Udo Köhler v
článku - Pozorování kaktusáře - velikost
květu není druhově rozhodující KUAS 18
(1967), s. 235,236: ...Napadlo mne, že se
Backeberg u různých druhů frailejí mluví
jednou o „malokvětém, asi ještě
nepopsaném druhu”, jindy o „poměrně
velkokvětém jedinci”, takže by tu a tam bylo
třeba popsat nějaký nový druh. Skutečně,
řídíme-li se velikostí květů mnohých
frailejí, mohli bychom nabýt mínění, že se
jedná o rozličné druhy. Na vyobrazené
rostlině chci demonstrovat dva ve velikosti
zcela odlišné květy na téže rostlině !
Připojil bych se k názorům p. Maxe
Schleipfera, který ve svém „Pflanzenliste
1967”, str. 25-26 píše, že se na jaře a na
podzim vytvářejí květy, které se
neotevírají, ale dávají klíčivá semena.
Zřejmě, jak jsem pozoroval i u jiných druhů
Frailejí, se nejprve zakládají semena, aby se
udržel druh, než si rostlina dovolí
„přepych” kvést. Kvetení je ovlivněno
jistě jak slunečním světlem, tak teplotou.
 |
Frailea
lepida, GF301
|
Kdo
chce vidět Frailea pumila hromadně a v plném
květu, ať čte článek Adolfa Apela v
Kakteenkunde 1939, s. 40, 41 - „Kaktusové
květy - kaktusový dík”. Fraileje rády
kvetou v poledne a měli by je pěstovat ti, kdo
mají polední přestávku a mohli je pozorovat.
Že se květ Frailea pumila zavírá o 16. hodině,
jak píše Apel nelze brát jako zákon.
Zavírají se při zapadajícím slunci, i
zakrytí slunce mrakem může přivodit
zavírání, ale slunce opět květ otevře.
Na závěr
budiž řečeno, že velikost květu u frailejí
není určující pro stanovení druhu, protože
na jedné rostlině můžeme nalézt květy
rozličné velikosti. Potvrzuje se tu poznatek F.
Buxbauma (Sukkde. VII/VIII., str. 82 a dále):
„Není rozhodující vzhled (zde velikost, ale
stavba). Na jednom a témž individuu může
dojít k různostem v květu, aniž by se jednalo
o nový druh. Co se ale nikdy nemění, je
stavební plán květu - morfologický typ
květu!”
W. Simon -
Chování některých kaktusů během oplodnění
- kleistogamie (KuaS 17 (1966), s. 108-110: ...
Přijaté mínění, že fraileje otevírají
květy jen na plném slunci, jinak se květy
vytváří kleistogamicky. Ve skutečnosti jsou
poměry velmi rozdílné, jak vím ze své
zkušenosti. Jak Frailea grahliana, tak Frailea
schilinzkyana vytvářejí poupata na malých
rostlinkách cca 10 mm v průměru, která se
neotevírají, ale dávají vždy plody se
semeny. Když jsou mladé rostliny širší a
vytvářejí odnože, tvoří se poupata, která
se otevřou. Rostliny, které mají otevřené
květy, nejprve, také produkují v příštím
roce málo kleistogamických květů a to až po
květech otevřených (za předpokladu, že růst
pokračuje stejným tempem). Jen, když rostliny
jsou tak velké, že kvetou otevřenými květy
už na začátku sezony, je tato schopnost
uchovávána i na malých odnožích. Frailea
aurea, carminifilamentosa, pseudograhliana a pumila se chovají stejně.
Větší fraileje jako Frailea
dadakii, pygmaea, které zřídka
odnožují dávají méně květů. Zde se
otevřené květy objevují jen na starších
rostlinách. Na každé zastavení růstu reaguje
rostlina tvorbou kleistogamických květů - v
letním období také. V případě zástavy
růstu na jaře (třeba po přesazování),
přijdou otevřené květy v létě. To by mohlo
vést k chybnému závěru, že fraileje kvetou
jen při plném slunci.
 |
Frailea
horstii var. albata, HU13B
|
Pozorováním
poupat na začátku jejich růstu se dá zjistit
jaké květy se vyvinou. Na zmíněných druzích
jsou poupata zpočátku kuželovitá, pak
dochází ke změně ve vývoji poupat. Báze
poupat začíná růst silněji, to jsou květy,
které vytvoří kleistogamicky semena. Ostatní
poupata jsou užší, vejčitá a později se
otevřou. S trochou zkušeností lze předem
říci, který květ se otevře a který ne.
Ve špičatých
kuželovitých poupatech se nikdy nevytvářejí
petály. Ve štíhlých ano, ta se otevřou za
plného slunce. Jen zřídka jsem mohl pozorovat,
že se neotevřela a to následkem náhlé
studené vlny, kdy se neotevřela a zaschla.
Za normálních
podmínek se květy ve skleníku otevírají při
teplotě okolo 20°C. Zůstanou otevřené jen
několik hodin, většinou od 13 do 15 hod a
příští den se neotevřou. Většina
otevřených květů není samosprašná.
|
