 |
|
Obr. č. 1 - Rozkvetlá
Crassula ovata v lednu roku 2010 |
Poslední pokračování tři roky trvajícího
seriálu o tak trochu zapomenutých sukulentech zákonitě patří
rostlině, která je i pro naprostého laika opravdovým
symbolem slova „sukulent“. Mezi pěstiteli i laickou
veřejností se jí odedávna říká tlustice. Ačkoliv rostlin
rodu Crassula existují stovky druhů a kultivarů, když
se řekne tlustice, všichni mají na mysli právě rostlinu
Crassula ovata. Tak se jmenuje už nějaký čas, ale
když jsme s pěstováním sukulentů v polovině osmdesátých let
minulého století začínali my, říkalo se jí ještě Crassula
portulacea. Někteří prodejci a moderátoři televizních
pěstitelských pseudopořadů ji také nazývají jako „strom
života“. Nevím sice proč, ale žije se s ní opravdu báječně!
 |
|
Obr. č. 2 - Stejná
rostlina v letní společnosti Aloe arborescens |
 |
|
Obr. č. 3 - Část
našich tlustic na jedné z podzimních výstav v
jihlavském muzeu |
Naší nejstarší tlustici je asi čtyřicet let.
U nás je zhruba polovinu z té doby, a předchozí majitel a
náš kamarád Standa Blažek odhaduje, že podobně dlouho
pobývala předtím u něj. Vezli jsme ji tehdy na zadním
sedadle naší staré škodovky a celou cestu trnuli, v jakém
stavu ji dovezeme. Protože je zasazena v malém květináči,
roste pomalu. Navíc jí občas prostříhám korunu, takže někdy
mi připadá, že je už spoustu let pořád stejná.
 |
|
Obr. č. 4 - A
ještě jednou naše tlustice a já v tuhé zimě roku
2010 |
Naše stará tlustice nám nekvete každý rok.
Netuším, podle čeho se v tomto ohledu řídí. Když ale
vykvete, tak naplno vždycky v lednu. Obvykle mám její květy
spojeny s cyklokrosem, protože o posledním lednovém víkendu
bývá každoročně MS v tomto mém nejoblíbenějším sportu
(společně s fotbalem, když jej hrají Brazilci).
Když jsme ji rozkvetlou fotili naposledy (kvetla pak
samozřejmě ještě znovu), psal se rok 2010 a za pár dnů na to
se stal Zdeněk Štybar poprvé mistrem světa, a navíc ještě
před vlastním publikem v Táboře. U Lužnice tehdy mrzlo, jen
praštělo, a všude ležely hory sněhu, stejně jako při focení
naší staré tlustice.
 |
|
Obr. č. 5 - Crassula
ovata f. monstrosa |
 |
|
Obr. č. 6 - Detail
listů, zbarvených letním sluncem |
Crassula ovata ve své klasické podobě
se u nás pěstuje už někdy od poloviny 19. století. O mnoho
později se začaly objevovat nejrůznější její růstové
odchylky a kultivary, které dnes bývají v sukulentářských
sbírkách často zastoupeny mnohem více než nominální forma
s velkými lesklými listy a červeným lemem po jejich obvodu.
Nejznámější z nich je Crassula ovata f. monstrosa,
rostlina s listy tvarem připomínající uši zeleného obra
Shreka, které však české slunce dovede zbarvit do jasně
rudé. I těchto zpotvořenin koluje ve sbírkách množství typů
a zahradníci jim dávají nejrůznější jména. Bezkonkurenčně
největší monstrosu, jakou jsem na vlastní oči viděl, mají na
svém statku v Oprostovicích manželé Zatloukalovi!
 |
|
Obr. č. 7 - Crassula
ovata 'Minima' alias 'Minor' |
 |
|
Obr. č. 8 - A
detail jejích letních listů |
Zajímavým kultivarem je drobnolistá forma
tlustice, nazývaná 'Minor' nebo také 'Minima'. Poprvé jsme
se s ní setkali před více než dvaceti lety u pana Bittmana
v Dymokurech. Od té doby je tato tvárná kytka v naší sbírce
zastoupena mnohonásobně. Hojněji větví bez jakéhokoliv
zásahu do koruny a příznivci tvarování dosáhnou v jejím
případě mnohem rychlejších výsledků!
A pak jsou tu pestrolisté kultivary. Nejčastěji pěstovaným
je Crassula 'Obliqua Variegata'. I v zeleném
provedení je tato rostlina kultivarem Crassula ovata,
lišícím se od klasických rostlin zašpičatělým zakončením
listů, které ani na plném slunci nikdy nezdobí červený lem.
V tříbarevné kombinaci bílé, zelené a v létě i růžové je
však 'Obliqua' mnohem známější.
 |
|
Obr. č. 9 - Crassula
ovata 'Obliqua Variegata' |
 |
|
Obr. č. 10 - A
její listy zblízka |
Mnoho let pěstujeme také kultivar 'Hummel's
Sunset', zářící zjara jasnými barvami, které se však během
letních dnů často vytrácejí a navrch získávají plochy bez
chlorofylu. Nastává nejvyšší čas takové rostliny na dva tři
týdny schovat dolů pod parapet, než se jim původní pestrost
na listy vrátí. V opačném případě se z nich stávají adepti
na popáleniny všech možných stupňů.
 |
|
Obr. č. 11 - Crassula
ovata 'Hummel's Sunset' |
 |
|
Obr. č. 12 - Pestré
listy stejného kultivaru zblízka |
Tlustice Crassula ovata i její
kultivary sice nepatří mezi zapomenuté sukulenty, ale nebýt
holandských velkopěstíren, už tomu tak možná dávno bylo.
Příliš „obyčejné“ kytky totiž snadno podléhají módním vlnám.
Z naší sbírky tato sukulentářská superklasika nikdy
nevymizela a nevymizí. Naší staré tlustice si nesmírně
ceníme, a nevyměnili bychom ji za žádnou jinou rostlinu
z říše sukulentů, byť by to byla vzácnost sebevětší!
 |
|
Obr. č. 13 -
Obyčejné sukulenty v neobyčejných barvách
uprostřed českého léta |
Děkujeme za tři roky pozornosti při čtení
našeho seriálu, jímž jsme chtěli připomenout, že i docela
obyčejné sukulenty si zaslouží naši pozornost, a pokud od
nás dostanou všeho tak akorát a přiměřeně, mohou se z nich
rázem stát rostliny naprosto neobyčejné.
Málem zapomenuté sukulenty
část 1, 2, 3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35
