Říjen ve sbírce u Pavlíčků

Letos v říjnu mi vykvetly semenáče ariokarpusů, které se vyskytují pod kopcem s vesničkou La Joya. Je to jen pár kilometrů od Aramberri (Nuevo Leon), kde rostou známé, červeně kvetoucí Ariocarpus retusus subsp. confusus. Obecně se mělo za to, že u Joya rostou už Ariocarpus trigonus s nažloutlým květem. Jaké bylo překvapení, když mi letos roubovanci ze semen z tohoto místa vykvetli, to posuďte na přiložených fotkách. Růžová, bílá, žlutá… 

Málem zapomenuté sukulenty (8)

Dvojice rostlin rodu Cotyledon z dnešního pokračování pochází z jihoafrického Kapska, a svoji dobu přechodného zapomnění už má naštěstí nějaký čas za sebou díky holandským velkopěstírnám sukulentů, které se v posledních letech vrhly na produkci obou druhů vskutku ve velkém. V obou případech se jedná o rostliny milující sluneční paprsky v jakémkoliv množství, a ozdobné jak listem, tak i nádhernými zvonkovitými květy…

Ceropegia fusca – vstupenka do světa nekaktusovitých sukulentů

Ze sbírky Libora Kunteho. Kupodivu, první svícník, který jsem kdysi dávno dostal od jednoho neznámého pěstitele, nebyl onen převislý svícník s hlízkami, známý pod latinským pojmenováním Ceropegia woodii, ale překrásný svícník z Kanárských ostrovů – Ceropegia fusca. Dlouhý čas to pro mne byl jediný nekaktusovitý sukulent, který kraloval v mé sbírce a tak se mu dostávalo přebohatě péče a potřebné lásky (do té doby, než jsem nastoupil ke studiím na fakultu do Prahy). Našel jsem si k němu zvláštní vztah a byl pro mne jakousi vstupenkou do světa ostatních sukulentů. Když totiž po asi dvou letech poprvé vykvetl zcela zvláštními květy, věděl jsem, že jsem propadl kouzlu nejen kaktusů, ale zcela nepochybně i kráse ostatních sukulentů. A prapříčinou toho všeho byl tento krásný svícník…

Málo rozšířený Echinocereus chisoensis

V přírodě se s tímto druhem můžete setkat v Texasu, v okrese Brewster. Roste v pohoří Chisos Mts., v Big Bend National Park, ve výšce 600 až 900 m n. m. Obvykle alespoň v částečném stínu jiné rostliny.
Přestože byl nalezený již v roce 1939, a první zmínka v literatuře se datuje rokem 1940, do sbírek se dodnes příliš nerozšířil. V minulosti byl řazený jako synonymum k E. palmeri, jako varieta k E. reichenbachii, někdy také jako E. fobeanus var. chisoensis. Podle současné taxonomie patří do skupiny Reichenbachii jako samostatný druh. Semínka se nabízejí zřídka. Klíčí celkem dobře, malé rostliny jsou ale poměrně choulostivé. Těm, které vydrží, se po prvním pikýrování daří celkem dobře. Obtíže přicházejí asi ve výšce 1,5 cm… 

V měsíci září vyšla očekávaná publikace o tillandsiích. Autorem je přední český odborník Ing. Jan Maruška. Kniha má 96 stran, 430 barevných obrázků, formát A4 a je v lepené pevné vazbě. Autor popisuje a fotograficky prezentuje více než 160 běžných i vzácných taxonů. Kniha zobrazuje tillandsie i v detailech květů a dalších rozlišovacích znacích. Součástí je i souběžný anglický překlad, je tedy určena i pro zahraniční pěstitele. Korektury v systematice dělala světoznámá odbornice na tillandsie paní Liselotte Hromadnik. Knihu lze objednat na www.kakteen.cz a její cena je 1200 Kč… 

Toulky Bolívií (30)
Sluníčka - tak říkají někteří kamarádi rostlinám, které byly nalezeny před pár lety a popsány jako Sulcorebutia heliosoides – tedy podobné Rebutia heliosa. Podle prvních fotografií a posléze rostlin se dalo soudit, že se jedná o mimořádně vydařený pokus matky přírody. Takové rostliny chce každý vidět růst i v přírodě. V tomto případě to mělo malý háček. Nálezci populace  nepustili žádné validní informace o stanovišti, než že se nachází někde v oblasti Sopachuy u obce Tarabuquillo na pískovcových kopcích mezi četnými pískovcovými kameny. Podle zveřejněné foto se zdálo, že kopce na kterých rostou, mají zvláštní reliéf  třívrcholového hřebenu s bílými temeny. Krajinu kolem Sopachuy jsme měli prošlápnutou a tak se zdálo, že by se mohlo zadařit… 

Obrázky ze sbírky Petra Antálka (2)
Nyní si představíme několik dalších fotek, které ve své sbírce pořídil Petr Antálek. Ten je momentálně v Mexiku (konec října) a snaží se tam fotografovat ariokarpusy v květu. Hodně se chce courat okolo Rayones, kde rostou Ariocarpus scapharostrus. Snad v příštích novinách uvidíme, jak byl úspěšný, nicméně ve sbírkách právě nyní tyto kaktusy kvetou jako o závod. Na obrázku je „měkká“ forma rostoucí proti proudu arroya pár km od Rayones, ze semen z mého sběru pod číslem PP365. Myslím, že „skafík“ je nejvzácnější druh rodu Ariocarpus, v nabídkách se skoro nevyskytuje. A když se podíváte na obrázek, vidíme tyto pravokořenné krasavce tak, jako bychom se na ně dívali v přírodě. Díky tvrdému pěstování mají i tu správnou šedivou patinu. Jsou to docela miniaturky, odhaduji, že jim 10 let už bylo…