|
Rod
Lobivia Br.et R.
 |
|
Lobivia wrightiana
f. chilensis
|
Drazí a vážení, dostávám se k
ostudě své veliké, leč jest spravedlivé
se přiznat a tedy se přiznávám. U spousty rodů jsem tu psal, že je
nemám, nevím o nich ničeho atd. Toto ve sto procentech platí i u
lobívií. Tedy, mám jich asi stovku, ale nevím o nich absolutně ničeho,
což je ovšem věc smutná. Hlavně proto, že jsou to rostliny velmi snadno
pěstovatelé, nádherně kvetoucí a tak vůbec. Pokud by někdo hořel touhou
se o nich něco dozvědět, tu odkazuji na nádherný seriál článků Honzy
Čápa, z kterého já čerpám stále a nemyslím si, že by s dnešní mírou
výskytu lobivií v našich sbírkách bylo nutno psát cokoliv dalšího. Ony
totiž nejsou – ani ve sbírkách, ani v oblibě a na rozdíl od spousty
jiných rodů tohle svoji logiku má. A ta spočívá v kultuře. O ní bych si
dovolil maličko napsat.
 |
|
Lobivia longispina,
J. Sladkovský
|
Začněme výsevem. Co
do výsevu jsou lobivie potvory obrovský – psal jsem
cosi podobného o všech zatím zmiňovaných čilských rodech a u lobivií to
platí dvojnásob. Výsev studený, světlý a hlavně co nejdřív po vyklíčení
začít větrat, jinak nám kytíci během týdne narostou na elegantní 2 cm
vysoké a 2 mm široké cereusky, se kterými je pak těžké pořízení.
 |
|
Lobivia acanthoplegma var.
patula
ZCB 309
|
Mimochodem – tady
je první odlišovací znak mezi lobiviemi a echinopsy –
když to vyklíčí a roste kulatě – je to Echinopsis, když to po vyklíčení
pálí nahoru bez důrazu na průměr, je to Lobivia. Naschvál to zkuste za
stejných světelných podmínek a pískněte, jestli mám pravdu. Semenáče po
otevření ztvrdnou a stávají se velmi rychle naprosto nezničitelnými
rostlinami, pokud teda respektujeme základní životní potřeby kaktusů
jako takové. Jiná věc je to s kýženým tvarem.
 |
|
Lobivia pugiocantha variicolor SE
106
|
Nějak mám pocit, že lobivie v
jakémkoli skleníku či od něj odvozeném
zařízení nemají nárok býti pěkné. Jsem naprosto přesvědčen, že pokud
mají být rostliny aspoň trochu k světu, musí být prostě venku,
na plném
slunci, větru a vůbec vystaveny všemu, co s sebou klima nese.
Mně
zachumelily na tři dny a nijak se nad tím nepohoršovaly, prostě
v klidu
odtálo a bylo zalito a to v ranních teplotách pod nulou – lobky svítily
trny a nafukovaly se jak starosta. Jen když nastane opravdu pravý český
letní monzun – zkrátka prší, leje, kape, a to všechno asi tak měsíc a
déle, pak je dobré je něčím z vrchu zakrýt, aby ta voda tekla jinam.
Nicméně po svých zkušenostech s volnou kulturou bych si dovolil tvrdit,
že skousnou i ten monzun, pokud tedy jsou úplně volně a voda má možnost
plynule z květináčů či misek odtékat. V mém prapodivném
foliáku jsou
nastavěny na slunné straně u boční stěny, která je stěnou jen přes zimu
a není to ono. Některé stále mají tendenci spěchat nahoru při tvorbě
sloupkovitého těla a tvorbu trnů zcela vynechávají. Tak prostě půjdou
ven a je to.
 |
|
Lobivia zudanensis
JO
|
Zimování lobivií je taky
oříšek. Teplota do 5°, pokud jsou naprosto
suché a dobře vyzrálé na zimu, je zcela dostačující a nějaký ten mrazík
menší snesou v pohodě bez újmy na zdraví. Horší je to, když se teplota
smekne moc nahoru. Já mám ve foliáku dost vlhko
i v zimě a výsledek je
jasnej – ty kytky cejtěj vodu v luftě a vyrazej během dvou dní a je
hotovo – bleďounký otevřený temena a špička jak od ořezávátka – a kytka
je zničená. Uříznout, nechat obrazit a začít znova. Jsem přesvědčen, že
základ pěkných lobivií je dobré zimování – chladné a suché a pokud
možno světlé, i když pokud je ve sklepě sucho a kýžená teplota, taky by
se nic nemělo dít. Jen pak po vytažení nezapomenout vydatně postínit –
hoří to úplně samo.
 |
|
Lobivia famatimensis
|
Další důvod obecné
nepřízně vůči tomuto rodu je jejich fantastická
tvarová pestrost a naprostá nechuť se nechat zařadit do jakékoli
systematické zásuvky co do tvaru rostliny, barvy květu a tak. Snad
jenom dva rody kaktusů uměj tohle dokonale – lobivie a sulkorebucie a
to si myslím, že ty lobivie jsou na tom ještě daleko a daleko líp, než
ty sulky. Těm se věnuje hromada lidí, všichni je sbíraj, studujou a
špekulujou nad nima, i máme hromadu čtení, čím si hlavičku lámati.
 |
|
Lobivia caineana JO
|
U lobivií je tomu jinak. Dílo
pana Rausche Lobivien – die Tagblühende
Echinopsideen jest sice na světě už nějakej ten rok, leč z myslím, že
to je jenom jedna z cest. Protože zatím jiná není, jest nám ji
respektovati a býti zvědavi, co nám přinese čas v jeho dalším
hodnocení. Jednu věc v něm ale neschroupnu – šmahem sesypání
mediolobivií pod lobivie – to jsou pro mě a budou ještě dlouho rebucie
a bude potřeba hodně velkého kanónu, aby mně tenhle názor z hlavy
vystřelil. A to nemluvím o tom, že dle tohoto dílka jest jich než 7
druhů a to všechno ostatní jsou jen formy téhož – ale o tom budu psát
až u rebucií.
 |
|
Lobivia dobeana SE
36
|
Potíž lobivií jest v tom, že
pokud se vám dostane do ruky porcička
zaručeně čistých semen a vysejete (úspěšně samozřejmě), zjistíte, že
jste získali do sbírky dvacet rostlin – každá jiná. Přibližně podobný
tvar a stavba stonku, květy u každé rostliny v jiné barvě a to nemluvím
o tom, že je nasazují každá v jiném čase, jedna kytka má trny 10 cm ty
kratší, druhá 2 cm ty nejdelší, jedna to má jak pletací dráty, u druhé
byste přísahali, že je sprsknutá s feroxkou, prostě hrůza. Přirozená
variabilita rostlin dosáhla u tohoto rodu takového rozsahu, že pokus o
určení jest dán pouze nesmírným množstvím znalostí a srovnávacího
materiálu, nebo naopak naprostým nedostatkem tohoto, navíc ještě
sebekritiky.
 |
|
Lobivia wrightiana f.
chilensis KK 641, sb. Josef Novák
|
Neposledním důvodem pro malou
oblibu lobivií ve sbírkách je velice
bohuželný fakt, že jednotlivé květy na rostlinách vydrží jen velmi
krátkou dobu. Dřív se říkalo, že lobivie jsou kytky pro důchodce a lidi
zaměstnané ve směnovém provozu – ti, co dělaj přes den, maj šanci jen o
dovolené a víkendu. Plně potvrzuji, jest tak. A při tom, jaké květy
lobivie mají, je to škoda velikánská, protože co do velikosti a
barevnosti jsem přesvědčen, že v rodině kaktusů konkurenci prostě
nemají – ty sulky mají květy přece jenom menší. Pokud se připletete k
tomu, že někde kvete nějaká forma L. haematantha a zahledíte se do
středu květu, který z okrajů s nafialovělým leskem přechází do temně
rudé barvy až nakonec končí v bezedné černi jícnu, tu budete stát a
koukat, dokud to neodkvete, nebo vás manželka nezavolá, abyste vynesli
odpadky. Žádný jiný důvod k odchodu od tohohle zázraku není.
 |
|
Lobivia sběr M.
Slad.
|
Nebudu se zmiňovat
o jednotlivých druzích – lobivie neznám a nevím, co
za hrůzy bych tady vysypal. PP jistě nějaké fotečky sežene a vy si
pokoukáte. A končit tím, aby bylo v republice více Šíbalů, Čápů a
Fischerů, u kterejch jsou tyhle kytky k vidění v neskutečný kvalitě a
druhové šíři, to se mi zdá už trošku odraný téma a proto ho dneska
používám naposled. Kdo máte studenej suchej sklep a na zahradě třeba
jen kamennou terásku, kam byste něco pěkného chtěli přes sezonu dát,
vedle všelijakých echinocereusů tam zkuste jakoukoli lobivii a bude to
dobré.
 |
|
Lobivia ferox longispina
R172, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
|
Povídání pro začátečníky,
podle abecedy 1 | 2 | 3
| 4
| 5
| 6
| 7
| 8
| 9 | 10
11
| 12 | 13| 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24
| 25
| 26
27 |
28
| 29
| 30 |
31 | 32 | 33
|
