Postřehy z Tenerife (18)

Když jsme na podzim roku 2008 ujížděli jižní dálnicí z letiště směrem k hlavnímu městu, už se stmívalo. Přesto jsme při průjezdu městem Güímar zahlédli siluety obrovských cereusů, vyčuhující za skoro čtyři metry vysokou zdí. Věděli jsme samozřejmě, že na Tenerife nějaké kaktusové velkopěstírny existují, ale tehdy jsme netušili kde. To by možná mohla být jedna z nich, říkali jsme si. I když kdo ví, vždyť na tomhle ostrově rostou kaktusy skoro všude. Na stráních u dálnice, na kruhových objezdech i střechách veřejných záchodků. Multikáry plné grusonů, euforbii či pachypodií jsou tady stejně běžné jako u nás ty s maceškami nebo tújemi. 

Obr. č. 1 – Pěstírna v Güímaru se nachází na obou stranách jižní dálnice

Obr. č. 2 – Bílé cereusy, převládající v přední části jedné z kaktusových kójí

Obr. č. 3 – Kaktusy zde rostou nastojato i naležato

Při zpáteční cestě z dobrodružného putování skalními tunely v Ladera de Güímar jsme se pokusili onu pěstírnu nalézt. Na její oficiální vchod se nám narazit nepodařilo, a tak jsme vzali zavděk jedním z vedlejších, vedoucím do jakéhosi obrovského kaktusového hřbitova. Mnohametrové cereusy se tam tyčily jako telegrafní sloupy, zatímco jiné ležely a drtily svojí vahou letité echinokaktusy nebo feráky. Místy to byla neprostupná kaktusová džungle, kam lidská noha nemohla vkročit možná celá léta.

Obr. č. 4 – Obří echinokaktusy už se nemají kam rozrůstat

Obr. č. 5 – Dá se vůbec ještě proniknout do těchto neprostupných končin pěstírny?

Obr. č. 6 – Ptáček vartující u sladké potravy

Kaktusy tady byly v jasné převaze, ale našlo se i něco pro zelináře. Především stromové euforbie v boji o místo na slunci kaktusovým obrům zdatně konkurovaly. Nalezli jsme i malé políčko modrozelených aloí (možná A. peglerae), vyrůstajících z černé sopečné drti a zčásti zapadaných suchým lupením australských lahvových stromů rodu Brachychiton. Hned o kousek dál se táhla hustá hradba rozkvétajících Opuntia basilaris, jejichž květy prozářily tu naprosto nepřehlednou kaktusovo-sukulentní džungli.

Obr. č. 7 – Políčko aloí, zapadající lupením z australských lahvových stromů

Obr. č. 8 – Agave s velice podobnou barvou listů o kousek dál

Obr. č. 9 – Kvetoucí Opuntia basilaris

Asi nejpříjemnějším zelinářských objevem byla políčka rozkvetlých Jatropha podagrica, důkladně skrytá v kaktusových houštinách. Nízké kmínky měly nádherně baňaté a každá z nich by se stala ozdobou kterékoliv sukulentářské sbírky. Kdyby byl čas, asi by se dala v jejich okolí nalézt velká lesklá semena, která dovedou ze svých plodů vystřelovat do mnohametrových vzdáleností. Přestože jejich koruny byly obaleny zářivými květy, člověk je často spatřil teprve, když se k nim přiblížil na jediný metr.

Obr. č. 10 – Jedno z políček Jatropha podagrica, ukryté v nekonečných kaktusových houštinách

Obr. č. 11 – Vzrostlejší stromky stejného druhu se záplavou zářivých květů

Obr. č. 12 – A ještě jeden poodhalený kmen Jatropha podagrica

Přešli jsme po mostě na druhou stranu dálnice, kde pěstírna měla své hlavní pokračování. Jedním z vchodů nás její zaměstnanec pustil dovnitř s varováním, že jen na čtvrthodinku, protože poté šichta končí a všechny brány se automaticky zavřou. Běhali jsme nadšením bez sebe v kaktusových polích, a co chvíli koukali na hodinky. Cestou zpátky jsme z auta spatřili hlavní vchod s firemní cedulí. Náš kamarád Vašek Navrátil je kaktusář tělem i duší, a tak mu rvalo srdce, že druhý den ráno s manželkou odlétají domů, zatímco my dva ještě týden zůstáváme. Marně jsme mu vysvětlovali, že nás otevírací doba pěstírny vůbec nezajímá. Zacouval dovnitř a zrovna když jsme se chystali z auta vystoupit, ozvalo se hlasité výstražné houkání a obří vrata za námi začala klesat.

Obr. č. 13 – Tak copak to tu máme?

Obr. č. 14 – Takovej macek je to!

Obr. č. 15 – Ale no tak, Jirko, tuhle latinu si příště schovej pro rybáře!

Vypadalo to na noc nedobrovolně strávenou v tom nekonečném moři kaktusů. Houkání vrat záhy nahradil štěkot psů, kteří tady zřejmě suplovali bezpečnostní agenturu. Nakonec vše dobře dopadlo, když jsme objevili jednoho pracovníka, kterému se podařilo rozkódovat ta vrata. Švédský stůl a postel v hotelovém pokoji byly přece jenom lákavější než vyhlídka na noc strávenou o hladu v kaktusové pěstírně. A to i pro takřka ortodoxního kaktusáře a jeho tolerantní manželku, natož pak pro dva čistokrevné zelináře.

Přejeme všem kaktusářům i zelinářům příjemné prožití vánočních svátků,
mírnou zimu a brzké jaro roku 2017!
Iva a Jirka Jandovi z Pávova

Postřehy z Tenerife 1, 2, 3, 4, 5 , 6 , 7, 8 , 9 , 10,  11, 12, 13 , 14, 15 , 16, 17

Málem zapomenuté sukulenty
část 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20,
21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36