|
Rod Haageocereus BACKEB.
 |
| Haageocereus setosus, snímek pořídil R. Šubík
v zahradě K. Knížete v Peru |
Než
se začnu zabývat tímto rodem, rád bych se omluvil všem mexikofilům za
politováníhodné opomenutí jedné půvabné rostlinky –
Geohintonia
mexicana Glass et Fitz Maurice. Je to ode mne čirá nepozornost,
ne úmyslné opomenutí, ale přesto se za to omlouvám. Leč nehodlám tu o
ní psát, neb u nás všude, tedy i na stránkách IN byla popsána,
komentována a zobrazena tolikrát, že naprosto netuším, co bych měl
ještě pro její propagaci ve sbírkách učinit. Tedy se jí i jejím
milovníkům ještě jednou omlouvám.
Trošku jiná kapitolka je v titulku zmiňovaný rod Haageocereus
Backbg. Nějak si nevybavuji, zda je v naší zemi sbírka, kde by
tyto rostliny byly nějak hojněji zastoupeny, nedej bože aby to byly
kolekce, které jsou schopny produkovat semena a semenáčky. Snad je to
tím, že jako spousta cereusovitých rodů z jižní Ameriky je zde značný
zmatek s rodovým zařazením, nemýlím-li se, skončil s ostatními ve velkorodu Borzicactus, či kde. Pokud tomu tak není a ponechal si svoje
původní jméno, je to velice dobře, protože se jedná o skupinu velmi
zvláštních a krásných a navíc naprosto nenáročných cereusů, které
pocházejí z Peru.
Cosi o nich kdysi psal pan Říha ve svých článcích z Peru v časopise
Kaktusy, jinak ale ticho po pěšině a nikde nic. Račte prominout, ale to
je velmi nečestné a nesportovní, jak by řekl Mirek Dušín. Ona vůbec
kaktusová flora Peru, snad s výjimkou matukán a oroyí, je jaksi ve
stínu a nijak se moc nepropaguje ani nepěstuje. A je to škoda veliká,
neb těžko pominout fakt, že taková skupinka haageocereusů, která se
drží v poloze vzpřímené opakovaným řezáním a postupem dospěla ke
květuschopnosti, to je pohled nádherný.
Ony jsou totiž dost specifické uspořádáním otrnění a taky květy. Tedy
nejdříve k těm trnům. Pokud uvidíte cereus, který má kratičké husté
okrajové trny a z prostředku areoly trčí nesmyslně silné a jinak
vybarvené trny střední, někdy i dosti dlouhé, většinou je to haageocereus. A že se někdy opravdu zadaří, to je fakt. Květy pak jsou
zygomorfní pouze maličko, ponechávají si ale relativně delší úzkou
trubku kleistokaktusů, ale na konci se rozšiřují v klasickou korunku,
mnohdy vybarvenou po způsobu matukán několika odstíny barev. Kvetou v
barvách od špinavě bílé po tmavě červené odstíny, všelijak tónované a
melírované, no prostě paráda. Jen jim to, jako ostatně většině ceresů,
chvilku trvá.
V domovině je nacházíme na extrémně suchých místech, většinou jako
poléhavé a plazivé keřovité tfujtajblovité trsy, kde pouze konec se
vztyčí proti obloze a nabízí své květy potenciálním opylovačům.
Důvod tohoto růstu je nasnadě – ve velmi suchých podmínkách stonek
položený na substrátu po celé délce zakořeňuje, mělce rostoucí kořeny
vysají i tu nejmenší stopičku vláhy z podloží a další vláhu z mlh a
podobných nevydatných srážek stahují silné střední trny. Ty mají
podobnou stavbu, jako trny kopiapoí, čili jsou schopny svádět vodu ze
vzduchu k areole a tam s ní něco udělat. V trsech též zastíní větší
plochu povrchu a tedy znovu sníží odpar vody z dostupného místa.
Ve sbírce se tak ale nechovají, rostou sloupkovitě a mají – li
dostatečnou zálivku a výživu, dá se říci, že i dost pilně. Obzvlášť si
libují v kultuře volné – pokud jim dopřejeme umístění na stole či zídečce plně vystavené slunci a na které prší, když Perun dá, dosáhne
tam mlha a vítr, tak máte po starostech a zbývá už jen obdivovat divoce
vytrněné a krásně zbarvené rostliny s kapkami ranní rosy na trnech. A
pokud by si přece jenom lehly, tu je možno použít s velkým úspěchem
metody, kterou jsem popsal u kleistokaktusů.
 |
| Haageocereus icosagonoides,
zakoupeno na výstavě v Praze v r. 1992
jako malý semenáček (foto Z. Podešva, 12. ledna 2012) |
Nebudu se tady zmiňovat o jednotlivých druzích z jednoho prostého
důvodu – je–li poněkud nejistota se zařazením rodovým, pak u druhů to
platí dvojnásob. Asi by bylo velmi záslužné, pokud se někdo z našich
vydá do Peru, aby se pokusili sebrat semena a veškeré dostupné údaje z lokalit těchto rostlin a z tohoto zdroje pak zkusit nějaký ten závěr
udělat. Pokud se o to už někdo pokusil, není mně to známo a velmi rád
bych se s takovou studií seznámil, leč jaksi nemám.
Stav jejich výskytu ve sbírkách je doslova tristní. To, že se občas
někde vidí kleisťáčky (C. strausii, jujuyensis a podobné chlupaté), zcela
výjimečně weberbauerocereusy (dnes taky Borzicactus, ale proti tomu
protestuji co nejdůrazněji – většinou hustě a zářivě barevně otrněné
cereusy) nic nemění na tom, že haageocereusy prostě ve sbírkách téměř
nejsou. Vzhledem ke zmatku v názvosloví se objevují jen zřídka i v nabídkách zahraničních firem a pohříchu si člověk nevybere, co by to
jako mělo být. Pár sběrových čísel, která se tradují ještě od pana Rittera a to je skoro všechno s jednou výjimkou.
 |
| Haageocereus icosagonoides
- detail |
V Hrádku nad Nisou kdysi pěstoval kaktusy zahradník Alois Janeček. Byl
v libereckém kroužku, no a v době, kdy tady fungoval pan Jelínek, se k němu dostávala všechny semena, která sbíral
Kníže pán na svých cestách
po Americe. Nu a protože tyhle kytky nikdo moc nechtěl, dostal Lojza za
úkol vypěstovat všechno, co má v těch sběrech původ na pacifickém
pobřeží Jižní Ameriky. A taky vypěstoval… A jak. Byla to v podstatě
komplexní referenční sbírka Knížecích sběrů z Chile a Peru, včetně
takových lahůdek, jako Eriosyce (ne dnes prosím, ale před 35ti lety),
dnes jsou to bakule 20 až 25 cm v průměru a statečně kvetou, ať jsou, u
koho jsou, a taky kromě jiného tyhle cereusky. Sbírka přešla do držení
pana Franty Jenčka, bohužel tak asi půl roku před jeho smrtí. Několik
rostlin se mně z ní podařilo koupit, několik jsem jich získal od paní Jenčkové a to je tak asi vše. Popravdě, velké rostliny jsem neviděl u nás nikde a pokud jsou, dejte mně vědět, hned tam mažu studovat. A
hlavně, pánové pocestní, zkuste to Peru trochu zrevírovat a ty
cereusy přivézt, tam musí bejt takovejch krásnecjh kytek…
 |
| Haageocereus versicolor
KK 314, Olmos, Peru
(foto Z. Podešva, 15. ledna 2012) |
Pokud někdo vlastní semenáče s lokalitou ze spolehlivého zdroje, nebo
semena odtamtéž, těším se na nabídku a promptně objednám, jsou–li někde
větší rostliny s nějakým slušným rodokmenem, můžeme se nějak dohodnout,
pokud budou ke koupi. Rád bych někde (proč ne u mě) soustředil dostupné
rostliny, aby se dala porovnat jména, habitus i lokality a snad bychom
časem k něčemu rozumnému mohli dojít… při troše zájmu… Tu prosím
redaktory o připojení dostupných snímků v co nejhojnějším počtu, věřím
tomu, že pro spoustu z vás to budou první haageocereusy, které uvidíte…
Povídání pro začátečníky, podle abecedy 1 |
2 | 3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10
11 |
12 |
13|
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26
27 |
28 |
29
|
