 |
| Obr. č. 1 - Nakvétající Begonia dregei |
Dvojice rostlin z dnešního článku sice zase až tak
nepatří mezi klasické sukulenty, přesto svého času jedna či druhá (nebo
obě) chyběla jen v málokteré sukulentářské sbírce v srdci Evropy. Obě
příliš nemilují přímé sluneční paprsky, a spokojí se proto i se
stanovištěm, na němž by drtivá většina sukulentů živořila.
 |
| Obr. č. 2 - Drobné květy příslušnost k begóniím nezapřou |
Begonia dregei pochází z jihu Afriky. Jejím základem
bývá ztloustlý kmen (stonek), nesoucí hustě větvenou korunu z výrazně
vykrajovaných nesukulentních listů. Kmeny bývají hnědé, což budí dojem
dřeviny, ale ve skutečnosti se jedná jen o silně dužnatý stonek! V
literatuře bývá uváděno, že B. dregei vykvétá až s příchodem
podzimu, ale v naší sbírce kvete pravidelně od pozdního jara mnohdy
nepřetržitě až do vánoc, přestože ji ještě o spoustu dalších květů
připravíme při pravidelně prováděné údržbě koruny!
 |
| Obr. č. 3 - Dužnatý stonek Begonia dregei, tvářící se skoro jako kmen stromu |
 |
| Obr. č. 4 - A rostlina, k níž ten falešný kmen patří! |
Oproti většině sukulentů vyžaduje pravidelnou a vydatnou
zálivku od jara do podzimu, mírnější pak v zimě, kdy by teploty neměly
dlouhodobě klesat pod 15°C. V létě ji pěstujeme ve stínu pergoly! Právě
pokusy pěstitelů o její přivyknutí plnému slunci a chladnému zimování z
velké míry takřka zapříčinily její vymizení z našich sbírek! Begonia dregei se
z kdysi zcela běžné rostliny dnes stala spíše kytkou ojediněle
pěstovanou. Přitom její vegetativní i generativní množení je tak
snadné. Semen obvykle vytváří dostatek, a k úspěšnému řízkování
vystačíme docela dobře i se sklenicí vody!
 |
| Obr. č. 5 - Sinningia leucotricha v polovině dubna |
Sinningia leucotricha slunce také příliš nemiluje, a
přes zimu dokonce k životu nepotřebuje ani vodu (u nás ji ale občas
trochu dostává), protože tou dobou vyspává. Brazilská příroda vydala
hotový poklad, v době odpočinku však spíše připomínající spící hlízu
nějaké truhlíkové begónie. Zjara se ale kolem jejího mírně propadlého
růstového středu dějí věci! Nejprve se objeví zářivé trubkovité květy,
a pak teprve stříbřité listy s povrchem jemným jako samet! Koncem
osmdesátých let minulého století velký sukulentářský hit (tehdy ještě
jako Rechsteineria leucotricha nebo Sinningia canescens),
dnes rostlina na okraji pěstitelského zájmu. Přiznám se, že ty
nejrůznější „africké brambory“ s plazivými sezónními výhonky zrovna
nemusím, ale tato brazilská krasavice u nás bude mít místečko vždycky!
 |
| Obr. č. 6 - Stejná rostlina již naplno rozkvetlá na počátku května |
 |
| Obr. č. 7 - Krátce po odkvětu je konečně čas i na listy a starost o potomstvo! |
Obě rostliny jsou vhodné k zaplnění stinnějších
míst ve skleníku, kde bychom spoustu jiných sukulentů trápili
nedostatkem světla. Protože ani jedna z nich z nějakých důvodů není
zajímavá pro majitele velkopěstíren, musíme zatím spoléhat při snahách
o jejich zachování v našich sbírkách spíše sami na sebe. Příliš úsilí v
jejich případě ani vyvinout nemusíme! Málem zapomenuté sukulenty 1, 2,
3, 4,
5,
6 Ivana a Jiří Jandovi
|
