Mnozí pěstitelé je zrovna nemusí, bigotní
strážci botanické čistoty jimi přímo opovrhují. Jiní je
naopak cíleně vyhledávají, podobně jako další schraňují
třeba kristáty nebo barevné kultivary. Já se v jejich
pěstování nijak zvlášť nevyžívám, ale když nějakého
pohledného křížence objevím a zalíbí se mi, přivezu ho bez
váhání domů a snažím se mu dělat stejné pomyšlení jako všem
těm „čistokrevným“ okolo. Nutno dodat, že kříženci svojí
krásou přírodní druhy mnohdy předčí, v odolnosti skoro
pokaždé. Má to svou logiku. Ať už vznikají cíleně nebo
náhodně, vždycky pěstitelé šíří do světa jen ty zdařilé a
pohledné, protože škaredé by od nich nikdo nechtěl ani
zadarmo.
|
|
Obr. č. 1 –
Echeveria 'Doris Taylor' v plné kráse |
|
|
Obr. č. 2 –
A její červnové květenství |
|
|
Obr. č. 3 –
Listy 'Doris Taylor' jsou spolehlivými chytači ranní rosy |
Křížence 'Doris Taylor' jsem léta považoval
za Echeveria setosa, než mi jednoho dne tu pravou
ukázal pan Bittman v Dymokurech. Takto chybně byla dokonce
uvedena i v několika sukulentářských publikacích. Jedná se
přitom o křížence Echeveria pulvinata 'Ruby' právě se
zmíněnou „setosou“. Po prvním z rodičů kříženec beze zbytku
podědil barvu i tvar květů a bohužel i keříčkovitý růst,
díky němuž je nutno 'Doris Taylor' vždy po nějakém čase
zmlazovat. Z Echeveria setosa má snad pouze
robustnější vzrůst a hustý porost chloupků na povrchu listů.
U některých kříženců se objevují i květy žluté, protože
v jejich případě se výrazněji prosadily geny Echeveria
setosa, jejíž květy bývají u všech poddruhů spravedlivě
napůl červené a žluté.
|
|
Obr. č. 4 – Sedeveria 'Letizia' kvetoucí během české zimy |
|
|
Obr. č. 5 –
Stejný kříženec už v plné podzimní parádě
v misce od
Součků ze Šťáhlav |
|
|
Obr. č. 6 –
A podzimní 'Letizia' ještě jednou zblízka |
Sedeveria 'Letizia' je kříženec
mezirodový. Jedním z jeho rodičů je Echeveria
setosa var. ciliata, po níž rostlina zdědila tvar
listové růžice a také částečně přízemní růst. I druhý
z rodičů pochází z Mexika (Chiapas). Sedum
cuspidatum dalo kříženci do vínku lesklé listy
s výraznějším zbarvením okrajů, které na podzim získávají až
kýčovitý odstín červené. A také květy bílé barvy, s kterou
se v jinak pestré paletě rodu Echeveria nesetkáme. Ty
se objevují prakticky ve všech ročních obdobích, nejčastěji
však na sklonku české zimy. V tu dobu je ale samotná
rostlina zelená jako brčál a vcelku nevzhledná, zatímco
s příchodem podzimu ji prostě už přehlédnout nelze.
|
|
Obr. č. 7 – Cremnosedum 'Little Gem' s jarními květy |
|
|
Obr. č. 8 –
A žluté kvítky ještě jednou |
|
|
Obr. č. 9 –
Podzimní podoba stejného trsu v šamotové misce
od kamaráda Vladi Zatloukala |
Cremnosedum 'Little Gem' přivedli na
svět manželé Grimovi z Kalifornie. Zkřížili dvě diametrálně
odlišné rostliny, které spojuje příslušnost k čeledi
Crassulaceae a mexický původ. Zatímco robustní růžice
Cremnophila nutans mohou dosáhnout průměru až
17 cm, droboučné lístečky Sedum humifusum
dorůstají sotva 5 milimetrů! Kříženec po rozchodníku zdědil
výrazné žluté kvítky, vyrůstající zjara z kompaktních 1-3 cm
velkých růžic. Ty hojně odnožují a velice rychle vytvářejí
husté bochánky, zbarvující se na podzim do zvláštního
odstínu bronzové. Rostlina jako stvořená pro sezónní
pěstování pod širým nebem.
|
|
Obr. č. 10 –
Čtveřice Crassula 'Buddha's Temple'
v misce od
paní Květy Mrázkové |
|
|
Obr. č. 11 –
Aprílové květenství definitivně poničí dosavadní tvar
rostliny |
|
|
Obr. č. 12 –
Jarní políčko 'Buddha's Temple' v našem sezónním makroloňáku |
Crassula 'Buddha's Temple' spatřila světlo
světa ve stejném roce jako já. Čínští bolševici zrovna
krvavě potlačili lidové povstání v Tibetu a bořili
budhistické chrámy jako o závod. Možná právě proto zvolil
duchovní otec tohoto nádherného křížence Myron Kimnach ono
výstižné pojmenování. Zkřížil notoricky známou Crassula
perfoliata var. minor, tehdy ještě známou jako
Crassula falcata nebo Rochea falcata,
s drobnější Crassula pyramidalis. Výsledek je
ohromnující! V té kytce nacházejí ve vzácné shodě zalíbení
jak naprostí laici, tak i pokročilejší pěstitelé po celém
světě. Protože její množení je obtížnější a zdlouhavější,
než jsme u tlustic zvyklí, a samotná kytka bývá maličko
choulostivější, nebude poptávka po ní asi nikdy zcela
uspokojena. Troufám si tvrdit, že pokud by to byla kytka
přírodní, budeme na ni už dnes vzpomínat jen nad zažloutlými
fotografiemi z afrického jihu.
|
|
Obr. č. 13 –
Na závěr jeden krásně kvetoucí kříženec
kaktusový |
|
|
Obr. č. 14 –
A ještě další zářivá májová barva |
Kytky se křížily odedávna. Této činnosti se
věnovali nejenom profesionální zahradníci, ale často
i renomovaní botanici, slavné kaktusáře nevyjímaje. Mnoho
kříženců také vzniklo samovolně. Prostě se to nějak sprsklo.
Je zbytečné jimi opovrhovat, když je na ně kolikrát docela
hezké pokoukání.
Všem lidem od kaktusů a sukulentů přejeme brzký
příchod opravdového jara,
které rychle nastartuje rostliny i je samotné! Iva + Jirka
Jandovi z Pávova.
Málem zapomenuté sukulenty
(2011/03 - 2014/05)
část 1, 2, 3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36
Postřehy z Tenerife
(2014/12 - 2018/02)
část
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10, 11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24
O našem
pěstování litopsů (2018/10)
Blahopřání k jubileu (2018/11)
Sukulentní Vánoce (2018/12)
|
