|
Rod Gymnocactus Backbg.
 |
|
Gymnocactus beguinii (PP) |
Tak, rod Glandulicactus jsme
probrali u
Ancistrocactus, takže můžeme pokračovati
v krasojízdě rodem v nadpisu. Nějak mě nenapadá nic jinak,
než že panu Backebergovi porád zbývaly nějaké kaktusy, které
nešly nahonem nikam vrazit, a tak pro ně vytvořil tenhle rod
s tím, že s ním později něco provede. No, neprovedl, a tak
se gymnokaktusy dostaly do sbírek celkem jako velmi
oblíbené, nic moc jednoduše pěstitelné a obecně vyhledávané
kytičky.
Až naši páni Václav John a Jan Říha v časopise Kaktusy
(někde v sedmdesátých letech to bylo) provedli revizi rodu a
celkem srozumitelně ho rozčlenili, respektive do jiných rodů
rozházeli tuto pestrou společnost. Abych se přiznal, příliš
si nepamatuji co kam, ale věc se zdála býti logickou a
namnoze tak byla i přijímána…, jako obvykle až do chvíle,
než se po dlouhých letech půstu najednou protrhl pytel s
novinkami, které šmahem pojmenovávány rodovým jménem
Gymnocactus.
 |
|
Gymnocactus beguinii f.
Novillos VZD 170 (sbírka a foto Z. Vaško) |
Nafukovati se můžeme z toho důvodu, že
většina nových objevů je výsledkem činnosti našich badatelů
a kaktusářů, kteří neúnavně rejdí po severních státech
Mexika a to nejenom tam, kde se ví, že rostou. Inu, i tací
mezi námi jsou, že lezou někam, kde ještě nikdo nebyl a nebo
byl , ale neměl čas, že ano. Popravdě – tento styl, kdybych
se tam chystal, by mně asi byl bližší, než poznávací zájezd
po známých lokalitách. Ono je pravda, že když tam za ty
peníze jedu, tedy chci vidět a určitě uvidím tam, kde se ví,
že rostou. Ale drát se na nějakej mrcha kopec, riskovati
vlastní dršťky rozbití či řitě zedření jen pro zjištění, že
teda nic a sem se už nemusí lézt, to je samozřejmě jiná. Leč
asi právě i při takových akcích se dá najít mnoho nového.
 |
|
Gymnocactus (Turbinicarpus)
subterraneus subsp. subterraneus |
No, to bylo o něčem jiným. Tedy já jsem
velmi ochotně přijal oddělení G. roseanus,
knuthianus a G. aguirreanus a překombinování
těchto do rodu
Escobaria.
Dle mého tam sedí jak Na hrnci a nijak se neliší od
ostatních eskobárií. Leč i tu se našli moudří a znamenití,
kteří nás potěšili dalším superrodem Acharagma, která
zdá se obsahovat právě tyhle tři eskobárie, takže já bych ho
nějak škrtl či vynechal, že ano.
O těchhle kytičkách jsme si už povídali. Ale ten další
spolek, to je jiná. Páni John a Říha šmahem další rostliny
převedli do rodu Turbinicarpus a soudě podle plodu a
semen by asi měli míti pravdu, leč vegetativní znaky těch
rostlin jsou tak zvláštní a odlišné, že se mě to nikdy nějak
nelíbilo, i ostatní jsem vedl dále jako gymnokaktusy. Ono
mně nějak nejde do huby napsat Turbinicarpus horripilus,
když to je kytka jako hrom (no tak to zas ne, ale tak
z dvaceti turbiňáčků by se smontovat dala), zcela odlišnou
stavbu trnů a navíc – většina turbiňáků vytváří dvojí
otrnění – jako prťousci vypadají úplně jinak, než jako
dospělý, obrovský dvoucentimetrový rostliny. Kdežto u
gymnokaktusů toho není, trny než sílí a prodlužují se a toť
vše. Takže pro mě gymnokaktusy a hotové.
 |
|
Gymnocactus (Turbinicarpus)
subterraneus var. zaragosae |
Jako většina kytek z těch lepších mexických
rodů, ani gymnokaktusy u mě nemají příliš velké zastoupení,
ale z botanky si celkem dobře pamatuju ty základní: G.
viereckii, beguinii a horripilus. K nim
pak ještě G. gielsdorfianus. Všechno kaktusy menší až
střední velikosti, nádherně vytrněný a krásně vybarvené
květy. K turbiňáčkům asi spíš počítatelné jak velikostí, tak
i stavbou stonku a vytrnění G. subterraneus a
mandragora. No a pak kytky úplně odjinud – G. sauerii
a ysabelae – ty mně spíš voněj telokaktusy než
čím jiným. Šaškárna tu ukrytá panem Backebergem jest G.
valdezianus – dnes Turbinicarpus, kdysi dokonce
Pelecyphora (musím zjistit, jestli někde to jméno
neumřelo úplně včetně tak typické rostliny , jako je P.
asseliformis).
 |
|
Gymnocactus (Turbinicarpus)
nellisae (PP) |
Slovem, společnost miloučká, při zachování
základních pravidel pěstování mexičanů – tj. maximum slunce
i světla, v sezoně teploučko, hodně čerstvého vzduchu a
nárazová zálivka při zachování pravidla hodně propustného a
snad i trochu alkalického substrátu – by tu neměl být žádný
velký problém. Absolutně suché zimování a možná kapku
teplejší ( já bych určitě pod 10°C neradil) a světlé a ani v
té zimě by to nemělo bolet.
 |
|
Gymnocactus (Turbinicarpus)
septentrionalis, Caňon El Chico, Potrero Chico,
Nuevo Leon, foto J. Šnicer |
Semínka klíčí v pohodě a při zachování
opatrnosti a čistoty výsevů a kultury maličkých rostlinek
ani s tímhle není problém, tak proč to roubovat, že ano. No
jo, ale když oni se v poslední době objevili kytíci noví a
je po nich sháňka veliká (nějak se mně vybavujou jména jako
gonzalezii, septentrionalis…, ale nevím, jak
si to s nimi stojí dnes, jsou–li to druhy či variety či co…,
čert to vzal, viděl jsem prťavý kytičky a jsou nádherný),
takže dokud jich není dostatek, tak tyhle proč ne, jen ať
kvetou a sypou semínka, aby z nich byly co nejdřív běžně
dostupný a nedrahý kytky. A že jsou ve sbírce o radosti, o
tom vůbec nepochybujte a honem si nějaký zkuste vysít, pokud
nemáte, protože rozhodně stojí za to jich pár na očumování
ve skleníku mít.
 |
|
Gymnocactus saueri subsp.
gonzalezii |
Další foto novinek z rodu Gymncactus
viz Prosinec 2003 ve sbírce u Pavlíčků
http://www.cact.cz/noviny/2004/01/prosinec.htm
Povídání pro začátečníky, podle abecedy 1 |
2 | 3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8
9 |
10 |
11 |
12 |
13|
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
