Blahopřání k jubileu

K jubileu patří pořádná kytice. Jenomže když člověk vstoupí do květinářství, z té směsice roztodivných vůní ho málem rozbolí hlava. A tak jsme si řekli, že trocha poctivého smradu neuškodí, byť na fotkách jen virtuálního. Vnímáme ho jako daň za krásu květů, z nichž se skleníkem šíří všemi směry až do západu slunce. Mouchy ten zápach milují bezvýhradně. Kdysi sraly na obrazy císaře pána tak dlouho, až padla monarchie, takže předchůdkyně těch dnešních vlastně měly také lví podíl na jiném kulatém výročí, které jsme oslavili docela nedávno.

Obr. č. 1 – Orbea semitubiflora

Obr. č. 2 – Miniaturní forma Orbea variegata a její čtyřcípý květ

Obr. č. 3 – Kříženec Orbea variegata a Tavaresia barklyi

Kytice se mají vázat z čerstvého. V našem případě tedy výhradně z květů, které se otevřely během toho mimořádně dlouhého léta roku 2018. Vše odstartovala Orbea semitubiflora, která má i mnohem vznešeněji znějící jméno Angolluma semitubiflora. Květy sice drobné, ale na nízkých stoncích zase tak malé nevypadají. Následovala notoricky známá Orbea variegata, kvetoucí u nás obvykle až s příchodem podzimu. Letos zasmrděla už v polovině června a navíc nám předvedla květ pouze se čtyřmi cípy. Do prvního pololetí se ještě časově vešel její kříženec s Tavaresia barklyi. To už byly květy opravdu velké, též velmi smrduté a jeden jediný zakryl skoro celou rostlinu.

Obr. č. 4 – Huernia hislopii

Obr. č. 5 – Plasticky zvýrazněný květ Huernia hystrix

Obr. č. 6 – Huernia zebrina subsp. magniflora

Huernie letos také začaly vykvétat s předstihem. Jejich květy sice bývají (až na výjimky) drobnější, ale tvoří opravdu pestrou paletu barev i vzorů. Huernia hislopii bývá co se množství květů týče velmi štědrá a tu krásu prostě nepřehlédnete. Huernia hystrix (patrně subsp. parvula) je zase zástupkyní s květy výrazně plasticky zdobenými, připomínajícími šperk. A do třetice Huernia zebrina subsp. magniflora, s květy o průměru až 8 cm patřící k těm zmíněným výjimkám. Kvetla letos opakovaně od června do konce října.

Obr. č. 7 – Rozkvetlé políčko Staparesia meintjesii

Obr. č. 8 – Diplocyatha ciliata v plné kráse

Obr. č. 9 – Záplava letních květů Orbea wissmannii subsp. eremastrum

Když v polovině prázdnin rozkvetlo naše políčko Staparesia meintjesii, v makroloňáku bylo smradu jako v Cařihradu. Protože byly umistěny hned za dveřmi, jejich přítomnost jsme cítili i venku. Krása to ale byla nesmírná. Diplocyatha ciliata u nás vykvetla zase po dlouhých letech a vzrušením nad tou nádherou jsme tudíž skoro nedýchali, takže naše čichové buňky nebyly schopny posoudit intenzitu zápachu. Orbea wissmannii subsp. eremastrum zase ohromila množstvím květů, připomínajících výrobky z umělé hmoty.

Obr. č. 10 – Orbea caudata × Stapelia divaricata

Obr. č. 11 – Rozkvetlé vrcholky Orbea dummeri

Obr. č. 12 – Voňavé květy Stapelia flavopurpurea

„Žlutá je barva naše!“ říkávali Vontové ve Stínadlech. Čeleď Asclepiadaceae ji umí v mnoha nejrůznějších odstínech a nesčetných kombinacích s jinými barvami. V docela čisté podobě třeba kříženec Orbea (Caralluma) caudata × Stapelia divaricata. Také v jeho případě by si Vontové museli zacpat nos. Orbea dummeri přidává ke žluté ještě zelenkavý nádech a také plastický vzor. Když se květy při vrcholcích jejích stonků otevřou, je to opravdová pastva pro oči. Stapelia flavopurpurea je zase jednou z mála „smrdutek“, jejichž květy voní. V jejím případě po medu a to dost intenzivně.

Obr. č. 13 – Květ Staparesia 'Mirek Fišer' jen pár minut před otevřením

Obr. č. 14 – Staparesia 'Mirek Fišer' již v plné kráse o dva dny později

Obr. č. 15 – Echeveria laui obklopena smrdutými balistickými střelami, mířícími do všech stran

A nakonec ještě Staparesia 'Mirek Fišer'. Královna letošního podzimu se vším všudy. Smrdutková obdoba lilií s velikánskými květy, jejichž odér spolehlivě přebije všechny ostatní. Zatímco hybridy Astrophytum asterias vznikaly ve skleníku pana Miroslava Fišera cíleně a výsledky poté prošly důkladnou selekcí, kříženec Stapelia grandiflora a Tavaresia barklyi vznikl naprosto spontánně, alespoň podle tvrzení majitele. Prostě se to sprsklo! O mnoha lidech se s oblibou říká, že mají zelené ruce, ale jen výjimečně to platí zcela beze zbytku. Pan Fišer patří k té hrstce čistokrevně zelenorukých, které jsme za více než tři desetiletí s kaktusy a sukulenty měli tu čest poznat. Jeho staparesii se budeme ze všech sil snažit udržet v českých sbírkách i pro další generace pěstitelů.

Obr. č. 16 – A ještě podzimní sukulentní puget čeledi Crassulaceae k jubileu těchto novin

Novinám přejeme do další stovky hodně zdraví a elánu, a totéž i Pavlu Pavlíčkovi a všem ostatním, kteří se na jejich vzniku podílejí. Bude pro nás i nadále ctí do nich občas něčím přispět! Iva + Jirka Jandovi z Pávova

Postřehy z Tenerife
část 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14,
15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24 

Málem zapomenuté sukulenty
část 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20,
21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36

O našem pěstování litopsů (10/2018)