|
Rod Ferocactus Br. et R.
 |
|
Ferocactus viridescens
var. orcutii |
Jsem sice v silném pokušení napsat
další článek o rodu Espostoa BR. et R. emend WERD.,
ale protože se domnívám, že by mě pan PP pěkně hnal s tak
úzkým tématem, dám k lepšímu jen suchou informaci, že tyhle
bílé chlupaté sloupečky jsou notoricky známé i mezi laiky z
produkce komerčních pěstíren a patří k vděčnému a v podstatě
nevyčerpatelnému komerčnímu sortimentu. Podle pana
Backeberga je jich několik, podle Knížete pána ještě více,
já mám dojem, že jsou jen dvě – E. lanata, která je
chlupatá a vlasatá a nepíchá, a
E. ritterii, která je vlasatá jen maličko, zato nás
při přesazování potěší poměrně pevnými pichlavými trny,
které rády zůstávají v ruce. Někdy jsou červené a pak je to
kytička opravdu hezká.
 |
|
Ferocactus diguetii |
Také jsem se chtěl zmínit o Eulychnia
PHIL., velmi zajímavém rodu cereusů z Chile, jenomže o
nich skoro nic nevím, kromě toho, že jich mám asi 6 ve
sbírce a ta nejkrásnější – E. saint – pieana RITT. se
silnými trny a bohatou areolární vatou mně samozřejmě chybí.
Jenže to bych pro malou atraktivitu tématu dostal po čuni
též. Takže mně nezbývá, než se vrátit k rodu, jehož jméno je
v nadpisu článku.
 |
|
Ferocactus gatesii PP
1515, BC |
Já tušil, že k tomu dojde, ale myslel jsem,
že to bude už o něco dříve. Jak ale, sakrafix, mám psát o
kytkách, kterých mám docela dost ve sbírce, jsou jedním z
mých nejoblíbenějších rodů a vlastně o nich vůbec nic
nevím??? No, nějak to dopadne.
 |
|
Ferocactus glaucescens f.
inermis |
Především bych chtěl předeslat, že
ferokaktusy pro mě znamenají cosi trochu jiného, než většina
ostatních kaktusů. Pokud bych měl okamžitě odpovědět na
otázku, co jest nejtypičtějším kaktusem, KAKTUSEM
aspoň pro mě, odpovím okamžitě: jakýkoli ferokaktus. Nevím
proč, ale tak. Je v nich cosi, co na mě z jiných kaktů
nečiší, přestože opravdu rád mám spoustu kytek a ti, co u mě
byli , mohou potvrdit, že se zas tak mnoho rodům nevyhýbám.
Ale ferokaktusy jsou jiný level.
Jednak mně svou stavbou a neuvěřitelnou tvrdostí stonků a
trnů maličko připomínají dobu, kdy po světě pobíhali
pancéřovaní živočichové – přestože je to nesmysl a v dobách
dinosaurů nebylo o kaktusech ani vidu ani slechu. Ale pro mě
tak.
Za druhé – přece jenom nejsou zadarmo, aspoň pokud chcete
udělat hezké – a chvilku to trvá, než vykvetou, takže se
člověk prostě těší o nějaký ten rok dýl, než u rebucií či
mamilárií.
 |
|
Ferocactus gracilis |
No a potom, pokud máte rádi kytky trnité,
pak teda netuším, co byste ještě chtěli pěstovat, když ne
tyhle krasavce. To, co ferokaktusy na svých areolách tvoří,
snad už ani nejsou trny, jsou to zdraví nebezpečné zbraně, s
nimiž obcovat při péči o rostlinu rozhodně není bez rizika
poranění. A pokud si někdy za pěkného dne sbírku feráčků
něžně porosíte, pak uvidíte v jejich trnech tolik barev a
vůbec zázraků, že se to naučíte dělat pravidelně. Od
sklovitě bílých přes jasně svítivě žluté, oranžové, krvavě
červené až černofialové háky a trniska prapodivná je na
skladě všechno – v barvách i tvarech. Mám několik sběrů
Ferocactus rectispinus z prvních cest Ládíka Horáčka
(kdoví, kde ještě tyhle kytky jsou, ale myslím, že už
nikde), a když se dívám na jejich trny bezprostředně po
zálivce, zapomínám pracovat a čumím a čumím…
 |
|
Ferocactus grandiflorus,
BC |
Co do kultury se ferokaktusy nijak
nevymykají z pěstitelského pojmu Mexiko, jen snad s jednou
výjimkou. Ač spousta mexických kytek vcelku v klidu snáší
relativně nízké teploty v zimě, u ferokaktusů bych to silně
nedoporučoval. Mám je za kaktusy spíše teplé, ba co víc,
přímo milovníky tepla a horka. Kdysi se mnoho vody
nedoporučovalo, ale ony taky z ničeho jiného než z vody
nenarostou. Jak z toho ven jsem si vychytal a už tu kdesi
popsal. Jednak je to v přípravě substrátu a jednak v
použitých nádobách.
 |
|
Ferocactus hamatacanthus |
Míchám lehký, leč výživný substrát, kterým
voda proletí a je pryč. A sázím do mělkých širokých misek,
kde ještě snížím vrstvu substrátu vysokou vrstvou hrubé
rašeliny co drenáže. Výsledek se projevil už první rok v
této kultuře a projevuje se i nadále. Feráci sedí ve
vyhrazeném prostoru, kam jim nikdo ze sousedů neleze a
nestíní, vody mají poměrně hodně, ale misku vypijou během
dvou dní a jsou zase na suchu. No a povrch substrátu je
zasypán cca 1 – 2 cm vysokou vrstvou velmi hrubého štěrku
nebo kačírku, který se přes poledne rozpálí na nějakých 60 –
70 stupňů – aspoň podle teploměru. Ještě nějaké otázky?
Měl bych se zmínit i o nějakých druzích oblíbených, ale
nějak mně to tady nepůjde. Prostě se mně líbí všechny, snad
jen s hromadami F. robustus bych měl asi trochu problém, ale
ve skleníku už mně nějaké semenáčky dorůstají a snad ty
neforemné kupizny odnoží ještě chvíli dělat nezačnou. Jinak
opravdu nevím, které jmenovat, abych jiným neubral. Nebudu
jmenovat žádné, skoro se nemůžete splést, pokud chcete mít
krásnou kytku.
 |
|
Ferocactus chrysacanthus |
Kdo by pěstoval F. steinesii, ptal se
mně kdysi Jarda Chvastek, když mně dával pár pytlíků semen z
různých lokalit, na kterých tahle rostlinka je k vidění. Ale
jak to jsou nádherný kaktusy, když jim začnou rašit rubínově
červené trny, na některých sběrech jantarově žluté střídavě
s červenými, to se hned tak nevidí. Tak obyčejnou kytku,
jako je Ferocactus hamatacanthus, mám asi ze čtyř či
pěti sběrů a teprve v desítkách kontejnerech začínají
ukazovat, co v nich je a co z nich jednou bude.
 |
|
Ferocactus lindsayi |
Samozřejmě stůňu na kytky, jako je F.
fordii, chrysacanthus, johnstonianus,
(nejsou tyhle dva náhodou jen jeden?), haematacanthus
a jiné, ale třeba mě silně míchá, že nemám ani jeden F.
macrodiscus a spoustu jiných. A tak mně přibývají z
výsevů každým rokem noví feráčci a já se jen děsím okamžiku,
až jednou budu ty kytky sázet do 35 cm misek, kampak je asi
dám. Ach jo. Ale co, ono to zas tak brzy nebude. A tak
poprosím pana PP, aby tenhle článek doprovodil více obrázky
než jindy, abyste měli před očima tu nádheru a třeba jí ve
svých sbírkách nějaké to místečko vyhradili.
 |
|
Ferocactus reppenhagenii |
Najdou se mezi nimi i kytičky, které
zas až tolik místa nechtějí a parádu vám nadělají všechny,
ošklivou kytku, nebo aspoň málo krásnou mezi nimi budete
velmi těžko hledat. Poslední dobou se na Internetových
novinách pravidelně objevují fotografie pana dr. Slavíka a
je to pošušňáníčko pro oči. A to nemluvím o šťastném souběhu
několika seriálků z Baja California, kde tihle krasavci snad
mají to nejkrásnější zastoupení.
 |
|
Ferocactus tortulispinus |
Povídání pro začátečníky, podle abecedy 1 |
2 | 3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8
9 |
10 |
11 |
12 |
13|
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
