 |
| Kvetoucí Sulcorebutia heliosoides u
Tarabuquillo (1) |
Sluníčka - tak říkají někteří kamarádi
rostlinám, které byly nalezeny před pár lety a popsány jako Sulcorebutia
heliosoides – tedy podobné Rebutia heliosa.
Podle prvních fotografií a posléze rostlin se dalo soudit, že se jedná
o mimořádně vydařený pokus matky přírody. Takové rostliny chce každý
vidět růst i v přírodě. V tomto případě to mělo malý
háček. Nálezci populace nepustili žádné validní
informace o
stanovišti, než že se nachází někde v oblasti Sopachuy u obce
Tarabuquillo na pískovcových kopcích mezi četnými pískovcovými kameny.
Podle zveřejněné foto se zdálo, že kopce na kterých rostou, mají
zvláštní reliéf třívrcholového hřebenu s bílými temeny.
 |
| Kopce
u Tarabuquillo (1) |
Krajinu
kolem Sopachuy jsme měli prošlápnutou a tak se zdálo, že by se mohlo
zadařit.
Projezdili a prochodili jsme poctivě moře kopců,
ale bez úspěchu. Všude holo a prázdno, nebo jen nečetné populace forem Sulcorebutia
crispata.
Ale ty zde rostou doslova na každém kroku. Nakonec se naše časové
možnosti vyčerpaly a museli jsme s prázdnou odjet. Čekalo nás 600 km na
jih do Camargo.
 |
| Kopce u Tarabuquillo (2) |
Po
pár desítkách kilometrů jsem zahlédl vlevo od silnice budovy
zemědělského podniku, na jehož zdech jsem s obtížemi
rozluštil
slova Cooperativa a Tarabuquillo. Zvláště místopisný název se mi jevil
jako zajímavý, protože na žádné mapě jsme vesničku
Tarabuquillo
nemohli nalézt. Při obědě v Zudanez se ptám velitele, zda to též
zaznamenal, odpověď negativní a neurčitý příslib, že se tam
vrátíme, když bude čas. To jsem se zaradoval, neb v tomto případě jsem
si to přeložil jako „určitě se tam vrátíme“. Což se nakonec i stalo, a
tak jsem trochu pyšný na to, že jsem svým pozorováním přírody během
jízdy přispěl k pozdějšímu objevu, tohoto skvostu.
 |
| Lobivia
cinnabarina aff.
jižně od Tarabuquillo |
Po
čtyřech dnech jsme se vrátili z jihu a vyrazili hledat bájné Eldorádo,
pardon: Tarabuquillo. Podařilo se, je to jen taková nenápadná obec,
spíš shluk domků, na mapě to nenajdete Prvním úkolem bylo zavodnění se
v místní hospůdce. Následovala dotazovna babek na rynku. Hledáme
kaktusy v přírodě, nevíte kde rostou. Jedna stará bača se ihned
rozvzpomněla, že na kopci nad jejím domkem rostou a taky kvetou. Měla
pravdu, bylo tam spousta kvetoucích Lobivia z
příbuzenstva L. cinnabarina, hezké sic, ale
sluníčka to nebyla.
 |
|
Sulcorebutia
crispata, forma od Tarabuquillo (1) |
Vrátili
jsme se dolů na náves a zvolili jinou formu návrhu možné spolupráce. Do
větru padly věty, že tomu, kdo zná ukryt zlatě kvetoucích kaktusků a
zavede nás k nim, tomu vyplatíme určitý obolus a že se vrátíme za dvě
hodiny. Ty jsme věnovali průzkumu dalších kopců a hřebenů u
vesnice.
 |
|
Internátní škola západně Tarabuquillo |
Tam jsme
našli jen nečetné populace forem Sulcorebutia crispata
(foto) a babku indiánskou, která na nejlepších místech krmila své krávy
kaktusky bez ohledu na to, že jsou to rostliny chráněné mezinárodní
úmluvou CITES.
 |
|
Selka chránící
kaktusovou pastvinu pro své krávy |
Bez
ohledu na mé ušlechtilé úmysly toto zdokumentovat, se na mě
napřahovala, v ruce mávala provazem a kamením, při čemž neustále
štkala, že chudáci krávy nebudou mít co žrát, a Ať koukám zmizet.
Zachránil mě Fero, který ji řekl něco šťavnatého (co pochytil před lety
v Mexiku), a baba byla hned mírnější, dokonce vykouzlila úsměv.
 |
|
Šikovné obchodnice z
Tarabuquillo |
Pro
jistotu jsme odešli dolů do vesnice, uhasit žízeň a zjistit, jak
dopadla naše obchodní nabídka. Už tam čekala mladá mamina s dvěmi dětmi
a tchyní, že se rozpomněla, kde ty kaktusky viděla a že nás tam zavede
za navrženou sumu.
 |
| Tato
mladá mamina věděla a řekla |
Všechny
čtyři osoby se nacpaly do velitelského vozu a hned jsme vyrazili na
západ. U budovy internátní školy a kostelíka jsme zastavili,
že
dál se musí pěšky, asi tak 5 km. Ženský v čele zástupu gringů
přebrodily řeku. Já si tady podvrtl šikovně nemocnou nohu, takže po
další půl hodině jsem měl důvod se další výpravy neúčastnit.
Když
jsem ztratil slabší jedince z dohledu, prohlédl jsem temena blízkých
kopečků. Výsledkem byly další populace Sulcorebutia crispata,
seschlé a zatažené do země a hlavně silně spasené volně se pohybujícím
dobytkem.
 |
| Sulcorebutia crispata,
forma od Tarabuquillo (2) |
Spustil
jsem se prudkou strání nad potokem k silnici a pomalu se vracel k
autům. Všichni kampesiňos, které jsem míjel, po mě koukali dosti
nevraživě, zase jsem si po delší době připadal jako cizí a nežádoucí
element v této indiánské zemi.
 |
| Stanoviště
Sulcorebutia heilosiodes |
Po
dvou hodinách se začali vracet pohyblivější členové trestního komanda a
hned jsem věděl, že mladá skutečně znala a svůj úkol splnila.
 |
|
Pánové, můj úkol je
splněn |
Stanoviště Sulcorebuia heliosoides
bylo objeveno díky nápadu koupit know how od ochotných a pozorných
vesničanek. Nebylo to poprvé, kdy jsme nabídli peníze za informace, a
nebyli jsme první ani poslední, kdo se tak zachoval. Podobně pátral v
terénu i Lau, Ritter a Heinz Swoboda a další terénní
botanici.
 |
| Kytku
vezmeme s sebou, kdyby zase přijeli
hloupí gringos |
Získali
jsme základní údaje o podmínkách, jak tyto rostliny rostou, řadu
fotografií nekvetoucích rostlin a pár desítek semen.
 |
| Sulcorebutia
heilosiodes, nekvetoucí
rostliny u Tarabuquillo
(1) |
Bohužel
žádné kytky už nekvetly. To vše v roce 2008. Ženský si do vesnice
odnesly několik vykopaných vzorků - prý kdyby zase přišli gringové a
chtěli vidět tyhle kaktusky.
 |
| Pohled
z typového stanoviště (1) |
O
rok později jsme měli větší štěstí. Kytičky kvetly jak o závod.
Průvodce nebylo třeba a navíc se až pod hřeben táhla mizerná ale přece
jen cesta. Jako by ji campesiňos vybudovali pro nás.
 |
| Sulcorebutia
heilosiodes, nekvetoucí
rostliny u Tarabuquillo
(2) |
Okolí
typové lokality nabízí řadu dalších kopečků, kde tyto
krasavice
mohou růst. Nalezl jsem další stanoviště na druhé straně údolí, a bylo
by jistě možné dohledat další, jak je jisté při pohledu na reliéf
okolních hřbetů.
 |
| Pohled
z typového stanoviště (2) |
Opět
se potvrdila skutečnost, že jen malé množství druhů je vázáno na malé
území. Další průzkum je jen o času, vůli a zdravých nohách.
 |
| Kvetoucí
Sulcorebutia heliosoides u
Tarabuquillo (2) |
Nekvetoucí rostliny skutečně připomínají tvarem
i velikostí Rebutia heliosa. Jsou to nádherné kytky
a jejich zlatožluté květy nemají v rodu Sulcorebutia
konkurenci.
 |
| Kvetoucí
Sulcorebutia heliosoides u
Tarabuquillo (3) |
Podle
mého názoru je typové stanoviště téměř netknuté, pozorovali jsme tam
stovky, možná tisíce zcela zdravých vitálních hlaviček mezi
pískovcovými kameny, v jemné písčité půdě za doprovodu trav a jiných
bylin.
 |
| Kvetoucí Sulcorebutia heliosoides u
Tarabuquillo (4) |
Jediným
škůdcem zde zůstává volně se pasoucí skot. Stanoviště je tak kamenité,
že snad nehrozí likvidace rostlin motykou kampesiňos, ti obdělávají svá
políčka na úpatí kopců.
 |
| Roztápění
pece na chleba |
Sjeli
jsme ještě prohlédnout druhé stanoviště, kde však nic nekvetlo, za to
při zpáteční cestě jsme zastavili u chaloupky kampesiňos, kde pán domu
roztápěl pec na pečení chleba. Bylo s podivem, jak zručně cpal do pece
pichlavé větve, zatímco jeho družka stála na rohu chalupy, kouřila a
čučela střídavě na svého chlapa a na nás. Zda měla zděláno a připraveno
do pece jsme se nedozvěděli a čerstvého chleba jsme se taky nedočkali.
Škoda. Je to lahůdka, aspoň tedy já to tak hodnotím.
 |
|
Mladá žene kozy z
pastvy a přede |
Kousek
cesty dál jsme potkali stádo koz a a jejich pastýřku, která umě
spřádala surovou ovčí vlnu tradičním indiánským způsobem. Od školy jsme
frčeli přes vesničku zpět směr Tomina hledat vhodné místo na nocleh a
zhodnocení úspěšného dne. Jak to dopadlo, o tom jsem psal v zářijovém
pokračování seriálu.
