|
Rod Mammillaria HAW.
(I.)
 |
|
Mammillaria candida ve sbírce (foto Pavel Pavlíček)
|
Tak
a konečně mám o čem psát. Kdysi se mně totiž dostala do ruky sbírka
pana Blažka z Liberce, který byl na mamilárky specialistou. Přes
něj a detailní studium tehdy dostupného známost hlubší s panem
Pepou Moučkou a jaksi jsem se jim začal věnovati více, než bylo
zdrávo. No, Pepík Moučka i pan Blažek jsou už v kaktusářském
nebi, páně Blažkova sbírka v pr…. Pardon, skončila v Tachově
a mně zbylo než nastudované a dále studované. Ale pak jsem dostal od
pana PP k dispozici monografii pana Reppenhaagena s tím, že
by to možná chtělo přeložit do češtiny. Dva roky práce, pak přepsat na
počítači a zkusmo jsem jednu kapitolku vydal na CD a zkusil jí aspoň
zaplatit náklady. Nepovedlo se a tak to ostatní leží u mě
v zásuvce a slouží výlučně mé potřebě. A vracím se k tomu
stále, neb je stále co číst a stále co hledat.
Taxonomických zásahů, revizí, pokusů o vnitřní rozčlenění a
uspořádání proběhlo mnoho. Jak jinak u rodu, kde pan Backeberg
vede přes 300 druhů variety nepočítaje. Extrémem je pak přístup pana
Hunta, který jich vede kolem 90 s tím, že si nejsem jist, zda on
studoval situaci na lokalitách a nezasahoval do systematiky po způsobu
normalizátorů a plánovačů národního hospodářství (Mammillaria – nejvýš 90 druhů a udělejte to jak chcete).
Dalšími zásahy jsou publikace pana Lüthyho a v neposlední řadě
pana Pilbeama, v jeho určitě nádherné a informacemi nabité
publikaci (jak Hunta, tak Lüthyho a Pilbeama mám k dispozici též).
Jenže já studoval Reppenhagena stejně bedlivě, jako ty ostatní, a jeho
systém mně připadá nejlogičtější a nejlépe odpovídající tomu, co
o mamilárkách víme dnes, jak je vidíme a jak je můžou naši
kamarádi pozorovat na stanovištích. Aby ne, když ten chlap jezdil do
Mexika dvakrát ročně a prolezl ho zřejmě opravdu skrz naskrz. A tak nám
rozčlenil mamilárie do pěti podrodů, jeden z nich do tří sekcí a
ty do patnácti řad, členěných na skupiny – dobrej zmatek, že? Jenže
pokud si ty kytičky najdete a začnete si obrázky skládat podle tohoto
systému, zjistíte, že na tom něco přece jenom jest.
 |
|
Mammillaria
hahniana (foto Zdeněk Podešva)
|
Další půvab páně Reppenhagenovy monografie jest v tom, že pod
každým popisem rostliny (a nepapouškuje originál, ale popisuje rostliny
tak, jak je viděl a sbíral na lokalitách) je odstaveček o tom,
jaké našel na lokalitě podmínky, popisuje rostlinná společenstva, ve
kterých se příslušná mamlička nachází a rovněž si všímá údajů
klimatických, tedy teplotního průměru a přibližného rozložení srážek a
jejich průměrných ročních úhrnů.
Panečku – to jsou informace. Pokud je totiž budete sledovat, zjistíte
velmi zajímavou skutečnost, která samozřejmě platí i pro ostatní
rostliny v daném společenstvu. A sice takto: střední srážkové úhrny v
oblasti, kde kakty pěstujete, si zlehka zjistíte sami – tady na
Liberecku – tedy dole pod horami to kdysi bylo kolem 700 mm –
dneska je to méně. Z toho minimálně dvě třetiny srážek spadají do
období, kdy jsou rostliny zazimované, tedy kdy nedostanou ani kapku
vody. Z toho tedy vyplývá maličký fakt – i kdybychom celou sezonu pěstovali mamilárie ve volné kultuře, nedostanou tolik vody, kolik činí srážkové úhrny těch z nejsušších oblastí s úhrny kolem 200 – 300 mm. Jenže ony rostou i v blastech s úhrny od 800 mm výše. Dobré, ne?
Jedinou věc mám panu Reppenhagenovi za zlé a tu se zachovám dle svého nejlepšího vědomí – on nezařadil mezi mamilárie rod Cochemiea.
I když ty kytičky tvoří velmi jednoznačně rozpoznatelnou a velice
odlišnou skupinku, já bych je v těch mamilárkách docela, ač jinak
skalní splitter, viděl, a tedy zde o nich budu i mluviti.
Podrod Cochemiea
Skupina sloupkovitě a trsovitě rostoucích rostlin, omezená svým
výskytem výlučně na poloostrov Baja Kalifornia a přilehlé ostrovy – dá
se říci, že jsou tamními endemity. Rozlišovacím znakem je nádherně
korálově červený, leč zygomorfní květ, na který si však většinou dosti
dlouho počkáme. Jejich kultura není jednoduchá a rozhodně se
s nimi ve sbírkách nesejdeme tak často, jak by si zasloužily.
Některé jsou celkem k vidění častěji
(M. poselgerii, M. setispina – nádherné jsem nedávno viděl u Jardy Bittmanna), jiné opravdu velmi vzácné – M. halei.
 |
|
Cochemiea pondii, Isla Cedros, Baja California (foto L. Šubert)
|
Podrod Mammilloydia
No, sem patří oproti kochemiím rostlina tak běžná, ačli nádherná, že ji má určitě skoro každý nějakou ve sbírce.
Mammillaria candida
– jedna z mamilárií s největším areálem rozšíření.
O kráse těchhle kytiček jistě nikdo pochybovat nebude. Vzhledem
k variabilitě barev otrnění byly popsány mraky všelijakých forem a
variet, bohužel v době, kdy nikdo netušil, na jak obrovském areálu
rostlina sídlí. Všelijaké ty var. rosea, M. ortiz–rubiona a
další zcela snadno zapadají do toho prokletého pojmu variační šíře,
i když, povedete–li je samostatně, nic se neděje, některé
z těch forem jsou docela stabilní.
 |
|
Mammillaria candida
ZRI/08 před Lazaro Cardenas SLP (foto Z. Richter)
|
Jiná věc je var. estanzuelensis,
která jednak roste na zcela izolované lokalitě dosti stranou od hlavní
oblasti výskytu, druhak je dosti odlišná od všech ostatních forem M. candida
– je velmi řídce (proti nominální varietě) a relativně hrubě otrněná.
Dají se ty kytky u nás najít a dají se odlišit poměrně snadno od
standardní M. candida.
 |
|
Mammillaria candida, Dr. Arroyo, Mex. (foto Honza Šmejkal)
|
Podrod Oehmea
Opět obsahuje jediný druh, ač popsaný pod spoustou jmen – Mammillaria beneckei. Synonym jsou mraky – colonensis, balsasensis, balsasoides
atd., atd. Ale tohle jest pěstitelsky trochu jiná kapitolka. Moc jsem
jich ve sbírkách neviděl, natož aby někdo nabízel semena či semenáčky.
Kvete sice krásně, ale silně nerada, pokud se skvetou dvě rostliny
(pokud někde jsou dvě květuschopné rostliny) je to vzhledem k rozptylu
kvetení téměř zázrak a pak stejně nic, neb ona strašně nerada tvoří
plody a semena. Přitom podle nich by se poznala hned – na mamilárku
veliká, černá se značným jakoby korkovitým nárůstkem. S výsevy
tudíž nejsou zušenosti, já jsem se dostal ku dvěma plodíkům
z rostlin, které kdysi přivezl Pavel Heřtus ve značném množství, a
má je i teď (aspoň je měl minulý týden). Semen maličko a výsledek
– no, však říkám, semenáčky nejsou. Znáte někoho, kdo to umí a má
nějaké? Poznámka k pěstování – podle údajů pana Reppenhagena
patrně kytice velice teplá i včetně zimování, tak že by proto?
 |
|
Mammillaria beneckei (foto Rudol Šubík)
|
Podrod Mammillopsis
Opět jedna legenda, Mammillopsis
senilis, nádherné a kdysi úžasně vzácné rostliny, o kterých
se psalo v časopise, kdykoliv někomu zakvetly. Pročež se psalo o
nic všelicos. No, až do doby, kdy se zjistilo, že se jedná bezmála o
mrazuvzdornou rostlinu, která potřebuje velmi chladné, světlé a suché
zimování a v sezoně snese poměrně slušnou zálivku.
 |
|
Mammillopsis senilis (foto
Zdeněk Podešva)
|
Kdysi jsem vídal u pana doktora Juhy v Lísku u Vlašimi obrovské
trsy obsypané květy a byl jsem z toho silně na větvi. Dnes je
kvetoucí mamilopsis celkem běžným pohledem, aniž by se tím stal méně
nádhernou a obdivuhodnou rostlinou.
Povídání pro začátečníky,
podle abecedy 1 | 2 | 3
| 4
| 5
| 6
| 7
| 8
| 9 | 10
11
| 12 | 13| 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24
| 25
| 26
27 |
28
| 29
| 30 |
31 | 32 | 33 | 34 | 35
|
