|
Rod Islaya BACKEB.
 |
|
Islaya flavida KK
563 (foto PP)
|
A jsme u dalšího z pacifických
rodů kulovitých kaktusů, který se stal obětí běsnění slučovačů a
kombinátorů. I tyto naprosto specifické a velmi snadno
identifikovatelné rostliny se staly součástí rodu Eriosyce, aby tak
přispěly k naprosté nepřehlednosti a zmatečnosti uvnitř tohoto
konglomerátu. A přitom jen málo rodů „chilských“ (v tomto případě spíše
peruánských) kaktusů je tak snadno identifikovatelných, jen málokteré
mají tak vyhraněné (a všechny stejné) požadavky na kulturu, a jen
málokteré jsou k rozeznání už jako malé rostliny.
Islaye dle popisu jsou v mládí polokulovité až válcovité rostliny s
velmi výrazným otrněním, velikými, kulatými až oválnými aureolami,
které jsou silně plstnaté. Barevně jsou trny velmi krásné, někdy
křídově bílé, někdy jen okrajové bílé a výrazné středové daleko
tmavější, bez výjimky však věkem šednou a postupně bělají. V zásadě
jsou střední od okrajových snadno rozeznatelné, co do postavení délky a
tloušťky jsou střední trny velmi nápadné.
 |
|
Islaya
islayensis (foto Josef Tichý)
|
Temeno islayí je zakryto
hustou bílou vatou, která postupně řídne a směrem od vegetačního středu
se z ní vynořují nejprve trny, směrem dolů pak i jednotlivá žebra
s plstnatými aureolami. Květy nejsou nijak výrazné, většinou
žluté až zelenožluté, v jednom případě silně načervenalé.
Podle všech zkušeností jsou samosprašné, po opylení na temeni vzniká
delší kyjovitý plod červené barvy s výrazným vločkováním a stopami
štětin a trnů na bázi. Po odlomení dole vznikne otvor, kterým se
postupně vysypávají drobná, asi 1 mm velká, šedočerná kulatá semínka.
Islaye mají vyvinut stejný mechanismus distribuce semen, jako některé
chileorebutie nebo neoporterie , tj. že plod se velmi snadno uvolní od
rostliny, pak je větrem hnán po povrchu terénu a semena se postupně
uvolňují.
Též je u nich možno pozorovat zajímavý způsob klíčení, společný většině
těchto rodů, kdy semenům k vyklíčení stačí vlhkost uvnitř plodu, a
docela dobře se jich tam dokáže vyvinout. Pak se buď semenáčky vysypou,
nebo dožijí úplného rozpadu plodu už jako celkem k světu rostlinky.
Hloupé to je tehdy, kdy s radostí sledujete násadu plodů na rostlinách
a ve chvíli, kdy už se radujete nad množstvím semen, která nabídnete do
prodejní akce, vyklepete ze sklizených plodů spoustu semenáčků v různém
stadiu vývinu, a jen velmi málo semen schopných distribuce. Ale semen
tvoří islaye požehnaně, takže tak zlé, že by nebyla, to nikdy není.
 |
|
Islaya paucispina (foto Karel
Krbec)
|
Trochu horší je to se stavem
populací islayí v přírodě i ve sbírkách. Islaye rostou v jižních
oblastech Peru a přesahují hranice s Chile. Pokud se podíváte v těch
místech na Google Earth, pohled dost skličující – nejbídnější oblast
pouště Atacama. Sucho a vítr, to jsou převládající efekty této oblasti
a spíše přestane foukat vítr, než by zapršelo, nebo vůbec jakákoli
vláha padla. Myslím si, že vzhledem k rozšiřování zóny, která je
jakémukoli životnímu projevu tak nepřátelská, jako tato, jsou islaye na
pokraji vyhynutí v přírodě, aspoň co jsem kde vyčetl z cestopisů těch
nemnoha lidí, kteří se do těchto končin podívali. Populace sestávají
většinou z mrtvých mumií nebo živořících rostlin, které se mumiemi brzy
stanou. Žádné stopy po mladých rostlinách, nebo jen nepatrné enklávy,
kde se mladíci už v jarém věku stávají zmírajícími starci. Nic moc
perspektiva.
Bohužel, stejná, nebo podobná situace je ve sbírkách. Ony si totiž v
kultuře nechají líbit jen velmi málo a tak se většinou pěstují
naroubované na kdečem, nejhůře na jusbertech. Postupem času vytvoří
velmi nepěkné štíhlé a řídce otrněné sloupky, sice pravidelně a vydatně
kvetoucí, ale nijak esteticky pěkné a tak jsou vyřazovány jako
neperspektivní. Semena klíčí v pohodě, do nějakého jarého věku docela i
rostou a začnou kvést, a pak stačí kapka vody a vše jest v pekle či
jiném tmavém místě. Snad by se o jejich kulturu měli pokusit frajeři,
kteří v pohodě zvládají kulturu sklerokaktusů, navajoí a pedio na
vlastních kořenech, jediný rozdíl je v tom, že islaye si nenechají
líbit zimování pod nulou a reagují už i na nepatrné stopy vzdušné
vlhkosti v době vegetačního klidu nepěkným řídkým růstem.
 |
|
Islaya spec. KK
1161, Ilo, Peru (foto PP)
|
Viděl bych to tak na silně
minerální substrát se zálivkou tak 3x až 4x do roka, velmi opatrnou co
do množství, ovšem přihnojování velmi zředěnými osvědčenými plnými
hnojivy. Sezonní umístění lehce postíněné, ale na průvanu a co
nejsvětlejší, a v zimě absolutní sucho, teploty v rozmezí tak 5–6 °C, a
světlo a světlo a světlo. To by snad semenáče měly držet a přirůstat
velice pomalu a kompaktně. Já si to moc ve foliáku vzhledem k zimní
vzdušné vlhkosti dovolit nemohu, nicméně mně tam pár pravokořenných
rostlinek těsně pod folií úspěšně a hlavně kulatě dělá radost, a loni
mi poprvé zakvetly čtyřleté semenáče I. brevicylindrica (pokud je to
ona).
A s tím je další problém: jak určit rostliny, které se díky
deformovanému stonku a redukovanému otrnění nějak nemohou rovnat s
ničím, co kde bylo popsáno? Je tu dost zmatků a nejasností, jistě i
synonymních popisů, ale hlavně chybí kolekce, kde by stálo vedle sebe
dostatek srovnávacího materiálu divokého původu i z kultury, pak by se
vyjasnilo patrně. Ale na to si asi budeme muset nějaký ten rok u nás
počkat. Nebo ne?
 |
|
Plod Islaya spec. KK
1161, Ilo, Peru (foto PP)
|
Povídání pro začátečníky,
podle abecedy 1 | 2 | 3
| 4
| 5
| 6
| 7
| 8
| 9 | 10
11
| 12 | 13| 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24
| 25
| 26
27 |
28
| 29
| 30 |
31
|
