|
Ceropegia fusca (1) |
Kupodivu,
první svícník, který jsem kdysi dávno dostal od jednoho neznámého
pěstitele, nebyl onen převislý svícník s hlízkami, známý pod latinským
pojmenováním Ceropegia woodii, ale překrásný svícník z Kanárských ostrovů – Ceropegia fusca.
Dlouhý
čas to pro mne byl jediný nekaktusovitý sukulent, který kraloval v mé
sbírce a tak se mu dostávalo přebohatě péče a potřebné lásky (do té
doby, než jsem nastoupil ke studiím na fakultu do Prahy). Našel jsem si
k němu zvláštní vztah a byl pro mne jakousi vstupenkou do světa
ostatních sukulentů. Když totiž po asi dvou letech poprvé vykvetl zcela
zvláštními květy, věděl jsem, že jsem propadl kouzlu nejen kaktusů, ale
zcela nepochybně i kráse ostatních sukulentů. A prapříčinou toho všeho
byl tento krásný svícník.
|
Ceropegia fusca (2) |
Roky
plynuly a já se asi po třiceti letech, dostal do míst, kde tento
svícník roste na původních stanovištích. Jeho areál rozšíření totiž
zahrnuje dva ze sedmi Kanárských ostrovů, a to konkrétně Tenerife a
Gran Canaria.
Vytváří až tři čtvrtě metru vysoký, metlovitě
větvený stonek, složený z výhonů silných jako tužka. Jejich povrch je
pokryt bílo šedým voskovitým ojíněním. Barva květů dala vznik druhovému
jménu, protože autor popisu C. Bolle byl uchvácen jejich zvláštní
purpurově hnědou barvou – proto tedy fusca nebo-li hněď. Touto barvou
se také liší od všech ostatních kanárských svícníků, které kvetou květy
se žlutými tóny.
|
Ceropegia fusca - květ |
Květy
představovaného svícníku se v našich podmínkách objevují od července do
září, v přírodě poněkud dříve. Květy jsou asi 3 cm dlouhé,
vyrůstají z jednoho základu ve skupinkách po 1–5 květech, které směřují
vzhůru. V přírodě roste prakticky od hladiny moře do nadmořské výšky
600 metrů. Vyhledává kamenná lávová pole a velmi suchá stanoviště.
Bohužel, jako všude na světě, i na Kanárských ostrovech se původní
plochy radikálně zmenšují – obzvláště pak ty, které jsou v blízkosti
moře.
|
Ceropegia woodii |
Pěstování
tohoto svícníku je zcela bezproblémové. Ten můj žil dlouhá léta,
dokonce jsem jej bez větších problémů vegetativně rozmnožil zakořeněním
jednotlivých výhonů. Nakonec nepřežil má vysokoškolská studia, kdy jsem
se ke kaktusům i ostatnímu sukulentu choval vskutku macešsky dílem
povinnostmi, dílem kvůli pražským radovánkám a zábavě… Svícník Ceropegia fusca
jsem si tedy po letech znovu pořídil. Slibuji, že se o něj budu
příkladně starati, aby mi otevřel další obzory spojené s pěstování
sukulentních rostlin. |