Mrazuvzdorné druhy
Pěstovat
rostliny přes zimu venku je velmi zajímavé. I v zimě je co
dělat a co pozorovat. Sníh, který zakrývá skalku až tak zajímavý není.
O to hezčí ale je když sníh sleze. Kaktusy samy poznají, kdy
je ta nejvhodnější doba pro „začátek sezóny“. Vůbec se nenechají
znervóznit, že v březnu vyndávám na parapety Rebutia, Lobivia, Tephrocactus.
Klidně si čekají na začátek sezóny po svém. Kolikrát jsem se jim snažil
vysvětlit, kdy mají začít růst, dokonce jsem zkusil vyvěsit ve fóliáku
poblíže skalky kalendář. Ale nebylo to nic platné.
 |
|
Echinocereus chloranthus PP 723A |
Pro
zimování ve skleníku nebo venku pod krytem jsou vhodné téměř všechny
echinocereusy rostoucí na území USA. Jen pozor na kytičky
z Arizony, ty jsou nějak choulostivější. Zima v Arizoně asi
není „kompatibilní“ se zimou ve střední Evropě a to dokonce ani
v Polabské nížině. V dálce slyším nespokojené hlasy, že
rostliny z Arizony máte vyzkoušené a zimu přežijí.
 |
|
Echinocereus coccineus var. arizonicus SB 488, Hidalgo Co., NM |
Arizonské
rostliny bez problémů přezimují chráněné v nevytápěném a větraném
skleníku. Nevytápěný skleník jsem ale uvedl do provozu teprve před 14
dny. Ve fóliovníku s otevřenými čely jim to u mne příliš
nesvědčí. Velmi dobrým vodítkem, jaké rostliny mohou přežít mráz a za
jakých teplotních podmínek, je mapka v knize „Mrazuvzdorné
kaktusy“ od pana Vereše.
Skupina 2 - se standardním zimováním
Mexické druhy lze úspěšně zimovat spolu s ostatními kaktusy. Teplota mezi 5-10°C a sucho (světlo není podmínkou).
 |
|
Echinocereus pectinatus, Ocampo, Coahuila |
Typickým příkladem jsou E. pectinatus, E. dasyacanthus
nebo všechny „měkomasé“ zelené echinocereusy. Při letním pěstování jsou
poměrně tolerantní, snášejí stejně dobře skleník i pobyt venku pod
stříškou nebo v otevřeném fóliáku.
 |
|
Echinocereus polyacanthus, Paso Coneto, Durango |
Zdá
se mi, že pěstováním mimo skleník na průvanu dosáhnou krásnějšího
vytrnění. Viděl jsem ale mnoho rostlin, které byly umístěny ve skleníku
a byly také překrásně vytrněné.
 |
|
Echinocereus tayopensis |
Skupina 3 - Krasavci a rarity
Poměrně
početná skupina s mnoha krásnými druhy. Jakoby právě ty
nejkrásnější patřily do této skupiny. Zimování snášejí většinou bez
potíží. O to větší trable s nimi mohou být v období
růstu.
E. pulchellus, E. knippelianus, E. palmeri, E. hancockii, E. maritimus, E. fobeanus, E. chisoensis, E. reichenbachii ssp. burrensis a témeř všechny Wilcoxia. Někdo rostliny naroubuje. To sice zajistí bezproblémový růst rostlin. Většinou ale na úkor jejich vzhledu.
 |
|
Echinocereus knippelianus |
Například E. davisii,
který na vlastních kořenech roste dobře a uchovává si typický nízký
vzrůst. I když v dospělosti vytvoří trs, stále se jedná
o velmi pěknou miniaturu. V přírodě kouká ze země pouze
vrchol rostliny. Naroubované E. davisii vypadají poněkud jinak.
Tuhou zimu 2009/2010 ale ve fóliovém krytu přečkaly nečekaně špatně.
Zimní pobyt v nevytápěném skleníku snáší o poznání lépe.
 |
|
Echinocereus papillosus |
Možná
že slova „zimní pobyt venku“ nejdou na první pohled příliš dohromady
s termínem „choulostivější druh“. U hodně druhů jsem si
ověřil, že právě rozumné „zimnění“ jim prospívá. Kytičky, které
pocházejí z jižního Texasu, mám ale pro jistotu celou zimu
v nízkých přepravkách, připravené k velmi rychlému
přestěhování do garáže, pokud by hrozily větší mrazy (asi pod -10°C).
Je otázka, zda by tohle opatření bylo nutné při chráněném
zimování v nevytápěném skleníku. Echinocereusy v našich sbírkách v roce
2009 - díl
1.| 2. |
3. |
4. |
5. |
6. | 7.
 |
