Pokud
do půdních substrátů přidáváte humusové složky z přírody, kompostu
apod. možná jste se setkali s touto houbičkou. Objevuje se zejména při
vlhkém letním počasí, jako bylo to letošní. Přestože letos houby moc v
lesích nerostly, vyskytovaly se poměrně často jak ve sklenících tak i v
květináčích u pokojových rostlin. Jsou to neškodné hnojníky. Jedná se
o neparasitické, saprofytní houby, které mají podhoubí závislé na
rozkládajících se organických (humusových) látkách. Proto je najdeme
většinou druhý rok po přesazení, mohou vyrůstat i dva roky po sobě –
pak se většinou humusové látky vyčerpají a houby samy od sebe vymizejí.
Rod Leucocoprinus
obsahuje několik druhů, malých, nenápadných hub, resp. se světlými,
bílými až žlutými plodnicemi, asi 6-8 cm velkými, v mladí špičatými
později deštníkovitého tvaru. Rozšířeny jsou v tropech a subtropech,
vzácně se mohou zatoulat i do temperátních pásem. V našich zeměpisných
šířkách jsou omezeny na skleníky a podobné prostředí, jako zimní
zahrady, interiéry, nezřídka se vyskytují i v kaktusových a
sukulentářských sbírkách. Taxonomicky patří mezi Agaricaceae, tj. do
čeledi pečárkovitých. Jsou mírně jedovaté, po požití nastavají
žaludeční potíže, podobně jako u nás v přírodě a zahradách široce
rozšířený rod hnojník (Coprinus). Jestli je
ve sbírce najdete, nelekejte se, plodnice v klidu odstraňte, aby až se
začnou rozkládat, je nenapadly patogenní houby, které by se mohly
přenést na pěstované rostliny.
|
