|
Rod Gymnocalycium PFEIFF. (1)
 |
|
Gymnocalycium horstii
(foto Pavel Pavlíček) |
Tak, a jsme u dalšího z velkorodů,
které se na naší cestě objevují. Fakt je ten, že o těchhle
kytkách napsat něco objevného asi bude problém. Navíc já co
staromilec pořád ještě gymna rovnám podle prastarého páně
Schützova členění, čímž jsem dnes skoro k smíchu, ale ať.
Aspoň se v nich trochu vyznám a kupodivu, přesto, že novými
objevy se stále vyplňují mezery mezi jednotlivými skupinami,
pořád ještě jsem schopen ty kytky nějak zařadit. A vznikají
mně tak na stole docela kompaktní skupinky dobře odlišených
rostlin. A ještě jednu přednost to má: doufám, že aspoň v
tomto případě se zvedne x zastánců nových členění a
napíšou mně, co jsem za vola a já se konečně dozvím, jak to
vlastně dneska je.
 |
|
Gymnocalycium denudatum cv.
Šuba (foto Z. Podešva) |
Psát o kultuře gymnokalycií je asi o ničem.
Jsou to nesmírně nenáročné a vděčné kaktusy, které ve
většině případů odpustí i lecjakou chybku pěstitelskou, tedy
kromě těch naprosto raubířských, takže asi škoda psát, že
chtějí čerstvý vzduch, hodně světla (proti dřívějším
doporučením), snesou i dost vydatnou zálivku, ale s
důkladným proschnutím substrátu, atd.… Asi bych to viděl
tak, že tenhle rod si roztrhnu na dvě až tři pokračování a
postupně se budu zmiňovat o jednotlivých skupinách.
 |
|
Gymnocalycium horstii
(foto Martin Chalupski) |
Ještě obecně – byly časy, kdy gymna byla
Nr.1 v našich sbírkách. Postupem času poněkud ustoupila
narůstající mexické horečce, ale poslední dobou, kdy stále
více lidí jezdí do jižní Ameriky za kytky a studují lokality
stejně pečlivě a pozorně, jako ti na severu, valí se na nás
spousty nových taxonů, informací, obrázků a nových a nových
nevídaných kytek. Ono v podstatě stačí sledovat psaníčka
Martina Tvrdíka,
která velice rád a pozorně čtu, a vlastně máte monografii
gymen i s lokalitami na pokračování. I nevidím nic dalšího
poutavého k napsání. Ale jako vždy mně Martinovy články
silně opravují moje předchozí vyčtené přístupy a jsem tedy
vesel z toho, že ono je to všechno vlastně daleko
jednodušší, než to pan Schütz ve svých dílech nakázal. Ježto
používám jeho členění, podržím se i jeho taxonomických
ranků, čímž bezpochyby zdvihnu obočí dnešních odborníků
velice vysoko…
 |
|
Gymnocalycium uruguayense
(foto Martin Chalupski) |
 |
|
Gymnocalycium uruguayense
var. roseiflorum (foto Martin Chalupski) |
Podrod Gymnocalycium
Je – li pravda, co se píše, tady nominálním druhem tohoto
podrodu a celého rodu Gymnocalycium jest velmi
nenápadná a velmi málo vídaná kytička G. denudatum.
Dokud jsme ještě rozeznávali staré německé hrbaté se
stočenými silnými trny a relativně menším květem, a pak tzv
Backebergovo s hladkými žebry a široce otevřeným talířovitým
květem, bylo to fajn. Dneska jsou k dispozici Schlosserovy
sběry a bůhví co ještě všechno k tomu a denudat jsou
najednou mraky. A k tomu rostliny publikované či
nepublikované těmto stojící velice blízko. Ledasco se o nich
píše vzhledem k tomu, že pocházejí z jižních provincií
Brazílie a z Uruguaye a rostou na společných lokalitách se
notokaktusy.
Zkušenosti z mé kultury: docela špatně u mě
snášejí volnou kulturu a radši to maj pod folií, na rozdíl
od spousty jiných autorů mně se v zimě osvědčilo kapku
teplejší zimování. Semenem množím jen pár kytek, u kterých
jsem si jist původem, a tak jich mám poměrně málo. A taky se
v nich vůbec nějak neorientuju.
 |
|
Gymnocalycium bruchii
(foto Pavel Pavlíček) |
Ale ze jmen a kytiček jest tu na výběr:
G. uruguayense žlutě kvetoucí, brazilské G.
horstii a G. bueneckerii s krásně růžovými
respektive bílými květy s růžovým středem, masivní mocně
odnožující trsy Gymnocalycium fleischerianum,
naproti tomu droboučké a téměř filigránské G.
mesopotamicum, které mám moc rád, samozřejmě to G.
denudatum – tam vlastním tu starou německou formu a
patrně dobrého původu, neb výsevy jsou téměř uniformní.
 |
|
Gymnocalycium bruchii var.
brigitae
(foto Pavel Pavlíček) |
Je jich ještě spousta ale u dvou bych se
zastavil ještě radši. G. megalothelos, alespoň
rostliny, které pod tím jménem mám od Jardy Chvastka – zcela
odpovídají habitem obrázkům ve starší literatuře a mají
naprosto nevídaný plný čistě zářivě bílý květ, a potom G.
oehmeanum. Tyhle kytky jsem získal při rozprodej sbírky
Q. Kuchaříka a nevím si s nima nějak rady. Nikde jsem to
nenašel, kytice jsou to nádherný, leč semena z nich neudělám
a neudělám, neb jsou dvoudomý ( vida, další erbovní
vlastnost většiny těchhle kytiček). Nevíte někdo, co to je a
kde se to tu vzalo?
 |
|
Gymnocalycium striglianum
(foto Josef Tichý) |
Podrod Ovatisemineum
Pokud čtete v názvu podrodu cosi o semenech, máte pravdu.
Pan Schütz vyšel v členění rodu ze studií A.V. Friče, kterýž
zasloužilý a slavný kaktusářský činitel první začal
studovati semena kaktusů a vyvozovati z nich jakési
příbuzenství. Což z kratšími přestávkami a odlišnými
přístupy trvá dodnes a pokud dnes v popisu nových rostlin
nenajdete detaily semen, které jsou normálnímu smrtelníkovi
bez REM snímků naprosto nedostupné, pak je popis vyhotoven
velmi nedbale. O extrému v tomto přístupu jsem pak psal v
článku o Fraileích, takže ono asi všeho s Mírou (pardon, ale
jede ke mně na návštěvu pan Luňák)…
 |
|
Gymnocalycium striglianum
MT 08-341,
Luján de Cuyo (foto Martin Tvrdík) |
Tyhle gymna patří k mým nejoblíbenějším.
Nemyslím první příbuzenský okruh G. bruchii (nevím ,
kdy se to zvrtlo, ale kdysi byl uznáván název G.
lafaldense), který je dnes stále doplňován všelijakým
G. papschii a G. doppianum a podobnými a skoro
neodlišitelnými rostlinami, ani okruh G. andreae, i
když i to jsou velice milé, nenáročné a krásně kvetoucí
maličké rostlinky. Myslím typické zástupce této skupiny –
široký příbuzenský okruh G. gibbosum. To jsou pro mne
ferokaktusy nezi gymny. Tvrdé, zběsile vytrněné rostliny
většinou se všelijak barevně tónovanou epidermis (jen
nepatrně, pakli vůbec jaká, jsou zelená), no a ty trniska
jsou daleko mimo jakoukoli diskuzi. Kromě všech forem a
eventuelně variet druhu gibbosum (jak u koho
samozřejmě) sem patří i rostliny G. striglianum,
G. borthii a další, které dnes při obrácení zájmu na
jižnější provincie Argentiny jsou snad denně doplňovány
novými nádhernými nálezy.
 |
|
Gymnocalycium striglianum
subsp. herminae MT 08-338,
Cruz Negra, Zapata(foto Martin Tvrdík) |
Kultura těchhle kytek je ještě jednodušší –
od jara do zimy ven (se vším, co to nese – mám beze ztrát
nazkoušeno ve svých nynějších podmínkách a přál bych vám
tenkrát vidět ty kytky), podzim prodloužit jen zakrytím
letního stanoviště folií proti dešti, aby kluci řádně
vyschli, no a na zimu absolutní sucho a chladno – 5°je tak
akorát. Výsledek budou úžasně vytrněné, vybarvené rostliny.
 |
|
Gymnocalycium striglianum
subsp. aeneum MT 07-133,
San Pedro (foto Martin Tvrdík) |
Jo tak, ještě květy. Tak to je mazec. Ona
gibbosa se s tím nepářou a 10 cm v průměru je spíš pod
normu, a to prosím, těmi květy vůbec nešetří, takže když na
takovém G. gibbosum var. nobile s 8 – 10 cm
bodláky trčí 5 – 7 květů s minimální průměrem 10 – 12 cm,
pak si to zkuste představit. Pro informaci – samotný stonek
tohohle frajera má cca 7 cm v průměru a nad substrát čumí
asi taky tak. Tak co, stojí gibbosa za pěstování? O tom asi
diskuze nebude, že?
 |
|
Gymnocalycium borthii MT
07-083 (foto Martin Tvrdík) |
Povídání pro začátečníky, podle abecedy 1 |
2 | 3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10
11 |
12 |
13|
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
