korunku, jak jsem si
v duchu moc přál. Prostě nuda a beznaděj.
Ale
nakonec se přeci jen něco zajímavého stalo a ta rostlina ve mně opět
probudila velký zájem a obdiv… Je známo, že rostliny rodu Adenium
jsou teplomilné rostliny a vyžadují vyšší teploty po celý rok. Během
zimy 2009-2010 jsem ji nechal v nevytápěné místnosti
s teplotou kolem 7-10°C. Teplota, kterou tyto rostliny
v pohodě snesou, pokud to není dlouhodobě. Jenže tenkrát při
takové teplotě byla ta moje „bonsaj” asi 3 měsíce
v jednom kuse a jak se později ukázalo, za tu dlouhou dobu
jaksi nachladla. Větvičky jí začaly od konců jakoby vadnout a odumírat.
Myslel jsem již, ze je celá rostlina ztracena a tak jsem ji ponechal
svému smutnému osudu (akorát jsem ji dal na teplejší místo). Vadnutí a
měknutí výhonů se po čase zastavilo. Tenké větve odumřely, ale rány se
zacelily a odumřelé uschlé větve šly snadno odloupnout a na kmínku
zůstaly pouze obrovské jizvy. Ani pak se ale dlouho nic nedělo… ještě
nebylo vyhráno.
Když se později trochu víc oteplilo a rostlina
dostala občas vláhu, tak začal zjizvený kmínek obrážet. Kupodivu, a
k mé veliké radosti, vyrazilo obrovské množství nových výhonů.
Později jsem jich napočítal kolem 40! Během léta se vytvořila nádherná
koruna ze svěžího listí a rostlina si zasloužila obdiv (nejen můj, ale
i od příležitostných návštěv). „Bonsaj”, jak ji můj táta
přezdíval, pak dostala i svou dávku hnojiva a na podzim se
„odvděčila” jedním květem (musím se podívat do literatury, kdo že to
vymyslel název multiflorum?).
Co z toho všeho plyne?
Za
prvé: tuto rostlinu (a podobné druhy) budu zimovat trochu tepleji.
Za
druhé: napadlo mě, zda by se takové kontrolovatelné prochladnutí nedalo
použít k tvarování určitých druhů teplomilných bonsají
(opakované pokusy s nožem nebyly úspěšné, ale jedno pořádné nachladnutí
dalo super výsledek!). No, asi by to vyžadovalo trochu víc zkušeností a
experimentování.
Za třetí: pokud se někdo pokusí opakovat
takový experiment, tak nenesu žádnou odpovědnost za zničené rostliny.
Každý pouze na vlastní triko.
A za čtvrté: raději přeci jenom
zůstanu u mrazuvzdorných kaktusů a sukulentů.
Přesto se už
teď těším na léto a doufám, že se „to” zase pěkně zazelená a rozkošatí
se „to” ještě více … a že „to” zase „bohatě” pokvete. Třeba si to
už příště zaslouží alespoň přezdívku „biflorum”.
|
