Hlavní města
Bolívie má dvě hlavní města, historicky a ústavou dané
SUCRE a faktické hlavní město LA PAZ, kde dnes sídlí
parlament, vláda a president. La Paz funguje jako hlavní
město od roku 1899. Obě tato města stojí za návštěvu a
prohlídku.
 |
|
Pohled na
Sucre z Cerro Churuquella (1) |
Sucre dříve známé jako
Charcas, La Plata a Chuquisaca (město čtyř jmen) je
oficiální hlavní město Bolívie a hlavní město
departementu Chuquisaca. V roce 1991 bylo zařazeno do
Seznamu světového dědictví UNESCO. Je sídlem Nejvyššího
soudního dvora, Ústavního soudu, Soudní rady a Hlavní
republikové prokuratury.
 |
|
Pohled do
moderního centra Sucre |
Město, které má v
současnosti asi 230 000 obyvatel, se nachází ve středu
jižní části země v nadmořské výšce 2790 m, což z něj
činí jedno z nejvýše položených hlavních měst na světě.
 |
|
Pohled na
Sucre z Cerro Churuquella (2) |
Historie
Město založil 29. září 1538 Pedro de Anzures, který je
pojmenoval Ciudad de la Plata de la Nueva Toledo (Město
Stříbra z Nového Toleda), poté se začalo užívat zkrácené
jméno La Plata (Stříbro). Zdejší území obývali Indiáni
Čarkové, kteří však Španělům nekladli žádný odpor.
 |
|
Pohled na
historické centrum Sucre (1) |
Záhy město nabylo
velké důležitosti díky blízkosti dolů v Porco a v Potosí.
Roku 1559 zřídil v La Platě král Filip II. Královský
soud Charcas (Real Audiencia de Charcas) s působností
nad oblastí pokrývající dnešní Paraguay, jihovýchodní
Peru, severní Chile a Argentinu a velkou část Bolívie.
Do roku 1776 bylo součástí místokrálovství Peru, poté
bylo připojeno k místokrálovství Rio de la Plata. V roce
1609 bylo ve městě založeno arcibiskupství a v roce 1624
Universidad Mayor, Real y Pontificia de San Francisco de
Xavier de Chuquisaca, jedna z nejstarších univerzit na
americkém kontinentu. Do 18. století byla La Plata
soudním, kulturním a náboženským centrem regionu.
 |
|
U pomníku
Jaime de Zudanez |
25. května 1809 vyšli
studenti univerzity, následovaní občany města do ulic
s požadavkem o propuštění Jaimeho de Zudáneze, jenž byl
toho dne obviněn a uvězněn za „spiknutí“, a odstoupení
Ramóna Garcíi de Leóna y Pizarra, předsedy Královského
soudu Charcas. Ještě téhož dne byl Jaime de Zudánez
propuštěn. Chuquisacká revoluce, známá jako První
osvobozenecký výkřik v Americe, byla podle některých
historiků jiskrou, jež zažehla boj za nezávislost
v Latinské Americe. Roku 1825 bylo podpisem v zámečku
Casa de la Libertad (Dům svobody) stvrzeno založení
Bolivijské republiky.
 |
|
Casa de la
Libertad na Plaza de 25. de Mayo |
Poté, co se město
stalo metropolí Bolívie, bylo v roce 1839 na počest
hrdiny bojů za nezávislost Antonia Josého de Sucre
překřtěno na Sucre. Po ekonomickém úpadku Potosí Sucre
ztratilo svůj dřívější význam, což bolivijskou vládu
motivovalo k tomu, aby roku 1899 přemístila své sídlo do
La Pazu.
 |
|
Pohled na
historické centrum Sucre (2) |
Turismus
Tisíce turistů, kteří každoročně navštíví Sucre,
obdivují především jeho historické jádro, ale velkému
zájmu se rovněž těší paleontologické naleziště Cal Orcko,
 |
|
Pohled
přes centrum Sucre, na obzoru kouří
cementárna,
je zde naleziště stop dinos Cal Orcko |
nacházející se několik
kilometrů od města v těsné blízkosti cementárny, dále
různé archivy a historické dokumenty, jako je např.
první vlajka Argentiny, která je uložena v Casa de la
Libertad.
 |
|
Národní
knihovna |
Národní knihovna
uchovává více než 100 000 svazků vydaných od roku 1493.
Cílem turistů je také františkánský klášter La Recoleta,
jenž stojí na úpatí kopce Cerro Churuquella.
 |
|
Pouliční
tanečnice v Sucre |
Pobyt v Sucre je velmi
příjemný. Turisté zde netrpí výškovou nemocí, jako v Potosí,
nebo La Pazu, teploty jsou velmi příjemné jak v zimním,
tak letním období, kdy však přicházejí bouře a
krupobití. Jakkoliv se zdá Sucre čisté a upravené,
v ulicích se setkáte s pobíhajícími domácími zvířaty a
toulavými psy.
 |
|
Prasáci -
úklidová četa |
Architektura
Bílé město s červenými prejzovými střechami. Tak jsem
Sucre viděl během své první návštěvy Bolívie, aniž bych
tušil, že přezdívkou Bílé město se Sucre dávno honosí.
 |
|
V centru
Sucre |
Sucre je jedním z měst
s nejlépe zachovalou španělskou architekturou v Americe.
Nachází se zde náměstíčka, zahrady a parky se žulovými
kašnami, tvořící dohromady harmonický celek.
 |
|
V centru
Sucre |
Zdi většiny budov jsou
bílé, díky čemuž získalo Sucre přezdívku Bílé město. Ať
vystoupíte v Sucre na jakékoliv vyvýšené místo, máte pod
sebou moře úhledných bílých budov, které jsou nejčastěji
kryty pálenou krytinou cihlově červené barvy.
 |
|
Kostel a
klášter sv. Františka Xaverského |
Jestliže úhlednost a
čistota staveb platí pro městskou zástavbu, o to více
pro kostely a jiné významné budovy.
 |
|
Zvonice
jezitského kostela sv. Františka Xaverského |
Sucre se vyplatí
projít, protože s autem se snadno ztratíte uprostřed
ulic a náměstíček. Po několika návštěvách bych zvládnul
průjezd městem ze směru od Tarabuca na Potosí, horší je
to s výjezdem na sever směr Rio Grande a Aiquile a
samozřejmě i opačný směr. Může za to i skutečnost, že
neexistuje jakýkoliv obchvat a nákladní i osobní doprava
se valí ze všech stran přes historické centrum měst.
 |
|
Katedrála
Capilla de Virgen de Guadalupe |
Ovšem krásu
historických a významných budov nejlépe poznáte při pěší
procházce. Potkáte zde nejen mnoho turistů a celé
skupiny domorodců z okolí města. Například je zde mnoho
prodejců suvenýrů z nedalekého Tarabuca a Presta,
městeček proslulých tradiční ruční výrobou.
 |
|
Zvonice a
portál katedrály Capilla de Virgen de
Guadalupe |
K církevním stavbám
patří kostel svatého Lazara z roku 1544, což je
nejstarší kostel na jižní polokouli, kostel Milosti,
klášter svatého Františka Xaverského a katedrála Capilla
de Virgen de Guadalupe, jež se začala stavět v roce 1571
a dokončena byla o sto let později.
 |
|
Portál
katedrály Capilla de Virgen de Guadalupe |
Mezi další významné
památky se řadí budovy nemocnice (1544), arcibiskupství
La Plata (dnes Chuquisaca), univerzity a Nejvyššího
soudního dvora. Samozřejmě nejvýznamnější památkou je
Casa de la Libertad na náměstí 25. de Mayo. Zde byla
6. srpna 1825 vyhlášena nezávislost Bolívie a Sucre
stanoveno jako hlavní město Bolívie. Osvobozená a
nezávislá země byla pojmenována po Simonu Bolivarovi,
osvoboditeli jižní Ameriky, který byl současně jmenován
doživotním presidentem osvobozeného Horního Peru. To vše
se stalo proti vůli Simona Bolivara.
 |
|
Nejvyšší
soudní dvůr |
Pár vět o Simonu Bolivarovi
Simon José Antonio de la Santísima Trinidad Bolivar y
Palacios Ponte Blanco - El Libertador - osvoboditel.
Přesto, že byl ve své době Bolivar zrazen a jeho ideály
se nenaplnily, Simon Bolivar se dnes v ižní Americe
těší neskonalé úctě. Svědčí o tom například to, že jeho
rodná země, Venezuela, nese oficiální název República
Bolivariana de Venezuela (Bolivarovská Venezuelská
republika). Podle Simona Bolivara bylo pojmenováno nejen
osvobozené Horní Peru – Bolívie, ale i dvě měny jižní
Ameriky - bolivijský boliviano a venezuelský bolivar.
Venezuelské revoluce
se Bolivar přímo neúčastní. Když roku 1810 junta
v Caracasu prohlásila nezávislost, vyslala Bolivara jako
vyjednavače do Anglie. Dne 2. března 1811 zasedá
Venezuelský kongres. V roce 1812 se Bolivar účastní
neúspěšného povstání venezuelských republikánů pod
vedením Franciska de Mirandy. Po Mirandově kapitulaci
pak v Cartageně organizoval ozbrojené síly, které se
1813 zmocnily Caracasu; Bolivar získal titul Osvoboditel
(El Libertador) - ten mu přiřkla 14. října 1813
Caracaská rada. V roce 1816 se opět vrátil s vojskem a
dobyl Angosturu (dnešní Ciudad Bolivar), která se stala
sídlem revoluční vlády. Po vítězství u Boyacá 1819 byla
velká část Nové Granady osvobozena a začlenila se do
Velké Kolumbie (stát na území dnešní Venezuely,
Kolumbie, Panamy a Ekvádoru), vytvořené na kongresu v Angostuře;
Bolivar bojuje za svůj sen o jednotné Jižní Americe a
stává se prezidentem Velké Kolumbie.
Další vítězství nad
španělskými vojsky v letech 1821 až 1822 upevnila
Bolivarovo postavení. Bolivar přispěl k osvobození Peru
a roku 1821 byl zvolen jeho prezidentem. Definitivní
porážku Španělům zasadili v roce 1824 Bolivar u Junínu a
Sucre u Ayacucha. Roku 1825 bylo Horní Peru na jeho
počest nazváno Bolívie. Peru Bolívii uznává a zasílá jí
návrh ústavy. Tentýž rok předkládá svoji demisi na úřad
prezidenta. Není však přijata. Nicméně jeho plán na
vytvoření panamerické federace není 1826 přijat
kongresem latinskoamerických států v Panamě. Předkládá
svoji demisi na úřad prezidenta. Velkou Kolumbií zmítaly
stále větší rozpory, které Bolivar nebyl s to zvládnout.
Ve funkci vrchního vojenského velitele Venezuely
potvrzuje José Antonia Paéze a říká mu, že má „právo
odpovědět na nespravedlnost spravedlností a na zneužití
síly odepřením poslušnosti“ Bogotskému kongresu. To se
nelíbí jeho místopředsedovi Santaderovi, Bolivarovu
někdejšímu spojenci. V dopise 16. března se se
Santaderem Bolivar definitivně rozchází. V těchto letech
dále sílí separatistické sklony ze stran Peru a Bolívie.
Proto je 27. srpna 1828 vydán dekret diktatury, který
Bolivarovi přisuzuje neomezenou moc. Bolivar ruší úřad
viceprezidenta a Santadera jmenuje velvyslancem ve
Spojených státech amerických, 28. září 1828 je na
Bolivara spáchán atentát, který však šťastnou souhrou
náhod přežil.
 |
|
Divadlo de
Grand Mariscal Sucre |
Zklamaný Osvoboditel
odstupuje z venezuelského prezidentského úřadu Velké
Venezuely. Za svého nástupce doporučuje Sucreho, který
je však krátce na to zavražděn. Navrhne tedy Paéze,
přičemž prohlásí, že jestli bude zvolen právě Paéz, dá
se mu on - Bolivar - jako voják plně k dispozici. Dne
20. ledna 1830 se zřizuje Kolumbijský kongres. Bolivar
skládá funkci kolumbijského prezidenta a dále podporuje
Paéze. Zvolen je však Joaquín Mosquera. Ten Bolivara
žádá o podporu své vlády. Bolivar sic znechucen ji mu
přece jen poskytne, aby zabránil případnému krveprolití.
Pak se vyčerpán a zklamán odchází do ústraní.
 |
|
Předměstí
Sucre |
Bolivar, nemocný
tuberkulózou, zemřel 17. prosince 1830 na statku San
Pedro Alejandiro. Jeho myšlenka sjednocených států Jižní
Ameriky se nenaplnila, přesto přispěl rozhodující měrou
k osvobození Jižní Ameriky z područí Španělska.
Presidentem Bolívie byl od 12. srpna 1825 do 29.
prosince 1825. Bolivar měl svůj velký sen, vytvořit
velké Spojené státy Latinské Ameriky. Roku 1839 byla La
Plata přejmenována na Sucre na počest maršála Jose
Antonia de Sucre, významného vojevůdce osvobozeneckých
vojsk Simona Bolivara.
 |
|
Severní
předměstí Sucre |
Město Sucre má
samozřejmě i svá chudší předměstí. Na severním konci
Sucre žije dnes i p. Brian Bates se svojí ženou, kočičím
fraucimorem a kolekcí kaktusů, které sem přemístil během
svých četných cest po Bolívii.
 |
|
Autobus
Dodge před kostelem sv. Františka |
Dopravu uvnitř města
zajišťují četné minibusy, podobně jako ve všech větších
městech Bolívie, které jsou doplněny typickými pestrými
autobusy zn. Dodge a taxislužbou.
 |
|
Cero
Churuquela z předměstí Sucre |
Po ulicích se pohybuje
množství mladých lidí. Jsou to studenti zdejší
university a dalších vysokých škol, které v Sucre jsou.
Universita v Sucre je jedna z nejstarších v Jižní
Americe, Universidad Mayor, Real y Pontificia de San
Francisco Xavier de Chuquisaca byla založena v roce
1624.
 |
|
Nádvoří La
Ricoleta, františkánského kláštera
na úpatí dvouvrcholového Cerro Churuquella |
Na jednom z vrcholů
Cerro Churuquella je malý poutní kostelík, ke kterému
vede křížová cesta.
 |
|
Konec
křížové cesty na Cerro Churuquella |
Prostor kolem
kostelíku slouží jako veřejné tábořiště, kde se dá
kempovat, rozdělat oheň a opékat třeba berana. Že se to
děje často, je patrné z přítomnosti četných kosterních
pozůstatků, které se všude kolem povalují.
U křesťanského kostela poněkud nezvyklá podívaná.
 |
|
Zbytky po
pikniku |
Jednu noc jsme zde
také přečkali. Byli jsme zvědaví, zda zde ještě
nalezneme typové Sulcorebutia caniguerallii a
ráno časně po východu slunce jsme prohledávali kamenitý
terén. Rostliny jsme nalezli, i když je jich dnes už jen
několik desítek trsů. Vzhled rostlin ukazuje, že podobný
krátkotrnný pectinátní typ se v našich sbírkách téměř
nevyskytuje. Formy, které rostou východně od Sucre směr
Yamparez, jsou jiné, štětinaté a drobnější.
 |
|
Sulcorebutia caniguerallii, typ |
Bylo by žádoucí
materiál ve sbírkách osvěžit novými rostlinami, ale
nepodařilo se nalézt žádné zralé plody.
Zastávka u františkánů v klášteře La Ricoleta
Hned po příjezdu na nádvoří jsme se setkali se skupinou
svatebčanů středního věku.
 |
|
Svatebčané
na La Ricoleta |
Na balustrádě na
západním okraji nádvoří se budili trhovci a rozkládali
svůj tovar. Byli to většinou campesiňos z Tarabuca a
Presta s typickými pletenými a tkanými výrobky.
 |
|
Prodej
suvenýrů na ochozu kláštera La Ricoleta |
Daly by se zde vybrat
krásné rukodělné suvenýry, ale jsme na samém začátku
expedice, tak jen prohlížíme a typujeme, co by se
hodilo.
 |
|
Prodavač
rukodělných výrobku na La Ricoleta |
Hlavně však pozorujeme
probouzející se město pod námi, historický střed,
předměstí a moderní budovy, které se zde objevují
v posledních letech.
 |
|
Pohled na
historické centrum Sucre |
Příště se vypravíme do nejvýše
položeného hlavního města světa, La Pazu.
