 |
| Obr. č. 1 - Letněné rostliny Graptopetalum pachyphyllum i s tradičními strávníky |
Graptopetalum pachyphyllum se vzhledově podobá spíše svému mexickému příbuzenstvu rodu Sedum.
Roste trsovitě, po nějakém čase vytváří úhledné bochánky těl, jejichž
zbarvení se během sezóny několikrát mění. Dostatek světla rostliny
svému majiteli avizují tmavými skvrnami na koncích křehkých lístků.
 |
| Obr. č. 2 - Letní květ G. pachyphyllum je nádherným dílem přírody |
 |
| Obr. č. 3 - Nakvétající rostliny v našem skleníku |
Jakmile uprostřed českého léta vykvete, nemůže už být o příslušnosti této rostliny k rodu Graptopetalum
nejmenších pochybostí. Květy jsou nádherným dílem přírody, která se na
relativně malém prostoru docela vyřádila. Však se líbí nejenom nám,
pěstitelům, ale také plžům všeho druhu, i když těm spíše chutná. V
sukulentních sbírkách dnes najdete Graptopetalum pachyphyllum jen zřídka, ale u nás v Pávově bude mít o budoucnost vždycky postaráno!
 |
| Obr. č. 4 - Graptopetalum bellum alias Tacitus bellus |
Graptopetalum bellum znají pěstitelé spíše jako Tacitus bellus.
Rostlina s nádhernými květy, objevená na mexicko-americkém pomezí
teprve v roce 1972, se okamžitě stala obrovským hitem a zprvu i
nesmírnou vzácností. Její další osud je takřka učebnicovým příkladem
cesty, vedoucí téměřk úplnému zapomenutí. Snadné množení z četných
bočních odnoží, jednotlivých listů i výsevem semen a následným rychlým
dorůstáním semenáčků do květuschopnosti učinilo z kdysi draze prodávané
novinky nejobyčejnější kytku, zastoupenou v každičké sbírce. Jako mnoho
dalších „obyčejných“, i tato rostlina téměř vymizela z českých skleníků
a oken.
 |
| Obr. č. 5 - Kvetoucí Tacitus bellus je ozdobou každé sbírky |
 |
| Obr. č. 6 - A ještě pohled shora |
Tacitus bellus
je přitom rostlina zajímavá i bez květů. Její listy v ploché, terén
takřka kopírující růžici, jsou poskládány s naprostou precizností,
hodnou mistrů pokrývačů. S jarními květy na vrcholu krátkých stvolů je
to ovšem kytka vskutku královská! Také o její pozvolný návrat za česká
okna se starají především západoevropské velkopěstírny, protože ti
„opravdoví“ sukulentáři tuto rostlinu pod náporem nejrůznějších novinek
a „špeků“ už dávno odepsali!
Málem zapomenuté sukulenty 1, 2 Ivana a Jiří Jandovi
|
