|
Rod Escobaria Br. et R.
 |
|
Escobaria hesteri |
Tak
začnu netradičně – přiznáním, že tyhle rostlinky mám hrozně rád, a s
radostí mohu konstatovat, že mně jich ve sbírce utěšeně přibývá. To za
prvé. Za druhé, vzhledem k tomu, že jsou to vysloveně mrňavoučké
kytinky, i když časem vytvoří pěkné trsíky, aspoň některé, padá
zásadní argument proti jejich pěstování i v těch nejmenších sbírkách.
Za třetí bych ku jejich cti uvedl, že zase nejsou tak úplně zadarmo a
bez značné dávky kumštu k udělání, čímž padá další argument o málo
vzácných, nedej Bože senných kytkách. Čili vychází nám pozoruhodná
skupinka rostlin, kde si vybere i ten největší mlsoun a rejpal ze všech
dostupných.
Eskobárie, jako skoro každý rod, prodělaly v
posledních letech od Backeberga mnohé taxonomické úpravy a tu se
ku podivu musím přiznat, že skoro všechny jsou mně sympatické až na tu,
která je šmahem lisuje do jednoho balíčku s koryfantami, což už je na
mě zase až moc…, i když u některých…
 |
|
Escobaria grata |
Můžeme
u nich vysledovat několik skupin, které jsou docela kompaktní co do
tvaru a kupodivu i pěstitelských požadavků a nároků. Podotýkám, že si
toto mé členění nikterak nečiní nárok na zásah systematický a jest mým
pouhým pozorováním a skládáním, neřku-li nevědomou reprodukcí
viděného a načteného.
První skupinkou jsou ortodoxní mexičanky
ze severního Mexika – skupina, která kdysi náležela ke gymnokaktusům,
posléze přeřazena tuším pány Říhou a Johnem k eskobáriím a následně
obdařena úžasným rodovým jménem Acharagma – E. aguirreana, E. rosena
a nemýlím-li se, není to konečná – jsou nějaké nové objevy a popisy.
Jsou to relativně teplejší kytičky s klasickým mexickým pěstitelským
přístupem – sluníčko, vzduch a teplejší zimování, nárazová opatrná
zálivka, zkrátka typičtí zástupci mexických miniaturek. A krásní
zástupci, mohu-li skromný názor. Kvetou, jako všechny eskobárie, z
vegetačního středu, z nejmladších axil a jejich kvítečky jsou drobné a
mají lehce brvité okraje květních plátků.
 |
|
Escobaria roseana |
Druhou
skupinkou jsou původní eskobárie an sich – skupinka mexických
miniaturek, poslední dobou stále upřesňovaná, doplňovaná novými nálezy
a s pokračujícím studiem na nalezištích se vyjasňují i jejich
příbuzenské vztahy. Rostlinky jako Escobaria chaffeyi, E. dasyacantha, E. orcuttii, E. sneedii, E. tuberculata a spousta dalších jmen a kytiček maličkých, půvabných s pestrými drobnými trníky a ochotně kvetoucí.
 |
|
Escobaria chaffeyi, Saltillo |
Další skupinku bych postavil z bývalé Coryphantha hesterii a Escobaria minima, dříve E. nelliae.
To jsou endemity z Texasu – Marathón, nádherné miniaturní kytičky s
úžasnými květy, a prosím hesterka jest skoro zadarmo, ale udělat pěknou
minimu, i když rostou fakticky na jednom kopci, to už je kumšt.
Hesterky mám v několika původech, minimy mě opouštějí a nechtějí se
mnou býti. Tyhle rostlinky ale už mají jednu skvělou vlastnost, jsou-li
suché, vydrží i nějaký ten mrazík v zimě, i jsou zajímavé zas pro ty,
kdo postupně přecházejí na mrazuvzdorné kytky. I když tedy u té minimy
bych to považoval za hazard, vzhledem k její vzácnosti pro mne,
hesterka mně v pohodě drží i slušnější přímrazky bez závad.
 |
|
Escobaria minima (nelliae) SB 423 |
Další skupinou jsou rostliny, kdysi řazené do rodu Coryphantha – široký komplex E. vivipara.
Tak tohle už jsou otužilci, kteří vydrží za sucha mrazy jako hrom a
přitom, mají-li přes léto dostatek slunce a vody, rostou skoro samy od
sebe a vyvíjejí se velice přirozeně. A jsou to krasavice k pohledání,
zejména mně lahodí populace z Arizony a Nevady. Veliké fialově červené
květy pak jsou jejich nádhernou ozdobou a tam, kde tyhle kytky pěstují
na skalkách, se mezi ostatními jarními skalničkami vůbec neztratí.
 |
|
Escobaria laredoi, Sinco de Mayo (foto Karel Pavlíček) |
No a poslední partičkou, aspoň pro mne, ze společenství rodu Escobaria, jsou rostliny dříve řazené do rodu Neobesseya.
Pravda, v lecčems se výrazně od eskobárií liší, ale když už to zchroupu
i já? Ale klidně si je držte zvlášť a každý tomu bude rozumět.
Relativně maličké rostlinky s obrovskými žlutozelenými květy a na jaře
s krásně červenými loňskými plody mezi dlouhými mašlemi. Absolutní
eskymáci, u všech jest ověřená mrazuvzdornost za standardních podmínek
– tedy dobrá příprava na zimu atd. Viděl jsem je na skalkách celoročně
a funguje to bez problémů, pokud jest skalka otočena na jih, aspoň
trochu kryta před běsněním zimního počasí a dobře drenážována, proč ne.
A takových u nás, zaplať pámbu, přibejvá a přibejvá. Jen houšť.
Úplně
poslední je superšpek, kterej nikde nejni, semena nejsou, jsou-li, nic
z toho a scípe to rychleji, než byste mrkli. Proč? Není známo, zřejmě s
námi nechce býti a tak ji vidno pouze a téměř výlučně v podobě řezby
roubovaných odnoží. Cože to? Jo, já to nenapsal na začátek, tak to
napíšu na konec – E. cubensis – endemit od Holguínu, o kterém
krásně psal v časopise velký Jan, příjmením Říha. Škoda, že podobných
článků o rostlinách od něj ubylo.
 |
|
Escobaria sneedii subsp. leeii
SB 397
(foto Zdeněk Podešva, květen 2011) |
Zpět k eskobáriím – napadá vás
nějaká vlastnost rostlin, kterou kaktusáři oceňují, preferují a která
by se mezi těmihle šmudlíky najít nedala? Já tedy o žádné nevím a
jest tedy s podivem, že jich porád nejni k vidění tolik, kolik by
si zasloužily. Ale to na každém, já jen, že kdo opatří a napěstuje,
rozhodně neprohloupí, potěší se a sbírku výrazně zpestří.
Pokud
by někdo sháněl literaturu ku studiu rodu, tu bez jakýchkoli
postranních úmyslů a servility k PT vydavateli tohoto média
doporučil Atlas kaktusů. Za ta léta, co si ho přerovnávám podle rodů k
sobě, vytvořily se v něm úžasné kolekce materiálů o spoustě rodů tak
hluboké a podrobné, že to jistě nečekal nikdo, kdo držel v ruce některý
z prvních čísel. A specielně eskobárie jsou tam snad už kompletně, nebo
jich chybí jen velmi velmi nepatrně. Tak študujte a pěstujte a mějte z
nich radost, jako já.
Povídání pro začátečníky, podle abecedy 1 |
2 | 3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8
9 |
10 |
11 |
12 |
13|
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
