El Alto
Správně samostatné město, fakticky rozlehlé předměstí a
součást Velkého La Pazu. Údajně zde žije téměř 650 tis.
lidí a jejich počet se každoročně navyšuje o chudé
horaly, kteří se sem stahují z celé Bolívie v naději na
lepší a důstojnější život.
 |
|
Pouliční
trh na El Alto (1) |
Kamkoliv zabloudíte
pohledem, všude jen nuzná stavení typická pro příměstské
slamy. Na geologickém lomu la-pazské kotliny končí domky
a boudy chudiny hlavního města a plynule navazují na
podobné stavby El Alta. Podél příjezdové silnice z jihu
se navíc vyskytují rozsáhlé skladištní komplexy, tu a
tam dílny a malé krámky a četné hotely. Jak jsme se
mohli sami přesvědčit, jedná se většinou o „hodinové“
hotely, takže šance na klidné přespání nulové. K těmto
zařízením samozřejmě patří i četné bary, nálevny a
kořalny. Nic pro nás slušné hochy z Čech a Moravy.
K významným továrnám patří Cervecería Boliviana National
S. A. Paceña, jejíž stejnojmenný výrobek, totiž cerveza
Paceña plzeňského typu nás bude provázet po velké části
Bolívie.
 |
|
Pouliční
trh na El Alto (2) |
El Mercado
Trh na El Alto byl prakticky prvý trh bolivijského typu,
se kterým jsem se setkal. Museli jsme nakoupit zásoby na
další cestu. Dole v La Pazu nenarazíte na žádný obchod,
kde by bylo možné si vybrat a nakoupit pitnou vodu,
limonády, pivo a vše co budeme potřebovat a nemáme
z domu. Určení zásobovači se vrhají do bolivijského
Teska, zbytek bloumá po tržišti, které je všude.
Vybíráme tradiční sestavu: brambory, cibuli, mrkev,
česnek, rajčata, papriky a první trs banánů, které sem
přicestovaly z tropických údolí Yungas. Ale banány
nejsou jediné tropické ovoce, můžete sehnat cokoliv. Ale
většina ovoce je křehká a rychle podléhá zkáze. Ještě si
ho užijeme.
 |
|
Tropické
ovoce na Mercado El Alto |
Zkoušíme, zda zde funguje trh bez přívlastků. Velmi
rychle poznáváme, že nikoliv. Ceny jsou překvapivě pevné
a stálé - smlouvat můžete, pokud vás to baví, nekonečně
dlouho, můžete obcházet stánky nebo sedící trhovkyně,
ale za nižší cenu nenakoupíte, Ne a ne! Průkopník tržní
ekonomiky a šokové terapie, prof. Jeffrey Sachs,
Bolívijce pilně školil, vyrobil z nich během několika
let národ chudáků, meziroční inflaci vyhnal na desítky
tisíc %, ale tenhle primitivní zákon trhu (které tak
rychle a neomylně pochytil a prosadil náš tržní mechanik
Václav se svými kamarády), tak ten Bolivijcům do hlav
nenatloukl.
Takže zkušenost první:
Smlouvat o cenu na bolivijském mercadu můžete, ale
výsledkem nebude nižší cena, jako projev obavy trhovců
o svůj kšeft ale maximálně pár brambor, cibulí nebo
jiného produktu ke kupovanému zboží navíc. Snížená cena
nebo jakýsi bonus, je občas doprovázený nepříliš hezkým
gestem či výmluvnou mimikou trhovce.
 |
|
Pouliční
trhovkyně na El Alto |
Druhá zkušenost:
potvrdila zkušenosti jiných. Cena je tabu pro kupujícího
i prodávajícího. Potřebovali jsme koupit něco soli.
Rozhlédli jsme se po trhu a rozhodli se, že dáme utržit
dětem, které zde pilně prodávaly. Měli jsme jednu 2 Bo
minci, a byl problém. Děti neměly drobné. Zoufale běhaly
od trhovkyně k trhovkyni a chtěly rozměnit. Dlouho se
nedařilo. Byl jsem rozhodnutý, že tu jejich snahu ocením
a nechám jim celých těch asi 7 Kč. (pro ně jistě
bohatství). Za žádnou cenu na tohle řešení nepřistoupily
a po desetníkách nosily mince, až to bylo správně.
 |
|
Ïndiánky
na trhu v El Alto |
S podobným jednáním jsem se setkal později opakovaně a
přesvědčilo mě to o tom, že Bolívijci jsou pracovití,
čestní, s vysokým smyslem pro fér hru a totéž očekávají
od svých hostů. Během cest jsem byl svědkem situací, kdy
někteří z kolegů tuto zásadu nectili, a bylo mě hambno.
 |
|
Prodej skopového na trhu v El Alto |
Na trhu se prodává i maso, nebo třeba celé kýty
skopového. Zajímavé bylo pozorovat trhovce, kteří
prodávali ryby, ulovené v jezeře Titicaca. Mimo několika
větších ryb se jednalo o mrňousky, spíše grundle
velikosti 12 až 15 cm. Prý se ty druhy jmenují boga,
čapla a umantú, všechny z rodu Orestias, nebo-li
vysokohorských halančíků. Rybáři je loví do sítí
vlečených rákosovými čluny yampu. Za dob říše Inků,
putovaly největší ryby systémem kurýrů přes hory a údolí
přímo na stůl vládců.
 |
|
Prodej
rybek z jezera Titicaca na trhu v El Alto |
Vedle trhovkyň se zeleninou se zde prodávaly otýpky
řezaných květů a otepi vojtěšky, nádobí všeho druhu,
nápoje a oblíbené přeslazené želatiny s bílkovým sněhem,
Dosti se musely otáčet i ženy, které prodávaly vařené
pokrmy, polévky a směsi, kterým jsme souhrnně říkali
blivajzy. Domácím dosti chutnalo, my byli ještě
přejedení z domu a bylo třeba vytrávit aspoň do
Cochabamby. U stolků prožívaly společné chvilky celé
rodiny.
 |
|
Rodinná
siesta na El Altu |
Co nás zaujalo, byla
holičská oficína pod širým nebem. Asi 8 holiček pomalu a
pečlivě stříhalo děti, žádné módní vychytávky, klasika -
podle hrnce se tomu u nás říká.
 |
|
Pouliční
holičství širým nebem na El Alto |
Severním Altiplanem
Altiplano je název náhorní plošiny, po Tibetské plošině
druhé nejrozsáhlejší na Zemi. Nachází se ve vnitrozemí
Jižní Ameriky, převážně na území Bolívie a Peru a
částečně zasahuje do Chile a na sever Argentiny.
Průměrná nadmořská výška je 3 300 m. Západní a východní
stranu ohraničuje horský řetěz And (Cordillera
Occidental a Cordillera Central) s početnými aktivními
vulkány, severní jezero Titicaca, a na jihu se nachází
jedno z nejsušších míst na zemi - poušť Atacama.
 |
|
Severní
Altiplano (1) |
Samotná oblast
Altiplana je řídce osídlená, hustěji zalidněné je území
v okolí jezera Titicaca a hornické oblasti, kde se stále
těží stříbro, měď, cín a zinek. Altiplano je známé též
nejvýše položenou železniční tratí, spojující města
Cusco a La Paz. Železnice protíná zemi od severu až po
chilskou Antofagastu, ale velká její část je dnes
nefunkční a přepravu zajišťuje kamionová doprava.
Silniční síť je zde poměrně hustá a relativně udržovaná.
Asfaltový povrch si užijete od La Pazu po Chalapatu na
jihu a do Cochabamba pod Centrální vysočinou. Ostatní
silnice jsou prašné, resp. kamenité a po srážkách
i vydatně blátivé, často vedou suchými koryty řek.
 |
|
Severní
Altiplano (2) |
Podnebí
Životní podmínky na Altiplanu ovlivňuje klima, které je
chladné a suché. Příčinou je deštný stín And, který
zachytává mraky proudící od Pacifiku. Průměrné roční
teploty se pohybují v intervalu 3 až 12 °C (maxima kolem
24 °C, minima kolem -20 °C), roční úhrn srážek
představuje 200 až 800 mm/m², po
většinu roku převládá v oblasti suché, studené, větrné,
ale slunečné počasí. Při cestě Altiplanem jsou vidět
četné větrné víry a malá, nebo větší tornáda. Naprostá
většina srážek spadne v letním období listopad - květen,
velmi často ve formě deště a sněhové krupice, která
přikryje i kulturní plodiny, aniž by vážně poškodila
místní odrůdy brambor (místní rolníci znají údajně kolem
1000 odrůd!). Ty jsou na tyto podmínky skvěle
adaptovány. Je to drsný kraj, osídlený tvrdými a
otužilými lidmi. Evropané a nahodilí návštěvníci v
těchto krajích trpí zimou a větry, a situace není o
mnoho lepší ani ve městech, kde se obvykle netopí.
 |
|
Severní
Altiplano - vesnička campesiños |
Vznik
Vznik Altiplana je datovaný na konec druhohor, když
vlivem tektonických pohybů nastal v oblasti pokles a
následná masivní sedimentace. Později, v miocénu, se
začala vulkanická aktivita v Cordillera Occidental,
která překryla vrstvu sedimentů lávovými proudy a jinými
sopečnými produkty. V období pleistocénu byla celá
oblast zalitá vodou - jezero Ballivián. Začátkem
holocénu jezero vysychá, jeho zbytky představují jezera
Titicaca a Poopó a oblast dostává dnešní podobu. Náhorní
plošina Altiplano leží opravdu vysoko, průměrná
nadmořská výška je mezi 3 600 až 3 800 m.
 |
|
Největší
jezera Lago
Titicaca (1) |
Severní a jižní Altiplano se od sebe poněkud liší. Na
jihu je krajina mnohem kamenitější a skalnatější, na jih
od Orura se rozprostírá mělké jezero Lago Poopó a ještě
jižněji dvě solná jezera Lago Coipasa a Lago (Salar)
Uyuni. Oblast hraničící s Chile představuje
vysokohorskou poušť- puno, jsou zde turistům dobře známá
jezera Laguna colorada a Laguna verde, horský předěl
Západní Kordilierou a přechod do pouště Atacama. Na jihu
přechází Altiplano do náhorních plošin v severní
Argentině v provincii Yuyuy a Salta.
Severní Altiplano končí u největšího jezera - Lago
Titicaca. Krajina je zde mnohem plošší a představuje
mírně zvlněnou pahorkatinu, na které je patrné dávné
osídlení člověkem. Pastviny střídají obdělávaná políčka,
na kterých se po tisíciletí pěstují tradiční plodiny -
brambory, quinua a boby. Na chráněných místech jsou
shluky stavení a obydlí horských indiánů.
 |
|
Největší
jezera Lago
Titicaca (2) |
Hospodářské plodiny
Altiplana
Boby, quinua a brambory patří mezi nejčastěji pěstované
rostliny Altiplana
Boby - lupina proměnlivá (Lupinus
mutabilis) obsahuje v semenech 26 až 28 % bílkovin a
všechny esenciální aminokyseliny, takže představují
ideální zdroj tam, kde chybí bílkoviny živočišného
původu. Semena však obsahují jedovaté aminokyseliny, ale
těch se lze zbavit opakovaným proplachem vodou a
následným vařením. K namáčení se výborně hodí horské
bystřiny stékající z úbočí hor.
 |
|
Sídla vysokohorských zemědělců a obdělávaná políčka |
Quinua - merlík čilský
(Chenopodim quinoa), aymarsky „hupcha“, je
jednoletá rostlina z čeledi merlíkovitých, dorůstající
až 2 m výšky, která se v horách Jižní Ameriky pěstuje už
několik tisíc let. Drobná semínka obsahují množství
esenciálních aminokyselin a dalších tělu prospěšných
látek. Obvykle se vaří jako rýže, ale vyžadují určitou
úpravu předem. Obsahují totiž hořké saponiny, které však
lze dobře vymýt, ale semínka se musí rychle vysušit,
protože jinak rychle klíčí. Quinua je nejcennější
semennou plodinou indiánů.
 |
|
Políčka s
boby a quinuou |
Kañawa – merlík bledý
(Chenopodium pallidicaule) je další plodina
z čeledi Chenopodiaceae, je blízká u nás známému
a pěstovanému amarantu. Je to plodina velmi výnosná,
průměrná sklizeň je asi 1,4 tuny na hektar.
Brambory - lilek brambor
(Solanum tuberosum) domorodci znají kolem 1000
odrůd, které se liší velikostí, barvou slupky i dužiny,
a jsou na zdejší podmínky skvěle adaptovány. Campesiños
je dovedou vypěstovat velmi vysoko v horách, setkal jsem
se se zcela sněhem zapadlými políčky brambor i 4 500 m
nad mořem. Bylo zajímavé sledovat, jak se na tržnicích
vysoko v horách prodávají brambory z loňské sklizně.
Kolem Aiquile a Zudañez už
brambory kvetly a kolem Padilla a Valle Grande se
prodávala již čerstvá úroda. Podle vlastní zkušenosti se
místní odrůdy nepříliš odlišují od našich kulturních
odrůd, snad jen tím, že jsou více škrobnaté, chcete-li
moučné. Za zvláštní pochoutku považují domorodci odrůdu,
kterou nazývají chuďas (čuňas). Jsou to brambory
skladované v mrazivých oblastech, takže dojde k jejich
zmrznutí částečné lyofilizaci, uvařené chutnají poněkud
nasládle a dužinu mají v odstínech hnědé, šedé až černé.
V hospodách jsme se s nimi nesetkali, jen na tržnicích,
kde je pouliční trhovkyně podávají jako přílohu
s vařenými hlízkami oka.
 |
|
Políčko na
severním Altiplanu - quinua (vyšší nachově
zabarvené rostliny) a boby |
Oka - šťavel hlíznatý
(Oxalis tuberosa). Ty jsou velmi chutné,
nasládlé a silně škrobovité. Podobně jako brambory i oka
byla dovezena na jiné kontinenty právě jako alternativa
brambor. S výjimkou Nového Zélandu se však jejímu
pěstování příliš nedaří. Nejsou zdravotně zcela
bezpečné, protože obsahují značné množství kyseliny
šťavelové.
Uljuku - melok hlíznatý
(Ullucus tuberosus), španělsky ullucu, olluco,
melloco, papa lisa. Další hlíznatá, typicky andská
plodina, pěstuje se v Bolívii, Peru a Ecuadoru.
Mashva (mashua) -
lichořeřišnice hlíznatá (Tropaeolum
tuberosum). Podobně jako předchozí plodiny je
pěstována pro škrobovité hlízky, ve kterých je až 14 %
škrobu a cukru a 10-16 % proteinů.
 |
|
Obdělávaná políčka
na Altiplanu |
Vojtěška – tolice vojtěška
(Medicago sativa) se pěstuje ve všech částech
Bolívie, setkali jsme se s jejím prodejem i na Altiplanu.
Jen malá část slouží jako potravina pro lidi - ve formě
salátů, setkali jsme se s prodejem vojtěšky ve všech
městech Bolívie. Nejčastěji se samozřejmě jedná o zelené
krmivo pro domácí zvířata, nebo se suší na doby méně
příznivé.
