Postřehy z Tenerife (23)

V přírodě ostrova Tenerife rostou tři druhy ceropegií. Dvě z nich pouze na jihu, kam my takřka nejezdíme, protože je tam buď nevlídná pustina, nebo naopak hlučno a přelidněno v umělých turistických městech typu Playas de las Américas. Zde podle literatury roste známá Ceropegia fusca s tmavými květy, a také žlutokvětá Ceropegia chrysantha, považovaná mnohými botaniky pouze za poddruh té třetí (Ceropegia dichotoma subsp. krainzii). S tou jsme se setkávali při svých cestách na mnoha místech, většinou ale pouze s jednotlivci. Naši úplně první rostlinu Ceropegia dichotoma jsme spatřili přímo u starého camina nad městečkem Los Silos na podzim roku 2008.

Obr. č. 1 – Právě nacházíme naši úplně první rostlinu Ceropegia dichotoma

Obr. č. 2 – To je ona v plné kráse, hned kousek od cesty nad městečkem Los Silos (Teno)

Obr. č. 3 – A ještě jeden z jejích květů

Ceropegia dichotoma roste v různých částech ostrova od pobřeží až do nadmořských výšek okolo 500 metrů. Setkávali jsme se s ní jak v pohoří Teno na západě, tak ve východní části ostrova (pohoří Anaga). Její článkovitě narůstající stonky mohou dosáhnout výšky až 75 cm a jejich zbarvení se pohybuje od tmavě zelené přes šedou až po takřka bílou. Období kvetení je udáváno od října do května, takže při svých podzimních a jarních návštěvách Tenerife jsme ji měli možnost spatřit i s květy v obou mezních obdobích.

Obr. č. 4 – Podzimní poupata Ceropegia dichotoma

Obr. č. 5 – Jiná kvetoucí Ceropegia dichotoma takřka na stejných místech, jen o osm let později

Obr. č. 6 – A ještě jedna parádnice o kousek vedle

Květy Ceropegia dichotoma jsou žluté, vyrůstají ve svazečcích po 2 až 7 a jejich koruna dosahuje délky 3 až 4 centimetrů. V kombinaci se stroze vyhlížejícími stonky je to docela bizarní podívaná, zvláště pokud se nedaleko kvetoucích rostlin objeví i plody v podobě tradičních měchýřků (lusků) v různých odstínech hnědé. Takový pohled se nám naskytl v údolí Valle Brosque (pohoří Anaga), kam naše kroky zjara roku 2013 nasměroval světoběžník Otakar Melichar, dobrá duše letních sukulentářských srazů ve Skochovicích, které mají našlápnuto stát se možná za pár let zelinářskou obdobou podzimní Chrudimi.

Obr. č. 7 – Houštinky Ceropegia dichotoma podél cesty údolím Valle Brosque (Anaga)

Obr. č. 8 – O své místo zde ceropegie bojují s opunciemi

Obr. č. 9 – Kontrastní jarní plody na vrcholcích Ceropegia dichotoma tamtéž

Otakar nás do údolí nalákal především díky svému snímku záhadných sukulentních miniatur, taxonomicky pro nás zcela nezařaditelných, leč v mnohém se podobajících našim oblíbencům z rodu Monanthes. Dokonce nám tehdy i stručně popsal, v jaké partii údolí je nalezl („na úrovni ceropegiových houštin“), ale nám se totéž bohužel nepodařilo. Vůbec jsme ale výletu do úrodného údolí nelitovali. Právě zde jsme totiž poprvé a naposledy na svých toulkách po Tenerife místy spatřili podél stezky opravdové houštiny Ceropegia dichotoma coby naprosto dominantního druhu. Tato vzácná podívaná se nám naskytla zhruba v polovině cesty, kterou jsme odpoledne zakončili na samém okraji hlavního města. Dokvétající Ceropegia dichotoma se právě zde mísily s již plodícími jedinci.

Obr. č. 10 – Dvojice miniaturních Sedum rubens s poupaty

Obr. č. 11 – A další rostliny již téměř rozkvetlé

Obr. č. 12 – Aichryson laxum s poupaty, vyrůstající na kamenné zídce v údolí Valle Brosque

Údolí nám tehdy nabídlo i spoustu jiné sukulentářské podívané. Nádherně zbarvené miniaturky Sedum rubens se právě tou dobou chystaly kvést a místy jich tam rostlo opravdu požehnaně. V kamenných zídkách okolo cesty se zase chystaly kvést nezvykle vybarvené rostliny Aichryson laxum. Největším zážitkem toho dne se ale stal mimořádně pohledný exemplář Monanthes brachycaulos, sedící si v bochánku mechu jako hříbky u nás na Vysočině. Rostlin tohoto druhu tam byly tisíce a porůstaly v hustých kobercích i střechu primitivního přístřešku pro pastevce, vytesaného kdysi do lávového masivu a pamatujícího patrně ještě doby Guančů. Ochotně pózující a dosti hluční žabáci (skokani Perézovi - Pelophylax perezi) v nesčetných tůňkách pak byli už jen pověstnou třešničkou na dortu, za jehož ochutnávku jsme byli Otakarovi nesmírně vděčni.

Obr. č. 13 – Bojovně zbarvený skokan Perézův (Pelophylax perezi) v jedné z tůněk v údolí Valle Brosque (Anaga)

Obr. č. 14 – A další skokan Perézův (Pelophylax perezi) zblízka

Obr. č. 15 – Kvetoucí Monanthes brachycaulos v mechovém bochánku ze stejného údolí

Kaktusářům i zelinářům přejeme krátkou zimu
a brzké radovánky z jarních květů!
Iva a Jirka Jandovi z Pávova

Postřehy z Tenerife 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 
11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23   

Málem zapomenuté sukulenty
část 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20,
21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36