|
Rod Mammillaria HAW.
(II.)
Podrod Dolichothele K. Schumann
Jedná se o skupinu kdysi ve sbírkách běžných a oblíbených rostlin,
které vytvářejí poměrně rozsáhlé trsíky a každý rok velmi bohatě
kvetou, leč i z tohoto pravidla jsou zde výjimky. Dnes se
dolichotely placatí na periferii zájmu PT kaktusářství a opravdu jen
tu a tam lze nějakou zahlédnout a obdivovat. A je to škoda
převeliká, protože ve většině jsou to kytinky vděčné snadno
rostoucí, a když vykvetou, na množství velikost květů opravdu
nehledí. A jsou mezi nimi „špeky“, které umí a vlastní opravdu jen
nemnoho šťastných a specialistů.
 |
|
Mammillaria (Dolichothele)
longimamma, foto Pavel Pavlíček
|
M. longimamma bývala kdysi kyticí téměř začátečnickou, dnes
je lze pomalu spočítat na prstech. Ony si za to trochu mohou samy,
protože rostou skoro bez problémů a tím, že tvoří trsy, jaksi
vyčnívají svou velikostí z těch závějí turbiňáčků a epišek a nijak
se tam nehodí.
 |
|
Mammillaria (Dolichothele)
baumii, foto Pavel Pavlíček
|
Podobné a též vděčně kvetoucí jsou M. sphaerica, melaleuca
a uberiformis, které jsou k rozeznání opravdu jen pro vědoucí
a znající. Trošku jiná písnička je M. surculosa, která je
dnes opravdu ve sbírkách, a to i veřejně přístupných, naprostou
perlou.
 |
|
Mammillaria (Dolichothele)
surculosa, foto Petr Šustek
|
Pokud si ji přinesete domů, zasadíte a od té doby roste a roste a
kvete a kvete a voní na celý skleník. Ale není ji kde vzít, z Mexika
se, pokud vím, takové věci nevozí a tady prostě vyhynuly.
 |
|
Mammillaria carretii,
foto Karel Crkal
|
Mezi opravdové vzácnosti patří M. carretii (kdysi k vidění i
jako M. saffordii) – na první pohled do tohoto příbuzenstva
ani omylem, ale květy ji nabonzují poměrně spolehlivě.
Skutečným pokladem je ale M. heidiae – nizoučká plochá
rostlinka kvetoucí žlutozelenými květy – endemická záležitost
nesmírně vzácná a ve sbírkách proto velmi zřídka vídaná. Ani
renomované ceníky ji příliš často nenabízejí a tak v dohledných
padesáti letech vůbec nepředpokládám, že by zplevelovatěla a
zaplavila sbírky.
 |
|
Mammillaria heidiae,
foto Miloš Záruba
|
Potíž je u ní v tom, že obtížně tvoří semena a i velmi mizerně, až
vůbec neklíčí, semenáčky padají jeden za sedmým, no ale to už tady
zvládnuto je. Tak jen snad zkusit soustředit několik rostlin různých
klonů na jedno místo, v zimě přisvítit a zkusit štěstí. V takovém
případě je samozřejmě naprosto nutná dokonalá etiketáž – jmenovky
radím na rostliny vázat mašličkou, to vypadnou jen zřídka.
 |
|
Mammillaria (Dolichothele)
melaleuca, foto Stanislav Stuchlík
|
V poslední době mě potěšily obrázky nově popsané M. paula –
patří asi do skupiny kolem M. sphaerica, leč má úžasně
elegantní, červeně proužkaté kvítky. Kultura těchto mamilárií vůbec
není složitá, jen mám nějak pocit, že v tom chumlu kaktů tyhle patří
mezi ty teplejší jak co do požadavků v sezoně, tak co do zimování.
Báječně se větší kusy vyjímají v plochých širokých miskách, kde se
prohřeje dobře substrát, rychle vysýchá a kytky tam jsou opravdu na
parádu.
Podrod Mammillaria
Tak, až doteď jsme si jenom tak maličko hráli s okruhy rostlin,
které dříve byly považovány za samostatné rody (a nijak jejich
parádě ani tomu velkorodu neublíží, když je tak budeme držeti i
nadále). Teď ovšem nastane bitva o přežití. Na řadě jsou rostliny,
které až na pár výjimek nikdy velkorod Mammillaria neopustily
a veškeré jejich cestování spočívá než ve hledání uzších
příbuzenských vazeb se sousedními druhy a tedy nějaké vnitrorodové
členění. Přiznám se, že tu mě pan Reppenhagen někdy silně zaskočil,
leč dal jsem se na jeho víru a tedy budu kopat za jeho systém (ale
občas si mysleti své). Protože však je v něm kytek skoro tolik, jako
ve všech ostatních mexických rodech a možná víc, bude mně to chvilku
trvat.
 |
|
Mammillaria longiflora,
foto Miroslav Slavík
|
Pro snadnější práci a základní rozčlenění byl rod
rozdělen na tři sekce podle obsahu tělních šťáv – funguje to
spolehlivě a ani to tu rostlinku moc nebolí, většinou to bezpečně
poznáte připřesazování. Tyto sekce nám pan R ( bude to tu často a on
má jméno opravdu dlouhé, to není neúcta, ale snaha o úsporu místa a
bitů) rozdělil do řad a ty do uzších příbuzenských skupin. Tož honem
jedno točené a následujme ho.
Sekce Hydrochylus
Rostliny, jejichž tělní šťáva je vždy a v celém stonku vodnatá.
Vzrůstem spíše menší, často trsovité.
1. řada Longiflorae
Skupina Longiflora
Komentovat Mammillaria longiflora a její varietu
stampferii asi netřeba.
 |
|
Mammillaria longiflora,
foto Z. Podešva
|
Skupina Napina
 |
|
Mammillaria napina,
foto Pavel Pavlíček
|
Sem řadí pan R perly mezi kaktusy, jako jsou M.
napina, deherdtiana a hernandezii. Kultura jest
již podstatně náročnější a kvalitní semenáče těchto mamilárií jsou
důkazem vysokého mistrovství pěstitele.
 |
|
Mammillaria deherdtiana,
foto Z. Podešva
|
Skupina Saboae
Tak tihle prapodivní šprčíčci byli kdysi nesmírně žádaným zbožím,
řezalo se, roubilo se, pěstily se housenky na jusbertech a furt to
jaksi nebylo ono.
 |
|
Mammillaria saboae
ssp. haudeana, Yecora, Sonora, foto J. Šnicer
|
Dnes se umí vysévat a pěstovat na vlastních, neb se
ví, že mají specifickou tvorbu plodů a čím starší semeno, tím
spolehlivěji klíčí.
 |
|
Mammillaria saboae
subsp. roczekii, foto P. Pavlíček
|
No a tak se M. saboae, goldii,
theresae a haudeana se svými formami a sběry vzhledem
k velikosti své a nepoměru ve velikosti květů staly ozdobou mnoha
sbírek a radostí mnoha kaktusářů. Snad, aspoň podle mého, nejméně
jest ku vidění M. goldii.
 |
|
Mammillaria saboae
subsp. roczekii PP 1458, foto P. Pavlíček
|
No a příště se vydáme na slalom v mé oblíbené,
leč velmi komplikované skupině Ancistracanthae.
Povídání pro začátečníky,
podle abecedy 1 | 2 | 3
| 4
| 5
| 6
| 7
| 8
| 9 | 10
11
| 12 | 13| 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24
| 25
| 26
27 |
28
| 29
| 30 |
31 | 32 | 33 | 34 | 35 |
36
|
