Byl jsem vydavatelem těchto novin P. P.
požádán, abych napsal, jak pěstujeme u nás doma litopsy. Že
prý se mu občas nějaké na podzim bez náhrady ztrácejí a
zůstane po nich vždycky jen mokrá díra. Uklidnil jsem ho,
protože to se u nás děje taky. Dokonce neznám jiné
sukulenty, jichž bychom v minulosti zahubili tolik, jako
litopsů. Jen těch děr výrazně ubylo od chvíle, kdy jsme naše
kamínky přestali sušit. Tenhle článek nechť raději vůbec
nečtou odborníci, nebo dokonce specialisté, vyžadující
správné údaje na jmenovkách, navíc ještě upřesněné nějakým
tím sběrovým číslem. U nás doma litopsy pěstujeme jenom
kvůli barvám jejich tělíček a nádherným vzorům na horních
plochách, z nichž si pak v květináčích vytváříme živé
africké mozaiky. Podzimní květy jsou už jenom vítaným
bonusem.
|
|
Obr. č. 1 –
Inspirativní litopsová mozaika pana Hušnera na
červnové výstavě
pražských kaktusářů v roce 2008 |
|
|
Obr. č. 2 –
Naše miniaturní mozaika o dva roky později |
|
|
Obr. č. 3 – A
ještě jedna z léta roku 2010 |
Inspirací mi asi před deseti lety byl pan
Jaroslav Hušner z Hýskova. Na jedné kaktusářské výstavě Na
Slupi vytvořil z jednobarevných litopsových políček 10x10 cm
obrovskou pestrou mozaiku, o níž se mi pak ještě doma zdálo.
Tehdy mne napadlo smíchat nějaké ty barvičky dohromady i na
malém prostoru. Ačkoliv používáme pro naše sukulenty téměř
výhradně květináče kulaté, u litopsů platí výjimka, protože
v hranatých jim to prostě víc sluší. Další inspirací pak
bylo krátké video, na němž pan Steven Hammer prochází svými
plachťáky kdesi v Kalifornii s malou vodní nádrží na zádech
a pouští na lány kamínků (ale taky na havorcie a další
kytky) proudy umělé rosy. Vzal jsem znovu do ruky jeho knihu
LITHOPS – TREASURES OF THE VELD, a namísto prohlížení
nádherných obrázků jsem se tentokrát více věnoval textu.
|
|
Obr. č. 4 –
Podzim s litopsy je dvojnásob barevný |
|
|
Obr. č. 5 –
Odkvetlé, kvetoucí i na kvetení se teprve
chystající litopsy
v misce od Součků ze Šťáhlav |
|
|
Obr. č. 6 –
Jiný pohled do stejné misky o dva týdny později |
Když jsem před třiceti lety získal první
kamínky rodu Lithops, nikdo si netroufl pochybovat
o tom, že jakmile se při přesazování ohne jejich centrální
kořen, znamená to pro kamínek takřka jistou smrt. Tu jsem
měl v očích já, když jsem je milimetr po milimetru obsypával
a srdce začátečníka se mi při tom téměř zastavovalo. Pan
Hammer tvrdí, že centrální kořen litopsů nemá jinou funkci,
než aby je stabilizoval v substrátu proti vyplavení a že jej
lze kdykoliv libovolně zkrátit. Také se zmiňuje o zmlazování
litopsů, spočívající v upálení celého tohoto kořene (a s ním
i všech ostatních), namísto nějž záhy naroste spleť
vlasových, pro život kamínku mnohem důležitějších kořínků.
Prý je to čas od času pro zdraví litopsů a jejich hojnější
kvetení prospěšné. Zkusili jsme to tedy a funguje to
dokonale.
Tím upálit jsem měl na mysli ustříhnout
maličký kousíček pod samotným tělíčkem litopsu, třeba 2 mm.
Když jsem tehdy nechtíc odlomil kořen, udělali jsme první
pokud a vyšlo to. Pak ještě několikrát a pravda je, že ti se
zjara nebo v létě zmlazenými kořeny kvetly úplně všechny.
Největším fíglem je ale to časté kropení, protože dříve mi
uprostřed veder
připadaly skoro všechny druhy stejně hnědé nebo šedivé a
svěží barvy se jim vrátily až s podzimem.
Celé vegetační období naše kamínky prožívají
v letním makroloňáku (4 mm), kam svítí od rána do večera,
noční teploty uvnitř kopírují ty venkovní a dveře na obou
jeho čelech zůstávají po celé léto otevřeny.
|
|
Obr. č. 7 –
Pětice strakáčů s poupaty na podzim roku 2015 |
|
|
Obr. č. 8 –
A patery dvojčata ve stejném květináči o rok později |
|
|
Obr. č. 9 –
Symfonie tvarové dokonalosti v podání dvojice podzimních
kamínků |
Ze starých dogmat se už držíme pouze
jediného. Nezaléváme je během zimního střídání jejich
jediného listu listem novým, kterému se mezi pěstiteli říká
„převlékání“. Po zbytek roku jsme naše litopsy přestali
sušit. Vodu dostávají od jara do podzimu v mnoha menších
dávkách (třeba i třikrát týdně) a zhruba jednou za 10 dnů je
zalijeme vydatněji, jak radí i pan Hammer. Zjara po
převlečení zaléváme výhradně po ránu a jen maličko, v létě
zase po večerech přímo na těla a v obou případech jen
vlažnou vodou. Když je léto jak má být, každý večer je
pokropíme. Výsledkem jsou výrazné barvy, které se z jejich
těl dříve přes léto z velké části vytrácely. Pan Hammer
přidává i jednu cennou radu pro tápající. Když se boky těl
litopsů po ránu krabatí, nastal ten správný čas zalít. Když
jsou svraštělé večer po horkém letním dni, není se ještě
třeba ukvapovat, protože ráno mohou být inkriminovaná místa
zase nádherně napnutá. Nějaký čas jsme zkusmo odhrnovali
kamínky na povrchu, ale teď už to vždycky nějak trefíme.
|
|
Obr. č. 10 –
Smaragdíci v kobaltově modrých miskách
od Součků v létě roku 2011 |
|
|
Obr. č. 11 –
A ještě jednou na podzim následujícího roku
i s premiérovým
kvítkem |
|
|
Obr. č. 12 –
O další dva roky později při jarním převlékání
je už v misce
hodně husto |
Na podzim začneme vodu postupně omezovat a
zaléváme zase raději hned po ránu. Množství vody v tomto
nejkrásnějším litopsovém období nemá vůbec žádný vliv na
budoucí množství květů. Jakmile se objeví většina poupat,
s vodou na dlouhý čas končíme. A také už naše litopsy
nekropíme. Nejsme v Kalifornii. Už jsme si zvykli, že
převlékání litopsům trvá různě dlouho. Občas se nějaký
tvrdohlavec rozhodne nepřevlékat vůbec. Klidně ho necháme
nasucho třeba i dva roky, než si to rozmyslí, což máme taky
od pana Hammera. V takových případech se stává nevýhodou
vysazování do společných nádob, ale naštěstí je tvrdohlavců
jen mizivé promile. Zimovat litopsy je snadné, protože
k převlékání nutně nepotřebují kdoví kolik světla. Světlé a
chladné zimoviště (5-10°C) je ale ideálem.
|
|
Obr. č. 13 –
Litopsy zvolna deformující květináč před podzimním kvetením |
|
|
Obr. č. 14 –
Poupě hledající si cestu nouzový bočním východem |
|
|
Obr. č. 15 – O
dva týdny později už viditelně vybočuje z řady |
Časté mírné zalévání má kromě zdraví rostlin
i další výhodu, kterou je čas na pozorování nejrůznějšího
dění v jejich životě. Uvědomujeme si díky tomu, jak krásné
mohou být i na podzim po odkvětu. Že sice přirůstají
pomaloučku, přesto někdy dovedou i pořádně zdeformovat
květináč. Že s nečekanými překážkami se dovedou elegantně a
přitom zcela originálně vypořádat, a taky že jejich tvarové
variace jsou někdy tak vymazlené, až člověku nezbývá než
znovu žasnout nad dokonalostí přírody. Častý kontakt
s rostlinami nás učí jejich nenápadné řeči, které se snažíme
naslouchat a porozumět.
Všem kaktusářům i zelinářům přejeme příjemný slunečný
podzim!
Iva a Jirka Jandovi z Pávova
Postřehy z Tenerife
část
1,
2,
3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10, 11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23,
24
Málem zapomenuté sukulenty
část 1, 2, 3,
4,
5,
6,
7,
8,
9,
10,
11,
12,
13,
14,
15,
16,
17,
18,
19,
20,
21,
22,
23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36
|
