|
Rod Mammillaria HAW.
(VII. - závěr)
 |
|
Mammillaria geminispina,
foto © Zdeněk Podešva
|
No, rád věřím, že spousta lidí se na tenhle díl strašně moc těšilo.
Na druhé straně mám jakýsi pocit, že podobnou věc jsme jaksi všichni
těm mamilárkám jaksi zůstali dlužni, a tedy jsem se tento dluh
pokusil nepatrně srovnat.
 |
|
Mammillaria geminispina,
foto © Karel Crkal
|
Sekce Mammillaria
Poslední sekcí jest sekce Mammillaria (Galactochylus).
Rostliny sem patřící roní při poranění mléčnou šťávu jak z mamlí,
tak i z vlastního stonku.
 |
|
Mammillaria parkinsonii
BH 10, Higuerillas, Querétaro, foto © Martin Chalupski
|
13. řada Leucocephalae
No, kdysi byly tyhle rostliny na výsluní a každou chvíli bylo slyšet
– „dělám bílý mamilárky“. Tedy – srovnalo se to, jako u ostatních
skupin, s výjimkou jednoho či dvou druhů o ně skoro nezavadíte.
 |
|
Mammillaria geminispina,
Villa Juarez, Mexiko, foto © Zdeněk Richter
|
Skupina Geminispina
Zahrnuje rostliny, které většinou kromě hustých okrajových trnů
disponují i více méně bohatou axilární vatou a štětinami většinou
sněhově bílé barvy, která jim propůjčuje jejich nádherný bílý
vzhled. V kombinaci s početnými karmínově až fialově růžovými květy
ve věncích poblíž temene je to pohled nezapomenutelný. K tomu
připočtěte ještě velmi výrazné střední trny některých zástupců
skupiny (M. geminispina, M. parkinsonii), a je hotovo.
 |
|
Mammillaria geminispina,
foto © Jarda Šnicer
|
Při bližším studiu a shromažďování rostlin narazíme na obvyklé snahy
zúžit skupinu do dvou či tří druhů a pokud možno vše prohlásit za
synonyma buď M. geminispina, nebo M. hahniana. Jen si
ale opatřete 40 – 50 výsevů různých populací s různými jmény a
zjistíte, že ne vždy by to mělo býti pravdou.
 |
|
Mammillaria parkinsonii,
Vizarrón, Sierra del Doctor, Qro.,
foto © Libor Kunte
|
 |
|
Mammillaria hahniana,
foto © Zdeněk Podešva
|
Skupina Sempervivi
Zahrnuje rostliny méně bílé, a také povětšině s bílými až
narůžovělými či nažloutlými květy. Výjimku tvoří nádherná M.
chionocephala, kterou by mnozí rádi zasunuli pod M.
ritteriana, ale ono to nějak nejde a nejde. Konec tohoto okruhu
tvoří M. arroyensis, která u nás není běžná a přitom je velmi
specifická svým způsobem života. Patří k těm „šachtičkovým“
rostlinám, což by mělo k druhové samostatnosti snad stačit.
 |
|
Mammillaria chionocephala, foto ©
Stanislav Stuchlík
|
14. Řada Macrothelae
Bez diskuze a bez ostychu – moje nejoblíbenější skupina mamilárií.
Obsahuje v sobě jak napudrované krasavice s krásným elegantním
vzhledem, tak něžňoučké rostlinky nevelké, ale krásně kvetoucí, no a
v neposlední řadě vražedně vyzbrojené divoce vytrněné ploché kaktusy
s tmavě hnědou až fialovou epidermis, která nám cosi o jejich boji
o život našeptává.
_Chalupski.jpg) |
|
Mammillaria flavescens
(nivosa), foto © Martin Chalupski
|
Skupina Mammillaris jednak obsahuje v sobě nominální druh rodu (Mammillaria
mammillaris) a za druhé jednu z těch oblíbenějších – M. flavescens –
dříve M. nivosa. Pozor, skupina pochází z Antil a tedy jejich
požadavky na teplotu a vůbec kulturu jsou trochu někde
jinde.
_PP.jpg) |
|
Mammillaria flavescens
(nivosa), foto © Pavel Pavlíček
|
 |
|
Mammillaria heyderi,
foto © Stanislav Stuchlík
|
Skupina Heyderii
Naprosto úžasná společnost rostlin, jejichž vzhled s jistotou
napovídá, že jejich životní
podmínky nijak snadné nebudou.
 |
|
Mammillaria heyderi
var. hemisphaerica SB 859,
Cameron County, Texas, USA, foto © Martin Chalupski
|
Ploché M. heyderi, pestrými trny proti slunci zabalené M.
grusonii a M. pachycylindrica, a strašlivě vyzbrojené a
naježené M. zeyeriana, papasquiarensis, wagneriana
a další.
 |
|
Mammillaria grusonii,
foto © Miloš Záruba
|
Celkem běžná a proto ne méně nádherná M. melanocentra. A
nakonec snad nejrozšířenější mamilárie vůbec – M. uncinata.
Všechno rostliny s relativně velkými květy, rozměrově od maličkých
až po klacky více než 20 cm v průměru počítáno bez trnů.
 |
|
Mammillaria uncinata
CH 611, Salinas, San Luis Potosí, Mexiko,
foto © Martin Chalupski
|
 |
|
Mammillaria uncinata,
foto © Zdeněk Podešva
|
No a ty trny? V této společnosti jsou rostliny, které dokážou 10 cm
trniska bez ostychu a problémů. Celkově skupina, která jistě stojí
za hřích i pro ty fajnovější kaktusáře.
 |
|
Mammillaria
papasquiarensis, Durango, foto © Pavel Pavlíček
|
 |
|
Mammillaria melanocentra,
foto © Martin Chalupski
|
 |
|
Mammillaria winterae
(freudenbergi) Klein 287, foto © Zdeněk Podešva
|
Skupina Pettersonii
Zahrnuje rostliny většího vzrůstu, většinou s bílými až žlutobílými
květy a úžasným otrněním. Pokud dostanou, což jejich jest, tedy
dostatek světla, slunce, čerstvého vzduchu a nijak nepřehnanou
zálivku, drží se ploché a kompaktní. Nacpete–li jich dvacet vedle
sebe v 10x10 kontejnerech ve jménu úspory místa, tu vyběhnou vzhůru
a ty ošklivé hnědé spodky se neomylně objeví nejpozději sezonu či
dvě poté. No řekněte sami, kdo by to ve skleníku držel, že…
|
|
Mammillaria standleyi,
foto © Rudolf Dufek
|
Skupina Standleyi
zahrnuje středně velké rostliny s relativně velkými požadavky na
světlo a slunce. Na jejich nedostatek jsou velmi citlivé, zato
dopřejeme – li jim, pak jsou nádherně vybarvené, kompaktní, s
množstvím axilární vaty a s květy od tmavě karmínové přes zelenou až
po žlutou – vyberte si. M. hertrichiana – šedozelené koule s
ohromným množstvím vaty a tmavěkarmínovými květy, M. canelensis
– světle zelená s jantarovými trny a jasně zelenými velkými květy,
no a celkem běžná M. marksiana – tmavozelená s žlutými trny a
květy.
 |
|
Mammillaria canelensis
SB, foto © Martin Chalupski
|
Skupina Scrippsiana
Rostliny zcela vymizelé ze sbírek vzhledem k tomu, že tvoří velké
trsy relativně nevýrazně kvetoucích hlaviček, jen se nějak přehlédlo
to vytrnění – úžasně husté a barevné. No, holt už ty trsy nikde
nejsou k vidění a tím pádem ani nejsou semena, takže už asi ani
nebudou.
Skupina Compressa
Poslechněte vážení, kdo je kde viděl narostlé tak, jak mají vypadat?
No, já tedy v tomto případě mám před sebou jednu misku, na které
posazena kupice M. compressa se středním trnem bratru 10 cm
dlouhým a křídově bílým. Ovšem kvete to mizerně a chce to místo, tak
co s nimi, že…
 |
|
Mammillaria compressa,
foto © Karel Crkal
|
Skupina Magnimamma
Dříve narození ještě pamatují jméno M. centricirrha a
její formy. Ne, žádná úcta k historii, žádný vděk k jedné z
ejvděčnějších a nejtrpělivějších rostlin pro začátečníky. A k tomu
ten nomenklatorický zmatek, no řekněte sami. Já dodávám, že
napěstované M. centricirrha v osmičkách květináčích
s několika karmínově červenými květy patřila k nejlépe prodejným
kaktusům na laickém trhu, které jsem kdy na stole měl.
 |
|
Mammillaria centricirrha,
Santa Rita del Rucio, foto © Pavel Pavlíček
|
Skupina Brandegeei
To je ovšem jiná liga, hlavně co do pěstování. Tzv. sonorské
mamilárie, většinou menší až středně velké, ploché, úžasně tvrdé
rostliny s květy s jednou či dvěma výjimkami v odstínech žlutozelené
až žluté barvy. Úžasné rostliny, které u nás bohužel téměř zmizely,
což lze říci i o velmi blízce příbuzné. Zástupci – M. brandegeei,
M. lewisiana…
 |
|
Mammillaria brandegeei
(vlevo) sousedící s Mammillaria dioica, BC,
foto © Vladimír Šamalík
|
 |
|
Mammillaria petrophilla,
BC, foto © Vladimír Šamalík
|
Skupině Petrophilla
Rostliny, které se vejdou pod předešlou charakteristiku a jejichž
domovina je v Sonoře a na Baja Kalifornia, s podivem, že je odtamtud
nikdo nevozí, nevíte proč? M. johnstonii, pacifica,
tayloriorum, ewermanniana…
 |
|
Mammillaria ewermanniana,
foto © Miloš Záruba
|
15. řada Polyedre
Rostliny středně velké, většinou se dichotomicky dělící a tak
vytváří středně velké trsy. Hranaté mamle a v Scilách drsné
relativně dlouhé štětiny, někdy neuvěřitelně dlouhé. Květy spíše
menší, běložluté až žluté, i červené.
Skupina Karwinskiana
Zahrnuje většinou rostliny sídlící v tropických podmínkách, tedy s
většími nároky na teplo a vodu. V kultuře to ale vyžadují opravdu
jen některé z nich, jinak jsou to nesmírně vděčné a tolerantní
rostlinky. Z těch teplejších bych jmenoval M. woburnensis či
M. eichlamii – ty to chtějí opravdu, proto jich taky nikde
moc necloní.
 |
|
Mammillaria polyedra,
foto © Miroslav Veverka
|
Skupina Polyedra
Nejlépe ji reprezentuje M. carnea – rostlina s obrovským
areálem výskytu a s naprosto neskutečným vytrněním – aspoň některé
klony jsem viděl s trny 8 až 10 cm dlouhými.
 |
|
Mammillaria carnea,
foto © Miloš Záruba
|
 |
|
Mammillaria mystax
foto © Miroslav Veverka
|
Skupina Mystax
Reprezentovaná zejména M. mystax – tu snad představovat
netřeba, její klony s dlouhatánskými axilárními štětinami jsou u nás
celkem slušně ve sbírkách zastoupeny. M. varieaculeata
s dvojbarevnými trny a výraznými středními dikobrazími trny patří
spíše ke vzácnostem.
 |
|
Mammillaria varieaculeata
foto © J. Král
|
Tak, a máme to za sebou. Teď nevím, zda je to dobře, nebo špatně.
Taky nevím, jestli jsem to udělal dobře, nebo špatně. Ale jedno vím
jistě – z nabídky více než 350 druhů, mezi kterými opravdu jen málo
jsou rostliny nepříliš nápadné a všední, se u nás pěstuje cca tak 50
až 60, a to jsem asi optimista. Potíž jest v tom, že ty ostatní
zmizely asi už nenávratně. V době, kdy tady J. Moučka sháněl „staré“
druhy pro W. Reppenhagena, který tvrdil, že některé rostliny nejsou
už ani ve sbírkách, se ještě dohledat daly. Dokonce i v mé sbírce
v Hradební si Pepe „načesal“ pro „Repeca“ plnou krabici odnoží a
některé rostliny ode mě dostal on sám. Dnes je situace jiná. Není
kde brát a ven se kvůli těmhle kytkám prostě nejezdí, kvůli takovému
salátu se to riziko nevyplatí podstupovat. A tak u nás bude většina
mamilárií už vždycky patřit jen mezi naprosté vzácnosti, které se
pěstují z pouhého podivínství. A jako zdroje budeme mít jen sbírky
zahraničních specialistů. U nás už asi nejsou vůbec…
Dovolím si tedy mamiláriím na závěr popřát lepší osud a bohatější
zastoupení ve sbírkách, nu a vám, kteří jste tenhle seriálek
v seriálu měli trpělivost dočíst až dokonce, abyste si nějaké domů
pořídili. Určitě neprohloupíte, i kdyby to náhodou nebyly ty
andersonky…
Povídání pro začátečníky,
podle abecedy:
|
