Město v kotli – La
Paz
Náhorní plošina Altiplano se na bolívijském území mírně
svažuje směrem k La Pazu. Okolní krajina je docela
zelená a zemědělsky obdělávaná. El Alto, předměstí La
Pazu, leží ve výšce 4061 m n. m. a je zde mezinárodní
letiště La Paz – El Alto. Někdy se sice uvádí jako
samostatné město, ale se svými 650 tis. obyvateli
představuje s La Pazem jeden funkční celek, který je
největším městem v Bolívii.
 |
|
La Paz,
město v kotli |
El Alto
Letiště El Alto je jedním z nejvýše položených letišť
světa, leží 4061 m nad mořem. V této výšce je vzduch již
tak řídký, že startovací dráha musí být mnohem delší,
než jinde. V tomto konkrétním případě měří ranvej více
než 5000 m. Při přistání máte strach, že se letadlo
rozplácne na betonové ploše, dosednutí je opravdu
razantní. Mnohem dramatičtější je start. Těch 5 km
rozjezdu je více než dvě minuty strašlivého drcání a
obav, že letadlo spadne do kotle před sebou.
 |
|
Cerro
Illimani z letadla |
Naštěstí se to vždy
nějak podaří a těžký kovový pták se odtrhne od země a
zamíří přímo proti ledové hoře, Cerro Ilimani. Piloti
vytočí k jihu, elegantně minou posvátnou horu, na kterou
cestující po celou dobu hypnotizují v očekávání
nejhoršího. Za Illimani se objeví nekonečné zasněžené a
zaledněné hřebeny a vrcholy Centrálních And a masivu
Monte Tunari nad Cochabambou. Ten let mezi horkými
velikány, pokrytými věčným sněhem a ledem je úchvatný a
nezapomenutelný zážitek.
 |
|
Výhled na
Huyana Potosi, Cerro Illimani |
Přistání na El Altu
ještě před pár roky znamenalo pro cestující velké
nebezpečí. Někteří jen velmi těžko snášeli prudkou změnu
nadmořské výšky a trpěli náhle propuknuvší výškovou
nemocí. Zvláště nebezpečné to bylo pro lidi
s onemocněním kardiovaskulárního systému, ti často
nebyli schopní ani sjezdu do kotle La Pazu a nejbližším
spojem odlétali pryč.
 |
|
Pouliční
trh na El Alto |
Silnější jedinci dostali hned na
letišti silný kokový čaj a po hodině dvou byli přípraveni k transportu dolů do města. Kokový čaj je na
problém soroche (výškové nemoci) vyzkoušený a spolehlivý
prostředek. Při jedné z cest nám pan hoteliér nabídl a
hned nechal přinést čaj z koky, který jsme vypili, což
se ukázalo jako chyba. Výškovou nemocí jsme totiž
netrpěli, zato do rána jsme nezamhouřili oko. Takže čaj
koku normálně fungující člověk nepotřebuje!
 |
|
Pouliční
holičství na El Alto |
Kotel před námi
Samo letiště na El Alto je jen kousek od hlubokého
kotle, v kterém leží město La Paz. Město El Alto leží
prakticky na rovině. Auto jede dál a najednou vidíme pod
sebou předměstí, vlastně shluky obydlí městské chudiny.
Projede se pár kilometrů předměstím a vyjedete na
městský přivaděč dálničního typu, kterému zde říkají
Autopista.
 |
|
La Paz -
pohled do kotle |
Ta se postupně proplétá po svazích kaňonu, některá údolí
překonává po mostu. Kousek za stanovištěm policajtů
zastavujeme a kocháme se neskutečnými pohledy dolů do
údolí na to zvláštní město. La Paz! Je to zvláštní, ale
zajímavý pohled. Město leží v hlubokém údolí, zaříznutém
do náhorní plošiny Altiplano, na které leží El Alto.
Údolí má místy až kaňonovitý charakter a tisíce domečků
se šplhají směrem vzhůru do prudkých svahů.
 |
|
Autopista,
městský přivaděč dálničního typu |
Autopista je v podstatě jedinou možností, jak se dostat
do dolů do města. Pojedeme skoro hodinu a kolem nás
kolem dokola domy, domky a přístřeší, přilepené do stěn
kaňonu jako velké včelí plásty pro lidi. Většina domů má
železobetonový skelet, vyzděný pálenými (ale i
nepálenými) cihlami a plechem. Ty cihly kladené na štorc
moc prostor neteplí, takže středoevropan uvnitř trpí
zimou a přemýšlí, jak to ti indiáni vydrží. Je ale
dokázáno, že těla obyvatel vysokých poloh se v průběhu
tisíciletí adaptovala tvrdým podmínkám. Jejich hrudní
koš se zvětšil a rozšířil, takže jejich plíce vdechnou
větší objem řídkého vzduchu. Jejich cévy jsou schopny
rovněž rozšíření a lepší prokrvení znamená, že jejich
těla i končetiny jsou teplé i v chladu. Tohle funguje u
bílé rasy jen ve speciálních případech a dlouhodobém
tréninku (horolezci, dálkoví plavci).
 |
|
Dálnice
protíná El Alto a končí uprostřed La Pazu |
Sledujeme dominanty města, jednou ze zajímavých je
zelený obdélník stadionu, který je nejvýše položeným
fotbalovým stadiónem světa - Estadio Hernando Siles.
Tento stadión byl pojmenován po prezidentu Bolívie
Hernandu Silesovi, který zastával nejvyšší úřad v letech
1926–1930. Stadion byl otevřen v roce 1931 a dnes má
kapacitu 41000 diváků a leží v nadmořské výšce 3637 m n.
m. a je to nejvýše položený stadion na světě, kde se
hraje kvalifikace pro MS. Stadion je strašákem i pro
takové fotbalové giganty, jako jsou Brazílie nebo
Argentina, jejichž borci nemohou zdejší nadmořskou výšku
doslova vydýchat.
V roce 1993 tady
například v kvalifikaci pro MS 1994 senzačně porazila
Brazílii 2:0. Byla to první porážka Brazílie v
kvalifikaci na MS po 20 letech. A Brazílie rozhodně
neměla slabý tým, vždyť o rok později na MS zvítězila!
Bolívie tehdy dokonce postoupila na mistrovství světa. V
kvalifikaci na MS 2010 v Jižní Africe pak Bolívie
rozdrtila 1. dubna 2009 na tomto stadionu Argentinu 6:1,
což byl pro Argentince nejhorší debakl za posledních 60
let. Ve stejné kvalifikaci pak Bolívie porazila doma i
Brazílii 2:1. Tentokrát však na MS Bolívie nepostoupila.
Jednak venku hraje Bolívie o mnoho hůře a ani doma se jí
nedařil tolik jako jindy – porazila sice Argentinu a
Brazílii, ale prohrála tu naopak s Venezuelou a
Ekvádorem.
 |
|
Estadio
Hernando Siles |
Přesto došla
fotbalovým velmocem trpělivost a stěžovaly si u FIFA na
to, že Estadio Hernando Siles je díky své nadmořské
výšce neregulérní. FIFA jim v roce 2007 vyhověla a
zavedla pravidlo, podle kterého se kvalifikační zápasy
smí hrát v maximální výšce 2500 m n. m. V Bolívii toto
rozhodnutí vyvolalo samozřejmě bouři nevole a dokonce
samotný prezident Bolívie Evo Morales intervenoval v tom
smyslu, že FIFA diskriminuje andské země (podle
uvedeného pravidla by se nesmělo hrát ani například
v ekvádorském Quitu). FIFA nakonec ustoupila. Výšková
hranice pro kvalifikační zápasy byla zvednuta na 3000 m
n. m. a speciálně pro Estadio Hernando Siles v La Pazu
byl vydána výjimka. Kvalifikace se zde tedy bude hrát
dál. Soupeři, třeste se!
La Paz
La Paz je jedním ze dvou hlavních měst Bolívie. Tím
druhým je o mnoho menší Sucre. Sucre je „hlavnější“,
protože má oficiálně titul „ústavní hlavní město“ a je
hlavním městem mnohem déle, sídlí v něm však jen
Nejvyšší soud a Ústavní soud. La Paz je sice pouze
„administrativním hlavním městem“, fakticky je však
hlavním městem Bolívie mnohem více než Sucre, protože
zde sídlí prezident, vláda a parlament. Samotný La Paz
(v úředních hranicích) má necelých 900 tis. obyvatel a
je druhým největším městem Bolívie.
 |
|
La Paz (1) |
Největším městem Bolívie je totiž Santa Cruz de la
Sierra, který má 1,3 milionu obyvatel. Celá metropolitní
oblast La Pazu je ovšem podstatně větší, žije zde přes 2
miliony obyvatel. S La Pazem je spojené město Viacha a
již zmíněné El Alto. El Alto, které má asi 650 tis.
obyvatel. El Alto je nejvýše položeným velkým městem
(„city“) světa. Tento titul tedy nepatří Potosí, jak se
často mylně uvádí.
 |
|
La Paz (2) |
Zatímco střed města
Potosí leží v nadmořské výšce 4050 m n. m., El Alto je
ve 4150 m n. m. Centrum La Pazu leží v nadmořské výšce
asi 3660 m n. m. (udávají se různé údaje, kolísající
mezi 3600 a 3700 m) a La Paz je tak daleko nejvýše
položeným hlavním městem světa. Některé části města pak
spadají hlouběji do údolí, zatímco velká část La Pazu
leží naopak výše a domy se šplhají do výšek přes 4000 m
n. m.
 |
|
Pouliční
trhovkyně na El Alto |
La Paz byl založen 20. října 1548 Alonsem de Mendozou
v místě indiánského sídliště Chuquiago. Původní název
města zněl Nuestra Senora de La Paz (což znamená Naše
paní Míru). Španělsko drželo pevnou kontrolu nad La Paz,
přesto měl vždy španělský král poslední slovo ve všem,
co se týkalo politiky. V roce 1781 po dobu šesti měsíců
obléhali město Aymarové, pod vedením Tupaca Katari, v té
době byly zničeny kostely i vládní nemovitosti.
O třicet let později
obléhali město indiáni, z této doby pochází místní
legenda o Ekekovi. Po rozhodujícím vítězství republikánů
u Ayacucho nad španělskou armádou v průběhu bojů
o nezávislost, byl změněn název města na La Paz de
Ayacucho (Mír Ayacucha). V roce 1898 bylo La Paz
ustanoveno jako hlavní vládní město spolu se Sucre,
které zůstává historickým i právním hlavním městem.
Dnešní zkrácený název La Paz tedy znamená prostě „Mír“.
16. července 1809 vypukla v La Pazu vzpoura proti
španělské nadvládě. Její vůdce, Pedro Domingo Murillo,
byl sice Španěly pověšen, avšak udusit plamen vzpoury se
už Španělům nikdy nepodařilo a po 16 letech bojů si
nakonec Bolívie vybojovala nezávislost.
 |
|
La Paz s
výhledem na hory |
Jméno Pedra Dominga
Murilla dnes nese hlavní bolívijské náměstí Plaza de
Murillo (je to právě to náměstí, kde ho pověsili).
Hlavním městem Bolívie se stal La Paz v roce 1898, kdy
do něj přesídlila vláda a parlament, které původně
sídlily v Sucre. Od té doby tedy trvá stav, kdy Bolívie
má oficiálně hlavní města dvě. La Paz Bolívie vybojovala
nezávislost.
Město bylo založeno v kaňonu, jejž vytvořila řeka Rio
Choqueyapu (dnes dosti „přestavěná“). Geografie La Paz,
potažmo nadmořská výška, odráží také společenský
žebříček. Níže položené plochy města jsou bohatší než
výše položené. Zatímco mnoho rezidentů střední třídy
žije v panelácích poblíž centra, domy skutečně bohatých
jsou lokalizovány ve spodních residenčních čtvrtích
jihozápadně od Prado. Pohledem nad centrum, jež
obklopují kopce, uzříme omítnuté provizorní cihlové
domky patřící ekonomicky chudším šťastlivcům. Musíme
říct, že při pohledu na některé z těchto domů běhal mráz
po zádech, protože to vypadalo, že se musí každou chvíli
zřítit (jako následek erozních vlivů).
 |
|
La Paz chudých |
Město je lokalizováno v údolí And jen kousek od
východního předělu regionu Altiplano. Proto je blízko
proslulým horským velikánům jako je Illimani 6438 m
(strážce La Paz), Huyana Potosí 6088 m, Mururata 5871 m
a Illampu 6368 m n. m. Na západní straně od předělu
Altiplana, necelou hodinu na jihozápad od La Paz jsou
položeny nejvyšší hory Bolívie a devátá nejvyšší hora
And, což je andezitový stratovulkán Sajama (6542 m), a
nedaleko pak nádherné sratovulkány Parinacota a
Pomereque, někdy známé jako Los Paychales.
Souměstí leží v seismicky aktivní oblasti, slabá
zemětřesení jsou zde na denním pořádku, silné
zemětřesení v roce 1994 s epicentrem pouhých 320 km od
La Pazu mělo intensitu 8,2 stupně Richterovy stupnice.
Nebezpečí na obyvatele města tedy číhá všude kolem a
každý den a noc. Tato skutečnost je přiživována i starou
indiánskou pověstí, že síly země jednoho dne otevřou
cestu vodě z jezera Titicaca a ta zaplaví přírodní kotel
města a zahubí vše živé. Ale pro turistu jsou mnohem
děsivější následky vodní erose. Srážky v podobě deště a
ještě častěji sněhové krupice přicházejí v letním období
denně, rychle tají a voda si hledá cestu dolů ke korytu
Rio Choqueayapu. Její ničivé síle neodolají nečetné
protipovodňové zátarasy, nezpevněné cesty do svahů kotle
ani domky v chudinských čtvrtích. Tyto proudy vod mají
jediný positivní efekt. Fungují jako voda při čištění
Augiášových chlévů a splachují pouliční nečistoty a
odpadky dolů do města. Občas můžete vidět doslova
přehradní hráze z odpadků a plastových lahví.
 |
|
Čtvrti městské chudiny |
Domorodci si s úklidem
hlavu nedělají, na ulici končí obaly i zbytky jídel a
samozřejmě i fekálie. Co je k sežrání, odstraní potulní
psi a prasátka, tu a tam něco nepravidelné úklidové čety
chudiny, o zbytek se postará voda. Tato povrchová voda
slouží chudým i jako voda užitková, kde se máchá prádlo,
koupou se děti, myjí se auta a přitékají různobarevné
vody z průmyslových provozů. Celkový dojem je pro
Evropana děsivý, ale zdá se že zde neexistuje žádné
optimální řešení. Prostě domácí zde žijí svým způsobem,
jak jsou zvyklí žít po staletí a ekologie jim nic moc
neříká. Pravdou ovšem je, že ekologie je všude na světě
podmíněna ekonomikou a procento chudých a chudobných je
v La Pazu jistě největší v celé Bolívii. Je to vše ještě
násobeno faktem, že do příměstských slamů se stěhuje
chudina z venkova a hor celé Bolívie v naději, že zde
najde důstojnější podmínky života.
Podobně jako v jiných městech a sídlech je pro domácí
hlavním problémem kvalitní a nezávadná pitná voda. Hory
kolem města jsou pokryty četnými ledovci a věčným sněhem
a tak hlavním vodním pramenem jsou pro obyvatele La Pazu
ledovce. Voda je umě rozvedena po městě, takže se na
řadě míst můžete osvěžit u fontán a vodotrysků. Pro
cizince je však přece jen o něco bezpečnější využít
služeb různých občerstvoven, nebo alespoň pouličních
prodavaček různých refresko nápojů, často balených do
polyetylénových sáčků se stéblem. Staré indiánky
s jejich přenosnými krámky najdete všude na ulicích nebo
náměstích, kde jsou stánky s nejrůznějším tovarem všude,
kam se pohnete.
 |
|
Moderní La
Paz (1) |
Moderní střed města
La Paz není jen sídliště chudiny, ale i moderním
velkoměstem se skleněnými výškovými budovami a sídlišti
typu panelových, kde žije střední vrstva. Tyto výstavné
budovy jsou sídly nadnárodních společností a bank a
moderních a taky drahých hotelů (nic pro nás). Naše
parta využívá pro první noc po příletu hotely v chudších
částech města co nejblíže rent carové společnosti IMBEX,
odkud je to jen kousek pěšky do historického a správního
centra města.
 |
|
Moderní La
Paz (2) |
Doprava a pouliční ruch
I když zřejmě existují nějaké dopravní předpisy, tak se
zdá, že se jimi nikdo neřídí a platí zde pravidlo
silnějšího, rychlejšího a drzejšího. Ulice jsou
zaplaveny nejrůznějšími vozidly osobní a nákladní
dopravy, autobusů a minibusů, tzv. colectivos, které
plní funkci veřejné dopravy, ovšem za předpokladu, že
cestující zná topografii města a orientuje se v místním
dialektu nadháněčů, kteří lákají cestující a vykřikují
jména ulic a čtvrtí, kam colektivos jedou.
 |
|
Kolektivo, autobus vnitrostátní
dopravy (1) |
Auta na ulicích jsou
nejrůznějších světových značek a k našemu překvapení zde
nechybí ani naše (?) škodovky. Trhu auty však suverénně
vévodí Japonci. Auta se šikovně řadí podle směru své
jízdy, vzájemně se předjíždějí, na větších křižovatkách
se spořádaně řídí světly semaforů, nebo dopravních
policistů (obvykle policistek), kteří se tomu mumraji
snaží dát řád a udržet pořádek. Motorová vozidla
doplňují i indiáni z venkova se vými nákladními mezky a
mulami, na kterých mají naloženy přebytky, které doufají
prodat.
Ovšem asi nejvíce zboží je přepraveno v nůších na zádech
trhovců. Mimo zboží v nich přepravují indiánky i svá
robátka. K pouličnímu dění patří i různí muzikanti,
jednotliví nebo v neformálních skupinách, s kytarami a
tradičními nástroji, jako jsou bicí soupravy, flétny,
charanga a zejména tampone. Mimo umělecká uskupení
musíte na ulici dávat pozor na různá individua, která se
živí méně počestným způsobem. Člověk musí být neustále
ve střehu, moc se nepresentovat luxusními doplňky a
fotoaparáty. Nejspolehlivější je chodit ve skupince a
navzájem se hlídat.
 |
|
Kolektivo, autobus vnitrostátní
dopravy (2) |
Také se nedoporučuje zabočovat někam, kde je
nedostatečné osvětlení a to ani, když si potřebujete
urgentně odskočit. Od kamaráda jsem slyšel, že si
potřeboval jeden z jejich výpravy nutně odskočit (nebyli
to kaktusáři, ale nádražáci na cestě kolem světa).
Vstoupil do tmavé uličky, tam se otevřely dveře,
následovala rána holí do hlavy a několik rukou dotyčného
vtáhlo do útrob domu hrůzy, aby ho vzápětí vystrčily
ven, zbitého, zbaveného foťáku, peněz a dokladů. Věřím
tomu, protože chudoba ve městě je šílená a gringo je
vždy vítaným terčem lupičů. Ale nemyslím, že by pouliční
kriminalita v La Pazu byla výrazně vyšší, než
v kterémkoliv městě rozvojového světa. Na ulicích se
pohybuje dosti policistů, označených jako POLICIA
TURISTICA, takže vláda si je dobře vědoma tohoto zla.
Plaza de Murillo, Iglesia San Francisco a Spálený
palác.
Plaza de Murillo je skutečným historickým centrem města,
kde najdete nejen stavební skvosty, ale i největší
tržnici města. Nedaleko se nachází jedna z turisticky
nejvyhledávanějších atrakcí, svátek Feria de Alasitas.
Je to jeden z mála místních svátků, spojený s tradičními
rituály domorodců. Slaví se v La Pazu 24. ledna. Na
Mercado de las Bruyas, trhu nedaleko katedrály San
Francisco, na náměstí Murillo, se v ten den shromažďují
kouzelníci, yatiriové, aby zájemcům zajistili dobrou
úrodu, spokojený život a hojnost všeho potřebného na
příští rok. Obchůdky a stánky prodejců jsou plné
miniaturních sošek Ekeka, bůžka hojnosti a štěstí. Lidé
kupují pro své rodiny a obdarovávají své blízké nevelkou
soškou zavalitého, křivonohého skřítka každý rok.
 |
|
Trh na a prodej suvenýrů na Plaza de Murillo |
Všude jsou malí Ekekové, figurky vyřezané ze dřeva,
kostí lam, stříbra, nebo prostě moderní plastové
výrobky, ošetřené tak, aby k nerozeznání napodobovaly
použití vzácných a drahých tropických dřev. Ekeko je
ověšen nejen nepřeberným množstvím věcí, které
představují hojnost jídla a pití, hudebními nástroji,
pytlíky koky, svazky peněz, ale třeba i miniaturními
domky. To vše Ekeko obdarovanému zajistí, a pokud snad
něco chybí, zájemce si koupí a figurku ověsí miniaturami
všeho, co pro sebe považuje za potřebné a co přinese
štěstí jeho rodině, nebo co by chtěli získat.
Svátek Feria de Alasitas je znám na Altiplánu mezi
Indiány národnosti Aymará po mnoho staletí, dávno před
podmaněním oblasti Inky, indiány Kečua, kteří podobný
svátek slavili v dny jarní rovnodennosti (21. 9.).
Tradice trhů Alasitas se v posledních letech objevila i
dalších velkých městech, v září v Santa Cruz a listopadu
v Cochabambě. Návštěva žádného z těchto čarodějných trhů
se nekonala, trhy se jaksi nekryjí s cestovním plánem.
Ekeko (Equeco), aymarsky „skřítek“ (iquiqu) je malý,
zavalitý a na jedno oko špatně vidící bůžek s velkou
hranatou hlavou a kónickou čepicí. Je prý mazaný,
zlomyslný a lstivý. Jeho náklonnost a přízeň trvá
nejdéle do příštích slavností Alasitas. Pak si musíte
koupit figurku novou. Naštěstí si svého Ekeka koupíte
v mnohých kamenných krámech se suvenýry.
 |
|
Na tržnici na Plaza Murillo, prodej suvenýrů |
Vedle sortimentu spotřebního zboží a všemožné
elektroniky zde nakoupíte spoustu zbytečností pro své
rodiny a kamarády - pletené svetry, barevné tkané
přehozy a nůše aguayo nebo zkamenělé ryby, trilobity a
mušle. Je třeba se jen vyznat a nenechat se napálit
četnými falsy, protože prodavači vám zpravidla nejprve
nabídnou umně zhotovené výrobky, obtížně rozeznatelné od
pravých fosílií. Jeden takový výtečník se nám snažil
vnutit zkamenělou žábu (!) která měla na těle i zbytky
zelené kůže. V nabídce je i různá keramika, obvykle
imitující keramiku z Tiwanacu. Trhy v La Paz jsou do
současnosti plné kouzelníků, bylinkářů, věštců a
zaklínačů. Prodávají se zde tradiční produkty, mezi něž
patří zejména vysušená, předčasně narozená mláďata lam,
zvané kuču. Odedávna patří k mocným symbolům hojnosti a
štěstí indiánských andských civilizací. Viděl jsem je na
tržnicích mnohokrát, protože i kuču se stalo spolu
s figurkami Ekeko předmětem obchodu a netradičním
suvenýrem pro cizince.
 |
|
Spálený palác
(1) |
Turistům jsou obchodníci ochotni prodat jakýkoliv
předmět, ale tajemství kouzelníků jsou cizincům a
bělochům upřena. Figurka Ekeka musí být totiž probuzena
kouzly a zaklínáním yatiriů, indiánských kouzelníků.
V takovém aktu hrají významnou roli další symboly
indiánské kultury, jsou to bohové a bohyně země, hor,
vod a větru, duchové hor, omamující kouř z pálené horské
kleče thola, chicha, pálenka singání a v neposlední řadě
lístky koky, zaklínání a modlitby kouzelníků yatiriů,
pronášené v prastarých indiánských dialektech. V tomto
ohledu nemá gringo důvěru a tudíž ani právo získat
ochranu indiánských bohů a bůžků.
Velký počet turistů láká na náměstí i žebráky. Je to
smutná podívaná, protože žebrají zejména staří a
přestárlí lidé, o které se nikdo nepostará, lidé bez
domova a bez základních lidských potřeb. Před několika
roky sice resident Evo Morales prosadil státní důchody a
bezplatnou zdravotní péči i pro tyto chudáky, ale zda
systém funguje není známo. Vím že almužna nic nevyřeší,
ale mívám pro tyto případy v kapse vždy několik drobných
boliviánů.
 |
|
Stará
chudá a žebrající dáma
před Spáleným palácem |
Na západní straně náměstí je nádherná stavba Iglesia de
San Francisco, vystavěná ve stylu mestico baroka, bohatě
zdobená. Vnitřek basiliky jsem bohužel neviděl, protože
probíhala rozsáhlá rekonstrukce celého areálu a celého
historického náměstí. Hned vedle této církevní stavby
stojí nejvýznamnější světská stavba, Spálený palác -
Pallacio de Congreso, sídlo parlamentu a vlády a
presidentů.
Spálený palác zažil mnoho významných údálostí v
moderních dějinách. Odtud byly vyhnáni demokratičtí
presidentii i vojenské junty. Bolívie je velmi chudá
země, což nikdy nebránilo mocným, aby i to málo
bohatství neukradli a nepřevedli na svá zahraniční
konta. Když byli sesazeni a vyhnání jinými generály,
prchali svorně vždy na sever, ke svým inspirátorům a
ochráncům do USA. Po těchto zkušenostech se nemůže nikdo
divit, že ti nejchudší a nejobyčejnější tak intensivně
podporují současného levicového presidenta Evo Moralese
Aymu.
 |
|
Spálený palác
(2) |
Spálený palác však zažil i inaugurace vysoce
demokratických presidentů, kteří dbali zájmů prostých
lidí, nejznámějším a jedním z nejoblíbenějších byl
president Victor Paz Estensoro, který vládl Bolíviíí ve
třech volebních obdobích (1952-56, 1960-64 a 1985-89)
opakovaně po demokratické revoluci v roce 1952. Bohužel
i jeho svrhli generálové, v čelé neblaze proslulým René
Bartientosem, ale on svou zemi zbaběle neopustil jako
později oni. Vojenské junty byly v Bolívii u moci déle
než 20 let, prakticky do poloviny 90. let minulého
století. Nejznámější členové junt byli René Barrientos
Ortuno, Alfredo Ovando Candía a Ángel Mariscal Gómez.
Na náměstí neukončil svůj život nejen první
z revolucionářů, bojujících za nezávislost Bolívie,
Pedro Domino de Murillo (má dnes sochu přímo před
basilikou sv. Františka), ale i jeden z poválečných
presidentů Qualberto Villaroel (taky generál), kterého
rozzuření obyvatelé La Pazu vyhodili oknem z kanceláře
presidenta a oběsili na nejbližší pouliční lampě. Byl to
jediný zlodějský president, na kterého dopadla ruka
bezprostřední spravedlnosti. Dalo by se lidem z hlavního
města vytknout, že řádně nesoudili a jejich rozsudek
nabyl právní moci ihned. To se stalo v roce 1946.
 |
|
Před
palácem se předvádí armáda a katolický klér,
nejmocnější síly této chudé země |
La Paz je zvláštní i jinými nenormálnostmi,
z nichž jedna nemá ve světě obdobu. Město samo leží
vysoko, takže se tam dosti špatně dýchá. Ta zvláštnost
spočívá ve faktu, že obyvatelé se nejezdí nadýchat
čerstvého vzduchu do hor, ale naopak do nejníže
položených čtvrtí města. Je třeba zdůraznit, že vzduch
ve městě je obtížně dýchatelný po většinu roku. Může za
to topení v kamnech a na ohništích, kde se vaří, peče a
smaží. Mimo to nejsou vzácností i požáry suché přírody,
podobně jako i jinde v Bolívii. Babky indiánky (čoly) na
ulicích připravují své mňamky na roštech nad dřevěným
uhlím nebo na plynových vařičích.
Ale z domků chudých na předměstí se neustále kouří, takže
je tam po většinu roku smog, za který by se nemusela
stydět ani Ostrava, nebo Ústí nad Labem.
 |
|
Historický
vláček na hlavním nádraží v La Pazu |
Hlavní nádraží
Koncem 19. století byla vybudována železnice z La Pazu
až do chilské Antofagasty. Dnes z ní slouží jen fragment
v Oruro a Uyuni. V hlavním městě stojí dosud budova
hlavního nádraží a celý areál slouží jako velké
parkoviště a odkládací plocha. Jedinou památkou na vlaky
je muzejní souprava lokomotivy, uhláku a 1 vagonu.
Bylo by toho v tomto
městě k prohlížení ještě mnoho, ale těšíme se do přírody
na první kytky, muzea musí počkat.
 |
|
Rodinná
idyla na El Altu |
V dalším dílu se vypravíme přes
El Alto do Tiwanacu a k jezeru Titicaca.
