Povídání pro začátečníky, podle abecedy (28)

Rod Gymnocalycium PFEIFF. (2)

Gymnocalycium spegazzinii (foto Zdeněk Podešva)

Podrod Microsemineum

Jak praví název podrodu, patří sem gymna s nápadně malými semeny – tedy ve srovnání s ostatními skupinami tohoto rodu. A poněvadž jest to partička značně nesourodá a pestrá, byla panem Schützem rozdělena do několika  skupin s užšími příbuzenskými vazbami. 

Gymnocalycium bayrianum, Tucuman, Cerro Medina (foto M. Tvrdík)

Tu ještě jednou podotýkám, že dílko toto si nikterak nečiní nárok na status systematické studie, nedej pámbu revize rodu. Je to jenom tak, že mám od výše jmenovaného jakousi kostru, podle které si gymna rovnám a ono mně to sedí. Je–li tomu dle soudobé systematiky jinak (jako že zcela určitě ano), budu vděčen za jakýsi nový konspekt rodu, aby se mně kytky nečervenaly studem, že maj blbou jmenovku…

Gymnocalycium sutterianum (foto Václav Jiránek)

Řada Calochlora
Pumprlíci v podrodu, celkem malé rostlinky, časem slušně obrážející a velmi udatně kvetoucí relativně k velikosti stonku obrovskými květy. Patří sem G. calochlorum, sutterianum, sigelianum a samozřejmě mnohé asi nové nálezy. Nemohu si pomoci, mně jsou tyhle kytičky velice milé a mám jich ve sbírce celkem dost. Kupodivu – kaktusářská veřejnost je zcela opomíjí, leč na laickém trhu platí dost – ony totiž jsou schopny na dvou centimetrech průměru vykvést a to je pak kytka v čudu raz dva.

Gymnocalycium monvillei ZJ 012 (foto Pavel Pavlíček)

Řada Hybopleura
Tak tady už to o malých kytičkách moc nebude. Je to skupina, kterou silně miluju a porád jich nemám nějak dost. Mohutné rostliny většinou zploštěle kulovité, divoce vytrněné a s nádhernými obrovskými květy. 

Gymnocalycium monvillei var. steineri (foto J. Procházka)

Ano, kdopak by dneska vyséval a pěstoval G. monvillei? Jenže pokud vám kytka v květníku 10×10 udělá 6 květů a každém má kolem 12 cm v průměru, tak to snad o troše parády bude. 

Gymnocalycium carminanthum BO 130 (foto Zdeněk Podešva)

No a když se zblázní okruh G. tillianum – G. carminanthum – G. schuetzianum – G. oenanthemum, pak z toho slušně bolí oči. O rukách nemluvě, protože tihle mackové klidně vyhodí 10 cm trny, jen to fikne, no a pak se radujte z krásy rostlin při přesazování.

Gymnocalycium tillianum (foto M. Chalupski)

Řada Loricata
O těchhle kaktusech se nemusí psát, stačí napsat jména – Gymnocalycium spegazzinii, G. cardenasianum, G. bayrianum a G. armatum. A je hotovo. 

Gymnocalycium armatum, údolí Pajchu, Bolívie (foto Václav Šeda)

Gymnocalycium armatum, údolí Tomayapu, Bolívie (foto Václav Šeda)

Pan Odehnal s kolektivem napsal pro Speciál časopisu Kaktusy vyčerpávající studii, takže nic nového napsat nelze, snad jen, že mezi gymny to byla, je a bude vždycky šlechta, která není pro všechny a velkých rostlin bude vždycky jak šafránu. 

Gymnocalycium spegazzinii MT 07-303, Santa Rosa De Tastil (foto M. Tvrdík)

A pokud budou na veřejnosti, tu se jim kaktusáři budou šmahem klanět a kořit jako pámbíčkům. A ne–li, pak jsou to dubi bez smyslu pro krásu a tajemno, které kolem sebe tihle krasavci šíří.

Gymnocalycium spegazzinii B 34, Molinos, Salta (foto Zdeněk Podešva)

Řada Mazanensia
A tohle jsou kytičky mně snad z celého podrodu nejmilejší. Ani velký, ani malý, silně až velesilně vytrněný a ještě k tomu mají sametovou, matnou a nádherně barevně tónovanou epidermis. 

Gymnocalycium castellanosii MT 08-393, Loma Larga – Malanzan (foto M. Tvrdík)

Jejich květy mají jemné barvy od bílé po sytě růžovou a poznají se podle velmi silně a početně přítomných tyčinek s barevným pylem. Nejen žlutým, (G. bozsingianum, castellanosii), ale třeba i šedorůžovým až růžovým (G. mazanense, weissianum, nidulans a spol.). Kvetou bohatě a několikrát za sezonu, semen je v plodech spousta, ale nějak je není moc vidět ani ve sbírkách negymnofilů, ani na trhu.

Gymnocalycium castellanosii subsp. ferocior MT 08-412, Aqua de Ramon (foto M. Tvrdík)

Řada Saglionia
Patří sem asi jen G. saglionis, kytka to tak obyčejná, že už ji skoro nikdo nenabízí, ani nevysévá. Přitom je to jedno z nejkrásnějších gymen, veliké, divoce vytrněné rostliny s bohatou násadou krátkých urničkovitých bělorůžových květů. V každičké sbírce dělají parádu a měly by tam být tak, jako v každé sbírce nesmí chybět gruson, že. 

Gymnocalycium saglionis (foto Zdeněk Podešva)

Pan Backeberg nám ještě vymyslel rod Brachycalycium a od té doby se spousta lidí zabývá přemítáním, co tenkrát pil a jak dlouho to vyspával, neb tyhle kytky k rozeznání nejsou ani v rámci druhu, natožpak rodově odlišené. 

Sagliony se též dobře poznají podle semen, proti ostatním gymnům je mají maličká, ve srovnání s okruhem G. pflanzii obrovská a hlavně báječně klíčí a skoro moc nescípají v době po výsevu. Semenáčky jsou velmi tolerantní a báječně rychle rostou.

Gymnocalycium saglionis (foto Zdeněk Podešva)

Co říci celkově ke kultuře těchto rostlin? Jednoduše – jsou to všechno horské rostliny s vysokými nároky na spoustu slunce, čerstvého vzduchu, ranní rosy a propustné směsi, leč s dobrou zásobou živin. Kromě rostlin z okruhu G. spegazzinii a G. mazanense mně snášejí celkem vydatnou a pravidelnou zálivku v sezoně, u těchhle dvou skupin se mně osvědčuje sezonní kultura jaro – podzim – dvě zálivky a konec a dva měsíce minimálně pokoj. Pak zas jednou v srpnu a jednou ještě trochu v září a je vymalováno a bezpečno, tedy relativně.

Gymnocalycium cardenasianum var. horridispinum n. n., KK 715 (foto Zdeněk Podešva)

V zimě suchý vzduch a chladno – klidně do 10°. A vůbec ideální je pro ně volná kultura, kdy se nádherně vybarví jejich epidermis a trny, pokud mají pod kořeny trochu živin, rostou do nevídaných barev a rozměrů. A protože nám páni cestovatelé vozí stále nové objevy, nálezy a stanovištní formy, bude tato skupina rostlin stále růst a krásnět, ať už bude jakkoli početně ve sbírkách zastoupena.

Gymnocalycium pflanzii var. lagunillasense (foto Rudolf Slaba)

Podrod Pirimisemineum
No a jsme u skupiny gymen, ve kterých je značně nejasno, leč krásno, i když velmi málo vídano. Jsou to rostliny z příbuzenstva G. pflanzii – toto samo a pak ještě panem Cárdenasem pojmenované G. lagunillasense, riograndense, izozogsii, zegarrae. Všechno kytky z jednoho kadlubu a asi by měli míti pravdu moudří, kteří praví, že jsou to všechno formy G. pflanzii, kteréžto příbuzenstvo roste na obrovské rozloze východní Bolivie – tedy oblasti, kde už není hor, zato velmi teplá a vlhká vegetace. 

Gymnocalycium riograndense, údolí u řeky Rio Grande, Bolívie (foto Libor Kunte)

Že by tohle byl ten důvod, proč jich máme ve sbírkách tak málo? Ony se špatně snášejí se zimovacími podmínkami gymen z Altiplana a severní Argentiny a určitě chtějí přes zimu teploty kolem 15°. No a pak je nemějte flekatý, nebo rovnou do kýble, že ano. 

Gymnocalycium pflanzii var. zegarrae, u Entre Rios, Bolívie (foto Váckav Šeda)

S výsevy je trochu potíž, ale kdo zvládnul pěstovat pravokořenné parodie nebo aztekia, tu nebude mít problém. Jen to roste strašně pomalu, aspoň první rok, a vzhledem k vyšším nárokům na teplotu a zároveň větší vnímavosti k plísním jsou poměrně slušné propady. Pokud se mně podaří dosáhnout velikosti 1 cm, tu je po problémech celkem, až holt na tu vyšší teplotu a zjevnou neochotu vystaviti se slunci. Doporučuji u těchto rostlin na volnou kulturu zanevřít a držet je někde maličko postíněné v teplejším prostoru, byť samozřejmě dobře vyvětraném. Takové dobře založené a jabloněmi přistíněné pařeniště bude pro tyhle kytky asi to pravé na celou sezonu. Ale jsou to parádní kytky, totiž aspoň ty, co jsem měl možnost vidět jinde, takže proč ne do nich.

Povídání pro začátečníky, podle abecedy 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10
 11 | 12 | 13| 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27